Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
26 C 8/2022-59
Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Tománkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 28 265,59 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně za dobu od 13. 8. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky 19 265,59 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 015,89 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 9 000 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od
20. 7. 2021 do 12. 8. 2021 a zákonným úrokem ve výši 1,5 % ročně z částky 9 000 Kč za dobu od 13. 8. 2021 do zaplacení se zamítá.
III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně za dobu od 13. 8. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba na zaplacení částky 19 265,59 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 015,89 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 9 000 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 20. 7. 2021 do 12. 8. 2021 a zákonným úrokem ve výši 1,5 % ročně z částky 9 000 Kč za dobu od 13. 8. 2021 do zaplacení se zamítá. III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dluhu z nesplacené části úvěru, který poskytla žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně spol. právnická osoba, IČO, sídlem adresa, na základě smlouvy o úvěru č. číslo ze dne
6. 3. 2020 ve výši 9 000 Kč, kteréžto prostředky se žalovaný ve smlouvě zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 9 828,90 Kč v době splatnosti do 5. 4. 2020. Před poskytnutím finančních prostředků provedla žalobkyně verifikaci osobních údajů žalovaného elektronickou cestou pomocí unikátního kódu zaslaného formou SMS zprávy na mobilní telefon žalovaného. Žalovaný porušil podmínky smlouvy, neboť z úvěru neuhradil ničeho a právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikl nárok na zaplacení nezaplacené jistiny ve výši 9 000 Kč, nárok na poplatek za úvěr ve výši 9 828,90 Kč, smluvního úroku ve výši
4 270,69 Kč, smluvní pokuty ve výši 4 500 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 235,22 Kč a nákladů na vymožení pohledávky ve výši 666 Kč. Nesplacenou pohledávku za žalovaným nabyla žalobkyně od právní předchůdkyně na základě postupní smlouvy ze dne 19. 7. 2021. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena původní věřitelkou v písemnosti ze dne 27. 7. 2021 předané k poštovní přepravě dne 29. 7. 2021, ve které byl žalovaný současně vyzván, aby dlužnou částku ve výši 29 500,81 Kč uhradil na účet žalobkyně do 10 dnů od obdržení této listiny. Protože žalovaný na tuto výzvu nereagoval a nereagoval ani na předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 1. 11. 2021, domáhá se žalobkyně tohoto nároku u soudu podanou žalobou.
2. Platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil a ke své procesní obraně neuvedl ničeho.
3. K ústnímu jednání, ze kterého se žalobkyně omluvila, se žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud proto vycházel z listinných důkazů, které žalobkyně označila v návrhu k důkazu,
a vzal za prokázáno, že na základě elektronické žádosti žalovaného poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 9 000 Kč, a to na základě mezi nimi uzavřené úvěrové smlouvy č. číslo ze dne 6. 3. 2020. Ve smlouvě její účastníci sjednali splatnost úvěru do 5. 4. 2020 a v té době měl žalovaný kromě jistiny zaplatit žalobkyni také poplatek za úvěr ve výši 9 828,90. Úvěr byl úročen v sazbě 40 % p. a. a jednalo se o úvěr refinancující původní úvěr poskytnutý věřitelkou žalovanému ve výši 9 000 Kč na základě úvěrové smlouvy č. číslo. Poskytnutí finančních prostředků žalovanému předcházela jeho verifikační ověření formou speciálního kódu zaslaného věřitelkou žalovanému SMS zprávou na jeho mobilní telefon. Uvedené bylo zjištěno jednak ze smlouvy o úvěru a jednak z výpisu z úvěrového účtu vedeného pro žalovaného, ze kterého se podává, že žalovaný na úvěr v době splatnosti nezaplatil ničeno. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021, z oznámení původní věřitelky ze dne 27. 7. 2021 podané k poštovní přepravě dne
29. 7. 2021 o změně v osobě věřitele, které zároveň obsahovalo výzvu dlužníku, aby do 10 dnů od obdržení této listiny dluh uhradil na účet žalobkyně, bylo prokázáno, že žalobkyně je v tomto sporu věcněprávně legitimována, když nabyla cesí právo na zaplacení dluhu nesplaceného žalovaným původní věřitelce. Z předžalobní výzvy ze dne 1. 11. 2021 soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala naposledy žalovaného ke splnění své smluvní povinnosti zaplatit nesplacenou část úvěru z výše uvedené úvěrové smlouvy.
4. Žalobkyně v návrhu neuvedla, zda a jakým způsobem se právní předchůdkyně žalobkyně zhostila své zákonné povinnosti podle § 86 odst. 1., 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebním úvěru (dále jen „zákon“), a zda tedy před tím, než poskytla žalovanému finanční prostředky, prověřila jeho možnosti tyto prostředky i s poplatkem vrátit. Soud měl v úmyslu žalobkyni v uvedeném směru procesně poučit u ústního jednání, ovšem svojí omluvenou neúčastí se žalobkyně sama zbavila možnosti využít tohoto poučení a odvrátit tak případný procesní neúspěch ve sporu. Soud tak neměl možnost vůbec zjistit
a posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně svoji zákonnou povinnost splnila a zda bylo v možnostech žalovaného poskytnuté finanční prostředky vrátit. Z uvedeného důvodu dospěl soud k závěru, že tvrzená úvěrová smlouva je pro absenci splnění zákonné povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím finančních prostředků žalovanému posoudit jeho úvěruschopnost neplatná, přičemž se jedná, jak bylo dovozeno platnou judikaturou, o neplatnost absolutní podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, potažmo druhy jeho neplatnosti. Z rozsudku Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/2018, tak výslovně vyplývá, že směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, zejména její články 8 a 23 musí být vykládána v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládá, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, to je povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, ve vnitrostátním právu. Pro úplnost je třeba doplnit, že je-li hlavní závazek neplatný, je neplatným také ujednání o smluvní pokutě za porušení povinnosti řádně a včas plnit splátky či dluh jako takový, jakožto závazek jeho plnění zajišťující (závazek akcesorický). Závazek k zaplacení smluvní pokuty a dalších sankcí nemůže vzniknout, aniž by platně vznikl a v rozhodné době existoval (potažmo byl porušen) závazek hlavní, smluvní pokutou zajištěny. Žaloba proto není důvodná ani v části požadované smluvní pokuty, respektive jakýchkoliv poplatků, úroků či úroků z prodlení z částky, která se ani nestala splatnou podle předmětné neplatné úvěrové smlouvy.
5. V daném případě soud proto posoudil nárok žalobkyně podle § 2991 o. z., jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalobkyně má právo na zaplacení částky odpovídající skutečně vyčerpané a nevrácené částky 9 000 Kč. V tomto rozsahu proto žalobě soud vyhověl a v rozsahu ostatních uplatněných nároků pak nezbylo, než žalobu zamítnout.
6. Z listinných důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného v dopise ze dne
27. 7. 2021 k zaplacení dlužné částky a stanovila mu lhůtu splatnosti do 10 dnů od obdržení této listiny. Výzva k plnění byla předána právní předchůdkyní žalobkyně dne
29. 7. 2021, tudíž třetím dnem (2. 8. 2021) nastala podle § 573 fikce jejím doručení. Marným uplynutím stanovené lhůty k plnění počínaje dnem 3. 8. 2021 se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením dluhu. Soud proto přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení z dlužné částky 9 000 Kč v zákonné výši za dobu od 13. 8. 2021 do zaplacení, a to podle § 1968 a § 1970 o. z., a podle vládního nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, účinného ke dni prodlení žalovaného se zaplacením peněžitého dluhu.
7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žalovanému, jenž byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení, neboť nebylo ze spisu zjištěno, že by mu byly nějaké náklady řízení vznikly.
8. Lhůta k plnění vyplývá z ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Opavě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.