Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
262 C 10/2021-78
Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mališovou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený/á advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení příslušenství
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení z částky 33.296,55 Kč ve výši 8,25 % ročně z částky 33.296,55 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 35 % ročně z částky 26.574,07 Kč od 25. 8. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 203.040 Kč, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna uhradit žalované náklady řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení z částky 33.296,55 Kč ve výši 8,25 % ročně z částky 33.296,55 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 35 % ročně z částky 26.574,07 Kč od 25. 8. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 203.040 Kč, se zamítá. II. Žalobkyně je povinna uhradit žalované náklady řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 3. 2021, ve znění jejího částečného zpětvzetí ze dne 22. 7. 2021 a 11. 5. 2022, domáhala zaplacení úroku z prodlení z částky 33.296,55 Kč ve výši 8,25 % ročně z částky 33.296,55 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 35 % ročně z částky 26.574,07 Kč od 25. 8. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 203.040 Kč.
2. Uvedla, že se žalovanou uzavřela 27. 4. 2017 smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalované dne 28. 4. 2017 úvěr ve výši 43.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit čerpanou částku spolu s úrokem ve výši 151,63 % ročně ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3.525 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně náležitě zkoumala schopnost žalované splácet úvěr. Jelikož žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, zesplatnila jej žalobkyně ke dni 1. 11. 2020. V souvislosti s prodlením žalované vyčíslila žalobkyně podle úvěrové smlouvy smluvní pokutu ve výši 4.261,41 Kč. Do zesplatnění zaplatila žalovaná na svůj dluh celkem 127.375 Kč a dne 10. 5. 2022 uhradila 37.557,96 Kč.
3. Žalobkyně se tak (po částečných zpětvzetích žaloby) domáhá zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené příslušným právním předpisem z jistiny dluhu ve výši ke dni zesplatnění od 1. 11. 2020 a úroku ve výši 35 % ročně z původní dlužné jistiny 26.574,07 Kč; při stanovené úrokové sazby vycházela žalobkyně z obvyklých úrokových sazeb u úvěru podle databáze ARAD České národní banky.
4. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta, protože svůj dluh již uhradila.
5. Smlouvou o úvěru číslo uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou dne 27. 4. 2017 se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 43.000 Kč převodem na účet č. bankovní účet a žalovaná se zavázala uhradit za to žalobkyni celkem 169.200 Kč ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3.525 Kč. Ve smlouvě byla pro případ prodlení s úhradou dluhu sjednána smluvní pokuta. Částka 43.000 Kč byla na účet, který žalovaná uvedla ve smlouvě, převedena dne 28. 4. 2017.
6. Žalobkyně žalovanou opakovaně písemně upozorňovala na prodlení s úhradou splátek a vyzývala ji k zaplacení. Přípisem ze dne 23. 8. 2020 pak dluh z úvěrové smlouvy zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě celého dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy; současně ji upozornila na možnost zahájení soudního řízení.
7. Z karty klienta vyplývá, že žalovaná do 17. 6. 2020 zaplatila žalobkyni 127.375 Kč. Dále dne 10. 5. 2022 uhradila žalobkyni 37.557,96 Kč, o čemž mezi účastníky nebylo sporu.
8. Žalobkyně se žalovanou vyplnila před uzavřením úvěrové smlouvy tzv. hodnocení klienta, v němž žalovaná uvedla, že její pravidelný měsíční příjem z pracovního poměru činí 12.600 Kč, další příjem představuje 8.993 Kč měsíčně, že na bydlení vynakládá 9.000 Kč měsíčně a žije v domácnosti se dvěma dětmi. Výdaje žalované měly celkem představovat 15.910 Kč měsíčně. K tomu bylo doloženo potvrzení zaměstnavatele o průměrném čistém měsíčním příjmu žalované za období od 14. 4. 2016 do 14. 4. 2017 ve výši 12.965 Kč, oznámení Úřadu práce o změně výše příspěvku na bydlení s účinností od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017 na 8.993 Kč měsíčně.
9. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy.
14. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.
15. V posuzované věci dospěl soud k závěru, že se žalobkyně dostatečně nezabývala schopností žalované splácet úvěr, resp. nepostupovala s náležitou péči při hodnocení úvěruschopnosti žalované. Příjem žalované z pracovního poměru byl poměrně nízký a v případě, že by žalovaná pozbyla příspěvek na bydlení, který jí byl přiznán do 30. 6. 2017, tj. doby dvou měsíců po uzavření smlouvy, nezůstal by jí po zaplacení nákladů na bydlení (9.000 Kč) dostatek prostředků na pravidelnou splátku úvěru. Žalobkyně se nezabývala ani dalšími výdaji žalované, spokojila se pouze s uvedenou částkou. Přitom podle interního hodnocení klienta, které žalobkyně zpracovala, dosáhla žalovaná skóre 215 bodů, což odpovídá vyššímu riziku. Za této situace se měla žalobkyně důsledněji zabývat výši skutečných příjmů a výdajů žalované. Závěr žalobkyně, že žalovaná je schopna splatit takto vysokou částku (169.200 Kč), nesvědčí o potřebné obezřetnosti žalobkyně jako osoby zabývající se dlouhodobě poskytováním úvěrů.
16. Právní předchůdce žalobkyně nepostupoval při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“
17. Žalobkyně nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18).
18. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku neplatná a žalobkyni mohlo vzniknout toliko právo na vydání neoprávněného majetkového prospěchu (§ 2991 o. z.), neboť v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalované skutečně poskytla 43.000 Kč. Současně však bylo prokázáno, že žalovaná žalobkyni uhradila celkem 164.932,96 Kč, tedy poskytla plnění ve výši přesahující její povinnost.
19. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 o. s. ř. a dospěl k závěru, že žalované, která byla z procesního hlediska zcela úspěšná, náleží právo na jejich plnou náhradu. Náklady nezastoupené žalované činí ve smyslu ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za účast u jednání (§ 1 odst. 3 této vyhlášky).
20. Při zvažování poměru procesního úspěchu a neúspěchu obou stran vycházel soud z toho, že žaloba byla zamítnuta, tedy žalovaná byla z hlediska ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. zcela úspěšná.
21. Co se týče částečného zastavení řízení, zkoumal soud zavinění obou účastníků na zastavení řízení. V případě částečného zpětvzetí žaloby ze dne 22. 7. 2021 je zavinění jednoznačně na straně žalobkyně. K dalšímu částečnému zpětvzetí před jednáním dne 11. 5. 2022 sice žalobkyně přistoupila po zjištění, že žalovaná splnila, co se po ní žádalo. Jak ale vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, žalovaná ve skutečnosti plnila, k čemu nebyla povinna, a žaloba by, nebýt částečného zpětvzetí, byla zamítnuta i v části, ve které bylo řízení zastaveno. Soud má tedy za to, že zavinění na (částečném) zastavení řízení spočívá na straně žalující.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.