Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 364/2021-19
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení 7 104 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 3 000 Kč, částky 900 Kč, částky 3 204 Kč a částky 2 600 Kč.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 3 000 Kč, částky 900 Kč, částky 3 204 Kč a částky 2 600 Kč. <b>II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 7 104 Kč jakožto nedoplatku pohledávky představující podle žalobkyně jednak nevrácený úvěr v částce 3 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru v částce 3 204 Kč, smluvní pokutu za nesplnění smluvních povinností v částce 900 Kč, náhradu nákladů na odeslání upomínek v částkách 450 Kč a 650 Kč a za inkasní řízení v částce 1 500 Kč, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 22. září 2021. Platební povinnosti žalované měly vyplývat ze smlouvy účastnic o spotřebitelském úvěru, sjednané podle žalobkyně na základě žádosti žalované ze dne datum. Podle smlouvy měla žalobkyně poskytnout žalované částku 3 tis. Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit žalobkyni dále poplatek za poskytnutí úvěru. To vše měla žalovaná splatit do 3. srpna 2021. Žalovaná však žalobkyni dosud nezaplatila žalované částky úvěru a poplatku, a proto se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení smluvní pokuty za nesplnění smluvních povinností, náhrady nákladů na odeslání upomínek a za inkasní řízení.
Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 30. května tr. K jednání se nedostavila žádná z účastnic, když pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena.
Protože žalovaná neuznala žalované nároky, neučinila nesporným skutková tvrzení žalobkyně, ani nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání (při účasti žalobkyně na prvním jednání, kde by byl procesní návrh v tomto směru přednesen), bylo nezbytné prokázat skutečnosti, tvrzené žalobkyní. Ustanovení § 79 odst. 1 a § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“) totiž ukládá účastníkům povinnost označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud nemůže před právním hodnocením vycházet jen ze skutkových tvrzení jednoho z účastníků občanského soudního řízení, pokud k tomu nejsou splněny zvláštní zákonem předepsané podmínky.
Obecně tedy platí, že důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky. Jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. prosince 2011, sp. zn. 22 Cdo 883/2010; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz). Ohledně významu procesní pasivity žalované lze také odkázat na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. dubna 2009, sp. zn. 33 Cdo 35/2007. Nesplnění důkazní povinnosti pak sebou nese zamítnutí žaloby pro neunesení důkazního břemene.
Na základě dokazování soud nezjistil, že by došlo ke sjednání žalobkyní tvrzené smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou. V projednávané věci žalobkyně neoznačila žádné důkazy k prokázání skutkových tvrzení, které se bezprostředně týkaly sjednání smlouvy mezi účastnicemi řízení. Žalobkyně sice uvedla, že smlouva byla podepsána digitálně a k prokázání svých tvrzení označila smlouvu o úvěru označení souboru anonymizováno 5 slov. Tato písemná smlouva však neobsahovala nic, z čeho by bylo možné dovodit autentizaci podpisu žalovanou, tedy ověření shody digitálně podepisující osoby se smluvní stranou a jiný důkaz v tomto směru nebyl označen. To, že žalovaná měla podle žalobkyně provést registrační a ověřovací platbu ze svého účtu jistě nemůže prokázat sjednání smlouvy s konkrétními úvěrovými parametry. Opačný přístup by umožnil takto prokázat v podstatě jakoukoli smlouvu podle tvrzení žalobkyně.
Soudu proto nezbylo, než výrokem I. žalobu na zaplacení částek 3 000 Kč, 900 Kč a 3 204 Kč zamítnout pro neunesení důkazního břemene, neboť nebylo zjištěno sjednání žalovaných povinností k tomuto placení. Protože žaloba na zaplacení jistiny nebyla shledána důvodnou, nelze žalobkyni pochopitelně přiznat ani příslušenství, představující žalovanou náhradu spojenou s uplatněním pohledávek v částkách 450 Kč, 650 Kč a 1 500 Kč (v součtu 2 600 Kč). Jestliže totiž nebyla zjištěna existence pohledávky, není možné dovozovat vznik nároku na náhradu nákladů spojených s jejím uplatněním. Proto byla žaloba stejným výrokem zamítnuta i v tomto rozsahu.
Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ, podle kritéria procesního úspěchu ve věci. V daném případě zcela úspěšné žalované žádné náklady nevznikly, a proto soud nepřiznal právo na jejich náhradu žádné z účastnic.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 OSŘ).