Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
12 C 29/2021-75
Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Dianou Fujdiak ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 7 449 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 900 Kč od 17. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částku 1 549 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 449 Kč od 5. 2. 2020 do 16. 3. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 549 Kč od 17. 3. 2020 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 864 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 900 Kč od 17. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částku 1 549 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 449 Kč od 5. 2. 2020 do 16. 3. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 549 Kč od 17. 3. 2020 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 864 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 8. 9. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 449 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost právnická osoba, anonymizováno 8 slov číslo, země) a žalovaný uzavřeli dne 4. 9. 2019 prostřednictvím webových stránek webová adresa smlouvu o spotřebitelském úvěru. Smlouva byla uzavřena tak, že žalovaný se nejprve registroval na uvedených webových stránkách, požádal právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí úvěru a poté odsouhlasil smlouvu o spotřebitelském úvěru. Po prověření úvěruschopnosti žalovaného mu byla poskytnuta převodem na jeho bankovní účet v konečné výši částka 7 449 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku do 4. 2. 2020. Žalovaný ničeho nezaplatil. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne 20. 12. 2019. Žalobkyně závěrem uvedla, že pokud by soud nevyhověl žalobě z titulu úvěrové smlouvy, nechť nárok přizná z titulu bezdůvodného obohacení a k tomu si vyžádá výpis z účtu žalovaného o přijetí peněz.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
Soud ve věci nařídil na den 28. 6. 2022 jednání, přičemž v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.
Z provedených listinných důkazů soud uzavřel toliko, že právnická osoba dne 4. 9. 2019 vyhotovila (žádnou stranou nepodepsaný) návrh smlouvy, podle které se měla zavázat poskytnout žalovanému částku až do výše 80 000 Kč dne 4. 9. 2018, přičemž žalovaný měl tuto částku vrátit ve lhůtě jednoho roku. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet dne 4. 9. 2019 byla zaslána právnická osoba částka 5 000 Kč a dne 24. 10. 2019 částka 900 Kč. Přípisem ze dne 9. 3. 2020 právnická osoba vyrozuměla žalovaného o postoupení pohledávky žalobkyni.
Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), která upravují úvěr a podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení, přičemž dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná pouze zčásti
Žalobkyně neprokázala, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, neboť uzavření smlouvy nemohla prokázat nikým nepodepsaná smlouva. Z předložených potvrzení o provedené platbě a současném sdělení banky ohledně vlastnictví účtu ale žalobkyně prokázala své tvrzení o tom, že peněžní prostředky ve výši 5 900 Kč byly poskytnuty dne 4. 9. 2019 a 24. 10. 2019 žalovanému. Soud žalobě tak vyhověl pouze co do uvedené výše z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku Dohoda o splatnosti nebyla prokázána a k vydání bezdůvodného obohacení byl žalovaný vyzván (prokazatelně) teprve výzvou k úhradě před podáním žaloby, která byla předána k přepravě dne 9. 3. 2020, se stanovenou třídenní lhůtou. K prodlení žalovaného tak došlo (za použití domněnky dojití stanovené § 573 o.z.) až dne 17. 3. 2020 a od tohoto dne soud přiznal úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z.
Soud byl připraven poučit žalobkyni o povinnosti označit důkazy k prokázání zbývající části svých tvrzení, ostatně žalobkyně k tomu byla soudem vyzvána přípisem ze dne 12. 5. 2022, žalobkyně však žádné další důkazy neoznačila, k nařízenému jednání se pak nedostavila a o možnost poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. se tak sama připravila.
S ohledem na shora uvedené soud ve výroku I. rozsudku žalobě zčásti vyhověl a výrokem II. ji ve zbývajícím rozsahu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 863,62 Kč, přičemž tato částka představuje 58 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 79 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 21 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 449 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Za další podání ve věci soud odměnu nepřiznal jako účelně vynaložené náklady, když tvrzení doplňovaná na výzvu soudu měla být již součástí samotné žaloby.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.