Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 70/2022-63

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Ungrem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 2 000 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 000 Kč za období od 16. 5. 2020 do 1. 6. 2021 v kapitalizované výši 208,77 Kč a úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 000 Kč a od 15. 6. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 367,19 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 000 Kč za období od 16. 5. 2020 do 1. 6. 2021 v kapitalizované výši 208,77 Kč a úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 000 Kč a od 15. 6. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 367,19 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 22. 12. 2021 ve znění částečného zpětvzetí ze dne 28. 3. 2022 a usnesení o částečném zastavení řízení ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací domáhá proti žalovanému vydání rozhodnutí, kterým by mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 208,77 Kč a úrokem z prodlení od 15. 6. 2021 do zaplacení a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO smlouvu o úvěru číslo to dne 15. 4. 2020, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč, které žalovanému byly zaslány na účet. Žalovaný se zavázala vrátit původnímu věřiteli částku 2 490 ve lhůtě do 15. 5. 2020. Požadavek na zaplacení smluvní pokuty ve výši 762 a kapitalizovaného úroku 640 Kč vzala žalobkyně zpět. Dne 11. 6. 2021 původní věřitel uzavřel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Žalovaný uvedenou částku žalobkyni ani přes předžalobní upomínku neuhradila.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní.

3. V daném případě soud postupoval dle , kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle jeho souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložila žalobkyně.

4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO uzavřel dne 15. 4. 2020, smlouvu o úvěru číslo ve smlouvě uvedli datum splatnosti 30 dní a úrok 298, 080 Kč, tedy 490 Kč za 30 dní, RPSN je uvedeno ve výši 1 338,40 %. Jelikož smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku a žalobkyně uvedla, že nedisponuje důkazy o posouzení úvěruschopnosti žalované, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost nezkoumal. Předchůdce žalobkyně vyplatil žalovanému částku 2 000 Kč na jeho účet. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2021, kterým byl žalovaný vyzván k vrácení dlužné částky do deseti dnů. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 11. 11. 2021.

5. Soud se zabýval, zda byla splněna povinnost poskytovatele úvěru prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku podle o spotřebitelském úvěru a zda vůbec došlo k uzavření smlouvy. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. , Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18. Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzení žadatelem. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů z jemu dostupných zdrojů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení žadatelem (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Pokud pak některé informace není poskytovatel úvěru schopen zjistit (prověřit) jinak než z tvrzení spotřebitele, lze považovat za vhodné, aby byl spotřebitel v zájmu pravdivosti zjišťovaných údajů a v zájmu předcházení jejich zkreslení poskytovatelem alespoň přiměřeně poučen též o možných trestně právních následcích, tj. o tom, že pokud by uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, mohl by se tím spotřebitel dopustit úvěrového podvodu. Je sice pravdou, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů, a tedy nelze od něj očekávat nějaké hlubší systematické až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti všech spotřebitelem poskytnutých informací. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel normy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného přístupu ze strany poskytovatele, nelze uvažovat o tom, že posouzení úvěruschopnosti bylo řádné, pokud proběhlo bez zjištění (prověření či doložení) spotřebitelem poskytnutých tvrzení. Mělo by tedy dojít k porovnání příjmů a výdajů spotřebitele poskytovatelem úvěru a způsobu plnění dosavadních dluhů na základě konkrétních a v daném případě určitých skutečností plynoucích ze žadatelem uvedených údajů a předložených listin či jiných důkazů. V prvé řadě by pozornost věřitele měla směřovat ke zjištění reálných příjmů spotřebitele na jedné straně (např. z výplatních pásek či mzdových listů za delší časový úsek v závislosti na výši úvěru a délce jeho splácení) a současně jeho výdajů na straně druhé. S výdaji pak souvisí i druhá návazná oblast, a to zkoumání způsobu plnění dosavadních dluhů zahrnující jak zjištění dosavadního zatížení spotřebitele dalšími závazky, jejich rozsahem, výší a délkou dalšího předpokládaného splácení, tak dosavadní historií jejich plnění, zejména pokud se jedná o závazky již ve fázi vymáhání či exekuce. Z předložených dokumentů vyplývá, že poskytovatel úvěru vůbec žádné informace od žalované nezjišťoval a tyto neprověřoval. Žalobkyně dne 28. 3. 2022 uvedla, že důkazy prokazujícími posouzení schopnosti žalované splácet úvěr nedisponuje. Smlouva o úvěru ze dne 15. 4. 2020, o kterou opírá v rámci svých žalobních tvrzení žalobkyně svůj nárok, je tak absolutně neplatná pro rozpor s  zákona o spotřebitelských úvěrech č.

6. Žalovanému proto nevznikla jiná povinnost než žalobkyni vrátit poskytnutou částku - jistinu ve výši 2 000 Kč. Plnění předchůdce žalobkyně žalované představovalo plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 obč. zák. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Pohledávka žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení činí 2 000 Kč (žalobkyní uplatněná nesplacená jistina). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. , jehož výše požadovaná žalobcem neodporuje ust. , a to za období od 16. 5. 2020 do 1. 6. 2021 v kapitalizované výši 208,77Kč a od 15. 6. 2021 ve výši 10 % ročně. V uvedeném rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.).

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ve spojení s  , tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 367,19 Kč, přičemž tato částka představuje 24,66 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 62,33 % a úspěchu žalované v rozsahu 37,67 % - částečné zpětvzetí). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 912 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.