Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
116 C 177/2021-29
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Tamarou Göthovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 6.900 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 6.900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 9. 2. 2019 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 6.900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 9. 2. 2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Žalobou doručenou soudu dne 22. 6. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 6.900 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalovanému poskytnut na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 15. 12. 2017.
Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.
Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobce s žalovaným uzavřel dne 15. 12. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 30.000 Kč, přičemž převzetí peněžních prostředků žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně se souhrnným poplatkem ve výši 23.100 Kč v 60 týdenních splátkách po 885 Kč. První splátka byla splatná ke dni 22. 12. 2017. Souhrnný poplatek ve výši 23.100 Kč se sestával z částky 6.000 Kč jako poplatku za zpracování a doručení úvěru, z částky 6.600 Kč jako poplatku za hotovostní inkaso splátek a částky 10.500 Kč představující úrok z úvěru, který byl sjednán ve výši 66 % ročně.
Z přehledu plateb vzal soud za prokázané, že žalovaný splátky hradil nepravidelně a v různé výši. Celkem uhradil částku ve výši 46.200 Kč, kterou žalobce v rozsahu 74,074 % započetl na úhradu jistiny a v rozsahu 25,926 % na úhradu souhrnného poplatku. Předžalobní upomínkou ze dne 27. 11. 2020, která byla žalovanému dle předloženého podacího archu odeslána téhož dne, vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky 6.900 Kč s úrokem z prodlení od 8. 2. 2019 do zaplacení.
Z evidenční karty klienta soud zjistil, že žalovaný měl čistý měsíční příjem ve výši 26.185 Kč, což bylo doloženo výplatními páskami za měsíce září až listopad 2017. Odhadované měsíční výdaje dosahovaly částky 17.392 Kč a byly tvořeny výdaji na bydlení ve výši 5.000 Kč, výživné ve výši 1.000 Kč, exekuci ve výši 2.000 Kč, splátky jiných úvěrů v celkové výši 6.392 Kč a ostatní výdaje ve výši 3.000 Kč. Disponibilní zůstatek žalovaného tak byl zjištěn ve výši 8.793 Kč.
Žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů tak, jak mu ukládá § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (k tomu srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). Z provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že žalovaný dosahoval dostatečného příjmu z pracovního poměru v porovnání s jeho měsíčními výdaji a zůstával mu tak dostatek peněžních prostředků ke splnění závazků ze smlouvy. Soud tak nedospěl k závěru, že by uzavřená smlouva byla v důsledku nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného neplatná.
Soud se dále zabýval otázkou platnosti ujednání o výši celkových nákladů úvěru v částce 23.100 Kč, když se jedná o spotřebitelskou smlouvu s poskytnutými peněžními prostředky ve výši 30.000 Kč na dobu 60 týdnů, tedy 14 měsíců od uzavření smlouvy. Soud dospěl k závěru, že ujednání o nákladech spotřebitelského úvěru je neplatné pro rozpor s dobrými mravy a obchází zákon dle § § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“). Ujednání o celkových nákladech spotřebitelského úvěru je zcela nepřiměřené k poskytnuté částce a době trvání. Totiž, úrok, poplatek za zpracování a doručení úvěru a poplatek za hotovostní inkaso splátek (tj. souhrnný poplatek představující všechny náklady, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem) činí 23.100 Kč, úvěr (tj. peněžní prostředky, které byly dány žalovanému k dispozici) činí 30.000 Kč. Při uvážení všech okolností případu, kdy při uzavření souhrnný poplatek dosahuje 77 % úvěru a kdy splatnost byla ujednána něco přes 1 rok, má soud za to, že jde o ujednání nemravné, kdy cílem žalobce a smyslem ujednání týkajícího se souhrnného poplatku je pouze umělé navyšování zisku nabytého v souvislosti se spotřebitelským úvěrem. Zároveň takové ujednání představuje značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran k újmě žalovaného jako spotřebitele. Není podstatné, jak poskytovatel úvěru svou odměnu ve smlouvě označí ani to, zda tuto odměnu označuje a uvádí jako celkovou částku, či zda je formálně rozložena na různé poplatky. Podstatné je, že v souhrnu tato částka představuje to, co poskytovatel úvěru získává od dlužníka nad rámec vrácené jistiny, přičemž při sjednání spotřebitelských úvěrů tato odměna věřitele, resp. to, co věřitel za poskytnutí úvěru získá, nesmí být v příkrém nepoměru s výší úvěrové jistiny i dobou, po kterou má být úvěr splácen. Jak již bylo uvedeno, v daném případě měl být poskytnutý úvěr splacen v poměrně krátké době 14 měsíců a žalobce měl získat nad rámec jistiny částku odpovídající 77 % úvěrové jistiny. Za těchto okolností dospěl soud k závěru, že úvěrová smlouva je v části týkající se souhrnného poplatku neplatná a žalobci právo na jeho zaplacení nevzniklo. Žalovaný dosud zaplatil částku ve výši 46.200 Kč, tedy splatil nejen poskytnutý úvěr ve výši 30.000 Kč, ale i dalších 16.200 Kč navíc. Na základě uvedeného soud žalobu zamítl, neboť poskytnuté peněžní prostředky žalovaný vrátil a nárok na zaplacení souhrnného poplatku žalobci nevznikl.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, avšak žádné náklady řízení mu dle obsahu spisu nevznikly.
Dle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nesplní-li povinný dobrovolně, řádně a včas, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.