Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 21/2022-75
Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem JUDr. Martinem Svobodou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 22 968 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 9 968 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 218 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 595,48 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 13 000 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020, a co do úroku 23,72 % ročně z částky 13 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 9 968 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 218 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 595,48 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 13 000 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020, a co do úroku 23,72 % ročně z částky 13 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 2. 12. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 968 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši
2 218 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 6 595,48 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky
13 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úrokem 23,72 % ročně z částky 13 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a náhrady nákladů řízení.
2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, jejímž právním nástupcem se v důsledku fúze sloučením stala právnická osoba, uzavřela
s žalovaným dne 16. 9. 2016 smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku spolu s úrokem ve výši 1 820 Kč, odměnou za administrativní činnost v částce 2 600 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek v částce 5 200 Kč a pojištěním ve výši 348 Kč splatit v 58 týdenních splátkách po 396 Kč. Žalovaný půjčku řádně nesplácel, když dosud neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019.
3. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že původní věřitel splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, které byly ověřovány doklady od žalovaného. Tyto informace byly zaznamenány v Zákaznické kartě.
4. Usnesením ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací Obvodní soud pro Prahu 1 vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil soudu zdejšímu.
5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za doručovací adresu místo jeho trvalého pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu.
6. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že nemá žádné námitky.
7. Soud má za prokázané následující skutečnosti:
8. Výpisem z obchodního rejstříku byla ověřena právní subjektivita žalobkyně.
9. Ze zákaznické karty ze dne 16. 9. 2016 bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím žalovaný požádal původního věřitele právnická osoba o poskytnutí půjčky ve výši 20 000 Kč, přičemž v zákaznické kartě uvedl, že žije v nájmu s partnerkou a dítětem, je zaměstnán s čistou mzdou 16 190 Kč. Výdaje žalovaného činí měsíčně 6 500 Kč na inkaso a 7 000 Kč na domácnost. Z poznámek v zákaznické kartě vyplývá, že původní věřitel měl k dispozici pracovní smlouvu, výplatní pásky, nájemní smlouvu, výpis z účtu a SIPO. Tyto doklady však nebyly doloženy.
10. Smlouvou o půjčce ze dne 16. 9. 2016 bylo prokázáno, že původní věřitel společnost právnická osoba se touto smlouvou zavázal poskytnout a také poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli jistinu ve výši 13 000 Kč a dále zaplatit poplatek 9 620 Kč a pojištění 348 Kč. Půjčka měla být splacena spolu
s poplatkem a pojištěním v 58 týdenních splátkách po 396 Kč.
11. právnická osoba postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou
o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 a postoupení pohledávky žalovanému oznámila dopisem ze dne 6. 12. 2019 (srov. smlouvu o postoupení pohledávek, seznam postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek).
12. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 10. 5. 2020.
13. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.
14. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Ve spise se nenachází žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitel řádně zjišťoval a posuzoval majetkové a osobní poměry žalovaného.
15. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
16. Původní věřitel poskytl žalovanému na základě smlouvy o půjčce peněžní prostředky v celkové výši 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit půjčenou částku spolu s poplatkem a pojištěním. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitel důsledně zjišťoval schopnost žalovaného úvěr splácet. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek.
17. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a rovněž dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platném a účinném ke dni sjednání smlouvy o úvěru.
18. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle odst. 3 téhož ustanovení spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
19. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
20. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí
i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
21. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
22. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původním věřitelem a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože žalovaný vystupoval ve vztahu jako spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
23. V tomto konkrétním případě z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by se původní věřitel před uzavřením smlouvy o půjčce důsledně zabýval otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy a půjčku splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného a žalobkyně soudu nedoložila žádný doklad, který by prokazoval ověřování tvrzených příjmů a výdajů žalovaného v době před uzavření smlouvy
o půjčce. Příjmy a výdaje žalovaného tak nelze ověřit. Žalobkyně navíc ani nedoložila žádný doklad o tom, že by snad její právní předchůdkyně provedla lustraci žalovaného v příslušných registrech dlužníků. Dle údajů uvedených v zákaznické kartě činí měsíční použitelný příjem žalovaného 2 690 Kč, což je částka nedosahující ani výše životního minima; již tato skutečnost sama o sobě musela v právní předchůdkyni žalobkyně vzbudit důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Postup žalobkyně navozuje pochybnosti o tom, že skutečným cílem žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného. Dle názoru soudu se jednalo pouze o formalistické zachycení příjmů a výdajů žalovaného. Soud proto pokládal smlouvu o půjčce uzavřenou mezi původním věřitelem a žalovaným za neplatnou dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k této neplatnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 o. z. i bez návrhu, neboť takovéto jednání původní věřitelky (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
24. Původní věřitel tedy na základě neplatné smlouvy poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 13 000 Kč. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z., a žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení vydat. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že žalovaný dosud ničeho neuhradil. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, jakou částku žalovaný uhradil, nese žalovaný, který však byl v tomto řízení zcela pasivní a netvrdil, že by snad uhradil vyšší částku, než uvádí žalobkyně. Soud proto zavázal žalovaného uhradit žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, částku 13 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbývajícím rozsahu musela být žaloba zamítnuta.
25. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Soud nemohl vycházet ze splatnosti půjčky sjednané v neplatné smlouvě o půjčce. Ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. byl žalovaný povinen splnit dluh (vrátit jistinu půjčky) na žádost věřitele, a to bez zbytečného odkladu od doručení výzvy. Výzva k plnění obsažená v oznámení o postoupení pohledávky byla žalovanému odeslána doporučeně dne 7. 1. 2020, dne 10. 1. 2020 se tedy tato výzva dostala do dispozice žalovaného. Žalovaný byl povinen plnit v souladu s výzvou nejpozději do 20. 1. 2020. Pokud neplnil, ocitl se počínaje dnem 21. 1. 2020 v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto data náleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tedy ve výši 10 % ročně.
26. Žalovaný byl ve sporu převážně úspěšný, žádné náklady mu však nevznikly, a proto soud rozhodl dle § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
27. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži.
Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozhodnutím, lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.