Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 224/2019-110
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Derikovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
posledně bytem v ČR: ulice a číslo, PSČ obec
t.č. neznámého pobytu
zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení jako opatrovníkem
sídlem adresa
o zaplacení 2 925,46 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1 125,46 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 268,52 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % p.a. z částky 1 125,46 Kč od 2. 3. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 800 Kč (náklady spojené s prodlením), se řízení zastavuje.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Ustanovenému opatrovníkovi příjmení jméno příjmení se přiznává odměna za zastupování žalovaného před Okresním soudem v Pardubicích v celkové výši 2 600 Kč, která bude proplacena z účtu ČR – Okresního soudu v Pardubicích.
V. Žalobce je povinen nahradit ČR – na účet Okresního soudu v Pardubicích náklady řízení ve výši 1 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1 125,46 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 268,52 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % p.a. z částky 1 125,46 Kč od 2. 3. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. V části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 800 Kč (náklady spojené s prodlením), se řízení zastavuje.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Ustanovenému opatrovníkovi [příjmení] [jméno] [příjmení] se přiznává odměna za zastupování žalovaného před Okresním soudem v Pardubicích v celkové výši 2 600 Kč, která bude proplacena z účtu ČR – Okresního soudu v Pardubicích.</b> <b>V. Žalobce je povinen nahradit ČR – na účet Okresního soudu v Pardubicích náklady řízení ve výši 1 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1 Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 14. 10. 2019 domáhal po žalovaném zaplacení částky 2 925,46 Kč s příslušenstvím, tj. kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 268,52 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 2 925,46 Kč jdoucím od 2. 3. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, IČO (dále anonymizováno), jako právním předchůdcem žalobce, smlouvu o účtu číslo (dále jen„ Smlouva“), na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet. Nedílnou součástí Smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky anonymizováno. Žalovaný byl dle Smlouvy povinen platit anonymizováno ceny za služby a produkty poskytované anonymizováno v souladu s platným sazebníkem anonymizováno. Vzhledem k tomu, že na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek, vznikla žalovanému povinnost tento nepovolený debetní zůstatek vyrovnat s tím, že ode dne vzniku tohoto nepovoleného debetního zůstatku (až do doby jeho vyrovnání) byl žalovaný povinen hradit anonymizováno z částky nepovoleného debetního zůstatku úrok z prodlení v zákonné výši. Debetní zůstatek přes upomínky učiněné ze strany anonymizováno vyrovnán nebyl, a proto převedla anonymizováno pohledávku dne 1. 2. 2018 na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. K tomuto dni činil nepovolený debetní zůstatek částku 2 925,46 Kč a úrok z prodlení 43,47 Kč. Nepovolený debetní zůstatek byl ode dne následujícího po převedení na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků i nadále úročen úrokem z prodlení v zákonné výši. Žalovaný byl o skutečnosti převedení debetního zůstatku na evidenční účet vyrozuměn výzvou ze dne 1. 2. 2018 a zároveň byl upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně jejího příslušenství a práv s pohledávkou spojených, byla ze strany banky postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 2. 2019, a to s účinností ke dni 1. 3. 2019. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení celkem 3 193,98 Kč a skládala se z jistiny ve výši 2 925,46 Kč a úroku z prodlení do 1. 3. 2019 ve výši 268,52 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně dne 25. 3. 2019. Do dne podání žaloby nebylo na dlužnou částku ani přes výzvu žalobce zaplaceno ničeho. Žalobce tedy požadoval po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 2 925,46 Kč, úroků z prodlení ve výši 268,52 Kč kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky a úroků z prodlení v zákonné výši z částky 2 925,46 Kč od 2. 3. 2019 do zaplacení.
2 Usnesením č.j. 10 C 224/2019-41 ze dne 19. 10. 2021 byl žalovanému dle ust. § 29 odst. 3 občanského soudního řádu (o. s. ř.) ustanoven opatrovník, neboť se v průběhu řízení nepodařilo žalovanému doručit písemnosti na žádnou ze známých adres v České republice a v Rumunsku. Opatrovník žalovaného s žalobou nesouhlasil, namítal, že žalobce neprokázal vznik nároku na zaplacení všech složek žalobou uplatněného nároku, kdy některé tyto složky jsou navíc v přímém rozporu s dobrými mravy a pravidly stanovenými na ochranu spotřebitele. Podle předložených podkladů je dlužná částka v převážně míře tvořena poplatky za pojištění a náklady spojenými s prodlením, které navíc fakticky představují smluvní pokutu, a pouze v minimální výši odpovídá dluhu žalovaného. Z výpisů z účtu je patrné, že žalovaný přečerpáním svých prostředků fakticky vytvořil dluh maximálně ve výši 292,80 Kč s tím, že zbývající dlužná částka je představována debetním úrokem, poplatky za poskytování služby Moje zdravé finance, poplatky za Pojištění osobních věcí a karet, a v neposlední řadě náklady spojenými s prodlením. Největší složku uplatněného nároku pak představují náklady spojené s prodlením, které byly původním věřitelem požadovány ve výši 300 Kč za každých 10 dní prodlení žalovaného, tj. v celkové výši 1 800 Kč, kdy výkladem lze dospět k závěru, že se jedná o smluvní pokutu, která je obsažena pouze ve Všeobecných obchodních podmínkách, a s ohledem na platnou judikaturu je toto ustanovení neplatné a žalobci v žádném případě nesvědčí právo na zaplacení částky 1 800 Kč, která fakticky představuje smluvní pokutu za prodlení žalovaného. Závěrem opatrovník žalovaného navrhl, aby soud v případě rozhodování o nákladech řízení postupoval v souladu s ust. § 14b advokátního tarifu.
3 Jako předběžnou otázku soud řešil pravomoc a příslušnost soudu - při řešení otázky pravomoci je třeba aplikovat Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech („ Brusel I bis“, dále jen Nařízení“). V článku 17 odst. 1 je obsažen taxativní výčet situací, kdy lze pro účely Nařízení pohlížet na smlouvu jako spotřebitelskou, to znamená, že pokud nelze kontrakt podřadit pod jednu z těchto situací, nejedná se o spotřebitelskou smlouvu a bude třeba určit pravomoc podle jiného ustanovení. Z logiky věci vyplývá, že smlouvu o zřízení a vedení účtu lze podřadit pouze pod situaci dle ustanovení článku 17 odst. 1 písm. c) Nařízení. K aplikaci tohoto pravidla se však vyžaduje, aby smlouva byla uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, na jehož území má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. Toto pravidlo si dává za cíl chránit výlučně tzv.„ pasivního spotřebitele,“ tedy osobu, která za účelem uzavření smlouvy neopouští území svého domovského státu. V tomto případě však měl žalovaný bydliště na území Rumunska, což jednoznačně vyplývá z úvodních ustanovení smlouvy. Tím, že žalovaný vycestoval do České republiky a zde uzavřel inkriminovanou smlouvu, stal se tzv.„ aktivním spotřebitelem,“ na kterého se článek 17 Nařízení nevztahuje. Pravomoc bude tedy nutno určit podle jiného ustanovení, a to sice podle článku 7 odst. 1 Nařízení, dle kterého může být osoba mající bydliště na území členského státu žalovaná u soudu toho členského státu, ve kterém byl nebo měl být daný závazek splněn. Žalovanému závazek vznikl z titulu smlouvy o sporožirovém účtu, tedy obsah tohoto závazku lze podřadit pod pojem poskytování služeb. U smluv, jejichž předmětem je poskytnutí služby je pak místem plnění místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytovány. Ze smlouvy i Všeobecných obchodních podmínek právnická osoba je v otázce místa plnění zřetelná vazba na tzv.„ obchodní místo klienta,“ kterým je pobočka banky, v níž byla smlouva uzavřena. Navíc i judikatura Evropského soudního dvora zastává názor, že při určení místa plnění je směrodatný hlavní závazek, u úvěrové smlouvy poskytnutí úvěru, u smlouvy o běžném účtu zřízení a vedení účtu. Z výše uvedeného je patrno, že místem plnění je pobočka banky, v níž byla smlouva uzavřena, tedy místo na území České republiky.
4 Žalobce Smlouvou o postoupení pohledávek účinnou k 1. 3. 2019 uzavřenou mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem a seznamem pohledávek prokázal svoji aktivní legitimaci k uplatnění žalované částky. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému sděleno dopisem ze dne 25. 3. 2019.
5 Podáním doručeným soudu dne 21. 2. 2022 vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to co do částky 1 800 Kč zahrnující náklady spojené s prodlením ve výši 900 Kč ze dne 2. 11. 2017 a 900 Kč ze dne 2. 12. 2017. Soud proto postupoval dle § 96 odst. 1, 2, 4 o. s. ř. a řízení v této části zastavil (výrok II.). Nadále se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 1 125,46 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 268,52 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 1 125,46 Kč jdoucím od 2. 3. 2019 do zaplacení.
6 S ohledem na skutečnost, že žalobce i opatrovník žalovaného souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud v souladu s ust. § 115a o. s. ř., při rozhodování bez nařízení jednání vycházel soud z obsahu spisu a předložených listinných důkazů.
7 Rámcovou smlouvou o finančních službách uzavřenou mezi právnická osoba a žalovaným dne 7. 7. 2017 měl soud za prokázané, že právnická osoba, žalovanému zřídila a vedla účet č. bankovní účet. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba, a Ceník.
8 Výzvou k zaplacení ze dne 1. 2. 2018 (výpověď smlouvy o účtu číslo) bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení nepovoleného debetního zůstatku ve výši 2 925,46 Kč (jistina).
9 Výpisem z účtu č. bankovní účet bylo zjištěno, že k 1. 2. 2018 činil dluh žalovaného 2 925,46 Kč, který v sobě zahrnoval i náklady spojené s prodlením ve výši 900 Kč účtované dne 2. 12. 2017 a ve výši 900 Kč účtované dne 2. 11. 2017.
10 Podle ust. § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.
11 Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12 Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13 Po zhodnocení všech důkazů a po částečném zastavení řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud měl za prokázané, že předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o vedení osobního účtu, podle které žalovanému zřídil a vedl účet. Na tomto účtu se žalovaný ocitl v záporném zůstatku a neplnil řádně a včas povinnosti vyplývající ze smlouvy, tj. nevyrovnal debetní zůstatek až do výše minimálního zůstatku na účtu. Smlouva zanikla z důvodu nepovoleného debetního zůstatku, který byl převeden na evidenční účet pohledávek. Předchůdce žalobce tak požadoval jeho zaplacení. Soud žalovanému, který se tím, že přečerpal sporožirový účet, na úkor žalobce obohatil a bezdůvodné obohacení žalobci nevrátil, zavázal k jeho vrácení, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a to včetně zákonných úroků z prodlení.
14 O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. (částečné zpětvzetí žaloby bylo z procesního hlediska zaviněno žalobcem). Žalovaný, který byl ve věci úspěšnější (řízení bylo částečně zastaveno co do částky 1 800 Kč, tj. do výše 61,53 %), by měl právo na poměrnou náhradu nákladů řízení, z obsahu spisu však vyplynulo, že mu žádné náklady řízení nevznikly.
15 V souladu s § 29 o. s. ř. rozhodl soud o odměně ustanoveného opatrovníka žalovaného. Výše odměny za výkon funkce opatrovníka vyplývá z vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Podle § 7 bod 3 při tarifní hodnotě do 5 000 Kč činí odměna za 1 úkon částku 1 000 Kč. Ke každému úkonu dle § 13 odst. 4 vyhlášky náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč. Soud tedy přiznal opatrovníkovi žalovaného odměnu za 2 úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení a vyjádření k žalobě) ve výši 2 x 1 000 Kč a náhradu hotových výdajů za 2 režijní paušály ve výši 600 Kč Celkem se jedná o částku 2 600 Kč Náklady ustanoveného opatrovníka dle § 140 odst. 2 o. s. ř. hradí stát.
16 Podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. S ohledem na skutečnost, že státu vznikly náklady za vyplacenou odměnu ustanovenému opatrovníkovi žalovaného v celkové výši 2 600 Kč, byla žalobci, jehož neúspěch spočíval ve výši 61,53 %, ve výroku V. uložena povinnost tyto náklady řízení státu nahradit. Žalobce je tak povinen nahradit státu náklady řízení ve výši 1 600 Kč.
17 Lhůta k plnění byla stanovena jako zákonná třídenní dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.
Poučení:
Proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.