Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 26/2022-38

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Pavlíčkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 77 566,14 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba o zaplacení částky 77 566,14 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 794,78 Kč od datum do datum, úrokem 22,56% ročně z částky 76 566,14 Kč od datum do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 76 566,14 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,25% ročně se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba o zaplacení částky 77 566,14 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 794,78 Kč od [datum] do [datum], úrokem 22,56% ročně z částky 76 566,14 Kč od [datum] do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 76 566,14 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25% ročně se zamítá. <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 77 566,14 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným dne datum uzavřel Smlouvu o vydání kreditní karty číslo na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba, IČO – dále jen jako„ příjmení“) poskytl žalovanému úvěrový rámec až do výše 90 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 22,56 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr povinnou měsíční minimální splátkou a hradit poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty dle Ceníku účinného k datu jejich splatnosti, avšak své povinnosti řádně neplnil, proto právní předchůdce žalobkyně prohlásil veškeré pohledávky za žalovaným za okamžitě splatné dopisem ze dne datum Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum příjmení postoupila pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Vedle jistiny dluhu ve výši 76 566,14 Kč a poplatku ve výši 1 000 Kč se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 6 794,78 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 76 566,14 Kč a smluvního úroku 22,56 % ročně z částky 76 566,14 Kč. Žalobkyně dále doplnila, že příjmení ověřila schopnost žalovaného splácet, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (příjmení), tak i kontrolou veřejných databází, přičemž nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Jelikož se žalobkyně z jednání omluvila a souhlasila s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, a žalovaný se k jednání nedostavil, aniž by se omluvil, projednal soud věc dle , (dále jen jako„ “), v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav:

5. příjmení a žalovaný si dne datum ujednali, že příjmení povede pro žalovaného služby v podobě běžného účtu, přímého bankovnictví a debetní karty (zjištěno ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb mezi právnická osoba a žalovaným ze dne datum). Dne datum požádal žalovaný příjmení k již poskytovaným službám o vydání kreditní karty, přičemž žádost byla příjmení schválena. Žalovanému byl poskytnut úvěrový limit do výše 90 000 Kč, vyčerpané finanční prostředky byly úročeny úrokovou sazbou ve výši 22,56 % ročně a minimální splátka činila 3,5 % z poskytnuté částky, min. 300Kč, zúčtovaná prostřednictvím inkasa z účtu žalovaného (zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty ze dne datum). Součástí smlouvy byly rovněž Všeobecné obchodní podmínky (zjištěno z všeobecných obchodních podmínek právnická osoba účinných od datum), obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet (zjištěno z obchodních podmínek pro vydání a používání kreditních karet účinných od datum) a ceník, na základě něhož byla stanovena výše jednotlivých poplatků a nákladů za služby (zjištěno z ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby právnická osoba účinného od 1. 3. 2016). příjmení ověřila totožnost žalovaného z jeho občanského průkazu (zjištěno z kopie OP žalovaného) a před poskytnutím kreditní karty kontrolovala dostupné informace v interních a externích databází, porovnávala příjmy žalovaného a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ a zjistila, že žalovaný měl v době podání žádosti další závazky. Žalovanému příjmení dala nabídku na základě průměrných obratů na účtu ve výši 136 902 Kč (zjištěno z prohlášení anonymizováno na č. l. 25 soudního spisu). Žalovaný používal kreditní kartu od datum, konečný zůstatek na úvěrovém účtu po zesplatnění činil 84 360,92 Kč (zjištěno ze souhrnného výpisu z účtu kreditní karty), žalovanému byl naúčtován poplatek ve výši 500 Kč za každou ze dvou zaslaných upomínek (zjištěno z ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby právnická osoba účinného od 1. 3. 2016 a souhrnného výpisu z účtu kreditní karty). Dopisem ze dne datum příjmení prohlásila z důvodu nesplácení všechny závazky žalovaného za okamžitě splatné ke dni datum (zjištěno z okamžité splatnosti kreditní karty ze dne datum a potvrzení – přehled podacích čísel ze dne datum od anonymizováno pro žalobkyni). Dne datum uzavřela žalobkyně s příjmení rámcovou smlouvu na postupování pohledávek vzniklých z čerpání úvěrových rámců a na základě poskytování služeb spojených s vedením běžného účtu (zjištěno z rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. 2018 mezi právnická osoba a žalobkyní ze dne datum), na základě níž uzavřely následně konkrétní smlouvu o postoupení pohledávek ze dne datum, jíž byla postoupena i pohledávka za žalovaným (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 číslo ze dne datum včetně seznamu pohledávek), přičemž úplata za postoupení byla řádně uhrazena (zjištěno z potvrzení úplaty ze dne datum) a žalovaný byl o postoupení vyrozuměn dopisem ze dne datum (zjištěno z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne datum od právnická osoba pro žalovaného na adresu ulice a číslo, vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne datum od právnická osoba pro žalovaného na adresu ulice a číslo a potvrzení – přehledu podacích čísel ze dne datum od právnická osoba pro žalobkyni). Dopisy ze dne datum, odeslanými téhož dne, žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné pohledávky ve lhůtě 7 dní od odeslání výzvy (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne datum na adresu adresa adresu adresa adresu adresa adresu ulice a číslo a seznamu odeslaných předžalobních výzev ze dne datum str. 1).

6. Z mimořádného výpisu z účtu číslo vedeného na žalovaného za období od datum do datum, zejména období datum – datum, soud zjistil, že žalovaný měl pravidelný měsíční příjem ve výši cca 18 500 Kč, tento příjem však v prosinci 2016 již absentoval. Za říjen 2016 činila bilance účtu žalovaného plus 6 086,50 Kč, za listopad 2016 činila plus 99 957,63 Kč a za prosinec 2016 mínus 84 705,23 Kč. Žalovaný činil obvykle v měsíci několik vkladů hotovosti po nižších i vyšších částkách bez jasného původu, krátce poté však rovněž činil vysoké výběry nebo přímé platby ve vysokých částkách, například za letenky nebo za produkty příjmení. Žalobce splácel z účtu několik zápůjček či úvěrů, v prosinci 2016 uhradil na zápůjčky/úvěry a kreditní karty cca 13 000 Kč.

7. Skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl pochybností. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav.

8. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

9. příjmení, která již vedla žalovanému běžný účet, mu poskytla dne datum na základě jeho žádosti kreditní kartu s úvěrovým limitem do výše 90 000 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 22,56 % ročně a minimální splátkou 3,5 % z vyčerpané částky. příjmení před poskytnutím kreditní karty kontrolovala dostupné informace v interních a externích databází, porovnávala příjmy žalovaného a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, zjistila, že žalovaný měl v době podání žádosti další závazky, avšak dala žalovanému nabídku na základě průměrných obratů na účtu ve výši 136 902 Kč. Žalovaný měl v době sjednání závazku pravidelný příjem na účtu pouze ve výši cca 18 500 Kč, další jeho příjmy neměly jasný původ a žalovaný měl rovněž velmi vysoké výdaje a úhrady za zápůjčky a úvěry. Konečný zůstatek na úvěrovém účtu žalovaného po zesplatnění činil 84 360,92 Kč. Ke dni datum příjmení úvěr žalovaného z kreditní karty zesplatnila a smlouvou ze dne datum pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě pohledávky, ten však ničeho neuhradil.

10. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

11. příjmení příjmení a žalovaným byla uzavřena smlouva o kreditní kartě, která je svou povahou smlouvou o úvěru ve smyslu ust. an. , (dále jen „o. z.“). Žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru v postavení spotřebitele a příjmení na straně úvěrujícího v postavení podnikatele. Smlouva podléhá režimu , o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Celá pohledávka byla postoupena žalobkyni jako novému věřiteli dle ust. o. z.

12. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen jako„ ZSÚ“), platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Avšak Soudní dvůr EU ve svém rozsudku č. C číslo, ze dne datum, rozhodl, že je povinností vnitrostátního soudu,„ …aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

15. Soud je tedy s odkazem na uvedené rozhodnutí Soudního dvora EU povinen zkoumat ex officio, zda žalobkyně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované.

16. Dle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Dle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Soud připomíná, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky jeho platební neschopnosti, ale zprostředkovaně také společnost jako celek před negativními vlivy způsobenými exekučním a insolvenčním zatížením populace a taktéž pozici věřitelů samých, neboť snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Takové posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je přitom věřitel povinen provádět dle citovaného ust. ZSÚ s odbornou péčí, tedy řádně posuzovat osobní a majetkové poměry spotřebitele – žadatele o úvěr z hlediska jeho schopnosti úvěr splácet, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a dalších okolností, které by mohly mít vliv na řádné splácení úvěru. V této souvislosti Nejvyšší soud opakovaně konstatoval, že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , dále srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , ad.). Dostatečnými tedy nejsou informace získané pouze od spotřebitele, ale je nutné v rámci odborné péče údaje, které dlužník uvedl, ověřit, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. Věřitel je povinen využívat rovněž veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39). Takový výklad odpovídá i výkladu přijatému Soudním dvorem Evropské unie (dále jen„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne datum ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další), kde tento vyložil směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu.

19. V daném případě však příjmení své povinnosti nesplnila. Žalovanému poskytla velmi vysoký úvěrový rámec, který v případě plného čerpání představoval splátku nejméně v částce 3 150 Kč. Žalovaný přitom krátce před poskytnutím kreditní karty splácel již několik půjček/úvěru a kreditní kartu, kdy v prosinci 2016 tyto splátky dosáhly částky 13 000 Kč. Z výpisu z účtu přitom plynulo, že žalovaný má pravidelný příjem ve výši cca 18 500 Kč, ostatní příjmy byly nárazové a nebyl jasný jejich původ, když žalovaný prováděl vysoké hotovostní vklady. Je sice pravdou, že obraty na účtu žalovaného byly vysoké a účet se v určitých obdobích udržoval ve výrazných plusových hodnotách, ale toto bylo způsobeno právě a pouze vysokými hotovostními vklady žalovaného nejasného původu. Žalovaný přitom rovněž činil vysoké hotovostní výběry nebo vysoké platby, čímž docházelo k výraznému spotřebovávání prostředků na účtu. Z tvrzení žalobkyni ani provedených důkazů přitom neplyne, že by příjmení za takové situace vyzvala žalovaného k doložení dalších příjmů, případně k založení potvrzení o příjmech a osvětlení jeho výdajů. Posuzování úvěruschopnosti žalovaného tak proběhlo pouze formálně a pravděpodobně v takové rychlosti, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného nemohlo vyplynout, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně se přitom nedostavila k jednání, soud ji proto nemohl poučit dle , aby příslušná tvrzení a důkazní návrhy doplnila, přičemž není povinností soudu tato poučení sdělovat jinak, ani z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. ).

20. Ve světle již zmiňovaného rozsudku Soudního dvora EU č. C číslo ze dne datum, tak soud z úřední povinnosti výše uvedené skutečnosti posoudil jako důvod způsobující absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru.

21. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil, a proto je v souladu s § 2991 o. z. povinen žalobkyni zbývající dlužnou částku vydat. Soud však z předloženého výpisu z úvěrového účtu nebyl schopen zjistit, jaká částka byla skutečně žalovaným od příjmení čerpána a jakou částku Bance, popř. žalobkyni uhradil. Soud pak opětovně konstatuje, že se žalobkyně nedostavila k jednání, soud ji proto nemohl poučit dle , aby příslušná tvrzení a důkazní návrhy doplnila, přičemž není povinností soudu tato poučení sdělovat jinak, ani z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. ). Jelikož nebylo možné určit, jakou částku žalovaný čerpal a jakou žalobkyni, potažmo Bance splatil, soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a žalobu ve svém celku zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož žalovaný byl zcela úspěšný, žádné náklady řízení mu však nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.