Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 176/2021-79

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Derikovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem anonymizováno jméno jméno

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

pobytem trvale v ČR: ulice a číslo, PSČ obec

o zaplacení 3 783,92 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 3 783,92 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 3 783,92 Kč od 2. 2. 2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 3 783,92 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 3 783,92 Kč od 2. 2. 2018 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1 Žalobce se proti žalované domáhal žalobou doručenou původně Okresnímu soudu Praha – východ dne 1. 9. 2020 (následně postoupenou Okresnímu soudu v Pardubicích) zaplacení částky 3 783,92 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od 2. 2. 2018 do zaplacení. Tvrdil, že žalobce nabyl pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 29. 6. 2018 mezi společností právnická osoba, IČO, jako původním věřitelem a postupitelem a žalobcem jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne 13. 6. 2017 smlouvu o sporožirovém účtu, na základě které byl žalované zřízen účet bankovní účet. Po té došlo k uzavření rámcové smlouvy, jejímž podpisem došlo též k uzavření smlouvy o účtu a smlouvy o kontokorentním úvěru. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši 3 615,81 Kč čerpala na sporožirovém účtu číslo bankovní účet, avšak do data splatnosti úvěru úvěr nesplatila a výši úvěru přečerpala nad povolený záporný zůstatek, na což byla původním věřitelem upomínána. Z tohoto důvodu, tj. z důvodu prodlení se splacením poskytnutého úvěru a z důvodu přečerpání povoleného limitu, došlo původním věřitelem v souladu s čl. 3 odst. 3.2 smlouvy o kontokorentu k výpovědi smlouvy o účtu a souvisejících dohod a současně tím původní věřitel vyzval dlužníka ke splacení všech závazků. O tomto kroku byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 1. 2. 2018. Ke dni výpovědi smlouvy, tj. ke dni 1. 2. 2018 činila pohledávka celkem částku ve výši 3 783,92 Kč skládající se z jistiny úvěru ve výši 3 615,81Kč a zákonných úroků z prodlení ve výši 660,80 Kč. Do dne podání žaloby žalovaná ničeho ani na základě předžalobní výzvy žalobci neuhradila.

2 Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání soudu dne 3. 5. 2022 se žalobce i jeho zástupce omluvili, žalovaná se k jednání bez předchozí řádné a včasné omluvy nedostavila. Soud tedy jednal v nepřítomnosti účastníků dle ust. .

3 Žalobce Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2018 uzavřenou mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem a seznamem postoupených pohledávek prokázal svoji aktivní legitimaci k uplatnění žalované částky.

4 Jako předběžnou otázku soud řešil pravomoc a příslušnost soudu - při řešení otázky pravomoci je třeba aplikovat Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech („ Brusel I bis“, dále jen Nařízení“). V článku 17 odst. 1 je obsažen taxativní výčet situací, kdy lze pro účely Nařízení pohlížet na smlouvu jako spotřebitelskou, to znamená, že pokud nelze kontrakt podřadit pod jednu z těchto situací, nejedná se o spotřebitelskou smlouvu a bude třeba určit pravomoc podle jiného ustanovení. Z logiky věci vyplývá, že smlouvu o zřízení a vedení účtu lze podřadit pouze pod situaci dle ustanovení článku 17 odst. 1 písm. c) Nařízení. K aplikaci tohoto pravidla se však vyžaduje, aby smlouva byla uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, na jehož území má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. Toto pravidlo si dává za cíl chránit výlučně tzv.„ pasivního spotřebitele,“ tedy osobu, která za účelem uzavření smlouvy neopouští území svého domovského státu. V tomto případě však měla žalovaná bydliště na území Rumunska, což jednoznačně vyplývá z úvodních ustanovení smlouvy. Tím, že žalovaná vycestovala do České republiky a zde uzavřela inkriminovanou smlouvu, stala se tzv.„ aktivním spotřebitelem,“ na kterého se článek 17 Nařízení nevztahuje. Pravomoc bude tedy nutno určit podle jiného ustanovení, a to sice podle článku 7 odst. 1 Nařízení, dle kterého může být osoba mající bydliště na území členského státu žalovaná u soudu toho členského státu, ve kterém byl nebo měl být daný závazek splněn. Žalované závazek vznikl z titulu smlouvy o kontokorentním úvěru, tedy obsah tohoto závazku lze podřadit pod pojem poskytování služeb. U smluv, jejichž předmětem je poskytnutí služby je pak místem plnění místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytovány. Ze smlouvy i Všeobecných obchodních podmínek právnická osoba je v otázce místa plnění zřetelná vazba na tzv.„ obchodní místo klienta,“ kterým je pobočka banky, v níž byla smlouva uzavřena. Navíc i judikatura Evropského soudního dvora zastává názor, že při určení místa plnění je směrodatný hlavní závazek, u úvěrové smlouvy poskytnutí úvěru, u smlouvy o běžném účtu zřízení a vedení účtu. Z výše uvedeného je patrno, že místem plnění je pobočka banky, v níž byla smlouva uzavřena, tedy místo na území České republiky.

5 Rámcovou smlouvou o finančních službách ze dne 13. 6. 2017 bylo zjištěno, že předchůdce žalobce (právnická osoba) zřídila a vedl pro žalovanou účet číslo bankovní účet.

6 Podle ust. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny.

7 Civilní sporný proces je založen na systému dvou stran v kontradiktorním postavení. Proti sobě stojí dvě procesní strany, které jsou vzájemnými odpůrci a jež v řízení uplatňují protichůdné zájmy. Strany jsou v prvé řadě povinny rozhodné skutečnosti tvrdit; na skutečnostech, které žádná ze stran nepřednesla a které ani jinak nevyšly v řízení najevo, nesmí soud své rozhodnutí založit. Ohledně právně významných skutečností, které byly protistranou popřeny, proto musí strana zatížená důkazním břemenem učinit důkazní návrhy. Z projednací zásady tedy plyne, že rozhodnutí soudu může spočívat jenom na takových skutečnostech, které strany tvrdily (nebo vyšly v řízení najevo jinak) a které byly popř. prokázány, pokud toho bylo zapotřebí.

8 Účastník, který, ač poučen soudem, neoznačil důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, nese – za předpokladu, že jím tvrzená skutečnost nebyla jinak prokázána – nepříznivé následky v podobě takového rozhodnutí soudu, které bude vycházet ze skutkového stavu zjištěného na základě ostatních provedených důkazů. Zákon tím vymezuje důkazní břemeno ( ) jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení, jenž je určován výsledkem provedeného dokazování. Důsledkem toho, že tvrzení účastníka není prokázáno, je pro něho nepříznivé rozhodnutí o věci samé. O důkazní povinnosti a o důkazním břemenu je soud povinen účastníky poučit.

9 V daném případě tíží břemeno důkazní a břemeno tvrzení žalobce, který aby byl ve věci úspěšný, musí prokázat své tvrzení, že žalovaná dluží na základě smlouvy o kontokorentním úvěru žalobci jako právnímu nástupci žalovanou částku. Žalobce, ač opakovaně vyzýván soudem k předložení smlouvy o kontokorentním úvěru a soupisu obratů z úvěrového účtu číslo bankovní účet, tytoy, ačkoli na ně odkazoval v návrhu, nepředložil.

10 S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobce v dané věci neunesl břemeno důkazní k prokázání svého tvrzeného nároku, když nepředložil důkazy prokazující jeho tvrzení. Soudu tedy nezbylo nic jiného, než žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítnout.

11 O nákladech řízení rozhodl soud dle , kdy žalovaná byla v řízení plně úspěšná a má tedy právo na náhradu nákladů řízení. Z obsahu spisu však vyplynulo, že žalované dosud žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, není odvolání přípustné ( ).