Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
120 C 25/2021-88
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 118 430 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 72 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 72 500 Kč od 6. 2. 2020 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Co do částky 45 930 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 86 928 Kč od 6. 2. 2020 do 30. 4. 2021, z částky 84 428 Kč od 1. 5. 2021 od 25. 5. 2021, z částky 81 928 Kč od 26. 5. 2021 do 1. 7. 2021 a z částky 79 428 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení, co do úroku 20 % ročně z částky 80 000 Kč od 6. 2. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 6. 2. 2020 dosáhne částky 228 470 Kč, se návrh zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 72 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 72 500 Kč od 6. 2. 2020 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 45 930 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 86 928 Kč od 6. 2. 2020 do 30. 4. 2021, z částky 84 428 Kč od 1. 5. 2021 od 25. 5. 2021, z částky 81 928 Kč od 26. 5. 2021 do 1. 7. 2021 a z částky 79 428 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení, co do úroku 20 % ročně z částky 80 000 Kč od 6. 2. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 6. 2. 2020 dosáhne částky 228 470 Kč, se návrh zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 29. 9. 2021 domáhala (po částečném zpětvzetí učiněném dne 27. 10. 2021, k němuž soud usnesením ze dne 4. ledna 2022 řízení částečně zastavil) po žalovaném zaplacení částky 79 428 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 86 928 Kč za období od 6. 2. 2020 do 30. 4. 2021, zákonného úroku z prodlení z částky 84 428 Kč za období od 1. 5. 2021 do 25. 5. 2021, zákonného úroku z prodlení z částky 81 928 Kč za období od 26. 5. 2021 do 1. 7. 2021 a zákonného úroku z prodlení z částky 79 428 Kč za období od 2. 7. 2021 do zaplacení, smluvní pokuty 39 002 Kč a úroku ve výši 20 % p.a. z jistiny 80 000 Kč za období od 6. 2. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 228 470 Kč. Tvrdila, že dne 5. 11. 2019 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč, k jehož vyplacení došlo téhož dne. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok ve výši nominální úrokové sazby 102,29 % p.a. splácet ve 24 měsíčních splátkách po 8 727 Kč splatných vždy k 1. dni v měsíci; součástí této splátky byla však vedle splátky i měsíční úhrada částky 794 Kč za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně dále tvrdila, že před poskytnutím úvěru provedla tzv. scoring klienta (interní matematický model žalobkyně založený na bodovém hodnocení dlužníka), prověřila doklady o příjmech poskytnuté žalovaným, ověřila úvěrovou historii žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací) a až poté rozhodla o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Při ověřování úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že měl čistý měsíční příjem 27 499 Kč, jeho náklady činily 9 463 Kč měsíčně; volné zdroje ke splácení tak činily 17 036 Kč měsíčně. Byl ověřen insolvenční rejstřík, předchozí smlouvy se žalobkyní. Výdaje byly určeny částkou měsíční splátky předchozí smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky ve výši 4 573 Kč, dále dle tvrzení žalovaného, který uvedl náklady na bydlení v částce 1 480 Kč, a ve zbytku podle částky životního minima 3 410 Kč. Žalobkyně uvedla, že neměla možnost ověřit si údaje sdělené žalovaným. Žalovaný do data zesplatnění úvěru neuhradil ničeho, po zesplatnění pak uhradil 3 splátky v celkové výši 7 500 Kč. V důsledku prodlení žalovaného podle smlouvy o úvěru vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 998 Kč a právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 400 Kč V důsledku prodlení žalovaného dále došlo k zesplatnění celého úvěru k 4. 2. 2020 a celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 100 164,56 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Bylo též ujednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalovaný se dále zavázal, že pokud po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, je povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné nové jistiny, a to od 3. 12. 2019 do úplného zaplacení, a že zaplatí sjednané úroky za poskytnutí úvěru od data poskytnutí úvěru až do jeho úplného uhrazení. Ke dni podání žaloby tak žalovaný dle žalobkyně dlužil novou jistinu úvěru 92 664,56 Kč složenou z původní jistiny úvěru ve výši 80 000 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 20 164,56 Kč (při zohlednění úhrady 7 500 Kč), smluvní pokutu 998 Kč, náklady 400 Kč vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného, smluvní pokutu 0,1 % denně z 100 164,56 Kč od 6. 2. 2020 do zaplacení (žalobkyně požadovala pouze částku ke dni podání žaloby vyčíslenou na 39 002 Kč), nominální úrok ve výši 102,29 % p.a. za poskytnutí úvěru z částky odpovídající dlužné jistině úvěru ve výši 80 000 Kč od 6. 2. 2020 do zaplacení a dále úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet za 2 splátky po 794 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. Bylo vyhověno jeho první žádosti o odročení jednání dne 29. 4. 2022 z důvodu pracovní neschopnosti. K jednání nařízenému na den 17. 5. 2022 ve 13:00 hod. se již bez omluv nedostavil. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti bylo zjištěno, že měl povoleny vycházky od 11:00 do 14:00 hod. Ze zprávy zdravotnického zařízení žalovaného bylo následně zjištěno, že žalovaný byl informován, že pracovní neschopnost není překážkou účasti na soudním jednání.
3. Z předsmluvního formuláře, návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 5. 11. 2019, oznámení o schválení úvěru ze dne 6. 11. 2019 vč. splátkového kalendáře, přílohy č. 1 návrhu na uzavření smlouvy o úvěru (pojištění schopnosti splácet úvěr), přihlášky do pojištění, informačního dokumentu o pojištění schopnosti splácet úvěry, prohlášení klienta a výpisu z registru ČNB bylo zjištěno, že žalovaný požádal o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 80 000 Kč na dobu 24 měsíců s tím, že úvěr bude splácen po 8 727 Kč měsíčně (když část splátky bez měsíční úhrady pojistného činila 7 933 Kč) a žalobkyni, která je oprávněna úvěry poskytovat, bude vráceno celkem 190 392 Kč, když byla sjednána úroková sazba 102,29 % p.a. (resp. za předpokládané roční procentní sazby nákladů – RPSN 166,87 %). Žalobkyně návrh smlouvy akceptovala. Podle čl. 6. úvěrové smlouvy byla smluvena náhrada nákladů v případě opožděných plateb tak, že v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, je žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne klient v prodlení o délce 30 dnů, maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Podle čl. 6 smlouvy má žalobkyně právo na zaplacení náhrady účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením klienta, který se ocitne v prodlení s úhradou splátky o 15 dnů a to na částku 200 Kč u každé jednotlivé splátky. Podle čl. 6 a 6.4. smlouvy jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru. Pro tento případ se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Jestliže pak klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaný ve smlouvě dále mj. uvedl svou doručovací adresu, telefonický kontakt a emailovou adresu. Z dokladu o vyplacení úvěru - otisku dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu bylo zjištěno, že částka 80 000 Kč byla žalovanému zaslána na číslo účtu uvedené ve smlouvě.
4. Z listiny označené jako hodnocení klienta soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zjišťovala osobní, majetkové a výdělkové poměry žalovaného. Zprostředkovatel úvěru při uzavírání smlouvy dle informací žalovaného stanovil jeho měsíční příjem na částku 27 499 Kč a stanovil jeho měsíční výdaje na celkovou částku 9 463 Kč měsíčně, sestávající z částky 1 480 Kč na bydlení, 4 573 Kč jako splátku přechozího úvěru od žalobkyně, 3 410 Kč na vlastní výdaje (životní minimum) a 1 000 Kč jako rezervu. Výdaje nebyly blíže konkretizovány. Zprostředkovatel úvěru vyhodnotil, že žalovaný disponuje volnými zdroji ve výši 17 036 Kč. Dále v „ hodnocení klienta“ mj. uvedl, že žalovaný je zaměstnán jako OSVČ, je svobodný a bydlí u rodičů. Žalovaný tuto listinu stvrdil svým podpisem.
5. Z výpisu z účtu vyplývá, že číslo účtu na jména žalovaného se shoduje s číslem účtu uvedeným ve smlouvě o úvěru. Za měsíc září 2019 činil počáteční zůstatek účtu - 6,75 Kč, konečný zůstatek 1,55 Kč (za tento měsíc bylo na účet připsáno 30 254,30 Kč a odepsáno 30 246 Kč). Z opisu daňového přiznání k dani z příjmu žalovaného za zdaňovací období roku 2018 bylo zjištěno, že žalovaný vykázal základ daně 336 000 Kč; po odečtení předepsané daně 25 560 Kč by tak měsíční čistý příjem žalovaného činil 25 870 Kč (310 440 ÷ 12). Z fotokopie občanského průkazu bylo zjištěno, že žalovaný předložil a žalobkyně vyhotovila fotokopii občanského průkazu, čímž byla ověřena totožnost žalovaného.
6. Z výpisu záznamů z registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaný ničeho nedlužil. Z databáze NRKI bylo zjištěno, že žalovaný neměl přiděleno skóre a byl označen příznakem 14 – příliš nový klient nebo má rozpracované žádosti.
7. Podle karty klienta byly uhrazeny 3 splátky (ve dnech 30. 4. 2021, 25. 5. 2021 a 1. 7. 2021) v celkové výši 7 500 Kč. Po tomto datu již žalovaný žádnou splátku nezaplatil.
8. Výzvami ze dne 2. 1. 2020 a dne 3. 2. 2020 žalobkyně upozornila žalovaného na prodlení s úhradou splátek, na vznik jejího nároku na úhradu vynaložených nákladů, smluvní pokuty a na možnost zesplatnění celého úvěru. Oznámením ze dne 4. 2. 2020 žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru.
9. Předžalobní výzvou ze dne 8. 9. 2021 žalobkyně rekapitulovala žalovanému zesplatnění všech závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy z důvodu prodlení s úhradou splátek úvěru o délce 65 dnů a vyzvala k okamžité úhradě. Tato listina byla dle podacího archu žalovanému na jím uvedenou doručovací adresu odeslána dne 8. 9. 2021.
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
12. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši, nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
14. Podle § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
15. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. V souladu s rozsudkem Soudního dvora (druhého senátu) sp. zn. C -679/18 ze dne 5. března 2020 je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit úvěruschopnost spotřebitele, a přihlédnout k neplatnosti smlouvy i v případě, že spotřebitel neplatnost sám nenamítne.
18. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je důvodný pouze co do částky 72 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 6. 2. 2020 do zaplacení.
19. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování poskytovatel úvěru vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Nemůže se však spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1As 30/2015-39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Tato neplatnost je podle shora citovaného rozsudku Soudního dvora sp. zn. C -679/18 absolutní, soud je k ní proto povinen přihlížet z úřední povinnosti.
20. Žalobkyně nesplnila svou povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost), když si pro účely posouzení úvěruschopnosti neověřila dostatečně měsíční výdaje žalovaného. Náklady na bydlení tvrzené v částce 1 480 Kč nebyly nijak podloženy, žalobkyně uvedla, že neměla objektivní možnost ověřit si tvrzení žalovaného a předložila polemiku ohledně nemožnosti prokázat výdaje na bydlení v případě spolubydlení více osob (případně zde rodičů). Soud se s prezentovaným názorem neztotožnil a ověření výdajů za dostatečné nepovažoval. V daném případě, jestliže žalovaný tvrdil, že bydlel u rodičů, bylo nutné, aby minimálně doložil, na základě jakého titulu (vlastnictví, nájem) daný byt obývali jeho rodiče a jakým způsobem jim na bydlení přispíval. Pakliže by bylo doloženo, že skutečně na bydlení přispíval minimální částkou, jsou zcela nepochopitelné údaje na výpisu z účtu žalovaného. V průběhu jednoho měsíce před uzavřením smlouvy o úvěru bylo na účet žalovaného připsáno 30 254,30 Kč a odepsáno 30 246 Kč (zůstatek na účtu se tedy pohyboval kolem 0 Kč). Za takové situace žalobkyně zcela zjevně nepostupovala s odbornou péčí, když stanovila výdaje částkou 9 463 Kč, přestože měla k dispozici výpis z účtu, dle kterého žalovaný za měsíc utratil přes 30 000 Kč. Je tak zjevné, že žalobkyně nevyhodnotila výdaje žalovaného dostatečně a spokojila se s jeho tvrzením, přestože předložené listiny nasvědčovaly tomu, že jeho tvrzení nebyla objektivně podložena. V souhrnu žalobkyně měla k dispozici toliko doklady o příjmu žalovaného, nijak však neověřovala ani nevyžadovala doložení listin týkajících se jeho výdajů. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Přestože žalobkyně zjevně nemohla ekonomickou situaci žalovaného s odbornou péčí vyhodnotit, úvěr v žádané výši poskytla.
21. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Za této situace má žalobkyně vůči žalovanému toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru (bezdůvodného obohacení). Žalobkyně poskytla žalovanému částku 80 000 Kč, žalovaný jí do současné doby uhradil 7 500 Kč. Proto soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl ve výši 72 500 Kč s úroky z prodlení jdoucími ode dne žalobkyní žádaného. Výše úroku z prodlení vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.
22. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Předmětem řízení není pouze žalovaná částka, nýbrž taktéž požadované příslušenství, tj. úrok a úrok z prodlení. O tomto předmětu řízení musel soud rozhodnout a podle míry úspěchu obou účastníků ve vztahu k takto vymezenému předmětu řízení pak bylo rovněž nutné rozhodnout o náhradě nákladů řízení (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 7 Cmo 507/2005 ze dne 26. července 2006, příp. JIRSA Jaromír a kol., Občanské soudní řízení - Soudcovský komentář, 2019). Ke dni vyhlášení rozsudku (viz § 154 odst. 1 o.s.ř.) byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 89 008,12 Kč (jistina 72 500 Kč + úrok z prodlení 10 % p.a. z částky 72 500 Kč od 6. 2. 2020 do 17. 5. 2022 = 16 508,12 Kč), neúspěšná byla žalobkyně v rozsahu 101 429,69 Kč (jistina 45 930 Kč + úrok z prodlení 10 % p.a. z částky 86 928 Kč od 6. 2. 2020 do 30. 4. 2021 = 10 695,67 Kč + úrok z prodlení 10 % p.a. z částky 84 428 od 1. 5. 2021 do 25. 5. 2021 = 578,27 Kč + úrok z prodlení 10 % p.a. z částky 81 928 Kč od 26. 5. 2021 do 1. 7. 2021 = 830,50 Kč + úrok z prodlení 10 % p.a. z částky 79 428 Kč od 2. 7. 2021 do 17. 5. 2022 = 6 963,55 Kč + smluvní úrok 20 % p.a. z částky 80 000 Kč od 6. 2. 2020 do 17. 5. 2022 = 36 431,70 Kč). Poměr úspěchu účastníků tak byl téměř shodný (žalovaný 53 %, žalobkyně 47 %). Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, přičemž žalovaný ani ničeho nepožadoval.
23. V souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř. byla žalovanému stanovena patnáctidenní lhůta k plnění, a to z důvodu výše částky, kterou má zaplatit.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí, a to písemně ve dvojím vyhotovení prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.