Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 62/2022-26
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Červenkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 30 697,14 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 17 498,05 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 498,05 Kč od 24. 11. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 582,72 Kč.
II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 10 747,04 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 047,04 Kč od 24. 11. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 1 804,49 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 804,49 Kč od 24. 11. 2021 do zaplacení a s úrokem z úroku ve výši 64,84 Kč.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení v částce 643,20 Kč.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 17 498,05 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 498,05 Kč od 24. 11. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 582,72 Kč. II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 10 747,04 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 047,04 Kč od 24. 11. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 1 804,49 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 804,49 Kč od 24. 11. 2021 do zaplacení a s úrokem z úroku ve výši 64,84 Kč. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení v částce 643,20 Kč.
1. Žalobkyně se po žalované domáhala žalobou podanou ke zdejšímu soudu zaplacení částky 30 697,14 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru Expres půjčka číslo na základě které žalované poskytla úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalované, když žalovanou prolustrovala v rejstříku BRKI, NRKI, insolvenčním rejstříku, databázi Ministerstva vnitra ČR. Žalovaná pobírala měsíční příjem ve výši 21 000 Kč a tato částka představovala celkový příjem domácnosti. Žalovaná měla vůči žalobkyni závazky ve výši 240 Kč a vůči jiným věřitelům závazky ve výši 2 000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala úvěr uhradit ve splátkách po 662,37 Kč měsíčně. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, proto žalobkyně přistoupila ke zesplatnění úvěru dnem 23. 6. 2021 a vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částky. Žalovaná žalobkyni zaplatila celkem částku 12 501,95 Kč. Žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní upomínkou.
2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal obě účastnice. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaná se bez omluvy k jednání soudu nedostavila, ani nepožádala o odročení jednání, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“).
3. Ze smlouvy o úvěru„ Expres půjčka“ soud zjistil, že účastnice dne 7. 8. 2019 uzavřely smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky ve výši 16,7% ročně v 72 měsíčních splátkách po 662,37 Kč. Žalovaná při sjednávání úvěru uvedla, že je svobodná, nemá vyživovací povinnost, bydlí v družstevním bytě, pracuje v Nemocnici s poliklinikou obec na dobu neurčitou, není ve zkušební ani ve výpovědní době. Dosahuje měsíčního příjmu ve výši 21 000 Kč, což je celkový příjem domácnosti.
4. Z výpisu z běžného účtu za červenec 2019 vedeném na jméno žalované u právnická osoba příjmení příjmení č. bankovní účet soud zjistil, že konečný zůstatek žalované na tomto účtu je záporný (- 11 706,39 Kč). Příchozí platby představuje mzda ve výši 21 869 Kč od Nemocnice s poliklinikou a.s., rodičovský příspěvek ve výši 3 800 Kč a částka 2 x 2 000 Kč od THEPAY.CZ, S.R.O. Z výpisu z běžného účtu za červen 2019 soud zjistil, že zůstatek na účtu byl záporný (- 11 411,93 Kč). Příchozí platby představuje mzda ve výši 23 911 Kč od nemocnice s poliklinikou a.s., rodičovský příspěvek ve výši 3 800 Kč a částka 300 Kč od THEPAY.CZ, S.R.O. Z výpisu z běžného účtu za květen 2019 soud zjistil, že zůstatek na účtu byl kladný (+ 216,50 Kč). Příchozí platby představuje mzda ve výši 24 416 Kč od Nemocnice s poliklinikou a.s., rodičovský příspěvek ve výši 3 800 Kč a částka 300 Kč od THEPAY.CZ, S.R.O. Z výpisu z běžného účtu za duben 2019 soud zjistil, že zůstatek na účtu byl kladný (+ 310,50 Kč). Příchozí platby představuje mzda ve výši 27 335 Kč od Nemocnice s poliklinikou a.s., rodičovský příspěvek a dávky od Úřadu práce ve výši 5 610 Kč.
5. Z výpisu z běžného účtu za srpen 2019 soud zjistil, že zůstatek na účtu byl záporný (- 11 655,11 Kč). Příchozí platby představuje úvěr ve výši 30 000 Kč (příchozí platba ze dne 7. 8. 2019), mzda ve výši 25 329 Kč od Nemocnice s poliklinikou a.s., rodičovský příspěvek ve výši 3 800 Kč a částka 350 Kč od THEPAY.CZ, S.R.O.
6. Z přílohy bylo zjištěno, že žalovaná má 2 úvěry, na které splácí částku 2 000 Kč měsíčně a 240 Kč měsíčně.
7. Z platební historie, amortizace, umořovací tabulky a výpisů z úvěrového účtu za období od srpna 2019 do září 2021 soud zjistil, že žalovaná celkem zaplatila na úvěr částku 12 501,95 Kč.
8. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 25. 6. 2021 soud zjistil, že žalobkyně žalované oznámila, že z důvodu opakovaného porušení smluvních podmínek prohlásila úvěr za splatný ke dni 23. 6. 2021 a vyzvala ji k úhradě dlužné částky ve výši 30 097,68 Kč.
9. Z předžalobní upomínky včetně podacího archu soud zjistil, že žalobkyně žalovanou před podáním žaloby opět vyzvala k úhradě dluhu. Výzva byla žalované zasílána na adresu adresa žalované.
10. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.
14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
18. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že žalobkyně řádně (tj. s odbornou péčí) nevyhodnotila úvěruschopnost spotřebitele – žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. že si získané údaje od žalované vyhodnotila účelově, aby žalované mohla úvěr poskytnout, ačkoliv ze získaných údajů jí muselo být známo, že žalovaná byla před poskytnutím úvěru opakovaně na svém účtu v záporném zůstatku, tj. že dle výpisů z účtu neměla žádné vlastní volné prostředky na to, aby úvěr mohla splácet a zároveň dispozici s jinými volnými prostředky nedoložila. Dále žalobkyně zcela přehlédla fakt, že ačkoliv žalovaná v žádosti o úvěr tvrdila, že nemá žádnou vyživovací povinnost, pobírala v době před žádostí o úvěr rodičovský příspěvek, takže je zřejmé, že minimálně jednu vyživovací povinnost měla. Tuto skutečnost žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované nevzala v úvahu a v důsledku toho řádně nevyhodnotila její skutečné či hypotetické výdaje. Soud upozorňuje, že osoba žádající o úvěr má většinou tendenci upravovat svoji příjmovou a výdajovou stránku tak, aby jí úvěr byl poskytnut a je právě na úvěrující společnosti, aby vynaložila odbornou péči a řádně zhodnotila (po předložení dostupných dokladů), zda je žadatel o úvěr skutečně schopen úvěr splácet či nikoliv.
19. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepostupovala v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posouzení úvěruschopnosti proběhlo v podstatě pouze formálně, když ve skutečnosti žalobkyně řádně nezhodnotila schopnost žalované splácet úvěr, je důsledkem takového postupu žalobkyně neplatnost úvěrové smlouvy. Tato neplatnost je ve smyslu § 588 o. z. neplatností absolutní, neboť takový postup odporuje zákonu a i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek, když pomíjí požadavek na ochranu spotřebitele (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 217/2018 ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).
20. Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na vrácení jistiny, tj. nárok na vrácení toho, co bylo žalované skutečně poskytnuto, po odečtení přijatých plateb od žalované (půjčeno 30 000 Kč, zaplaceno 12 501,95 Kč). Proto soud žalobkyni přiznal částku 17 498,05 Kč a dále ve smyslu § 1970 o. z. úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., z částky 17 498,05 Kč od 24. 11. 2021 do zaplacení a v kapitalizované výši 582,72 Kč (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť ji s ohledem na shora uvedené shledal nedůvodnou.
21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni přiznal částečnou náhradu nákladů řízení v částce 643,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 228 Kč, nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměna ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu, z tarifní hodnoty 28 245,09 Kč, ve výši 3 x 300 Kč), paušální náhrada nákladů ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč), a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, to vše v rozsahu 24%, neboť žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 62% a neúspěšná v rozsahu 38%. Pro úplnost soud dodává, že žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení dle § 14b advokátního tarifu, neboť žalobkyně podává soudu opakovaně návrhy ve skutkově a právně obdobných věcech, kdy mění pouze bližší údaje o úvěru a výši dlužného plnění.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.