Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
9 C 210/2022-29
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 49 658,48 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 43 528,38 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 43 528,38 Kč od 7. 6. 2022 do zaplacení, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se částečně zamítá ve zbývající části, tj. co do částky 6 130,10 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 433,16 Kč, úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 50 000 Kč od 3. 1. 2022 do 30. 1. 2022, úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 31. 1. 2022 do 3. 2. 2022, úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 49 658,48 Kč od 4. 2. 2022 do zaplacení, úroku 8,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 13. 1. 2022 do 3. 2. 2022, úroku 8,5 % ročně od 4. 2. 2022 do 6. 6. 2022 a úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 6 130,10 Kč od 7. 6. 2022 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 510 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 43 528,38 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 43 528,38 Kč od 7. 6. 2022 do zaplacení, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se částečně zamítá ve zbývající části, tj. co do částky 6 130,10 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 433,16 Kč, úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 50 000 Kč od 3. 1. 2022 do 30. 1. 2022, úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 31. 1. 2022 do 3. 2. 2022, úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 49 658,48 Kč od 4. 2. 2022 do zaplacení, úroku 8,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 13. 1. 2022 do 3. 2. 2022, úroku 8,5 % ročně od 4. 2. 2022 do 6. 6. 2022 a úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 6 130,10 Kč od 7. 6. 2022 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 510 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 22. 2. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 49 658,48 Kč s příslušenstvím
s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným dne 24. 4. 2019 rámcovou smlouvu číslo na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. bankovní účet. Dne 28. 10. 2020 uzavřela žalobkyně s žalovaným dodatek číslo k rámcové smlouvy, kterým žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí kontokorentu k běžnému účtu s limitem 50 000 Kč. Žalobkyně po prověření úvěruschopnosti žalovaného v souladu s obchodními podmínkami a podmínkami pro používání kontokorentu schválila dne 28. 10. 2020 poskytnutí kontokorentu žalovanému a umožnila mu jeho čerpání na účtu č. bankovní účet. Nedílnou součástí smlouvy byly podmínky pro poskytnutí kontokorentu. Jelikož žalovaný závažně porušil své smluvní povinnosti, přistoupila žalobkyně dne 3. 1. 2022 k zesplatnění kontokorentu. Ke dni zesplatnění činila dlužná jistiny 50 000 Kč a úrok z kontokorentu ode dne 1. 10. 2021 do 2. 1. 2022 činil 2 433,16 Kč. Žalovaný dne 4. 2. 2022 uhradil na svůj dluh částku 341,52 Kč, která byla započtena na dlužnou jistinu. Dále již žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně požaduje po žalovanému zaplacení dlužné jistiny 49 658,48 Kč společně s úrokem z úvěru ve výši 2 433,16 Kč a dále od 3. 1. 2022 do 30. 1. 2022 s úrokem z úvěru z dlužné jistiny 50 000 Kč ve výši 18,9 % ročně, od 31. 1. 2022 do 3. 2. 2022 s úrokem z úvěru z dlužné jistiny 50 000 Kč ve výši 8,5 % ročně a od 4. 2. 2022 do zaplacení z úrokem z úvěru z dlužné jistiny 49 658,48 Kč ve výši 8,5 % ročně a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny 50 000 Kč od 13. 1. 2022, tj. od 10. dne po zesplatnění do 3. 2. 2022 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny 49 658,48 Kč od 4. 2. 2022 do zaplacení. Zesplatňující dopis byl zároveň předžalobní výzvou.
2. K prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně doplnila, že vycházela z údajů uvedených žalovaným, a to vzhledem k nízké výši poskytovaného úvěru a k charakteru poskytovaného úvěru, který má sloužit k vyrovnání mimořádných výdajů mezi výplatami. Dle údajů z bankovního registru měl žalovaný ke dni 28. 10. 2020 aktivní produkty. Žalobkyně dále posuzuje u každého žadatele o úvěr informace z některých společnosti patřících do skupiny PPF a provádí dotaz do insolvenčního rejstříku.
3. Žalovaný je státním občanem Chrovatské republiky. Mezinárodní příslušnost a místní příslušnost soudu k projednání dané věci je založena s odkazem na č.l. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Žalovaný může být žalován u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Za takové místo se považuje v případě smlouvy o úvěru místo sídla věřitele. Pro danou věc tedy platí, že žalobkyně může žalovat žalovaného o zaplacení dluhu ze smlouvy o půjčce též u soudů České republiky, neboť na území České republiky měl být uhrazen dluh (mezinárodní příslušnost na výběr daná). V dané věci je tedy Okresní soud v Mladé Boleslavi mezinárodně příslušný k projednání věci.
4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl
bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním
a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu:
6. Z Rámcové smlouvy číslo o našich službách včetně platebních ze dne 24. 4. 2019 soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne 24. 4. 2019 za pomoci prostředků komunikace na dálku
smlouvu o účtu, kterou se žalobkyně zavázala pro žalovaného zřídit a vést účet č. bankovní účet.
7. Z dodatku číslo k Rámcové smlouvě číslo ze dne 28. 10. 2020 a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne 28. 10. 2020 za pomoci prostředků komunikace na dálku dodatek ke smlouvě o účtu, který se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému přečerpání jeho běžného účtu č. bankovní účet do limitu 50 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal do jednoho roku od prvního čerpání splatit kontokorent, platit úrok z úvěru ve výši 18,9 % ročně, a to vždy k prvnímu dni následujícího měsíce po měsíci, za který byl úrok zaúčtován. Před uzavřením smlouvy byl žalovaný seznámen s právy a povinnostmi plynoucími mu z uzavírané smlouvy.
8. Z obchodních podmínek a podmínek pro používání kontokorentu soud zjistil, že tyto byly nedílnou součástí smlouvy a upravovaly práva a povinnosti účastníků smluvního vztahu smlouvou neupravené.
9. Z přehledu žádostí o úvěr soud naznal, že žalobkyně žalovanému v období od 24. 4. 2019 do 25. 7. 2021 několikráte zamítla žádost o zápůjčku či kontokorent. Dne 28. 10. 2020 schválila žalovanému žádost o kontokorent s limitem 20 000 Kč. U žalovaného vedla údaje, že je svobodný, žije sám, od 1. 7. 2018 pracuje na dobu neurčitou a jeho příjem činí 25 000 Kč
10. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaný měl povoleno čerpání úvěrového rámce 1 000 Kč, ze kterého vyčerpal částku 0 Kč. Dvě žádost žalovaného o úvěr placený ve splátkách byly jinými subjekty odmítnuty. U žalovaného bylo vedeno, že má příliš krátkou úvěrovou historii.
11. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu a výpisu z účtu č. bankovní účet za období od 2. 12. 2020 do 18. 2. 2022 soud zjistil, že žalovaný od 3. 12. 2020 kontokorent průběžně čerpal. Žalovaný uhradil na úrok z úvěru dne 1. 2. 2021 částku 24,54 Kč, dne 2. 2. 2021 částku 38,68 Kč, dne 4. 2. 2021 částku 14,31 Kč, dne 1. 3. 2021 částku 485,69 Kč, dne 4. 3. 2021 částku 229,38 Kč, dne 1. 4. 2021 částku 788,77 Kč, dne 1. 5. 2021 částku 728,83 Kč, dne 1. 6. 2021 částku 545,71 Kč, dne 4. 6. 2021 částku 120,19 Kč, dne 1. 7. 2021 částku 208,11 Kč, dne 9. 7. 2021 částku 567,12 Kč, dne 1. 8. 2021 částku 32,88 Kč, dne 6. 8. 2021 částku 768,19 Kč a dne 6. 10. 2021 částky 800,99 Kč a 776,71 Kč. Limit kontokorentu byl ke dni 31. 10. 2021 opakovaně zcela vyčerpán a ke dni 3. 1. 2022, kdy byl úvěr zesplatněn, činila tedy jistina úvěru 50 000 Kč a úrok 2 433,16 Kč. Dne 4. 2. 2022 uhradil žalovaný na úvěr částku 341,52 Kč. Do zesplatnění úvěru byla žalovaným uhrazena na úrok částka 6 130,10 Kč a po zesplatnění úvěru byla na jistinu uhrazena částka 341,52 Kč.
12. Z výzvy k zaplacení dluhu – takzvaná předžalobní výzva ze dne 3. 1. 2022 a podacího archu ze dne 4. 1. 2022 soud zjistil, že z důvodu nedodržení smluvních povinností žalovaným, žalobkyně dluh žalovaného z úvěrové smlouvy zesplatnila a žalovaného vyzvala k zaplacení celkové částky 52 433,16 Kč do 12. 1. 2022. Zesplatňující dopis byl zároveň předžalobní výzvou a byl žalovanému odeslán dne 4. 1. 2022.
13. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:
14. Použití hmotného práva České republiky vyplývá z článku 3 bodu 1. (volba práva), eventuálně článku 4 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého je při neexistenci volby práva dle článku 3 rozhodným hmotným právem právo státu, na jehož území má obvyklé bydliště osoba, která poskytuje službu. V dané věci má žalobkyně, která poskytla mu úvěr, sídlo na území České republiky.
15. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 ., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
18. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
20. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
22. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
23. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
24. Žalobkyně k prokázání prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru uvedla, že vycházela z údajů poskytnutých jí žalovaným, zejména z výše příjmu žalovaného 25 000 Kč měsíčně. Předloženými důkazy prokázala, že žádosti žalovaného o poskytnutí peněžních prostředků několikráte zamítla, pouze dne 28. 10. 2020 žalovanému odsouhlasila poskytnutí kontokorentu s limitem 20 000 Kč. Skutečnost, za jakého důvodu byl odsouhlasen limit přečerpání účtu 20 000 Kč, ale ve smlouvě sjednán 50 000 Kč (= částka vyšší než byl měsíční příjem žalovaného), žalobkyně svými tvrzeními nikterak neozřejmila a nepředložila jediný důkaz. Žalobkyně rovněž nikterak nezkoumala měsíční výdaje žalovaného.
25. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015 -39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.
26. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.
27. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.
28. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ ve spojení se závěry učiněnými v rozsudku Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo: právnická osoba s.r.o. proti GK), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, vyšla-li z osobního prohlášení žalovaného o jeho výdělkových poměrech, přičemž patrně poměry žalovaného posuzovala k výši kontokorentu 20 000 Kč a nikterak 50 000 Kč, který byl smlouvou sjednán. Měsíční výdaje žalovaného žalobkyně nikterak nezkoumala.
29. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost.
30. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni toliko částku odpovídající jeho bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyni (§ 2991 odst. 2 o.z.), tj. částku, která mu byla žalobkyni poskytnuta na základě neplatné smlouvy, a kterou dosud nesplatil. Z dokazování a tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovanému byla žalobkyní poskytnuta částka 50 000 Kč, tj. vyčerpán celkový limit kontokorentu, a žalovaný žalobkyni uhradil celkovou částku 6 471,62 Kč (6 130,10 Kč na úrocích od 1. 2. 2021 do 6. 10. 2021 + 341,52 Kč dne 4. 2. 2022). Stále žalovaný žalobkyni nevrátil částku 43 528,38 Kč, která představuje výši bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně a kterou je žalovaný povinen vrátit. Zároveň má žalobkyně vůči žalovanému dle § 1970 o. z. právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky, a to ode dne následujícího po dni, kdy se žaloba dostala do dispozice žalovaného, tj. ode dne 7. 6. 2022, až do úplného zaplacení. Výše úroku je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a ke dni vzniku prodlení žalovaného činila 11,75 % ročně, žalobkyně však požadovala 8,5 % ročně. Žalovaný byl proto uznán povinným zaplatit žalobkyni částku 43 528,38 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 43 528,38 Kč ode dne 7. 6. 2022 do zaplacení.
31. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno co do platného uzavření smlouvy o úvěru, soudu nezbylo než žalobu co do zbylé žalované částky 6 130,10 Kč společně s kapitalizovaným úrokem 2 433,16 Kč, smluvním úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 50 000 Kč od 3. 1. 2022 do 30. 1. 2022, smluvním úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 31. 1. 2022 do 3. 2. 2022, smluvním úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 49 658,48 Kč od 4. 2. 2022 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 13. 1. 2022 do 3. 2. 2022, zákonným úrokem z prodlení z částky 49 658,48 Kč od 4. 2. 2022 do 6. 6. 2022 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 130,10 Kč od 7. 6. 2022 do zaplacení zamítnout.
32. Výrok III. o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do přisouzené částky 43 528,38 Kč a žalovaný byl úspěšný co do částky 6 471,62 Kč. Poměr úspěchu žalobkyně a žalovaného ve věci činí 88 % ku 12 %, žalobkyně má tak právo na náhradu nákladů řízení ve výši 76 % z celkové výše jejích nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek 1 987 Kč, 52 % z uvedeného činí po zaokrouhlení 1 510 Kč.
33. Lhůta pro splnění povinnosti uložená tímto rozsudkem byla soudem stanovena delší
než zákonná (§ 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. ), a to s přihlédnutím ke skutečnostem zjištěným ze spisu (výše splátek, předpokládané možnosti žalovaného).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.