Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 8/2022-20

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem JUDr. Milošem Světlíkem ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.

sídlem adresa

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

trvale bytem adresa žalované

o zaplacení 8 880 Kč s příslušenstvím

takto:

I.

Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 080 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 080 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II.

Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni

a) částku 4 800 Kč,

b) kapitalizované úroky ve výši 632 Kč,

c) kapitalizované úroky z prodlení ve výši 313,63 Kč,

d) zákonné úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně

- z částky 6 000 Kč od 30. 11. 2019 do 14. 5. 2020,

- z částky 1 920 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení,

e) úroky ve výši 18,96 % ročně z částky 6 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení,

se v této části zamítá.

III. Žádná účastnice nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 080 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 080 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni a) částku 4 800 Kč, b) kapitalizované úroky ve výši 632 Kč, c) kapitalizované úroky z prodlení ve výši 313,63 Kč, d) zákonné úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně - z částky 6 000 Kč od 30. 11. 2019 do 14. 5. 2020, - z částky 1 920 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, e) úroky ve výši 18,96 % ročně z částky 6 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se v této části zamítá. III. Žádná účastnice nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou, doručenou název soudu dne datum a postoupenou zdejšímu soudu z důvodu místní příslušnosti, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 8 880 Kč spolu s kapitalizovanými úroky v částce 632 Kč, s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení v částce 313,62, s úroky ve výši 18,96 % ročně z částky 6 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne datum se společností právnická osoba, se sídlem adresa, obec a číslo, smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které tato společnost poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy; tvrdila, že v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 200 Kč s úrokovou sazbou ve výši 18,96 % ročně sjednanou v čl. 1 smlouvy a odměnu za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč, kdy celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaná zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 180 Kč se splatností poslední splátky dne datum. Žalovaná na pohledávku vzniklou ze smlouvy za trvání smluvního vztahu dosud uhradila částku 1 920 Kč, z toho na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 1 200 Kč, na poplatek za administrativní činnost 280 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 440 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne datum. Pohledávka za žalovanou vzniklá z uvedené smlouvy poté byla, včetně příslušenství a se všemi právy s nimi spojenými, postoupena žalobkyni původní věřitelkou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností k témuž dni, což žalovanému bylo písemně oznámeno dopisem ze dne datum. Přitom ke dni postoupení činila celková výše pohledávky za žalovanou vzniklá z uvedené smlouvy částku 11 800 Kč, skládající se z dlužné jistiny v částce 6 000 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost částce 920 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek v částce 1 960 Kč. Žalovaná byla před podáním žaloby k úhradě předmětné pohledávky ze strany žalobkyně vyzvána, přesto dluh neuhradila.

2. Žalovaná, ač byla usnesením ze dne 12. 8. 2021, doručeným jí do vlastních rukou dne datum spolu s žalobou, vyzvána, aby se k podané žalobě vyjádřila, tak ve stanovené lhůtě neučinila.

3. Soud pak ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle ust. , když souhlas účastníků s tímto procesním postupem byl účastníky vyjádřen, přičemž vycházel z obsahu spisu a listin, které ve věci předložila žalobkyně.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti („ název“) číslo ze dne datum a ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, jakož i oznámení o postoupení pohledávky žalobkyni ze dne datum, soud vzal za prokázána tvrzené v žalobě uvedená ohledně uzavření smlouvy o úvěru a postoupení úvěrové pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Proto soud vzal za prokázáno, že žalovaná jako úvěrovaná a společnost právnická osoba, jako úvěrující mezi sebou uzavřely smlouvu, na základě které uvedená společnost poskytla žalované úvěr ve výši 6 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v dohodnutých 60 týdenních splátkách po 180 Kč. Žalovaná na poskytnutý úvěr podle smlouvy uhradila částku 1 200 Kč, jak to konečně tvrdí sama žalobkyně. Soud dospěl k závěru, že společnost právnická osoba a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu ust. č. , přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu , o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení tohoto zákona ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaná uzavřela smlouvu o úvěru v postavení spotřebitele ve smyslu , (o. z.), předchůdkyně žalobkyně vůči ní vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu o. z. Žalované jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Předchůdkyně žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet uvedený peněžní produkt. Při posouzení úvěruschopnosti žalované byla předchůdkyně žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalované, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí zřejmé, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Předchůdkyně žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovanou, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39).

5. Ze zákaznické karty ke smlouvě s podpisem žalované ze dne datum plyne, že žalovaná vykazovala čistý příjem 4 100 Kč, ten byl dle karty doložen pracovní smlouvou, výplatní pásky k doložení příjmu z pracovního poměru doloženy nebyly, jako zdroj příjmu jsou uvedeny ostatní příjmy žalované ve výši 7 556 + 1 200 Kč ze státní podpory a částka 1 500 Kč (jako další příjem) nijak ovšem specifikované ani doložené, celkem je tak vykazován příjem 14 356 Kč, jako odhadované běžné měsíční výdaje žalované je uvedena částka 8 000 Kč (z toho 2 000 Kč na bydlení a 6 000 Kč na osobní výdaje). Žalovaná v kartě uvedla, že je rozvedená, ale také, že má nájemní bydlení (je nájemník), nebyla předložena nájemní smlouva, nebyly zcela konkrétně zkoumány poměry žalované po stránce výdajové, resp. žádné doklady o zkoumání výdajových poměrů žalované žalobkyně nepředložila.

6. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, C -449/13).

7. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru nedostála řádně a důsledně své povinnosti odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalované, když při uzavření smlouvy vycházela toliko z ne zcela ověřených tvrzení žalované bez toho, aby byla podložena dalšími podklady, a úvěruschopnost žalované řádně neprověřila, resp. žalobkyně neprokázala, že by tak její právní předchůdkyně s náležitou péčí a řádně učinila. Proto je smlouva o úvěru od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.). Je třeba zdůraznit, že i žalobkyně, byť je nástupkyní v pozici věřitele ze spotřebitelského úvěru (když postoupením nabyla pohledávku z úvěru), musí být schopna při vymáhání postoupené pohledávky prokázat tvrzení o náležitém zkoumání úvěruschopnosti zcela konkrétními doklady ve vztahu ke konkrétním poměrům žalované v oblasti jejich příjmů a výdajů; nelze tak toliko poukázat na obsah zákaznické karty s tím, že tato uvádí v obecné rovině dokumenty, z nichž předchůdkyně žalobkyně při posuzování příjmů vycházela, nikterak přitom nejsou doloženy konkrétní výdajové poměry žalované (např. nájemní smlouva a jiné výdaje na energie a další životní potřeby), ač žalovaná v zákaznické kartě tvrdí nájemní bydlení. Stěží lze např. uvěřit údaji, že při nájemním bydlení činí výdaje na bydlení (tedy nájemné a úhrady za služby spojené s nájmem) pouhou částku 2 000 Kč.

8. Vzhledem k uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., žalovaná získala od předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky ve výši 6 000 Kč bez právního důvodu. Žalovaná plnila předchůdkyni žalobkyně z titulu neplatné smlouvy částku 1 920 Kč, jak tvrdí sama žalobkyně. Soud tak uzavřel, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni (jako nynějšímu věřiteli, který pohledávku nabyl postoupením) zbytek původní jistiny úvěru ze dne datum v částce 4 080 Kč, jakož i zákonný úrok z prodlení z této částky od datum do zaplacení, když v předžalobní výzvě ze dne datum byla žalované stanovena lhůta k zaplacení do datum; žalovaná je tak v prodlení s plněním od datum.

9. Nárok žalobkyně na zaplacení finančních prostředků nad rámec bezdůvodného obohacení, tj. zaplacení částky 4 800 Kč soud neuznal a žalobu v tomto rozsahu zamítl jako nedůvodnou, a to včetně požadovaného příslušenství v rozsahu přesahujícím příslušenství přiznané žalobkyni v odstavci I. výroku.

10. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. Žalovaná byla ve věci převážně úspěšná, měla by proto právo na náhradu části jí vzniklých nákladů. Podle obsahu však žalované v řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádná účastnice nemá právo na náhradu nákladů řízení.

11. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle zásady, stanovené v ust. , tj. do tří dnů od právní moci rozsudku, když neshledal důvod ke stanovení delší lhůty k plnění či k plnění ve splátkách.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).