Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
7 C 160/2022-33
Okresní soud ve obec rozhodl soudkyní JUDr. Marií Rychtářovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 4 456 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 4 456 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 370,41 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 769,22 Kč, s úrokem z prodlení z částky 2 427 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,05% ročně a s úrokem
ve výši 19,98 % ročně z částky 2 427 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 4 456 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 370,41 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 769,22 Kč, s úrokem z prodlení z částky 2 427 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,05% ročně a s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 2 427 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se svou žalobou domáhá na žalované zaplacení předmětné částky s tvrzením, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum je právním nástupcem společnosti právnická osoba Žalobce tvrdil, že jeho původní právní předchůdce uzavřel se žalovanou dne datum Smlouvu o půjčce číslo (dále též jen„ Smlouva“), na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce v souvislosti se zápůjčkou poplatek ve výši 8 361 Kč,
jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 277 Kč, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 901 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 183 Kč. Celkový součet všech uvedených částek se žalovaná zavázala hradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 307 Kč. Žalovaná však nehradila splátky řádně a včas a dostala se do prodlení, neboť poslední splátku uhradila dne datum Celkem žalovaná uhradila 13 905 Kč s tím, že částka ve výši 7 573 Kč byla započtena na jistinu a částka ve výši 6 332 Kč na částečnou úhradu poplatku. Žalobce tvrdil, že dlužná jistina činí 2 427 Kč a dlužný poplatek 2 029 Kč. Kromě těchto částek žalobce
po žalované požaduje kapitalizované úroky ve výši 769,22 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 370,41 Kč, úrok ve výši 19,98 % ročně z částky 2 427 Kč od datum
do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 427 Kč od datum
do zaplacení. Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet,
na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti jejím dokladům. Poskytnuté informace byly zaznamenány
do zákaznické karty, kterou však jeho právní předchůdce ani on sám nedohledal.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech
4. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
5. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
6. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Předně soud uvádí, že předmětná Smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 9 odst. 1 z. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2013, a to s ohledem na dataci Smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr (či jiná obdobná finanční služba včetně (zá) půjčky - § 2 tohoto zákona), či změnou takové smlouvy spočívající
ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud
je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
9. Ve skutkové rovině se proto soud na úvod zabýval otázkou, jak právní předchůdce žalobce postupoval při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.
10. V dané věci právní předchůdce žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházel pouze z informací požadovaných a získaných od žalované. Uvedl, že žalovaná byla dotazována
na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Získané informace byly ověřeny doklady
od žalované a zaznamenané v její zákaznické kartě. Tu však žalobce nepředložil, neboť jeho právní předchůdce ji nedohledal. Z tvrzení žalobce je však zřejmé, že jeho právní předchůdce blíže nezjišťoval ani neověřoval příjmy ani výdaje žalované. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi
od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr,
ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ČR ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka
se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR v níže uvedených rozhodnutích. Žalobce neprokázal, že by právní předchůdce žalobce vycházel i z jiných informací, než z těch získaných z externích zdrojů a informace o poměrech dlužníka (žalované) od něho nežádal
a následně si je neověřil, resp. nepožadoval jejich doložení, soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet nedostál povinnosti stanovené v § 9 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019
sp. zn. 33 Cdo 201/2018 nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Vzhledem ke shora uvedenému soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce řádně neprovedl posouzení úvěruschopnosti žalované, neboť proběhlo-li posouzení vůbec, pak pouze formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je pak ta skutečnost,
že předmětná Smlouva odporuje ust. § 580 odst. 1 o. z., a proto je neplatná.
11. Pro úplnost soud dodává, že žalobce navíc k prokázání svých tvrzení ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti žalované nepředložil žádný důkaz. K jednání, při kterém soud v dané věci rozhodl, se žalobce ani jeho zástupce nedostavili. Za této situace soud neměl povinnost žalobce poučit o neunesení důkazního břemene, neboť § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) upravuje jen poučovací povinnost soudu
při jednání s tím, že nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení dle § 118a o.s.ř. proto,
že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a ani není povinen jen z tohoto důvodu jednání odročovat (srov. Velké komentáře, Občanský soudní řád I., autoři Bureš, Drápal a kol., C. H. Beck, 1. vydání 2009, str. 831 – 832; rozsudek Nejvyššího soudu ČR
ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 a usnesení ze dne 14. 1. 2009 sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). V této souvislosti soud pro úplnost dodává, že žalobce uvedl, že zákaznickou katu žalované nemá on ani jeho právní předchůdce k dispozici, a proto by případné poučení soudem pravděpodobně stejně nemělo žádný význam.
12. Ve skutkové rovině má soud v dané věci za prokázané, že společnost právnická osoba poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které byly žalované předány v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem.
13. Za situace, kdy právní předchůdce žalobce řádně nesplnil svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalované), v důsledku čehož soud shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, vede tento postup právního předchůdce žalobce k omezenosti nároku žalobce vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Převzala-li totiž žalovaná předmět úvěru na základě neplatné Smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle § 2991 a § 2993
o. z. jako bezdůvodné obohacení. V dané věci vyšlo najevo, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku ve výši 10 000 Kč s tím, že žalovaná na předmětnou pohledávku uhradila částku ve výši 13 905 Kč, bezdůvodné obohacení na straně žalované tak nevzniklo, neboť rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdce žalobce žalované poskytl (10 000 Kč) a částkou, kterou mu žalovaná uhradila (13 905 Kč), je záporný. Soud žalobu zamítl v celém rozsahu, neboť shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, s tím, že žalovaná dokonce uhradila více, než měla
(o 3 905 Kč). Za této situace se vůbec nedostala do prodlení, a proto kromě jiných smluvních nároků (úroků, poplatků, apod.), které nelze z titulu neplatné smlouvy úspěšně uplatňovat, soud žalobci nepřiznal ani zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády
č. 351/2013 Sb.
14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaná byla ve věci zcela úspěšná. Z obsahu spisu však vyplývá, že žalované v daném řízení žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Pokud by podle tohoto rozsudku nebylo plněno řádně a včas, může být k návrhu soudem vykonán.