Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
13 C 61/2022-87
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Mackovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro 39 083 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit částku ve výši 32 612 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 39 525 Kč ve výši 8,5% ročně od datum do datum
ve výši 186,65 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 37 612 Kč ve výši 8,5 % ročně
od datum do datum ve výši 239,78 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 36 612 Kč ve výši 8,5 % ročně od datum do datum ve výši 121,02 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 34 612 Kč ve výši 8,5 % ročně od datum
do datum ve výši 171,62 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky33 612 Kč ve výši 8,5 % ročně od datum do datum ve výši 55,55 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 32 612 Kč ve výši 8,5 % ročně od datum do zaplacení, částku
ve výši 6 471,27 Kč, úrok ve výši 62,47% p. a. z částky 33 004 Kč od datum
do datum ve výši 2 975,94 Kč, úrok ve výši 8,5% p. a. z částky 33 004 Kč
od datum do datum ve výši 214,02 Kč, úrok ve výši 8,5 % p. a. z částky 32 214,08 Kč od datum do datum ve výši 50,40 Kč, úrok ve výši 8,5 % p. a. z částky 31 214, 08 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok z dobu od datum dosáhne částky 137 736 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit částku ve výši 32 612 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 39 525 Kč ve výši 8,5% ročně od [datum] do [datum] ve výši 186,65 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 37 612 Kč ve výši 8,5 % ročně od [datum] do [datum] ve výši 239,78 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 36 612 Kč ve výši 8,5 % ročně od [datum] do [datum] ve výši 121,02 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 34 612 Kč ve výši 8,5 % ročně od [datum] do [datum] ve výši 171,62 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky33 612 Kč ve výši 8,5 % ročně od [datum] do [datum] ve výši 55,55 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 32 612 Kč ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, částku ve výši 6 471,27 Kč, úrok ve výši 62,47% p. a. z částky 33 004 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 975,94 Kč, úrok ve výši 8,5% p. a. z částky 33 004 Kč od [datum] do [datum] ve výši 214,02 Kč, úrok ve výši 8,5 % p. a. z částky 32 214,08 Kč od [datum] do [datum] ve výši 50,40 Kč, úrok ve výši 8,5 % p. a. z částky 31 214, 08 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok z dobu od [datum] dosáhne částky 137 736 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 39 083 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela dne datum
s žalovanou smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši
35 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit v 60-ti měsíčních splátkách po 1 913 Kč spolu
se sjednaným úrokem ve výši nominální úrokové sazby 6,47 % ročně. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných
od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a dalších zdrojů. Žalovaná nehradila splátky úvěru řádně a včas, do data zesplatnění úvěru žalobkyni uhradila pouze částku ve výši 28 695. Účastníci si ve smlouvě sjednali, že žalovaná zaplatí žalobkyni smluvní pokutu
ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyně uplatnila smluvní pokutu za splátky číslo. V důsledku prodlení žalované dále vzniklo žalobkyni právo na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 400 Kč.
Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud se žalovaná dostane do prodlení s úhradou jakékoli splátky o délce 65 dnů, dojde bez dalšího k zesplatnění celé zbývající dlužné částky. K datu
datum došlo k zesplatnění celého úvěru, přičemž se v souladu se smlouvou o úvěru stala splatnou dosud nezaplacená jistina a k ní přirostlé dosud nezaplacené úroky, které se ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny úvěru ve výši 38 127,08 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí jistinu v den zesplatnění, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně žalobou uplatnila smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny za období od datum do data sepsání žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 6 471,27 Kč. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení úroku 62,47 % p. a. z částky 33 004 Kč od datum
do datum ve výši 2 975,94 Kč, úroku ve výši 8,50 % p. a. z částky 33 004 Kč
od datum do datum ve výši 214,02 Kč, úroku ve výši 8,50 % p. a. z částky
32 214,08 Kč od datum do datum ve výši 50,40 Kč, úroku ve výši 8,50 % p. a. z částky 31 214,08 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok
za dobu od datum dosáhne částky 137 736 Kč. Po zesplatnění žalovaná uhradila částku
ve výši 6 913 Kč.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání dne datum se bez řádně
a včasné omluvy nedostavila.
3. Soud z provedených listinných důkazů učinil ve věci následující skutková zjištění:
- z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu,
že žalobkyně získala dne datum oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru;
- z předsmluvního formuláře, že žalované byly ze strany žalobkyně poskytnuty dne datum standardní informace o spotřebitelském úvěru;
- z prohlášení klienta, že dne datum žalovaná mimo jiné stvrdila svým podpisem,
že se seznámila se všemi informacemi podle § 92 zákona o spotřebitelském úvěru; že si je vědoma, jaká je výše sjednaných úroků z úvěru a souhlasí s ní; že nemá žádné splatné dluhy;
že se nenachází v úpadku;
- z hodnocení klienta, že ke dni datum měla žalovaná měsíční příjem částka
ze zaměstnání, její měsíční výdaje činily celkem 11 256 Kč, z toho částka na bydlení a částka jako životní minimum. V rámci kolonky„ ostatní (anonymizována tři slova apod.) je uvedena částka částka. V kolonce splátky anonymizováno byla uvedena částka 4 646 Kč. Dále žalovaná uvedla, že je zaměstnána u ulice anonymizována dvě slova – anonymizováno od datum na dobu určitou
a bydlí v pronájmu;
- z exportu transakční historie žalované – jen příchozích plateb – že žalovaná obdržela za měsíc listopad 2019 částku 26 493 Kč, za měsíc prosinec 2019 částku ve výši 26 988 Kč a za měsíc leden 2020 částku ve výši 37 550 Kč;
- z výpisu z nebankovního registru klientských informací ze dne datum, že žalovaná dosáhla CBS skóre anonymizováno, tzn. Bylo u ní shledáno vyšší riziko;
- z výpisu záznamů z registru příjmení ze dne datum, že žalovaná neměla v tomto registru žádný záznam;
- z návrhu na uzavření smlouvy / smlouvy o úvěru, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu
o úvěru číslo na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 35 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni celkovou částku 114 780 Kč 60-ti měsíčních splátkách po 1 913 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši nominální úrokové sazby 62,47 % ročně. Sazba úroku byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Při odstoupení od smlouvy dle bodu 7. 1 smlouvy činila částka úroku splatná
za 1 kalendářní den 60,73 Kč, výše předpokládané RPSN na úvěr činila 83,85 %. V čl. 2 úvěrové smlouvy si účastníci sjednali, že úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru
až do skutečného vrácení jistiny, a že úrok běží i po zesplatnění úvěru. Žalobkyně se v úvěrové smlouvě zavázala, že bude na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální výši 137 736 Kč. V čl. 6 úvěrové smlouvy si účastníci dohodli důsledky vyplývající z prodlení žalovaného. Podle odst. 6. 1. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení, max. 2 999 Kč za rok. Podle odst. 6. 2. smlouvy má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalované, kdy výše těchto nákladů činí u každé splátky,
u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této částky vzniká u každé jednotlivé splátky 15. dnem trvání prodlení s její úhradou. Podle odst. 6. 3., 6. 4. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění se celá dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění k jistině stávají součástí nové jistiny. Novou jistinu je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Podle odst. 6. 5. smlouvy jestliže žalovaný nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Smlouva o úvěru byla podepsána žalobkyní i žalovanou dne datum;
- z oznámení o schválení úvěru a dodejky, že žalobkyně dopisem ze dne datum oznámila žalované, že akceptovala její návrh na uzavření smlouvy o úvěru číslo došlo tak k jejímu uzavření;
- z dokladu o vyplacení úvěru, že žalovaná úvěr čerpala ve výši 35 000 Kč dne datum;
- ze splátkového kalendáře, že žalované bylo v souvislosti se smlouvou o úvěru číslo předepsáno 60 měsíčních splátek po 1 913 Kč;
- z karty klienta, že žalovaná uhradila žalobkyni celkově částku ve výši 35 608 Kč;
- z výzvy k zaplacení ze dne datum, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužných splátek
číslo s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru;
- z výzvy k zaplacení ze dne datum, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužných splátek
číslo s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru;
- z oznámení ze dne datum, že žalobkyně oznámila žalované, že vzhledem k jejímu prodlení se splácením splátek došlo tímto dnem k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících
ze smlouvy o úvěru a vyzvala ji do 10 dnů od data odeslání tohoto oznámení k úhradě dlužné částky v celkové výši 39 525 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 33 004 Kč, z úroku ve výši
5 123 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 998 Kč a z nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč;
- z předžalobní výzvy a z poštovního podacího archu, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky dopisem zaslaným dne datum, a to 15 dnů od data odeslání této výzvy.
- z pracovní smlouvy ze dne datum, že žalovaná byla zaměstnána na pozici anonymizována dvě slova u ulice anonymizována dvě slova – anonymizováno od datum na dobu určitou do datum.
4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně získala dne datum oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalované byly ze strany žalobkyně poskytnuty dne datum standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet
na základě porovnání jeho příjmů a výdajů, ověřených výpisy z účtu (přijatých plateb) žalované,
a dále lustrací v nebankovním registru klientských informací a registru příjmení. Účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši
35 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni celkovou částku 114 780 Kč ve 60-ti měsíčních splátkách po 1 913 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši nominální úrokové sazby 62,47 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru.
Při odstoupení od smlouvy dle bodu 7. 1 smlouvy činila částka úroku splatná za 1 kalendářní den 60,73 Kč, výše předpokládané RPSN na úvěr činila 83,85 %. V čl. 2 úvěrové smlouvy si účastníci sjednali, že úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a že úrok běží i po zesplatnění úvěru. Žalobkyně se v úvěrové smlouvě zavázala, že bude na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální výši 173 736 Kč. V čl. 6 úvěrové smlouvy si účastníci dohodli důsledky vyplývající z prodlení žalované. Podle odst. 6. 1. jestliže se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč
za každou splátku, u které se ocitla v prodlení, max. 2 999 Kč za rok. Podle odst. 6. 2. smlouvy má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, kdy výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této částky vzniká u každé jednotlivé splátky 15. dnem trvání prodlení s její úhradou. Podle odst. 6. 3., 6. 4. jestliže
se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění se celá dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění k jistině stávají součástí nové jistiny. Novou jistinu je žalovaná povinna zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Podle odst. 6. 5. smlouvy
jestliže žalovaná nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 35 000 Kč dne datum. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, byla žalobkyní proto vyzvána k zaplacení dlužných splátek, a to s upozorněním
na možnost zesplatnění celého úvěru. Dopisem ze dne datum oznámila žalobkyně žalované okamžité zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru a vyzvala ji k úhradě dlužné částky v celkové výši 39 525 do 10 dnů ode dne odeslání oznámení. Žalovaná byla žalobkyní před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky dopisem ze dne datum. Žalovaná na dluh uhradila celkově částku ve výši 35 608 Kč.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel
před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele
na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných
od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
7. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyně a žalovaná podepsaly dne
datum smlouvu o úvěru číslo na základě které žalobkyně poskytla bezhotovostním převodem žalované peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27Co 221/2019). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti
a dotýká se společnosti jako celku.
10. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět
i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru,
který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně
od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C číslo, příjmení, nebo C číslo, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem k předmětné právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb. Soudní dvůr v něm vyložil, že čl. 8 a 23 předmětné směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na základě výše uvedeného není pochyb o tom, že ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem, a soud proto příslušné ustanovení v této části neaplikoval.
11. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně
a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo
i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout
i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.
12. Uzavření smlouvy předcházel pre-scoring žalované, jak vyplývá z výpisu z databáze příjmení, v němž není žádný záznam a z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRK), kde je záznam, že žalovaná spadá do kategorie I. Žalovaná vyplnila rovněž listinu ohledně hodnocení bonity klienta. Co se týče této listiny, soud konstatuje, že žalobkyně nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje, že jím poskytnuté informace, zejména o jeho příjmech, jsou úplné a pravdivé. Prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů
o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany.
13. Pokud jde o příjmy spotřebitele, žalovaná v kartě hodnocení klienta uvedla, že dosahuje příjmu
ze zaměstnání 26 000 Kč, k čemuž si žalobkyně správně vyžádala pracovní smlouvu žalované, avšak i z té plyne, že pracovní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do datum.
Z historie transakcí žalované plyne, že žalované byla mzda poukázána na její účet. Co se však týče výdajů žalované, tyto zjevně nebyly ze strany žalobkyně jakkoli prověřovány. Žalobkyně ani přes výzvu soudu nepředložila, jak a kde a jakým způsobem zkoumala jednotlivé výdaje žalované. Pokud jde o náklady spojené s bydlením, jež zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka, žalovaná uvedla, že za„ bydlení (nájemné, inkaso)“ hradí 3 000 Kč. V této situaci pak bylo dle soudu povinností žalobkyně tuto skutečnost prověřit. Žalobkyně do výdajů žalované dále zahrnula částku částka coby životní minimum, z čehož ovšem nelze dle soudu zjistit nic
o konkrétních pravidelných výdajích žalované. Dále byla uvedena částka ve výši 4 646 Kč jako splátky právnická osoba a dále byly uvedeny jiné výdaje (na anonymizována dvě slova či anonymizováno) ve výši 200 Kč. Žalobkyně si ovšem nevyžádala jiné listiny, kupříkladu bankovní výpis žalované, z něhož by bylo možné toto tvrzení ověřit a zjistit cokoliv konkrétnějšího o dalších pravidelných a očekávatelných výdajích žalované. Z uvedeného tak nelze než uzavřít, že žalobkyně dostatečně nezkoumala ani neověřovala výdajovou stránku majetkových poměrů žalované.
14. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, tedy aby mohla učinit závěr
o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla žalobkyni pravidelně splácet po dobu 60 měsíců splátky ve výši
po 1 913 Kč měsíčně. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu.
15. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou a žalovaná tak byla
od počátku povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou dosud nesplacenou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. V řízení o žalobě o vrácení plnění
z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovanou, a to i v případě,
že žalovaná započtení jí poskytnutého protiplnění nenavrhla (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002, nebo ze dne 15. 9. 2009,
sp. zn. 33 Cdo 2373/2007). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá
od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít
k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně.
16. V řízení bylo přitom prokázáno, že žalované byly ze strany žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 35 000 Kč a žalovaná z této částky vrátila celkem 35 608 Kč. Žalovaná proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nadále nedluží ničeho.
17. O náhradě nákladů řízení ve výroku II. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1
o. s. ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných
k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná měla ve věci plný procesní úspěch, když žaloba žalobkyně byla zamítnuta a žalobkyně byla procesně neúspěšným účastníkem řízení. Vzhledem k tomu, že žalované - dle obsahu spisu - žádné náklady soudního řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení