Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
14 C 14/2022-36
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovaným: 1. celé jméno žalované, datum narození
bytem adresa žalované
2. celé jméno žalovaného, datum narození
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 18 435,28 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 18 435,28 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,75 % p. a. od datum do zaplacení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 18 435,28 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,75 % p. a. od [datum] do zaplacení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou, doručenou soudu dne datum, se žalobkyně domáhala po žalovaných zaplacení částky 18 435,28 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 18 435,28 Kč od datum do zaplacení a náhrady nákladů řízení.
2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi žalobkyní, jako věřitelem a žalovanou číslo jako klientem a žalovaným číslo jako spoluúčastníkem, byla uzavřena Smlouva o úvěru číslo. Žalovaní tuto smlouvu podepsali dne datum. Na základě smlouvy byl žalovaným poskytnut, na účet uvedený ve smlouvě, úvěr ve výši 64 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaní řádně neplnili závazky vyplývající ze smlouvy, především závazek řádně splácet poskytnutý úvěr, došlo k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6. 3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaní ocitnou v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem k zesplatnění celého úvěru, čímž vzniká také nová jistina úvěru, sestávající se z nesplacené jistiny úvěru a veškerých dosud nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, tedy částka ve výši 72 641,93 Kč. Žalobkyně oznámila zesplatnění úvěru žalované číslo Oznámením ze dne datum. Žalovaní se mimo jiné v souladu s čl. 6 5. smlouvy zavázali společně a nerozdílně pro případ prodlení s nezaplacením nové jistiny úvěru uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení, přičemž žalobkyně se s žalovanými v čl. 6 10. smlouvy dohodli, že souhrn výše všech, ze strany žalobkyně uplatněných smluvních pokut, nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však 200 000 Kč. Dle čl. 3 2. smlouvy se žalovaní zavázali hradit věřiteli všechny své závazky jako solidární dlužníci, tedy společně a nerozdílně. S ohledem na tuto skutečnost, žalobkyně žádá, aby soud zavázal žalované ke společnému a nerozdílnému plnění. Žalovaní své závazky i přes výzvy žalobkyně neplnili, proto bylo ze strany žalobkyně zahájeno soudní řízení, jehož výsledkem byl rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně č. j. 18C 320/2018-38 ze dne 7. 2. 2019. Soud mimo jiné rozhodl, že žalovaní jsou povinni uhradit žalobkyni částky představující smluvní pokuty dle čl. 6 1. a 6. 5. smlouvy, tedy částky ve výši 998 Kč a 12 566,72 Kč. příjmení ve výši 12 566,72 Kč představovala smluvní pokutu dle bodu 6. 5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 72 641,93 Kč, a to za období prodlení žalovaných s úhradou této nové jistiny úvěru do datum. Předmětným rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně tak bylo žalobě, co do smluvní pokuty, v plném rozsahu vyhověno. Prodlení žalovaných s úhradou nové jistiny úvěru trvalo i po datu datum. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6. 5. smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru i za následující období. S ohledem na skutečnost, že žalovaní na svůj dluh z titulu této smluvní pokuty ničeho neplnili, zaslala žalobkyně žalovaným předžalobní výzvu ze dne datum, ve které vyzvala žalované k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 72 641,93 Kč od datum do datum. V souladu s limity dle čl. 6 10. smlouvy, respektive s ustanovením § 122, odst. 3 zákona čl. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, na částku 18 435,28 Kč.
3. Usnesením č. j. 14C 14/2022-10 ze dne 4. 2. 2022 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení.
4. V doplnění žaloby, ze dne datum, žalobkyně uvedla, že žalobkyně (věřitel) řádně zjišťovala úvěruschopnost, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Schopnost žalovaných řádně hradit úvěr byla ze strany věřitele prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a příjmení, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že celkový měsíční příjem žalovaného činí 28 000 Kč, celkové měsíční náklady žalovaného činí 10 337 Kč a volné zdroje ke splácení činí, po odečtení tisícikorunové rezervy, 16 663 Kč. Dále byla ověřena úvěrová historie žadatele v databázích NRKI, příjmení. Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, byl proveden tzv. scoring klienta, jež byl podkladem pro rozhodnutí o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru bylo dále prověřeno, že žadatel nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající s žadatelem doporučil úvěr ke schválení.
5. Žalobkyně předložila dokumenty, a to formulář hodnocení klienta - zde byla provedena analýza bonity žalovaného, bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení činí 16 663 Kč, dále byly zjišťovány informace týkající se jeho stavu, zaměstnání, vzdělání. K výdajové stránce, respektive k jejímu paušálnímu určení, by měly zcela postačovat údaje, které poskytuje zákon č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, kdy jako životní minimum je stanovena částka 3 410 Kč. příjmení částky ve výši 3 410 Kč žalobkyně počítala taky s výdaji druhé osoby v domácnosti ve výši 2 560 Kč. Pokud žalovaný zatají výdaje nebo je uvedení v nižší výši, dopouští se porušení § 6 zákona č. 89/2012 Sb., kde je stanoveno, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého činu. Dále žalobkyně předložila kopie občanských průkazů (bylo zjištěno, že občanské průkazy jsou platné a byla ověřena identita žalovaných), výpis z Nebankovního registru klientských informací (zde byl proveden skóring žalovaného číslo v registru), výpis z registru příjmení (zde bylo zjištěno, že žalovaný číslo nebyl v době uzavření úvěrové smlouvy nikde s dlužnou částkou po splatnosti), pracovní smlouva (bylo zjištěno, že žalovaný číslo je zaměstnán u právnická osoba, s. r. o. a má zajištěn trvalý příjem), oznámení Úřadu práce o zvýšení rodičovského příspěvku (bylo zjištěno, že žalovaný číslo pobírá rodičovský příspěvek ve výši 11 500 Kč), výplatní pásky za květen a červen 2017 (byla zjištěna výše příjmů žalovaného číslo). Žalovaní uvedli, že jejich náklady na bydlení činí 1 000 Kč (nájem + inkaso). Dále uvedli, že žijí ve společné domácnosti s jedním dítětem, ke kterému mají vyživovací povinnost ve výši 2 000 Kč. Žalovaní měli v době vzniku předmětné smlouvy uzavřenou další úvěrovou smlouvu, na základě které byli povinni platit měsíčně částku ve výši 1 367 Kč.
6. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili a v řízení zůstali nečinní.
7. K jednání, nařízenému na datum, se žalovaní bez omluvy nedostavili a svou neúčast neomluvili. Právní zástupce žalobkyně se k jednání dostavil a na podaném návrhu setrval. Navrhl, aby soud žalobě vyhověl. Uvedl, že má za to, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Žalovaní neplnili své povinnosti vyplývající z této smlouvy a v důsledku toho žalobkyni vznikl nárok na náhradu sjednaných sankcí, které jsou předmětem tohoto řízení. Uvedl, že žalobkyně prokázala, že splnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaných daný úvěr splácet, což doložila listinnými důkazy.
8. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou číslo byla dne datum uzavřena Smlouva o úvěru číslo. Žalovaný číslo uzavřel a podepsal smlouvu jako spoluúčastník, když se zavázal veškeré pohledávky ze smlouvy plnit společně a nerozdílně s žalovanou číslo. Na základě této smlouvy byl žalovaným poskytnut úvěr ve výši 64 000 Kč, který se žalovaní zavázali žalobkyni vrátit, spolu s dohodnutým pevným úrokem ve výši 83,85 % ročně, v 60 měsíčních splátkách po 3 498 Kč, splatných k 18. dni příslušného měsíce, počínaje měsícem září 2017 Celkem měli žalovaní zaplatit žalobkyni částku 209 880 Kč (jistinu 64 000 Kč + úrok 145 880 Kč). Sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Smluvní strany se dohodly, že poskytovatel je oprávněn na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou má klient zaplatit, uvedené v části A) smlouvy, tedy částky 209 880 Kč. Jestliže se klienti ocitnou v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká jim povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitli v prodlení o délce 30 dnů. Po zesplatnění úvěru způsobem sjednaným v této smlouvě již právo na žádnou další smluvní pokutu dle tohoto bodu nevzniká. Souhrn veškerých smluvních pokut, které je poskytovatel oprávněn takto požadovat, činí maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Poskytovatel má vůči klientům právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jejich prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klienti ocitli v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč, a to opět pouze u splátek před zesplatněním úvěru. Jestliže se klienti ocitnou v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů dojde bez dalšího k zesplatnění úvěru, tedy jistiny, úroků přirostlých k jistině, smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů. Ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se stávají součástí nové jistiny úvěru. Dále si účastníci ujednali v souladu s čl. 6 5. smlouvy, že pro případ prodlení s nezaplacení nové jistiny úvěru jsou žalovaní povinni uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení, přičemž žalobkyně se s žalovanými dohodla v čl. 6 10. smlouvy, že souhrn výše všech ze strany žalobkyně uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však 200 000 Kč (ze smlouvy o úvěru ze dne datum).
9. S ohledem na skutečnost, že žalovaní své závazky i přes výzvy žalobkyně jakkoliv neplnili, bylo ze strany žalobkyně zahájeno soudní řízení vedené pod sp. zn. 18C 320/2018, kdy rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně č. j. 18C 320/2018-38 ze dne 7. 2. 2019 bylo žalobě vyhověno a soud zavázal žalované zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 74 039 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 74 039 Kč ve výši 8,5 % ročně od datum do zaplacení, částku 12 566,72 Kč s úrokem ve výši 62,47 % ročně z částky 62 861,28 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 251 856 Kč (z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně č. j. 18C 320/2018-38). Rozsudek nabyl právní moci dne datum.
10. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. podle něhož ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.
12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 588 věta první o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
15. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. příjmení je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
16. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.
17. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne datum zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
18. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C – číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.
19. S odkazem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – číslo a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.
20. V projednávané věci žalobkyně pouze tvrdila, že zkoumala před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaných splácet poskytnutý úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.. Posouzení úvěruschopnosti žalobkyně se však omezilo pouze na prověření příjmů žalovaných, kdy žalobkyně předložila soudu pracovní smlouvu žalovaného číslo výplatní pásky žalovaného číslo ze kterých byl patrný příjem žalovaného ve výši 28 000 Kč měsíčně a oznámení Úřadu práce, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaná číslo pobírá rodičovský příspěvek ve výši 11 500 Kč měsíčně a na prověření žalovaných v registru NRKI a příjmení. Žalobkyně se ovšem nezabývala tím, jaké mají žalovaní výdaje a k tomuto nepředložila žádné důkazy (nájemní smlouvu, doklady o výši nákladů na bydlení). Žalobkyně pouze vycházela z údajů, které žalovaní uvedli v prohlášení dlužníka, v němž žalovaní uvedli, že jejich výdaje na bydlení činí 1 000 Kč (nájemné + inkaso). Tyto údaje jsou dle názoru soudu zcela nereálné. Dále žalovaní uvedli, že mají uzavřenou ještě jednu úvěrovou smlouvu, a že měsíčně splácí částku ve výši 1 367 Kč. Toto jejich tvrzení bylo soudem shledáno nepravdivým, když z úřední činnosti soudu je známo (ze systému ISAS), že žalovaná číslo v době uzavření úvěrové smlouvy měla a dosud má velké množství závazků, které nesplácí a věřitelé se domáhají zaplacení dlužných částek po splatnosti v soudních řízeních (6C 226/2018, 7C 230/2018, 14C 320/2018, 6C 95/2019) a na žalovanou číslo byla rovněž nařízena exekuce 56EXE 953/2019. Rovněž žalovaný číslo měl a má závazky, které nesplácí a tyto jsou po žalovaném nárokovány v soudních řízeních (12C 183/2016, 6C 168/2016, 8C 270/2016). Rovněž na žalovaného číslo byla nařízena exekuce 57EXE 1611/2016. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a před uzavřením smlouvy řádně posuzovala reálné nezbytné životní výdaje žalovaných, zda mají závazky a jejich schopnost splácet poskytnutý úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.
21. Soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu číslo neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Proto plnění z titulu předmětné smlouvy (včetně sjednaných úroků a smluvní pokuty) považoval za nedůvodné. Žalobkyni v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 o. z., jakož i ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí náleží z neplatné smlouvy pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení spočívající v částce 64 000 Kč, vyplacené žalovaným bez právního důvodu. Tato částka byla žalobkyni přiznána rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně č. j. 18C 320/2018-38 ze dne 7. 2. 2019, přičemž další nároky z uzavřené předmětné neplatné smlouvy o úvěru nevznikly, a to ani, pokud jde o smluvní pokutu, která vychází z ujednání ve smlouvě o úvěru, jež je jako celek absolutně neplatná.
22. S ohledem na shora uvedená zjištění soud žalobu, kterou se žalobkyně domáhala úhrady smluvní pokuty z absolutně neplatné smlouvy, v celém rozsahu zamítl.
23. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn podle ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaní byli v řízení úspěšní, podle obsahu spisu jim ovšem žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, dvojmo, ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně.