Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
28 C 68/2022-60
Okresní soud ve Zlíně rozhodl soudkyní JUDr. Evou Bučkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 99 561 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 56 721 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 56 721 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 838 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 70 559 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13 838 Kč od datum do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 29 002 Kč a úroku ve výši 62,46 % ročně z částky 59 843,82 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 236 088 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 56 721 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 56 721 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 838 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 70 559 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13 838 Kč od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 29 002 Kč a úroku ve výši 62,46 % ročně z částky 59 843,82 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 236 088 Kč, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum po žalovaném domáhala zaplacení částky
70 559 Kč s úrokem ve výši 62,46 % p. a. z částky 59 843,82 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento celkový úrok dosáhne částky 236 088 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 70 559 Kč od datum do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 29 002 Kč.
2. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě žalovanému poskytla dne datum úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 83,83 % p. a. v 60 měsíčních splátkách ve výši 3 279 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem říjen 2018, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Žalovaný však svůj smluvní závazek řádně a včas nehradil, když na dluh uhradil pouze jednu splátku ve výši 3 279 Kč dne datum. Do dne zesplatnění vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu v celkové výši 998 Kč, tj. 2 x 499 Kč za prodlení žalovaného s úhradou splátek číslo u kterých se žalovaný ocitl v prodlení delším více jak 30 dnů. Dále žalobkyni vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 400 Kč, tj. 2 x 200 Kč za prodlení žalovaného se splátkami číslo u kterých se žalovaný ocitl v prodlení delším více jak 15 dnů. V důsledku prodlení žalovaného se splátkou číslo splatnou dne datum o více jak 65 dnů došlo v souladu s bodem 6.3 smlouvy ke dni datum automaticky k zesplatnění celého úvěru. K tomuto datu se celá doposud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 69 161,79 Kč, tj. jistina původního úvěru ve výši 59 843,82 Kč, dlužný úrok přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 9 317,97 Kč, byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Jelikož žalovaný neuhradil po zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru v den zesplatnění, byl povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení od datum až do jejího úplného zaplacení. Po zesplatnění žalovaný ničeho neuhradil, takže ke dni podání žaloby žalobkyni dlužila částku 70 559 Kč tvořenou novou jistinu úvěru ve výši 69 161,79 Kč, smluvní pokutou před zesplatněním úvěru ve výši 998 Kč, náklady spojenými s prodlením ve výši 400 Kč a smluvní pokutu po zesplatnění úvěru od datum do datum ve výši 29 002 Kč Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní výzvu.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř. ).
4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne datum žalobkyně a žalovaný podepsali elektronicky Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru číslo (návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru číslo). Žalovanému byl rovněž předložen Předsmluvní formulář (předsmluvní formulář ze dne datum). Žalobkyně zaslala žalovanému oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru číslo ze dne datum, jímž žalovanému sdělila, že akceptuje návrh na uzavření smlouvy, o akceptaci smlouvy svědčí rovněž akceptační doložka žalobkyně uvedená přímo v Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru číslo s datem akceptace datum. Součástí oznámení byl rovněž splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru (oznámení o schválení úvěru ze dne datum vč. dodejky podepsané žalovaným, návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru číslo splátkový kalendář). Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr spolu s úrokem z úvěru, tedy celkem částku 196 740 Kč splatit v 60 měsíčních splátkách ve výši 3 279 Kč s tím, že každá splátka je splatná nejpozději do 17. dne příslušného měsíce. Zápůjční úroková sazba činí 83,83 % ročně. Podle bodu 4.2 smlouvy se úvěr splácí anuitními splátkami, jejichž výše se nemění, v každé splátce je zahrnuta jak platba jistiny úvěru, tak také platba úroku z úvěru. Podle bodu 6.1 smlouvy v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení se zaplacením kterékoli splátky či její části vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení delším jak 30 dnů. Po zesplatnění úvěru právo na další smluvní pokuty již nevzniká. Tato smluvní pokuta je splatná do 10 dnů ode dne vzniku povinnosti žalovaného k její úhradě. Podle bodu 6.2 smlouvy má žalobkyně vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Tato náhrada nákladů je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Podle bodu 6.3 smlouvy pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou splátky či její části delším než 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru. K tomuto datu se také stanou splatnými veškeré úroky přirostlé do dne zesplatnění a také smluvní pokuty a náklady dle bodu 6.2 smlouvy. Dle bodu 6.4 smlouvy se dosud nesplacená jistina a úroky stávají ke dni zesplatnění součástí nové jistiny úvěru. Dle bodu 6.5 smlouvy pokud žalovaný neuhradil novou jistinu úvěru, vzniká mu povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1% z nové jistiny denně. Dle bodu 6.7 smlouvy má žalobkyně nárok na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ze všech dlužných částek (oznámení o schválení úvěru ze dne datum, návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru číslo).
5. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím údajů sdělených žalovaným, podle nichž příjem žalovaného ze zaměstnání činí 20 000 Kč, jiné příjmy nemá. Jeho výdaje tvoří životní minimum ve výši 3 410 Kč, bydlení - nájem, inkaso ve výši 2 000 Kč. Žalovaný je svobodný, pracuje od datum u právnická osoba, a. s. obec. Celkově tak disponuje volnými zdroji ve výši 13 590 Kč (hodnocení klienta), není přitom patrno, zda a jakým způsobem žalobkyně tyto údaje týkající se zejména výdajů ověřila. Žalobkyně nahlédla do nebankovního registru klientských informací s výsledkem skóre 473, kdy podle vysvětlivky jde o kategorii III. – vyšší body do interní Score Card, menší riziko, lepší segment klientů, a dále výpisem z registru příjmení s výsledkem 0 dlužných splátek (výpis z nebankovního registru, výpis záznamů z registru příjmení). Z potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu žalovaného vyplynulo, že průměrný měsíční příjem žalovaného od zaměstnavatele za červen 2018 až srpen 2018 činil 32 113 Kč a v měsíci srpen 2018 činil 30 020 Kč (potvrzení zaměstnavatele ze dne datum). Z výpisu z účtu č. bankovní účet vedeného na žalovaného se podává, že dne datum byla na účet připsána částka 37 636 Kč od právnická osoba, a. s. (přehled transakcí).
6. Žalobkyně poskytla žalovanému dne datum peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč převodem na účet č. bankovní účet, vedený na žalovaného, jako variabilní symbol bylo použito číslo smlouvy (doklad o vyplacení úvěru, potvrzení právnická osoba).
7. Žalovaný uhradil dne datum částku 3 279 Kč (karta klienta). Výzvou k zaplacení ze dne datum vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě splátky číslo splatné dne datum a číslo splatné dne datum, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč a smluvní pokuty ve výši 499 Kč. Současně ho upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru a na následky s tím spojené (výzva k zaplacení ze dne datum). Výzvou k zaplacení ze dne datum vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě splátky číslo splatné dne datum, splátky číslo splatné dne datum a splátky číslo splatné dne datum, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 400 Kč a smluvní pokuty ve výši 998 Kč. Současně ho upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru a na následky s tím spojené (výzva k zaplacení ze dne datum). V oznámení ze dne datum žalobkyně žalovanému sdělila, že došlo dne datum k zesplatnění celého úvěru, současně ho vyzvala k okamžité úhradě, nejpozději do 10 dnů ode dne odeslání oznámení, dlužných částek v celkové výši 70 559 Kč. Žalovaný byl rovněž informován o vzniku povinnosti hradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužných částek až do zaplacení (oznámení ze dne datum). Žalovaný byl nakonec vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne datum, odeslané téhož dne (předžalobní výzva vč. poštovního podacího archu). Žalovaný ničeho neuhradil (karta klienta).
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
12. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).
13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne datum písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 83,83 % ročně z poskytnuté částky, tedy uhradit částku 196 740 Kč v 60 měsíčních splátkách po 3 279 Kč. Splatnost první splátky byla dohodnuta na datum a každá další splátka byla splatná vždy k 17. dni příslušného měsíce a roku. Žalobkyně jistinu úvěru ve výši 60 000 Kč poskytla žalovanému na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný následně uhradil částku 3 279 Kč.
15. Soud však shledal, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.
16. Žalobkyně uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů, na základě čehož zjistila, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále ověřila úvěrovou historii žalovaného v databázích příjmení a NRKI. Jinými důkazy než ty, co jsou v žalobě uvedeny, žalobkyně nedisponuje. Činnost žalobkyně ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného však soud shledal v tomto konkrétním případě jako formální a nedostatečnou. Pokud se jedná o příjem žalovaného, z dokazování vyplynulo, že tento žalobkyně ověřila potvrzením od zaměstnavatele žalovaného, z něhož bylo zjištěno, že žalovaný v posledních třech měsících dosáhl průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši 32 113 Kč. Co se týče výdajů, zde má soud za to, že nelze automaticky vycházet z životního minima ve výši 3 410 Kč, náklady na bydlení ve výši 2 000 Kč rovněž nebyly nijak ověřovány, přitom jejich výše se jeví jako vysoce nepravděpodobná a pokud se jedná o další výdaje spojené např. se stavebním spořením, penzijním připojištěním, dopravou, apod., zde se žalobkyně spokojila s částkou ve výši 0 Kč. Bylo proto na žalobkyni, aby výdaje žalovaného blíže zkoumala. Tyto však žalobkyně neprověřovala vůbec, stejně jako skutečnou míru jeho zadlužení, když vycházela pouze z databází příjmení, NRKI a z informací získaných od žalovaného, který uvedl, že na bydlení hradí částku 2 000 Kč. Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek v daném případě ve výši 3 279 Kč měsíčně. Nadto je špatná finanční situace žalovaného zřejmá již z toho, že uhradil pouze jednu splátku a více již ničeho neuhradil.
17. Žalobkyně tak žalovanému poskytla úvěr jen na základě doloženého příjmu, podstatné výdaje žalovaného nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření, tj. požadavku na doložení těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39). Pouhé uvedení údajů do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. S ohledem na uvedené, soud považuje v daném případě za neopodstatněnou argumentaci žalobkyně rozhodnutím Nejvyššího soudu v Brně ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 238/2019 , týkající se otázky přiměřenosti a obezřetnosti při posuzování schopnosti dlužníka úvěr splácet ve vztahu k výši poskytnutého úvěru, neboť poskytovatel úvěru by měl přesvědčivě zkoumat, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
18. Obezřetnost a důslednost žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k nereálným údajům uvedeným ze strany žalovaného, byť současně prohlásil, že jsou„ pravdivé a úplné.“ U nákladů na stravu lze obecně vycházet z částky životního minima, nicméně tvrzený výdaj na bydlení ve výši 2 000 Kč neodpovídá obvyklým výdajům na bydlení v České republice, přesto nebyl nijak prověřován. Přitom právě obvyklé náklady na bydlení (zahrnující náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky), lze doložit poměrně snadno. Při odborném posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se není možné spokojit s tvrzením o výdajích ve výši 0 Kč na volnočasové aktivity, ošacení, komunikační prostředky, dopravu atd. Žalobkyně si tedy vystačila jen s velmi nepravděpodobnými tvrzeními. Žalobkyně tak žalovanému poskytla úvěr jen na základě doloženého příjmu bez prověření jeho výdajů.
19. Soud si je vědom toho, že zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro naplnění ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.
20. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly při zběžném a povrchním pohledu nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána, s kladným výsledkem, byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy.
21. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 , viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo, či usnesení Ústavního soudu ze dne datum, Pl. ÚS 3/20 ), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možné od ostatního obsahu oddělit.
22. Jestliže je tedy smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěrového vztahu založeného smlouvou.
23. Pro úplnost soud podotýká, že i kdyby shledal, že žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného, nebylo by možné jí přiznat na základě smlouvy jí požadované plnění v celé výši. Jestliže si totiž smluvní strany sjednaly úrok ve výši 83,83 %, lze učinit závěr, že takto sjednaná výše úroku se však zjevně příčí dobrým mravům, když představuje úrok, který podle judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , či ze dne 15. 5. 2012, sp. zn. 32 Cdo 242/2011 ) mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu, která v době uzavření smlouvy činila podle statistiky obec národní banky při fixaci sazby nad 1 rok do 5 let včetně 8,20 % ročně. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o výši úroku obsažené ve smlouvě by bylo i z tohoto důvodu absolutně neplatné podle § 588 o. z. Protože bylo sjednáno, že jistina má být úročena, avšak její výše nebyla platně ujednána, byl by žalovaný v souladu s § 1802 o. z. povinen hradit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy, tj. v daném případě roční úrok ve výši 8,20 % p. a. Takto správně stanovená úroková sazba by měla přitom vliv na výši nové jistiny úvěru, na smluvní pokutu po zesplatnění, na smluvní úrok, jakož i na částku, od níž by se odvíjel zákonný úrok z prodlení.
24. Při závěru o neplatnosti smlouvy a při prokázání majetkové transakce ve výši 60 000 Kč ve prospěch žalovaného, aniž by pro tento majetkový přesun byl dán právní důvod, je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. Z dokazování vyplynulo, žalovaný poskytl žalobkyni celkově částku
3 279 Kč, která měla sloužit jako platba splátek, jelikož však smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku započíst na bezdůvodné obohacení. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni jistinu ve výši 56 721 Kč.
25. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena.
Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku.
26. Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní výzvou ze dne datum, která byla odeslána téhož dne a doručena žalovanému dne datum. Žalovaný byl v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. povinen plnit bez zbytečného odkladu, což je s ohledem na výši žalobou požadovaného plnění v daném případě dle přesvědčení soudu lhůta 3 kalendářních dnů, tj. do datum. Počínaje dnem datum je žalovaný v prodlení. Počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobkyně právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
27. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 56 721 Kč s úrokem z prodlení z částky 56 721 Kč pouze za období, kdy byl žalovaný se zaplacením v prodlení od datum v požadované výši 9,75 % ročně. Ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.
28. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. by náleželo dle poměru úspěch a neúspěchu právo na náhradu nákladů řízení žalovanému. Vzhledem k tomu, že žalovanému prokazatelně žádné náklady nevznikly, bylo rozhodnuto, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve obec. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.