Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

112 C 163/2022-52

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pomykaczovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 9 159,75 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 906,89 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 906,89 Kč od 16. 5. 2021 do 13. 12. 2021 ve výši 235,10 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 906,89 Kč od 14. 12. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V rozsahu částky 4 549,86 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 440,2 Kč od 20. 5. 2020 do 13. 12. 2021, s úrokem 8,25 % ročně z částky 9 159,75 Kč od 14. 12. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 205,65 Kč od 20. 5. 2020 do 13. 12. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 549,86 Kč od 14. 12. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 906,89 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 906,89 Kč od 16. 5. 2021 do 13. 12. 2021 ve výši 235,10 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 906,89 Kč od 14. 12. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. V rozsahu částky 4 549,86 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 440,2 Kč od 20. 5. 2020 do 13. 12. 2021, s úrokem 8,25 % ročně z částky 9 159,75 Kč od 14. 12. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 205,65 Kč od 20. 5. 2020 do 13. 12. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 549,86 Kč od 14. 12. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobou doručenou soudu dne 3. 2. 2022 ve znění jejího doplnění ze dne 2. 6. 2022 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 9 159,75 Kč s obchodními úroky a zákonnými úroky z prodlení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi účastníky byla dne 20. 5. 2020 sjednána smlouva o úvěru, dle které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 13,99 % ročně formou pravidelných měsíčních splátek po 353 Kč. Svůj závazek však neplnil, a proto žalobkyně využila svého práva a ke dni 6. 5. 2021 prohlásila úvěr za okamžitě splatný. Na dluh uhradil celkem 15 390,11 Kč, kdy tato částka byla započtena jednak na splátku jistiny, jednak na splátky poplatků po splatnosti, včetně úroků po splatnosti. Nadále dluží 9 159,75 Kč na jistině dluhu, dále dlužný smluvní úrok z jistiny úvěru do 13. 12. 2021 činí 440,20 Kč s tím, že žalobkyně jej požaduje ve výši 8,25 % ročně, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ode dne, kdy se žalovaný dostal do prodlení do 13. 12. 2021, činí 440,75 Kč a dále žalobkyně požaduje od 14. 12. 2021 z dlužné částky úhradu zákonného úroku z prodlení, jakož i smluvního úroku ve výši pouze 8,25 % ročně. Smlouva o úvěru byla mezi účastníky uzavřena poté, co žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného a vycházela z jeho ověřených příjmů 26 476 Kč. Zjistila, že žalovaný nebyl v insolvenčním řízení, byly zjištěny jeho výdaje v normativní výši 9 589 Kč a současně byly zohledněny jeho další úvěry, konkrétně přímo u žalobkyně s celkovými splátkami 7 995 Kč, takže s dalšími splátkami ve výši 353 Kč činilo nové splátkové zatížení 8 348 Kč a žalovanému zůstal dostatek finančních prostředků na úhradu jeho základních životních potřeb (18 128 Kč).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání, které bylo ve věci nařízeno, se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů ( ).

3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Mezi účastníky byla dne 20. 5. 2020 uzavřena prostřednictvím internetového bankovnictví žalovaného smlouva o úvěru číslo dle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který bude pro žalovaného veden na úvěrovém účtu č. bankovní účet a žalovaný se zavázal úvěr splatit do 20. 4. 2028 spolu s úrokovou sazbou 13,99 % ročně a při řádném splácení se zvýhodněnou úrokovou sazbou 12,24 % ročně v měsíčních splátkách po 353 Kč s tím, že jde o účelový nezajištěný spotřebitelský úvěr. První splátka byla splatná dne 22. 6. 2020 a další vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce. Úvěr byl žalovanému uvedeného dne poskytnut na výše uvedený účet, přičemž žalovaný na úvěr uhradil v nepravidelných splátkách celkovou částku 15 390,11 Kč. Žalobkyně dopisem ze dne 8. 5. 2021 zaslaným žalovanému doporučeně dne 11. 5. 2021 zesplatnila úvěr ke dni 6. 5. 2021 a žalovaný byl vyzván k úhradě částky 21 978 Kč s řádným úrokem a úrokem z prodlení. Předžalobní výzvou ze dne 15. 12. 2021 zaslanou žalovanému doporučeně téhož dne byl žalovaný právní zástupkyní žalobkyně vyzýván k úhradě nesplaceného úvěru v celkové výši 10 048,98 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně při sjednávání smlouvy o úvěru k žádosti žalovaného o úvěr ze dne 20. 5. 2020 posuzovala jeho úvěruschopnost tak, že přes mobilní bankovnictví žalovaný uvedl příjem ve výši 26 476 Kč. Tato částka byla ověřena pracovníkem banky dle příchozích transakcí na účet žalovaného vedený u žalobkyně. V rámci dalšího šetření bylo zjištěno, že nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení. Žalovaný v žádosti uvedl výdaje ve výši 3 000 Kč, avšak banka je stanovila po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení částkou 9 589 Kč. Žalovaný uvedl, že nemá další splátky mimo žalobkyni, přičemž žalobkyně dotazem do CCB a z vlastních systému zjistila, že měl další poskytnuté úvěry u žalobkyně, a to kontokorent s limitem 5 000 Kč s orientační splátkou 150 Kč, dále spotřební úvěr (s limitem 250 857 Kč) se splátkou 3 994 Kč, osobní úvěr (s limitem 100 000 Kč) a splátkou 1 698 Kč, revolvingový úvěr s limitem 10 000 Kč se splátkou 500 Kč, a také spotřební úvěr u jiného poskytovatele s limitem 23 990 Kč se splátkou 830 Kč, tedy bylo zjištěno celkem pět existujících kontraktů s celkovou měsíční splátkou 7 022 Kč.

4. Žaloba je důvodná, avšak pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla distančním způsobem ve smyslu ust. § číslo a násl. a č. (dále jen o. z.) uzavřena smlouva o úvěru, dle které žalobkyně jako úvěrující poskytla žalovanému na jeho požádání finanční prostředky ve výši 20 000 Kč na jeho bankovní účet, což nebylo v řízení zpochybněno a žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných splátkách po 353 Kč spolu se sjednanými úroky. Žalobkyně tvrdila a listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalovaný na úvěr uhradil celkem 15 390,11 Kč.

5. Vzhledem k tomu, že se s ohledem na postavení účastníků smluvního vztahu jedná o spotřebitelský úvěr podle o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěry schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, že tato povinnost splněna byla, avšak soud se s tímto neztotožňuje. Žalobkyně ve vztahu k příjmům vycházela z údajů, které byly zjistitelné z bankovního účtu vedeného u žalobkyně v částce 26 476 Kč, takže soud má za to, že příjmová stránka žalovaného ověřena byla dostatečně. Pokud však jde o jeho výdajovou stánku, kdy žalovaný uváděl podle tvrzení žalobkyně své výdaje ve výši 3 000 Kč, a banka vycházela z nákladů ve výši 9 589 Kč, které však stanovila normativně, dle svých interních ekonomických modelů. I když se jedná o částku vyšší, než uvádí žalovaný, soud má za to, že nelze vycházet z těchto ničím nepodložených a neověřených údajů. Je zřejmé, že výdaje jsou u různých osob odlišné a je třeba u každého konkrétního potencionálního dlužníka mít tyto výdaje náležitě zjištěny a náležitě osvědčeny, zejména ty, které se týkají nákladů na bydlení či dalších pravidelných výdajů, např. vyživovací povinnosti, či jiné. Pasivní stránka žalovaného tedy ve vztahu k jeho pravidelným výdajům dostatečně ověřena nebyla. Byly zjišťovány toliko další závazky žalovaného, které byly z dostupných registrů zjištěny v celkové výši 7 022 Kč, přičemž dle tvrzení žalobkyně žalovaný uváděl, že nemá žádné další splátky mimo žalobkyni a žalobkyně zjistila, že má žalovaný další splátkové zatížení u jiného věřitele, tudíž je zřejmé, že údaje uváděné žalovaným nebyly správné a bylo na žalobkyni, aby si všechny skutečnosti, které žalovaný uváděl, jak ve vztahu k výdajům, tak ve vztahu k dalším splátkám, náležitě ověřila potřebnými listinami.

6. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto je třeba také prověřit, a to z hlediska analýzy aktivní i pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka. Dle názoru soudu žalobkyně neprokázala, že by náležitě zjišťovala úvěruschopnost žalovaného před sjednáváním úvěrové smlouvy a z tohoto důvodu je nutné předmětnou úvěrovou smlouvu posoudit jako neplatnou, přičemž podle věty druhé citovaného zákona ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dle novely provedené ) k této neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu poučena o potřebě dalších důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného. Plnila-li žalobkyně z neplatné smlouvy žalovanému částku 20 000 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, které žalovaný podle téže smlouvy ke splnění povinnosti již poskytl, tedy o částku 15 390,11 Kč. Žalovaný je tedy povinen vrátit částku 4 609,89 Kč. Jelikož je se zaplacením peněžitého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni podle o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z této částky. Žalovaný byl prokazatelně k zaplacení dluhu vyzván v zesplatňujícím dopise banky zaslaným žalovanému doporučeně dne 11. 5. 2021 bez uvedení termínu splnění. Protože byla výzva zasílána žalovanému s využitím provozovatele poštovních služeb, vycházel soud z tzv. domněnky doby dojití stanovené v  o.z., tedy že zásilka žalovanému došla třetí pracovní den po odeslání, tj. 14. 5. 2021. Následující den měl žalovaný na splnění svého dluhu, a pokud jej neuhradil, žalobkyni přísluší ode dne 16. 5. 2021 úroky z prodlení ve výši stanovené Soud zamítl požadavek na zaplacení úroků z prodlení z přiznané částky za dobu předcházející datu 16. 5. 2021, neboť v tomto období žalovaný nebyl v prodlení. Žaloba byla také zamítnuta v částce 4 549,86 Kč s kapitalizovaným i běžícím obchodním úrokem, jakož i úrokem z prodlení, neboť nárok na tyto částky má původ v absolutně neplatné smlouvě.

7. Podle bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který měl ve věci převážný procesní úspěch, prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné podle , neboť tím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 10 000 Kč.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho soudního výkonu.