Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
34 C 83/2022-14
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Přívrackou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 64 666,44 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 64 666,44 Kč s úrokem ve výši 15,41 % ročně z částky 62 096,57 Kč od 28. 2. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 62 096,57 Kč od 28. 2. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 187 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 64 666,44 Kč s úrokem ve výši 15,41 % ročně z částky 62 096,57 Kč od 28. 2. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 62 096,57 Kč od 28. 2. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 187 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Žalobkyně se žalobou ze dne 29. 12. 2021 domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 64 666,44 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 100 000 Kč na úvěrovém účtu bankovní účet ze dne 14. 1. 2014.
Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. ”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
V řízení z listinných důkazů vyplynulo, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr v celkové výši 100 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet formou měsíčních splátek ve výši 1 967 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 15,41% ročně, výše anonymizováno dosahovala 16,80 % (smlouvou). Dále bylo mezi stranami sjednáno pojištění žalované proti neschopnosti splácet úvěr pro případ smrti, invalidity, pracovní neschopnosti a ztráty zaměstnání, když pojistné ve výši 177 Kč měsíčně, které se žalovaná zavázala hradit, bylo splatné samostatně za každý započatý kalendářní měsíc (smlouvou). Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované prostřednictvím výpisů z osobního účtu žalované (výpisy z účtu vedeného u právnická osoba na jméno žalované č. bankovní účet za období od 1. 1. 2014 do 31. 1. 2015). Žalobkyně poskytla žalované dne 14. 1. 2015 finanční prostředky ve výši 100 000 Kč, částka byla připsána na účet žalované dne 15. 1. 2015 (výpisem z účtu žalované č. bankovní účet). Žalovaná od května 2015 nehradila splátky a pojištění řádně a včas, žalobkyně v souladu s čl. 8 1 smlouvy prohlásila dlužnou částku ke dni 27. 2. 2019 za splatnou v celé výši. Ke dni 27. 2. 2019 činila dlužná částka 64 667 Kč (smlouvou, přehledem splátek od 14. 1. 2015 do 28. 12. 2021, kompletní obratovou historií a rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 27. 2. 2019). Žalovaná dluh neuhradila navzdory zaslané předžalobní upomínce (výzvou k zaplacení před podáním žaloby ze dne 14. 2. 2020 s doručenkou).
Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila.
Po právní stránce soud posoudil věc následovně:
Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“).
Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet žalobkyni úvěr splátkami v dohodnuté výši 1 967 Kč měsíčně. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, neboť posoudila příjmovou i výdajovou stránku úvěruschopnosti žalované a tyto údaje ověřila pohyby na jejím účtu za poslední rok před uzavřením smlouvy. Rovněž úroková sazba ve výši 15,41 % ročně a anonymizováno ve výši 16,80 % byly stanoveny přiměřeným způsobem. Smlouva o úvěru tedy byla uzavřena platně a žalovaná byla povinna v souladu s jejím ujednáním vrátit žalobkyni čerpané finanční prostředky spolu se smluvním úrokem a souvisejícími poplatky.
Žalovaná se však v květnu 2015 dostala do prodlení se splácením úvěru a dlužnou částku neuhradila navzdory zaslaným upomínkám. Žalobkyně proto využila svého práva a prohlásila úvěr za okamžitě splatný, a to ke dni 27. 2. 2019. Žalobkyně doložila, že ke dni podání žaloby činila dlužná částka 64 666,44 Kč, přičemž ode dne 28. 2. 2019 má žalobkyně nárok na úhradu smluvního úroku ve výši 15,41 % ročně z dlužné jistiny a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny do zaplacení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 3 187 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 587 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. , které činí podle § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. , částku 300 Kč za každý ze dvou úkonů učiněných ve věci do podání návrhu na zahájení řízení včetně (výzva k plnění, návrh ve věci samé).
Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo nařízením exekuce.