Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 218/2021-60
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Červenkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 61 098,63 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 10 454,29 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1 896,26 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 10 454,29 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.
II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 18 817,49 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1 574,98 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 7 920,98 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 6 616,63 Kč a s úrokem ve výši 29% ročně z částky 18 375,27 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 7 045,71 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1 277,99 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 7 045,71 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.
IV. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 24 781,14 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 940,81 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 15 090,75 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 10 152,29 Kč a s úrokem ve výši 29% ročně z částky 22 136,46 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 10 454,29 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1 896,26 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 10 454,29 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 18 817,49 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1 574,98 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 7 920,98 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 6 616,63 Kč a s úrokem ve výši 29% ročně z částky 18 375,27 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 7 045,71 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1 277,99 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 7 045,71 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. IV. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 24 781,14 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 940,81 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 15 090,75 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 10 152,29 Kč a s úrokem ve výši 29% ročně z částky 22 136,46 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 61 098,63 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost právnická osoba (dále jen„ právnická osoba“) uzavřela dne 28. 3. 2018 s žalovaným smlouvu o zápůjčce číslo na základě které právnická osoba poskytl žalovanému v hotovosti částku 25 000 Kč, a to v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit právnická osoba částku 45 200 Kč (půjčku 25 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 20 200 Kč) v 18 měsíčních splátkách po 2 512 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, na tento dluh uhradil právnická osoba částku 14 545,71 Kč. Dále právnická osoba uzavřel dne 1. 12. 2017 s žalovaným smlouvu o zápůjčce číslo na základě které právnická osoba poskytl žalovanému v hotovosti částku 40 000 Kč, a to v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit právnická osoba částku 65 555 Kč (půjčku 40 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 25 555 Kč) v 18 měsíčních splátkách po 3 642 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, na tento dluh uhradil právnická osoba částku 32 954,29 Kč. právnická osoba postoupil dne 18. 12. 2020 obě pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno.
Věc obsahuje cizí prvek spočívající v cizí státní příslušnosti žalovaného, jenž je státním občanem země. Je proto třeba nejdříve zkoumat, zda český soud má pravomoc ve věci jednat a v kladném případě zda lze věc projednat a rozhodnout podle českého právního řádu. Žalovaný má bydliště ve země. Avšak v daném případě se uplatní úprava mezinárodní pravomoci (mezinárodní příslušnosti) obsažená v čl. 7 odst. 1 písm. b) odrážce druhé Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), upravující poskytování služeb. Podle tohoto článku je rozhodující skutečností, kde byla nebo měla být služba poskytnuta. Poskytnutí zápůjčky je třeba považovat za poskytnutí služby. V daném případě došlo k poskytnutí zápůjčky v České republice, když předmětné smlouvy byly podepsány v České Lípě (Česká republika), kde zároveň došlo k předání celé zápůjčky v hotovosti a tam měla být zápůjčka ve splátkách i uhrazena. Nárok z této smlouvy tak může být uplatněn proti žalovanému, byť má bydliště na území jiného členského státu EU, i u tuzemského soudu.
Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“).
Ze smlouvy o zápůjčce číslo soud zjistil, že právnická osoba uzavřel dne 28. 3. 2018 s žalovaným smlouvu, na základě které žalovanému poskytl v den podpisu smlouvy v hotovosti částku 25 000 Kč. Strany si sjednaly za poskytnutí této zápůjčky poplatek ve výši 20 200 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnická osoba celkovou částku ve výši 45 200 Kč v 18 měsíčních splátkách po 2 512 Kč RPSN činilo 128,93%. Žalovaný smlouvu vlastnoručně podepsal.
Ze smlouvy o zápůjčce číslo soud zjistil, že právnická osoba uzavřel dne 1. 12. 2017 s žalovaným smlouvu, na základě které žalované poskytl v den podpisu smlouvy v hotovosti částku 40 000 Kč. Strany si sjednaly za poskytnutí této zápůjčky poplatek ve výši 25 555 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnická osoba celkovou částku ve výši 65 555 Kč v 18 měsíčních splátkách po 3 642 Kč RPSN činilo 96,95%. Žalovaný smlouvu vlastnoručně podepsal.
Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh, z oznámení o postoupení pohledávek a podacích lístků soud zjistil, že právnická osoba postoupil s účinností ke dni 5. 1. 2021 obě pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky vždy písemně oznámeno. Z předžalobní výzvy včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužných částek.
Ze zákaznických karet soud zjistil, že žalovaný žil v nájmu, měl středoškolské vzdělání a měl jednu vyživovací povinnost. Dále žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činil 18 755 Kč až 20 954 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného byly 6 800 Kč až 7 000 Kč a interní splátky cca 4 500 Kč. Žalovaný pracoval jako dělník ve právnická osoba na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou. Žalovaný při uzavírání smlouvy o úvěru předložil pracovní smlouvu a výplatní pásky.
Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že právnická osoba postoupil dne 18. 12. 2020 na žalobkyni obě pohledávky za žalovaným a o tomto postoupení byl žalovaný informován dopisem ze dne 6. 1. 2021. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka.
Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.
Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
S ohledem na shora uvedené má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně (tj. s odbornou péčí) nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele – žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. že si neověřila úvěruschopnost žalovaného (např. v systému NRKI, SOLUS, vyžádáním dalších dokladů, vyžádáním informace od dalších věřitelů žalovaného, zda žalovaný splácí své závazky řádně a včas, výpisy z bankovních účtů, nájemní smlouvou, atp.). Žalovaný byl dotazován na své rodinné, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Avšak jediné doklady, které jsou uvedeny v zákaznické kartě a které žalovaný při sjednávání úvěru předložil, je pracovní smlouva a výplatní pásky za tři měsíce. Vzhledem k tomu, že tyto listiny soudu předloženy nebyly, soud vychází z předpokladu, že tímto dokladem bylo potvrzeno, že příjem žalovaného je ve výši 18 755 Kč až 20 954 Kč měsíčně. Dále z tvrzení žalobkyně (a soud tuto skutečnost nevyčetl ani ze zákaznické karty) nevyplývá, že by právnická osoba před poskytnutím úvěru řádně zkoumal a prověřil měsíční výdaje žalovaného. Žalovaný uvedl, že má jednu vyživovací povinnost, není však ze zákaznické karty zřejmé, v jaké výši žalovaný hradí výživné. Pokud žalobkyně tvrdí, že právnická osoba vycházel z údajů poskytnutých žalovaným, soud upozorňuje, že osoba žádající o úvěr má většinou tendenci upravovat svoji příjmovou a výdajovou stránku tak, aby jí úvěr byl poskytnut a je právě na úvěrující společnosti, aby vynaložila odbornou péči a řádně zhodnotila (po předložení dostupných dokladů), zda je žadatel o úvěr skutečně schopen úvěr splácet či nikoliv.
Vzhledem k tomu, že právnická osoba nepostupoval v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, posouzení úvěruschopnosti proběhlo v podstatě pouze formálně a vycházelo pouze z údajů poskytnutých žalovaným a ověřením pouze příjmu žalovaného na základě pracovní smlouvy (která byla uzavřena na dobu určitou, přičemž doba splácení úvěru převyšuje dobu, na kterou byl pracovní poměr uzavřen) a výplatních pásek, kdy další okolnosti zkoumány nebyly, je důsledkem takového postupu právní předchůdkyně žalobkyně neplatnost úvěrové smlouvy. Tato neplatnost je ve smyslu § 588 o. z. neplatností absolutní, neboť takový postup odporuje zákonu a i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek, když pomíjí požadavek na ochranu spotřebitele (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 217/2018 ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).
Dle § 2991 o. z. ve spojení s ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na vrácení jistiny, tj. nárok na vrácení toho, co bylo žalovanému skutečně poskytnuto, po odečtení přijatých plateb od žalovaného (v jednom případě půjčeno 25 000 Kč, zaplaceno 14 545,71 Kč, v druhém případě půjčeno 40 000 Kč, zaplaceno 32 954,29 Kč). Proto soud žalobkyni přiznal částky ve výši 10 454,29 Kč a 7 045,71 Kč a dále ve smyslu § 1970 o. z. úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v kapitalizované výši 1 896,26 Kč, úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 10 454,29 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, úrok z prodlení v kapitalizované výši 1 277,99 Kč a úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 7 045,71 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení (výrok I. a III).
Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť ji s ohledem na shora uvedené shledal nedůvodnou. Pro úplnost soud dodává, že i kdyby smlouvy o spotřebitelském úvěru shledal platnými (tj. za předpokladu, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného), soud považuje dle § 588 o. z. za absolutně neplatné ujednání o poplatku za zápůjčku s ohledem na to, že výše tohoto poplatku (20 200 Kč a 25 555 Kč) je s ohledem na výši poskytnuté částky žalovanému (25 000 Kč a 40 000 Kč) zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy žalovaný byl ve věci úspěšný z větší části, ale žádné náklady mu nevznikly (výrok V.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.