Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
17 C 50/2022-29
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro 19.200 Kč a 2.500 Kč / zápůjčka
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10.000 Kč od 12. 10. 2020 do zaplacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 9.200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.200 Kč od 12. 10. 2020 do zaplacení a částky nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech soudní poplatek za žalobu v částce 200 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10.000 Kč od 12. 10. 2020 do zaplacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 9.200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.200 Kč od 12. 10. 2020 do zaplacení a částky nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech soudní poplatek za žalobu v částce 200 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 19.200 Kč (zůstatku zápůjčky a smluvní pokuty) a 2.500 Kč (nákladů spojených s uplatněním pohledávky) s tím, že žalobkyně se žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřely dne 5. 8. 2020 smlouvu o zápůjčce na poskytnutí částky 10.000 Kč. Žalobkyně částku poskytla, žalovaná však svoji povinnost podle smlouvy ani zčásti nesplnila. Žalobkyně se domáhala vrácení zápůjčky, poplatku za poskytnutí, dalších poplatků a pokut (10.000 Kč jistiny, 4.200 Kč poplatku, 2.500 Kč nákladů na uplatnění pohledávky, 5.000 Kč smluvní pokuta).
2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.
3. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodl o žalobě bez nařízení jednání.
4. Z výplatních pásek žalované z číslo a číslo sodu zjistil, že žalovaná má příjem ze zaměstnání 15.811 Kč a 16.725 Kč (exekuční srážky nebyly činěny). Výdaje žalované a její další poměry byly zjišťovány dotazem na žalovanou, která uvedla výši výdajů 2000 Kč měsíčně, dále společnou domácnost s partnerem, bez nezletilých dětí s bydlením„ ve vlastním“; žalobkyně zohledňovala výši nezabavitelného minima 7.772 Kč. Z výpisu z centrální evidence exekucí vyplývalo, že ke dni dotazu neměla žalovaná žádný záznam.
5. Ze smlouvy o zápůjčce z 5. 8. 2020 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce ve výši 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve třech splátkách ve výši 4.733 Kč (do 30., 60. a 90. dne od poskytnutí zápůjčky). RPSN činila 100 000 %. Pro případ prodlení žalované s úhradou dluhu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně; účastníci jednali ceny poplatků za výzvy od 30 Kč (SMS upomínka), přes 500 Kč za písemnou upomínku a výzvu úhradě po 750 Kč za předání spisu inkasní agentuře. Poplatek za prodloužení lhůty splatnosti činil pro 7 dnů 15 % z aktuálně dlužné jistiny, pro 15 dnů a 20 % z aktuálně dlužné jistiny a pro 30 dnů 25 % výše aktuálně dlužné jistiny. Pro případ prodlení klienta přirůstaly poplatky a úroky k jistině zápůjčky. Z potvrzení o platbě žalobkyně soud zjistil odepsání částky 10.000 Kč ve prospěch účtu bankovní účet (účtu žalované podle smlouvy).
6. Žalobkyně předložila písemné upomínky z 7. 9. 2020 a z 18. 9. 2020, kterými byla žalovaná urgována o zaplacení dluhu podle smlouvy. Oznámením o zesplatnění úvěru z 7. 10. 2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě celkového dluhu ze smlouvy ve výši 17.259 Kč, výzvou z 16. 10. 2020 pak byla žalovaná vyzvána k opakované úhradě dluhu ze smlouvy. Naposledy dopisem z 29. 10. 2020 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu 18.772 Kč. Z interního systému vyplývalo, že upomínky byly vytvořeny 7. 9. 2020, 18. 9. 2020, 7. 10. 2020, 16. 10. 2020, 29. 10. 2020; podle vyjádření žalobkyně byly upomínky odeslány obyčejně poštou.
7. Žalobkyně vyzývala před podáním žaloby žalovanou k dobrovolnému splnění dluhu prostřednictvím své zástupkyně (s odesláním výzvy k 20. 9. 2021, jak vyplývalo z podacího lístku).
8. Soud převzal svá skutková zjištění výše za skutkový závěr ve věci.
9. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o zápůjčce přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
10. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
12. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
13. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
14. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
15. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena spotřebitelská smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku, na jejímž základě žalobkyně poskytnula žalované zápůjčku ve výši 10.000 Kč a žalovaná se ji zavázala splatit včetně poplatku ve výši stanovené smlouvou (4.200 Kč). Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, žalobkyni za dobu trvání smlouvy ničeho neuhradila. S ohledem na uvedené má žalobkyně nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele (včetně zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyní) a rozhodovací praxe Ústavního soudu.
16. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. je věřitel před poskytnutím úvěru povinen zkoumat úvěruschopnost žalované, tj. ověřovat, zda poměry úvěrového jsou natolik dobré, že je dobrovolné splnění smluvních povinností pravděpodobné. Kromě zkoumání příjmové stránky je na místě zkoumat (a ověřovat) i stránku výdajovou. Žalobkyně však svým povinnostem podle názoru soudu nedostála. Příjmová stránka sice byla ověřována, z výplatních pásek však nevyplývá, zda pracovní poměr žalované je na dobu neurčitou, popř. zda trvá po delší dobu. Není tedy pravda, že by z výplatních pásek za dva měsíce vyplývala stabilita příjmu žalované. Dále žalovaná nijak neověřovala stránku výdajovou, přestože údaj o nákladech 2.000 Kč měsíčně není zřejmě věrohodný; není ani jasné, jakým konkrétním způsobem žalovaná své bydlení realizuje (co představuje ono bydlení ve vlastním, zda jde o byt ve vlastnictví žalované, nebo jejího partnera). Podle názoru soudu je tak již z tohoto důvodu úvěrová smlouva dle § 87 odst. 1 z.. č. 257/2016 Sb. neplatná (jde o neplatnost absolutní – viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) z 5. 3. 2020, zn. C číslo ve věci OPR-Finance).
17. Soud dále zvažoval, zda tato smlouva jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 webová adresa). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.
18. Srovnání podmínek půjček či úvěrů, které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé a nehodné soudní ochrany s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, tj. nepřiměřenému nárůstu platební povinnosti dlužníka, byť na základě porušení jeho povinností. Pokud soud uvážil, že účastníci sjednali souhrnný poplatek ve výši cca 24,37 % jistiny dluhu, RPSN činí 774,66 % (tedy výrazně převyšuje obvyklé RPSN ze spotřebitelských úvěrů; nedosahuje však ve smlouvě uvedené výše 100 000 %), smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, vysoké poplatky za upomínání a vymáhání a krátkou dobu splatnosti, je třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran označit jako zjevně nespravedlivou a jako celek ji dle § 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku považovat za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy.
19. S ohledem na shora uvedené je nepochybné, že žalované se dostalo plnění ve výši 10.000 Kč na základě neplatné smlouvy a žalobkyně má dle § 2991 občanského zákoníku právo na jeho vrácení. Za situace, kdy žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila, vzniklo žalobkyni vůči ní právo na zaplacení částky 10.000 Kč včetně úroku z prodlení požadovaného v souladu s ust. § 1958, § 1970 občanského zákoníku (v návaznosti na zesplatňující výzvu včetně domněnky jejího dojití). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu ve výroku II. v tomto rozsahu zamítnul.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože účastníci byli ve věci úspěšní v přibližně stejném rozsahu.
21. Výrok o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek částkou 200 Kč vychází z ust. § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., podle něhož je k úhradě soudního poplatku povinen navrhovatel (žalobkyně), přičemž výše soudního poplatku činí dle položky 2.bod 2. Sazebníku ve spojení s položkou 1 bod 1. písm. a) Sazebníku částku 1.000 Kč. Žalobkyně, která dosud na soudním poplatku zaplatila pouze částku 800 Kč, je proto povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč (o této povinnosti bylo dle § 4 odst. 1 písm. j/ z. č. 549/1991 Sb. rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci samé).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.