Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
34 C 55/2022-36
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Červenkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 2 238,98 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 2 238,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 2 138,98 Kč od 7. 4. 2021 do zaplacení.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 2 238,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 2 138,98 Kč od 7. 4. 2021 do zaplacení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč.
Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 2 238,98 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že jí na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 20. 10. 2020 dodávala elektřinu na adrese odběrného místa adresa. Žalobkyně vyúčtovala žalované dodanou elektřinu za období od 18. 11. 2020 do 10. 3. 2021 na celkovou částku 2 238,98 Kč, přičemž součástí této částky je i smluvní pokuta ve výši 3 x 100 Kč za pozdní platbu, kterou si smluvní strany v odstavci„ Ostatní ujednání“ ujednaly pro případ, že žalovaná opakovaně poruší kteroukoliv platební povinnost vyplývající ze smlouvy, zahrnující též případnou náhradu škody vzniklou odebráním pro zákazníka nasmlouvané elektřiny, a to ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s platbou dle uzavřené smlouvy přesahující 10 dní. Žalovaná výše uvedené částky do dnešního dne neuhradila, ačkoliv jí žalobkyně k zaplacení písemně vyzvala předžalobní upomínkou.
Věc obsahuje cizí prvek spočívající v cizí státní příslušnosti žalované, jež je státní občankou země. Je proto třeba nejdříve zkoumat, zda český soud má pravomoc ve věci jednat a v kladném případě zda lze věc projednat a rozhodnout podle českého právního řádu. Jelikož jsou oba účastníci státními příslušníky zemí, které jsou členy Evropské unie, bez ohledu na jejich státní příslušnost je třeba aplikovat na místě vnitrostátních procesních předpisů (tedy občanského soudního řádu České republiky) Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Až na výjimky v tomto nařízení uvedené platí, že osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost, mohou být žalovány u soudů tohoto členského státu (kapitola II oddíl 1 článek 4 odst. 1 tohoto nařízení). Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Z tohoto pohledu se soud zabýval otázkou, jaké místo lze považovat za obvyklé bydliště účastníků. V tomto směru bylo třeba vycházet z článku číslo 62 odst. 1 uvedeného nařízení, které co do pojmu bydliště odkazuje na vnitrostátní (procesní) předpisy. Pojem bydliště je zakotven v § 85 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , v platném znění (dále jen„ o. s. ř. “), a chápe se jako místo, kde se účastník řízení zdržuje s úmyslem zdržovat se tam trvale. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalovaná zdržovala na území České republiky, na adrese adresa žalované, došlo tedy k založení mezinárodní příslušnosti českého justičního orgánu a Okresní soud v České Lípě bude příslušný k projednání a rozhodnutí o věci dle českého právního řádu.
Vzhledem k tomu, že listinné důkazy předložené žalobkyní byly dostačující, soud usnesením vyzval účastníky, aby se ve lhůtě jednoho týdne vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. V souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , připojil soud doložku, že nevyjádří-li se účastníci v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemají námitky. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila. Žalované byla výzva doručena ve smyslu dne 11. 5. 2022. Žalovaná se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřila, soud má tedy za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů taktéž souhlasí. Žalovaná v řízení netvrdila a ani neprokázala, že by dlužnou částku žalobkyni uhradila.
Z předložených důkazů má soud za zjištěné, že účastnice uzavřely dne 20. 10. 2020 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, ve které se žalobkyně zavázala dodávat žalované elektřinu za dohodnutou cenu do odběrného místa na adrese adresa, a žalovaná se zavázala za dodanou elektřinu dohodnutou cenu zaplatit. Žalobkyně dodala žalované v období od 18. 11. 2020 do 10. 3. 2021 elektřinu celkem za 2 138,98 Kč, kdy součástí této částky byla i smluvní pokuta ve výši 2 x 100 Kč za pozdní platby. Na tuto částku byla dne 14. 3. 2021 vystavena faktura číslo se splatností 6. 4. 2021. Dále byla žalované fakturou číslo ze dne 26. 4. 2021 vyúčtována smluvní pokuta za prodlení s platbou ve výši 100 Kč.
Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní jako dodavatelem a žalovanou jako odběratelem byla uzavřena ve smyslu § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. , o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), v platném znění, smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které se výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou zavazuje dodávat zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v elektroenergetice a zákazník se zavazuje zaplatit cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Žalobkyně prokázala uzavření smlouvy i dodávku elektřiny, přičemž žalovaná svoji povinnost uhradit za dodanou elektřinu dohodnutou cenu nesplnila a dluží tak žalobkyni celkem částku 2 238,98 Kč, kdy součástí této částky je i smluvní pokuta za prodlení s platbou ve výši 300 Kč, kdy tento nárok vyplývá z § 2048 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v platném znění (dále jen„ OZ“). Uvedenou částku žalovaná doposud neuhradila, proto soud žalobě vyhověl. Ve smyslu § 1970 OZ soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, odměna ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), paušální náhrada nákladů ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud přiznal náklady právního zastoupení dle § 14b advokátního tarifu. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně podává opětovně žaloby na úhradu dlužných částek s obdobným textem, kde jsou měněny pouze údaje o žalovaných, uzavřených smlouvách a výši dlužného plnění.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 10 000 Kč (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ).