Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
40 C 601/2021-20
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Berglovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 15. 9. 2016 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 489 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno jméno, advokáta.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 15. 9. 2016 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 489 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno], advokáta.
Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný nesplnil povinnost uhradit dluh vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne 13. 4. 2021 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, jež na žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do 14. 9. 2016. Žalovaný řádně a včas poskytnuté finanční prostředky nevrátil. Celková dlužná částka činí 5 000 Kč a dále žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení od 15. 9. 2016 Ani na základě předžalobní upomínky žalovaný dlužnou částku nezaplatil.
Usnesením zdejšího soudu ze dne3. 1. 2022 č. j. 40 C 601/2021-13 vyzval soud žalovaného, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. V usnesení soud žalovaného současně poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Žalobkyně souhlasila v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání.
Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:
Mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 15. 8. 2016 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo. Žalovanému byla částka 5 000 Kč vyplacena dne 15. 8. 2016. Identita žalovaného byla ověřena z fotografie jeho občanského průkazu. Žalovaný se zavázal vrátit finanční prostředky do 14. 9. 2016 (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo fotografie občanského průkazu žalovaného, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o odeslání finančních prostředků)
Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní došlo dne 3. 3. 2021 k uzavření smlouvy o postoupení pohledávky. Žalovanému bylo postoupení oznámeno dopisem ze dne 13. 4. 2021 a zároveň byl vyzván k úhradě dlužné částky. (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021 včetně příloh a z oznámení o postoupení pohledávky a z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 13. 4. 2021 včetně podacího lístku).
Po právní stránce posoudil soud věc následovně:
Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
Žalovaný smlouvu uzavřel v postavení spotřebitele a právní předchůdce žalobkyně v postavení podnikatele (§ 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z.). Posuzovaná smlouva tak podléhá rovněž režimu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. Soud neshledal porušení žádných povinností právního předchůdce žalobkyně vyplývajících z tohoto zákona.
Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný, uzavřeli smlouvu o úvěru, která má všechny náležitosti platného právního jednání a je v souladu i s kogentními ustanoveními určenými na ochranu spotřebitele. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr a žalovaný se jej zavázal do 14. 9. 2016 vrátit. Tuto povinnost však včas a řádně nesplnil. Svou pohledávku pak právní předchůdce žalobkyně platně postoupil žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni jistinu a dále zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z., jehož výše je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a žalobkyně jej požaduje ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tedy od 15. 9. 2016. Soud proto žalobě zcela vyhověl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení i nároku samotného určil soud jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.