Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
119 C 31/2022-51
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Zuzanou Skripovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: ; a) právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení Ph.D.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalované: ; 1. celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 14 096 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 12.926 Kč spolu s 8,5% zákonným úrokem z prodlení z částky 10.000 Kč od 22.7.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá zaplacení částky 1.170 Kč, se zamítá
III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci na nákladech řízení částku ve výši 2.252 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 12.926 Kč spolu s 8,5% zákonným úrokem z prodlení z částky 10.000 Kč od 22.7.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá zaplacení částky 1.170 Kč, se zamítá III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci na nákladech řízení částku ve výši 2.252 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.
Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 14.096 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že uzavřel s žalovanou dne 23.12.2020 smlouvu o úvěru číslo Smlouva byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku. Žalobce před uzavřením úvěru posoudil úvěryschopnost žalované ve smyslu ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Předmětem smlouvy o úvěru bylo poskytnutí úvěru ve výši 10.000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit nejpozději dne 20.1.2021, následně bylo sjednáno prodloužení doby splatnosti do 21.7.2021. Žalovaná se dále zavázala žalobci zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2.926 Kč. Žalovaná úvěr čerpala převodem na účet č. bankovní účet. Žalovaná však svoji povinnost nesplnila, žalobci ničeho neuhradila, žalobce se podanou žalobou domáhá zaplacení jistiny ve výši 10.000 Kč, sjednaného poplatku za poskytnutí ve výši 2.926 Kč, příslušenství představovaného zákonným úrokem z prodlení a dále se domáhá zaplacení smluvní pokuty, která byla sjednána v článku IX. bod 1.a smlouvy o úvěru, kdy žalobci v důsledku prodlení žalované vzniká nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 10.000 Kč od 22.7.2021 do 15.11.2021 ve výši 1.070 Kč. Přes výzvu žalobce žalovaná dosud žalobci neuhradila ničeho.
Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.
Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo soud zjistil, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne 23.12.2020 pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na základě které žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 10.000 Kč, a to převodem na účet, který žalovaná uvedla. V článku II. informace o úvěru je sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3.791 Kč, doba trvání úvěru 28 dnů, celková výše úvěru 10.000 Kč. Z výpisu z Obchodního rejstříku žalobce ke dni 21.9.2018 soud zjistil, že žalobce je společnost s ručením omezeným, do jehož předmětu podnikání mimo jiné patří poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Z emailové výzvy k úhradě dluhu a dále z výzvy ze dne 27.10.2021 soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dlužné částky. Z potvrzení o platbě právnická osoba ze dne 23.12.2020 soud zjistil, že žalobce poskytl žalované částku 10.000 Kč převodem na účet. Z fotokopie občanského průkazu soud zjistil totožnost žalované při uzavírání smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Z odpovědi právnická osoba ze dne 21.2.2022 soud zjistil, že majitelem účtu č. bankovní účet je žalovaná.
Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je, co se týče jistiny a sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2.926 Kč důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o úvěru dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník). V tomto závazkovém vztahu vystupoval žalobce jako věřitel a žalovaná jako dlužník. Žalovaná se zavázala vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky a sjednaný poplatek. Žalovaná svoji povinnost v celém rozsahu nesplnila, proto žalobci vzniklo právo po žalované požadovat vrácení dlužné částky. S ohledem na prodlení žalované s peněžitým plněním ve smyslu ust. § 1968 občanského zákoníku vznikl žalobci nárok na příslušenství představované zákonným úrokem z prodlení ve výši dle ust. § 1970 občanského zákoníku a ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
Ujednání o smluvní pokutě bylo v projednávaném sporu obsaženo sice v textu samotné smlouvy, nicméně v článku IX. bod 1 písm. a). V tomto směru pak lze odkázat na nález Ústavního soudu ze dne 11.11.2013, sp. zn. I. ÚS 351/11 Ústavní soud dospěl k závěru, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Opačný postup je pak v rozporu se zásadou poctivosti. V praxi se tato zásada projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. I ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová. Soud dospěl k závěru, že v posuzované věci lze nález Ústavního soudu aplikovat. Smluvní pokuta je sice sjednaná v samotné smlouvě, nicméně v části IX. bod 1 písm. a), tedy vzadu za základními ustanoveními smlouvy v části vzdálené od přehledné tabulky v článku II. označené jako základní informace o úvěru. Toto řazení smlouvy sice formálně splňuje podmínky požadované nálezem Ústavního soudu, v praxi je však stejně matoucí a nepřehledné pro spotřebitele tak, jako umístění ujednání o smluvní pokutě ve všeobecných obchodních podmínkách. Toto řazení ujednání o smluvní pokutě činí jeho ustanovení nepřehledným, složitě formulovaným, je obsaženo v zadní části smlouvy. Toto uspořádání je pro spotřebitele nevýhodné a lze předpokládat, že pozornosti spotřebitele nejspíše unikne. Žalobce tak přesto učinil, nepočínal si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu (ustanovení § 6 ve spojení s ustanovením § 3030 zákona č. 89/2012 Sb). S ohledem na výše uvedené soud proto žalobu v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení smluvní pokuty, zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. Neúspěch žalobce byl nepatrný, proto mu přísluší plná náhrada nákladů řízení v částce 2.252 Kč. Tato částka se sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, 3 úkonů právní služby po 300 Kč, podle § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť se jedná o podání zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru, uplatněné opakovaně týmž žalobcem, peněžité plnění, které je předmětem řízení nepřevyšující 50.000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení, 3 režijních paušálů po 100 Kč (převzetí a příprava věci, písemné podání soudu, výzva k plnění) ve smyslu ustanovení § 14 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., DPH ve výši 252 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.