Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 404/2021-20

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 160 758,70 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 70 214,33 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 70 214,33 Kč od 26. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 90 544,37 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 622,82 Kč, úrok ve výši 11,6 % ročně z částky 159 673,37 Kč od 2. 4. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 160 758,70 Kč od 2. 4. 2021 do 25. 5. 2021 a z částky 90 544,37 Kč od 26. 5. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 70 214,33 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 70 214,33 Kč od 26. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 90 544,37 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 622,82 Kč, úrok ve výši 11,6 % ročně z částky 159 673,37 Kč od 2. 4. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 160 758,70 Kč od 2. 4. 2021 do 25. 5. 2021 a z částky 90 544,37 Kč od 26. 5. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 160 758,70 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrokové části rozsudku, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit žalobkyni na základě uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 31. 5. 2017, na podkladě níž byl žalovanému poskytnut právní předchůdkyní žalobkyně, tj. společností právnická osoba, úvěr ve výši 200 000 Kč na úvěrový účet č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal platit úvěr spolu s úroky ve výši 11,6 % ročně, a to společně s poplatky za služby spojené s vedením úvěrového účtu a poplatků vyúčtovaných za daný měsíc. Pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky úvěru, úroku z úvěru či poplatku, byl žalovaný povinen platit z nesplacených částek také úrok z prodlení a náklady spojené se správou úvěru, tj. smluvní pokutu za prodlení a další poplatky. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr neplatil řádně a včas ani přes opakované výzvy právní předchůdkyně žalobkyně, využila právní předchůdkyně žalobkyně svého oprávnění a úvěr s účinnosti ke dni 27. 1. 2021 zesplatnila. O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 27. 1. 2021, ve kterém byl rovněž vyzván k úhradě svého dluhu. Dlužná částka nebyla ze strany žalovaného uhrazena. Předmětná pohledávka byla následně ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 3. 2021, a to s účinností ke dni 1. 4. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem, který byl žalovanému odeslán doporučeně dne 14. 4. 2021, i přesto svůj dluh dále neplatil. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 157 365,47 Kč, úroku z úvěru ve výši 2 307,90 Kč a dále požaduje zaplacení úroku z prodlení v kapitalizované výši ke dni postoupení pohledávky 1 622,82 Kč, poplatku ve výši 1 085,33 Kč a také úroky z úvěru ve výši 11,6 % ročně z částky 2 307,90 Kč od 2. 4. 2021 do zaplacení, úroky z úvěru ve výši 11,6 % ročně z částky 157 365,47 Kč od 2. 4. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 160 758,70 Kč od 2. 4. 2021 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.

2. Na výzvu soudu pak žalobkyně doplnila, že její právní předchůdkyně jako poskytovatel úvěru, splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, které získala při zpracovávání žádosti žalovaného o poskytnutí úvěrového produktu, v rámci něhož byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl při žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, zejména výši jeho příjmu, dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tento úvěr je dostatečná. Dále sdělila, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč, který se zavázal splácet v pravidelných 108 měsíčních splátkách po 3 032 Kč, vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce s tím, že první splátka bude zaplacena 17. 7. 2017. Žalovaný na předmětnou pohledávku za dobu trvání smluvního vztahu uhradil celkem částku 129 785,67 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud ve věci usnesením ze dne 18. 1. 2022 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle , (dále jen „“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 4. 2. 2022 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desku soudu, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.

5. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, a to listinami označenými jako smlouva o úvěru ze dne 31. 5. 2017, všeobecné obchodní podmínky, ceník právní předchůdkyně žalobkyně, poslední výzva k úhradě dlužné částky ze dne 26. 12. 2020, rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 27. 1. 2021, výpis z interního systému právní předchůdkyně žalobkyně (podklady pre súdne konanie), smlouva o postoupení pohledávek ze dne 30. 3. 2021 vč. přílohy číslo (seznam postoupených pohledávek) a přílohy číslo (potvrzení o zaplacení kupní ceny), dohoda o úplatě ze dne 31. 3. 2021, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 4. 2021 včetně podacího lístku ze dne 14. 4. 2021, předžalobní výzva ze dne 10. 5. 2021 včetně podacího lístku ze dne 10. 5. 2021. Na základě provedeného dokazování učinil soud skutkový závěr spočívající v tom, že písemnou dohodou označenou jako smlouva o úvěru se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému k dispozici peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč, vedeném na úvěrovém účtu č. bankovní účet a žalovaný se naopak zavázal úvěr splatit nejpozději do 15. 6. 2026 formou pravidelných měsíčních 108 splátek ve výši 3 032 Kč, přičemž poslední splátka bude ve výši 1 856 Kč. V dohodnuté době měl žalovaný poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit z nich dohodnuté úroky ve výši 11,60 % ročně a dále zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně ceny za poskytnuté služby uvedené v bodě 4.2 smlouvy. Žalovaný svůj závazek z uvedené dohody neplnil, když ke dni 26. 12. 2020 byl vyzván k úhradě dluhu ve výši 9 730 Kč, tuto však nesplnil, a proto právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne 27. 1. 2021 zesplatnila celkový dluh vyčíslený ve výši 158 451 Kč. Žalovaný na předmětnou pohledávku za dobu trvání smluvního vztahu uhradil celkem 129 785,67 Kč Smlouvou ze dne 30. 3. 2021 došlo k postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 14. 4. 2021. Předžalobní upomínka byla vyhotovena dne 10. 5. 2021, odeslána 10. 5. 2021, ve které byl žalovaný vyzván ke splnění svého dluhu nejpozději ve lhůtě do 25. 5. 2021.

6. Podle a 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle , (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byly právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. V konkrétním případě nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale právní předchůdkyně žalobkyně si měla rozhodné informace aktivně vyžádat a také nahlédnout do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného, je-li to nezbytné. Právní předchůdkyně byla povinna postupovat kvalifikovaně, čestně a odpovědně, proto neméně významné je i využití tzv. historických dat ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli. Informace o výši příjmu spotřebitele je nutno konfrontovat s potvrzením o příjmu vystaveným jeho zaměstnavatelem, resp. příjmy skutečně připsanými na účet spotřebitele (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. ). V daném konkrétním případě však žalobkyně výslovně tvrdila na výzvu soudu, že schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr byla zkoumána dostatečně, a to jen na základě informací sepsaných žalovaným o jeho příjmu, které ani nebyly nijak ověřeny, a dále nahlédnutím do registru dlužníků. Žalobkyně netvrdila, tím méně prokázala, konkrétní příjmy a konkrétní výdaje žalovaného, aby byla schopna posoudit schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Dle názoru soudu argumentace žalobkyně nemůže v řízení obstát. Z těchto důvodů má tudíž soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné, pročež právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Za tohoto stavu tedy soud u předmětné smlouvy dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy. Podle o. z., je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním právní předchůdkyně žalobkyně porušila svou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru ze dne 31. 5. 2017 neplatná. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo.

14. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dle smlouvy ze dne 31. 5. 2017 žalovanému peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 129 785,67 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 70 214,33 Kč, a to na základě plnění poskytnutého bez právního důvodu (pro absolutní neplatnost smlouvy), kdy tato částka představuje majetkový prospěch žalovaného na úkor žalobkyně. Právě pro tuto částku tedy soud žalobě vyhověl a zavázal žalovaného, aby ji žalobkyni uhradil, když není možno přiznat žalobkyni další plnění ze smlouvy, včetně poplatků, smluvních úroků, případně smluvních pokut, když pro absolutní neplatnost smlouvy nebyl žalovaný dalšími závazky ze smlouvy vázán. Žalobkyně přitom vyzvala žalovaného k vrácení poskytnuté částky prokazatelně až předžalobní výzvou ze dne 10. 5. 2021, která mu byla doručována prostřednictvím České pošty dne 10. 5. 2021. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději třetí pracovní den (k tomu srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. -109), tj. 13. 5. 2021. Žalobkyně žalovanému v této výzvě stanovila lhůtu nejpozději do 25. 5. 2021. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením částky 70 214,33 Kč dne 26. 5. 2021 a dle o. z. je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 8,25 % ročně od 26. 5. 2021 do zaplacení, jak stanoví vládní S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

15. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. věta před středníkem , neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.

16. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 70 214,33 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, zatímco částka jistiny, pro kterou byla žaloba zamítnuta, činí 90 544,37 Kč a dále mnohem větší část příslušenství (viz výrok II.). Již z tohoto pohledu je tedy zjevné, aniž by soud v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku, že větší úspěch ve věci měl žalovaný, který by tak měl právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.