Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 240/2020-51
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Červenkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 10 156,94 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 5 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 940,02 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 5 500 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.
II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 4 656,94 Kč s úrokem z prodlení ve výši 60,53 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 273,54 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 2 264,99 Kč a s úrokem ve výši 29% ročně z částky 5 773,54 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení v částce 374,30 Kč.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 5 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 940,02 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 5 500 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 4 656,94 Kč s úrokem z prodlení ve výši 60,53 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 273,54 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 2 264,99 Kč a s úrokem ve výši 29% ročně z částky 5 773,54 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení v částce 374,30 Kč.
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá po žalovaném zaplacení částky 10 156,94 Kč (dlužná jistina ve výši 5 773,54 Kč a úrok a poplatky ve výši 4 383,40 Kč) s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost právnická osoba (dále jen„ právnická osoba“) uzavřela s žalovaným dne 9. 11. 2017 smlouvu o zápůjčce číslo na základě které právnická osoba poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnická osoba půjčenou částku a dále částku ve výši 5 330 Kč (tj. kapitalizované úroky ve výši 932 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 204 Kč, částka za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 194 Kč), a to v 45 týdenních splátkách po 274 Kč. Žalovaný nehradil řádně a včas, uhradil žalobkyni pouze částku 1 500 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovaným uhrazena, úročí se dlužná jistina úrokem ve výši 29% ročně dle smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to od 21. 9. 2018, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla právnická osoba postoupena dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně po žalovaném kromě dlužné jistiny žádá úrok ve výši 2 264,99 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 000,55 Kč, úrok ve výši 29% ročně z částky 7 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 5 773,54 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že právnická osoba před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Při posuzování úvěruschopnosti vycházel z údajů poskytnutých zákazníkem (žalovaným) v zákaznické kartě.
2. Věc obsahuje cizí prvek spočívající v cizí státní příslušnosti žalovaného, jenž je státním občanem země. Je proto třeba nejdříve zkoumat, zda český soud má pravomoc ve věci jednat a v kladném případě zda lze věc projednat a rozhodnout podle českého právního řádu. Žalovaný má bydliště ve země. Avšak v daném případě se uplatní úprava mezinárodní pravomoci (mezinárodní příslušnosti) obsažená v čl. 7 odst. 1 písm. b) odrážce druhé Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), upravující poskytování služeb. Podle tohoto článku je rozhodující skutečností, kde byla nebo měla být služba poskytnuta. Poskytnutí zápůjčky je třeba považovat za poskytnutí služby. V daném případě došlo k poskytnutí zápůjčky v České republice, když předmětná smlouva byla podepsána v obec (okres okres, Česká republika), kde zároveň došlo k předání celé zápůjčky v hotovosti a tam měla být zápůjčka ve splátkách i uhrazena. Nárok z této smlouvy tak může být uplatněn proti žalovanému, byť má bydliště na území jiného členského státu EU, i u tuzemského soudu.
3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“).
4. Ze smlouvy o zápůjčce číslo soud zjistil, že právnická osoba uzavřel dne 9. 11. 2017 s žalovaným smlouvu, na základě které žalovanému poskytl částku 7 000 Kč. Strany si sjednaly za poskytnutí tohoto úvěru poplatek ve výši 5 330 Kč, který tvoří úrok ve výši 932 Kč, odměna za administrativní činnost ve výši 2 204 Kč, částka za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 194 Kč. Žalovaný se zavázal splatit celkovou dlužnou částku ve výši 12 330 Kč (7 000 Kč + 5 330 Kč) v 45 týdenních splátkách po 274 Kč RPSN činila u této zápůjčky 313,90 %. Žalovaný úvěrovou smlouvu vlastnoručně podepsal. Žalovaný uhradil částku 1 500 Kč.
5. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný žije s rodiči, je svobodný, má základní vzdělání a nemá žádné vyživovací povinnosti. Dále žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 4 826 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činí částku 1 500 Kč. Žalovaný pracoval jako dělník ve výrobě na hlavní pracovní poměr. Žalovaný při uzavírání smlouvy o úvěru předložil pracovní smlouvu a výplatní pásky za dva měsíce.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že právnická osoba postoupil dne 20. 1. 2020 na žalobkyni pohledávku za žalovaným a o tomto postoupení byl žalovaný informován oznámením ze dne 20. 1. 2020. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka.
7. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.
11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
15. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně (tj. s odbornou péčí) nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele – žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. že si neověřila úvěruschopnost žalovaného (např. v insolvenčním rejstříku, v systému NRKI, SOLUS, vyžádáním dalších dokladů, vyžádáním informace od dalších věřitelů žalovaného, zda žalovaný splácí své závazky řádně a včas, výpisy z bankovních účtů, nájemní smlouvou, atp.). Žalovaný byl dotazován na své rodinné, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Avšak jediné doklady, které jsou uvedeny v zákaznické kartě a které žalovaný při sjednávání úvěru předložil, jsou pracovní smlouva a výplatní pásky. Vzhledem k tomu, že tyto listiny soudu předloženy nebyly, soud vychází z předpokladu, že tímto dokladem bylo potvrzeno, že příjem žalovaného je ve výši 4 826 Kč měsíčně. Z tvrzení žalobkyně (a soud tuto skutečnost nevyčetl ani ze zákaznické karty) nevyplývá, že by právnická osoba před poskytnutím úvěru blíže zkoumal měsíční výdaje žalovaného, jejichž výše 1 500 Kč měsíčně je velmi nízká, mělo-li být z této částky hrazeno bydlení, doprava, potraviny, drogerie, ošacení, léky a další nezbytné výdaje žalovaného. Pokud příjem žalovaného činil pouze částku 4 826 Kč měsíčně, pak nelze předpokládat, že by žalovanému z této výplaty po uhrazení veškerých nutných nákladů na živobytí, zbyla nějaká částka k úhradě dohodnutých splátek.
16. Pokud žalobkyně tvrdí, že právnická osoba vycházel z údajů poskytnutých žalovaným, soud upozorňuje, že osoba žádající o úvěr má většinou tendenci upravovat svoji příjmovou a výdajovou stránku tak, aby jí úvěr byl poskytnut a je právě na úvěrující společnosti, aby vynaložila odbornou péči a řádně zhodnotila (po předložení dostupných dokladů), zda je žadatel o úvěr skutečně schopen úvěr splácet či nikoliv.
17. Vzhledem k tomu, že právnická osoba nepostupoval v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, posouzení úvěruschopnosti proběhlo v podstatě pouze formálně a vycházelo pouze z údajů poskytnutých žalovaným a ověřením pouze příjmu žalovaného na základě pracovní smlouvy a výplatních pásek, kdy další okolnosti zkoumány nebyly, je důsledkem takového postupu právní předchůdkyně žalobkyně neplatnost úvěrové smlouvy. Tato neplatnost je ve smyslu § 588 o. z. neplatností absolutní, neboť takový postup odporuje zákonu a i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek, když pomíjí požadavek na ochranu spotřebitele (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 217/2018 ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).
18. Dle § 2991 o. z. ve spojení s ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na vrácení jistiny, tj. nárok na vrácení toho, co bylo žalovanému skutečně poskytnuto, po odečtení přijatých plateb od žalovaného (půjčeno 7 000 Kč, zaplaceno 1 500 Kč). Proto soud žalobkyni přiznal částku 5 500 Kč a dále ve smyslu § 1970 o. z. úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v kapitalizované výši 940,02 Kč a ve výši 8,05% ročně z částky 5 500 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení (výrok I.).
19. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť ji s ohledem na shora uvedené shledal nedůvodnou. Pro úplnost soud dodává, že i kdyby smlouvu o spotřebitelském úvěru shledal platnou (tj. za předpokladu, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného), soud považuje dle § 588 o. z. za absolutně neplatné ujednání o poplatku za zápůjčku s ohledem na to, že výše tohoto poplatku (5 330 Kč) je s ohledem na výši poskytnuté částky žalovanému (7 000 Kč) zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 374,30 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 156,94 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu) a z částky 1 580 Kč za úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (vyjádření ze dne 18. 11. 2021) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a jedné paušálních náhrady výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 040 Kč ve výši 638,40 Kč, to vše v rozsahu 8% (žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 54%, neúspěšná v rozsahu 46%).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.