Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
38 C 8/2022-20
Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem JUDr. Milošem Světlíkem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
trvale bytem adresa žalované
o zaplacení 8 880 Kč s příslušenstvím
takto:
I.
Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 080 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 080 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II.
Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni
a) částku 4 800 Kč,
b) kapitalizované úroky ve výši 632 Kč,
c) kapitalizované úroky z prodlení ve výši 313,63 Kč,
d) zákonné úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně
- z částky 6 000 Kč od 30. 11. 2019 do 14. 5. 2020,
- z částky 1 920 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení,
e) úroky ve výši 18,96 % ročně z částky 6 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení,
se v této části zamítá.
III. Žádná účastnice nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 080 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 080 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni a) částku 4 800 Kč, b) kapitalizované úroky ve výši 632 Kč, c) kapitalizované úroky z prodlení ve výši 313,63 Kč, d) zákonné úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně - z částky 6 000 Kč od 30. 11. 2019 do 14. 5. 2020, - z částky 1 920 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, e) úroky ve výši 18,96 % ročně z částky 6 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se v této části zamítá. III. Žádná účastnice nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Podanou žalobou, doručenou název soudu dne datum a postoupenou zdejšímu soudu z důvodu místní příslušnosti, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 8 880 Kč spolu s kapitalizovanými úroky v částce 632 Kč, s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení v částce 313,62, s úroky ve výši 18,96 % ročně z částky 6 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne datum se společností právnická osoba, se sídlem adresa, obec a číslo, smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které tato společnost poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy; tvrdila, že v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 200 Kč s úrokovou sazbou ve výši 18,96 % ročně sjednanou v čl. 1 smlouvy a odměnu za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč, kdy celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaná zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 180 Kč se splatností poslední splátky dne datum. Žalovaná na pohledávku vzniklou ze smlouvy za trvání smluvního vztahu dosud uhradila částku 1 920 Kč, z toho na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 1 200 Kč, na poplatek za administrativní činnost 280 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 440 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne datum. Pohledávka za žalovanou vzniklá z uvedené smlouvy poté byla, včetně příslušenství a se všemi právy s nimi spojenými, postoupena žalobkyni původní věřitelkou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností k témuž dni, což žalovanému bylo písemně oznámeno dopisem ze dne datum. Přitom ke dni postoupení činila celková výše pohledávky za žalovanou vzniklá z uvedené smlouvy částku 11 800 Kč, skládající se z dlužné jistiny v částce 6 000 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost částce 920 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek v částce 1 960 Kč. Žalovaná byla před podáním žaloby k úhradě předmětné pohledávky ze strany žalobkyně vyzvána, přesto dluh neuhradila.
2. Žalovaná, ač byla usnesením ze dne 12. 8. 2021, doručeným jí do vlastních rukou dne datum spolu s žalobou, vyzvána, aby se k podané žalobě vyjádřila, tak ve stanovené lhůtě neučinila.
3. Soud pak ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle ust. § 115a o.s.ř., když souhlas účastníků s tímto procesním postupem byl účastníky vyjádřen, přičemž vycházel z obsahu spisu a listin, které ve věci předložila žalobkyně.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti („ název“) číslo ze dne datum a ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, jakož i oznámení o postoupení pohledávky žalobkyni ze dne datum, soud vzal za prokázána tvrzené v žalobě uvedená ohledně uzavření smlouvy o úvěru a postoupení úvěrové pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Proto soud vzal za prokázáno, že žalovaná jako úvěrovaná a společnost právnická osoba, jako úvěrující mezi sebou uzavřely smlouvu, na základě které uvedená společnost poskytla žalované úvěr ve výši 6 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v dohodnutých 60 týdenních splátkách po 180 Kč. Žalovaná na poskytnutý úvěr podle smlouvy uhradila částku 1 200 Kč, jak to konečně tvrdí sama žalobkyně. Soud dospěl k závěru, že společnost právnická osoba a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 tohoto zákona ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaná uzavřela smlouvu o úvěru v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), předchůdkyně žalobkyně vůči ní vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalované jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Předchůdkyně žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet uvedený peněžní produkt. Při posouzení úvěruschopnosti žalované byla předchůdkyně žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalované, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí zřejmé, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Předchůdkyně žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovanou, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39).
5. Ze zákaznické karty ke smlouvě s podpisem žalované ze dne datum plyne, že žalovaná vykazovala čistý příjem 4 100 Kč, ten byl dle karty doložen pracovní smlouvou, výplatní pásky k doložení příjmu z pracovního poměru doloženy nebyly, jako zdroj příjmu jsou uvedeny ostatní příjmy žalované ve výši 7 556 + 1 200 Kč ze státní podpory a částka 1 500 Kč (jako další příjem) nijak ovšem specifikované ani doložené, celkem je tak vykazován příjem 14 356 Kč, jako odhadované běžné měsíční výdaje žalované je uvedena částka 8 000 Kč (z toho 2 000 Kč na bydlení a 6 000 Kč na osobní výdaje). Žalovaná v kartě uvedla, že je rozvedená, ale také, že má nájemní bydlení (je nájemník), nebyla předložena nájemní smlouva, nebyly zcela konkrétně zkoumány poměry žalované po stránce výdajové, resp. žádné doklady o zkoumání výdajových poměrů žalované žalobkyně nepředložila.
6. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, C -449/13).
7. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru nedostála řádně a důsledně své povinnosti odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalované, když při uzavření smlouvy vycházela toliko z ne zcela ověřených tvrzení žalované bez toho, aby byla podložena dalšími podklady, a úvěruschopnost žalované řádně neprověřila, resp. žalobkyně neprokázala, že by tak její právní předchůdkyně s náležitou péčí a řádně učinila. Proto je smlouva o úvěru od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.). Je třeba zdůraznit, že i žalobkyně, byť je nástupkyní v pozici věřitele ze spotřebitelského úvěru (když postoupením nabyla pohledávku z úvěru), musí být schopna při vymáhání postoupené pohledávky prokázat tvrzení o náležitém zkoumání úvěruschopnosti zcela konkrétními doklady ve vztahu ke konkrétním poměrům žalované v oblasti jejich příjmů a výdajů; nelze tak toliko poukázat na obsah zákaznické karty s tím, že tato uvádí v obecné rovině dokumenty, z nichž předchůdkyně žalobkyně při posuzování příjmů vycházela, nikterak přitom nejsou doloženy konkrétní výdajové poměry žalované (např. nájemní smlouva a jiné výdaje na energie a další životní potřeby), ač žalovaná v zákaznické kartě tvrdí nájemní bydlení. Stěží lze např. uvěřit údaji, že při nájemním bydlení činí výdaje na bydlení (tedy nájemné a úhrady za služby spojené s nájmem) pouhou částku 2 000 Kč.
8. Vzhledem k uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., žalovaná získala od předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky ve výši 6 000 Kč bez právního důvodu. Žalovaná plnila předchůdkyni žalobkyně z titulu neplatné smlouvy částku 1 920 Kč, jak tvrdí sama žalobkyně. Soud tak uzavřel, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni (jako nynějšímu věřiteli, který pohledávku nabyl postoupením) zbytek původní jistiny úvěru ze dne datum v částce 4 080 Kč, jakož i zákonný úrok z prodlení z této částky od datum do zaplacení, když v předžalobní výzvě ze dne datum byla žalované stanovena lhůta k zaplacení do datum; žalovaná je tak v prodlení s plněním od datum.
9. Nárok žalobkyně na zaplacení finančních prostředků nad rámec bezdůvodného obohacení, tj. zaplacení částky 4 800 Kč soud neuznal a žalobu v tomto rozsahu zamítl jako nedůvodnou, a to včetně požadovaného příslušenství v rozsahu přesahujícím příslušenství přiznané žalobkyni v odstavci I. výroku.
10. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná byla ve věci převážně úspěšná, měla by proto právo na náhradu části jí vzniklých nákladů. Podle obsahu však žalované v řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádná účastnice nemá právo na náhradu nákladů řízení.
11. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle zásady, stanovené v ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., tj. do tří dnů od právní moci rozsudku, když neshledal důvod ke stanovení delší lhůty k plnění či k plnění ve splátkách.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).