Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 94/2022-63

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Liborem Brokešem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro 11 319,05 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se co do částky 5 395,66 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 986,75 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně od 12. 8. 2021 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba žalobkyně, aby jí žalovaný byl povinen zaplatit částku 450 Kč a částku 2 332,30 Kč, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení se co do částky 5 395,66 Kč zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 986,75 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně od 12. 8. 2021 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba žalobkyně, aby jí žalovaný byl povinen zaplatit částku 450 Kč a částku 2 332,30 Kč, se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 9. 3. 2022, doplněnou podáním ze dne 16. 5. 2022, domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 319,05 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 4. 9. 2020 smlouvu o úvěru anonymizována dvě slova číslo jejíž nedílnou součástí byly Smluvní podmínky, a na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému neúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s dohodnutým úrokem ve výši 161,15 % p. a. v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 1 498 Kč, vždy k čtvrtému dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje dnem 4. 10. 2020. Strany smlouvy si pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek sjednaly nárok žalobkyně účtovat žalovanému poplatek za každou odeslanou upomínku ve výši 450 Kč a smluvní pokutu ve výši 499 Kč a po zesplatnění úvěru ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, dostal se do prodlení, a žalobkyně proto úvěr ke dni 11. 8. 2021 zesplatnila. Žalovaný uhradil žalobkyni pouze částku 9 490 Kč, přičemž na jistinu úvěru byla započítána částka 1 013,25 Kč a zbývající částka 8 476,75 Kč byla započítána na smluvní úrok a na úhradu smluvní pokuty ve výši 499 Kč a náhrady nákladů na vymáhání ve výši 450 Kč. Ke dni sepsání žaloby tak žalovaný dluží žalobkyni částku 17 164,71 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 8 986,75 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 395,66 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 450 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 322,30 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dne 30. 8. 2021, avšak bez úspěchu.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval.

3. Žalobkyně pak vzala žalobu ještě před zahájením jednání částečně zpět co do částky 5 395,66 Kč, odpovídající kapitalizovanému úroku ve výši 161,15 % p. a. za období od 5. 3. 2021 do 11. 8. 2021. Soud v tomto rozsahu pak řízení zastavil, jak vyplývá z výroku I. rozsudku.

4. Soud učinil po provedeném dokazování listinnými důkazy předloženými žalobkyní následující závěr o skutkovém stavu:

5. Dne 4. 9. 2020 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru anonymizována dvě slova číslo na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úrokovou sazbou 161,15 % p. a. v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 1 498 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly Smluvní podmínky. V čl. VI. Smluvních podmínek si strany smlouvy pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky sjednaly povinnost žalované uhradit žalobkyni poplatek za každou odeslanou upomínku ve výši 450 Kč, smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a po zesplatnění úvěru ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a úrok z prodlení. Žalobkyně úvěr ve výši 10 000 Kč žalovanému poskytla převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, žalobkyni uhradil pouze jednu splátku řádně a posléze další čtyři splátky po lhůtě splatnosti a částku 2 000 Kč. Žalobkyně úvěr ke dni 11. 8. 2021 zesplatnila. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem (předžalobní upomínkou) ze dne 30. 8. 2021 podaným na poštu téhož dne.

6. Podle ustanovení (dále také jen „“), smlouvou

o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení , úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

8. Podle ustanovení , úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

9. Podle ustanovení , 2 , úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

10. Podle ustanovení , 2 , úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

11. Podle ustanovení , ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

12. Podle ustanovení , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle ustanovení , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Podle ustanovení neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle ustanovení soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

17. Podle ustanovení , uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžní povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

18. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

19. Žalobkyně se v řízení prokázala, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud se dále zabýval platností úvěrové smlouvy, kdy dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků je rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost dle ustanovení a , neboť ujednaná výše úroku 161,15 % ročně se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Dle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě , (dále jen„ obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle č. , je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. , všechna rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz). Ačkoliv je pravdou, že žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, tato skutečnost se projevuje v tom, že soudy v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy obě sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však sjednaná sazba úroků převyšuje výrazně nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů a za situace, kdy dle smlouvy o úvěru měla žalovaná při řádném splácení úvěru díky sjednané sazbě úroků vrátit téměř trojnásobek poskytnuté částky (18 splátek x 1 498 Kč = 26 964 Kč), je třeba sjednanou výši úroků považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení i bez návrhu.

19. Pokud pak jde o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak dle ustanovení , týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ačkoliv ujednání o výši úroků je od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména s ohledem na ustanovení , které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány, ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení smlouvou úplatnou) na rozdíl od ustanovení obč. zák., podle kterého platilo, že vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu, je ustanovení postaveno na zcela odlišném konceptu. Úprava obč. zák. totiž preferovala částečnou neplatnost právního úkonu před neplatností plnou, když v případě, že ustanovení smlouvy bylo, nevyplynul-li z povahy či obsahu právního úkonu nebo okolností jeho učiněný opak, oddělitelné, nastoupila částečná neplatnost jen tohoto ujednání. Přístup v ustanovení je však zcela opačný, když za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. Lavický, P. a kol.: I. obecná část ( – 654). Komentář k prvnímu vydání. Praha C. H. Beck 2014 strana 2060 až 2064). Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, a sjednaná výše úroků několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela dle ustanovení , navíc za situace, kdy žalobkyně platnost takto sjednané výše úroků odůvodňuje a trvá na ní i v rámci tohoto řízení, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků uzavřít. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to právě z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků. Žalobkyně tedy na úhradu úroků z neplatně sjednaného úvěru, a to ať ve sjednané výši či výši dle ustanovení , nárok nemá.

20. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení , plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Soud tedy zavázal žalovaného k úhradě dlužné jistiny úvěru požadované žalobkyní, tj. částky

8 986,75 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od data zesplatnění úvěru. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na smluvní pokutu, ani náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného (poplatky za upomínky).

21. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ustanovením , když žalovaná byla úspěšná pouze v nepatrné části nároku a soud tedy žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu částky 8 986,75 Kč, neúspěšná v rozsahu částky 8 177,96 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava – pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.