Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 179/2021-117

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Janou Kesslerovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 89 468,89 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 46 224 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 46 224 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbytku se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým zdejšímu soudu dne datum domáhá po žalovaném zaplacení částky 89 468,89 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne datum uzavřel žalovaný s žalobkyní smlouvu o zápůjčce číslo na jímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 58 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni celkovou částku výši 176 601 Kč, tj. včetně obchodního úroku ve výši 88 601 Kč a administrativního poplatku ve výši 30 000 Kč, a to v 59 měsíčních splátkách po 2 944 Kč a v 60. splátce ve výši 2 905 Kč. Splatnost první splátky byla dohodnuta dnem datum. Žalovaný však na poskytnutou zápůjčku hradil pouze částečně. Dnem datum došlo tudíž k zesplatnění dosud neuhrazené jistiny zápůjčky, která ke dni zesplatnění činila 56 864 Kč. Žalobkyně dále požaduje na neuhrazených obchodních úrocích částku 16 712 Kč, na neuhrazených měsíčních poplatcích částku 4 000 Kč, na zákonném úroku z prodlení částku 2 000,11 Kč, na smluvní pokutě částku 9 142,78 Kč a na úhradě nákladů spojených s uplatněním pohledávky částku 750 Kč.

2. V doplněních žaloby žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalovaného, kdy příjmy žalovaného činily 25 832,81 Kč a výdaje žalovaného byly scóringovým systémem žalobkyně vyhodnoceny na průměrnou měsíční částku 13 706,57 Kč. Rozdíl mezi vyhodnocenými příjmy a výdaji činil částku 12 126,24 Kč, po započtení úvěrové splátky pak činil částku 9 177,14 Kč, která je dle žalobkyně dostačujícím finančním obnosem pro pokrytí zbývajících nutných a běžných výdajů.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání dne datum se nedostavil.

4. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného dle ust. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “).

5. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že dne datum uzavřeli účastníci smlouvu o zápůjčce číslo kterou žalovaný vlastnoručně podepsal, a na jímž základě byly žalovanému v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 58 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni celkovou částku výši 176 601 Kč. Jelikož žalovaný na poskytnutou zápůjčku uhradil pouze částku ve výši 11 776 Kč, byl stran žalobkyně opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky, načež byla zápůjčka dne datum zesplatněna. Uvedené skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o zápůjčce číslo z výdajového pokladního dokladu č. anonymizováno ze dne datum, z elektronického výpisu informací ze systému uzavírání smluv online, ze sazebníku úroků, poplatků a smluvních pokut, z obchodních podmínek pro poskytování spotřebitelského úvěru, z vyčíslení pohledávky, z výpisu se splátkového kalendáře, z výzvy k úhradě dlužných splátek a informace o zesplatnění z datum, z oznámení o zesplatnění zápůjčky z datum, z předžalobní upomínky z datum vč. poštovních podacích lístků.

6. Soud má tedy za prokázané, že žalovaný projevil vůli uzavřít smlouvu o zápůjčce číslo (datum), když tato byla žalovaným vlastnoručně podepsána. Taktéž bylo prokázáno, že žalovanému byly peněžní prostředky ve výši 58 000 Kč téhož dne v hotovosti vyplaceny.

7. Soud však nemá za prokázané, a to i přes výzvu k doplnění tvrzení, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného a že zde nebyly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti dluh splatit. Z formuláře příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr to nelze vyvodit, neboť splnění povinností podle a násl. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), musí poskytovatel úvěru být schopen sám prokázat objektivními podklady, které měl k dispozici a na jejichž základě provedl odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele; není možné, aby se tohoto břemene zprostil jen tím, že si nechá od spotřebitele podepsat libovolné prohlášení v tomto směru. Žalovaný ve formuláři uvedl čistý měsíční příjem 24 500 Kč, pravidelné splátky půjček 6 000 Kč, průměrné měsíční výdaje 2 000 Kč, že je svobodný a dosaženým vzděláním je střední škola s maturitou. Žalovaný k tomuto předložil občanský průkaz, kopii výplatní pásky za období červenec 2019, z níž soud zjistil, že čistá mzda žalovaného činila 28 232 Kč, bez stravenek pak 27 377 Kč. Dále doložil výpisy z běžného účtu vedeného u společnosti právnická osoba za období červen 2019, červenec 2019 a srpen 2019, z nichž je patrno, že na účet přišly platby od právnická osoba ve výši 24 966 Kč, 24 955 Kč a 27 377 Kč, přičemž ve všech třech měsících byl počáteční zůstatek na účtu minus 1 000 Kč, konečný zůstatek taktéž minus 1 000 Kč. Je-li při výpočtu úvěruschopnosti uváděna žalobkyní částka 9 177,14 Kč jakožto částka dostačující pro pokrytí zbývajících nutných a běžných výdajů, je tato dle názoru soudu zcela nedostatečná, zejména pak s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalobkyně nikterak nevzala do úvahy náklady na bydlení, stravu, ošacení, drogerii, jízdné apod., nezajímala se, zda žalovaný žije sám, s partnerkou či s rodiči. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti nelze ani zdaleka dospět k přesvědčivému závěru, že úvěruschopnost žalovaného byla prověřena skutečně řádně a s veškerou náležitou pečlivostí.

8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalobkyně před poskytnutím zápůjčky řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládal § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů; poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Citované ustanovení dále mj. uvádí, že poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Jak plyne ze skutkových zjištění soudu, žalobkyně si obstarala, přestože kusé informace k ověření příjmů a výdajů žalovaného, avšak na základě shora uvedeného z nich vyvodila zcela mylný závěr, že nejsou dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného zápůjčku splácet. Proto podle citovaného ustanovení neměla žalovanému spotřebitelský úvěr poskytnout.

10. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

11. K neplatnosti soud přihlédl z úřední povinnosti dle ust. § 588 o.z., neboť uvedená smlouva o zápůjčce nejen odporovala zákonu (o spotřebitelském úvěru), ale tento rozpor též narušuje veřejný pořádek (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. ). K tomu v usnesení z 9. 2. 2011, sp. zn. , Ústavní soud označil„ koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv“ za„ nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, tedy koncepci porušující závazky, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodních smluv ( , odst. 2 y a a y), která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle.“ Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ,„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ (k tomu viz též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ) V citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud nezpochybnil, že odvolací soud přihlédl k neplatnosti smlouvy i bez návrhu, podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“).

12. Podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě jako důvodné vyhověl v rozsahu vydání bezdůvodného obohacení v částce 46 224 Kč, když žalovaný na poskytnutou zápůjčku ve výši 58 000 Kč uhradil pouze 11 776 Kč Lhůta k plnění byla určena dle ust.

14. Vzhledem k neplatnosti předmětné smlouvy o zápůjčce žalovanému nevznikla povinnost hradit úroky či jakékoli poplatky nebo smluvní pokuty v souvislosti s poskytnutím zápůjčky, neboť se k tomu platně nezavázal. Žalovaný se rovněž neocitl v prodlení s povinností splatit poskytnutou jistinu, neboť lhůta k plnění je určena v souladu s citovaným zákonným ustanovením teprve tímto rozsudkem, obecné ustanovení o úroku z prodlení v § 1970 o. z. se tu neuplatní, protože je zde právní úprava speciální zakotvená v ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2021, č. j. -72, či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2022, č. j. -83).

15. Soud proto žalobu v rozsahu všech těchto nároků (na obchodní úroky, měsíční poplatky, úroky z prodlení, smluvní pokuty) zamítl.

16. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. , neboť žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, stejně tak i žalovaný, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.