Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
62 C 43/2022-44
Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mališovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 43.970 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 19.256 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 19.256 Kč kapitalizovaným za dobu od 13. 6. 2019 do 16. 7. 2020 ve výši 2.057,49 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 19.256 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku
II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení 24.714 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 2.705,93 Kč, úroku kapitalizovaného ve výši 9.541,49 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 24.714 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 19,53 % ročně z částky 43.970 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 19.256 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 19.256 Kč kapitalizovaným za dobu od 13. 6. 2019 do 16. 7. 2020 ve výši 2.057,49 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 19.256 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení 24.714 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 2.705,93 Kč, úroku kapitalizovaného ve výši 9.541,49 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 24.714 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 19,53 % ročně z částky 43.970 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 31. 7. 2021 domáhala zaplacení 43.970 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 7. 11. 2017 s právním předchůdcem žalobkyně (právnická osoba) smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byla žalovanému převodem na jeho bankovní účet poskytnut úvěr ve výši 50.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s úrokem ve výši 54.976 Kč a odměnou za administrativní činnost ve výši 18.000 Kč v 36 měsíčních splátkách ve výši 3.416 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradil 30.744 Kč. Dne 16. 7. 2020 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“); účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).
4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 7. 11. 2017 uzavřenou mezi společností právnická osoba a žalovaným se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout částku ve výši 50.000 Kč s tím, že žalovaný tuto částku vrátí spolu s úrokem ve výši 54.976 Kč a odměnou za administrativní činnost ve výši 18.000 Kč v 36 měsíčních splátkách ve výši 3.416 Kč.
5. Na účet žalovaného č. bankovní účet byla dne 8. 11. 2017 připsána platba ve výši 50.000 Kč.
6. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru byla vyplněna zákaznická karta žalovaného. Žalovaný uvedl, že žije u rodičů a má pravidelný měsíční příjem 30.000 Kč. Měsíční výdaje žalovaného měly představovat 22.810 Kč, z toho 3.410 Kč na osobní výdaje, 1.000 Kč na spoření/pojištění, 13.400 Kč na splátky dluhů, 4.000 Kč na bydlení a 1.000 Kč na ostatní výdaje. Z karty vyplývá, že ze strany původního věřitele byly telefonicky ověřeny informace o zaměstnání žalovaného.
7. Žalovaný byl upomínkou ze dne 11. 4. 2019 vyzván k úhradě dluhu a upozorněn na možnost jeho zesplatnění v případě prodlení s úhradou dluhu. Dopisem ze dne 5. 6. 2019 bylo žalovanému oznámeno zesplatnění dluhu; žalovaný byl opětovně vyzván k jeho úhradě.
8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 7. 2020 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován dopisem ze dne 26. 8. 2020, kterým byl současně vyzván k zaplacení dluhu v celkové výši 87.940,57 Kč do 10 dnů po obdržení dopisu.
9. Předžalobní upomínkou ze dne 20. 12. 2020 žalobkyně žalovaného opětovně vyzvala k úhradě dluhu.
10. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy.
16. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.
17. V posuzované věci žalovaný sice předložil právnímu předchůdci žalobkyně přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak z karty zákazníka nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany právního předchůdce žalobkyně dostatečně ověřovány. Žalobce telefonicky ověřil, že žalovaný je zaměstnán u právnická osoba s.r.o., IČO, není však zřejmé, zda vůbec (a pokud ano, jakým konkrétním způsobem) právní předchůdce žalobkyně ověřoval skutečnou výši čistého příjmu žalovaného. Přihlédnout je potřeba také k tomu, že právní předchůdce žalobkyně žádným způsobem nezjišťoval a neověřoval tvrzené pravidelné měsíční výdaje žalovaného a nevyžádal si doklady k ověření skutečných výdajů žalovaného. Pokud navíc žalovaný uvedl, že současně hradí další dluhy poměrně vysokými splátkami (13.400 Kč měsíčně), bylo na místě, aby právní předchůdce žalobkyně sám aktivně provedl šetření za účelem zjištění výše výdajů tvrzených žalovaným. Právní předchůdce žalobkyně se však zjevně ohledně tvrzené výše výdajů spokojil s prohlášením žalovaného.
18. Pouhé vyplnění formuláře (karty zákazníka) nelze považovat za náležité prověření finanční situace žalovaného.
19. Právní předchůdce žalobkyně nepostupoval při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“
20. Právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18).
21. Soud proto uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla od počátku neplatná a žalobkyni vzniklo, resp. bylo jí postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalovaný na svůj dluh ze smlouvy o úvěru uhradil částku 30.744 Kč, žalobkyně má proto nárok na vrácení poskytnutého plnění ve výši 19.256 Kč.
22. Žalobkyně má rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalovaný se do prodlení dostal marným uplynutím lhůty splatnosti. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k úhradě považovat upomínku ze dne 11. 4. 2019. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení počínaje dnem 13. 6. 2019 ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb.
23. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.
24. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.
25. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovanému, který byl z procesního hlediska úspěšnější, žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Městského soudu v Brně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.