Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
35 C 61/2022-24
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Viktorem Smolíkem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 2 064 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 064 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 032 Kč od 10. 9. 2016 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 032 Kč od 7. 1. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 064 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 032 Kč od 10. 9. 2016 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 032 Kč od 7. 1. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Soud se zabýval žalobou z jízd bez dokladu o zaplacení ze dne 9. 9. 2016 a 6. 1. 2016, a to ve vlacích společnosti právnická osoba, číslo mezi stanicemi obec a obec.
Soud posoudil svoji příslušnost dle článku 4 nařízení Brusel I bis.
Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaná se přepravovala prostředky veřejné dopravy, které jsou provozovány právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba, a to dne 9. 9. 2016 na lince vlaku číslo (žalovaná nezaplatila jízdné ani přirážku k němu) mezi stanicemi obec a obec a dne 6. 1. 2016 na lince vlaku číslo (žalovaná nezaplatila jízdné ani přirážku k němu) mezi stanicemi obec a obec. Na výzvu kontrolora se neprokázala platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatila. Výše jízdného činí 17 Kč a přirážky k jízdnému 1 000 Kč. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek mezi společností právnická osoba, a právnická osoba anonymizována dvě slova ze dne 15. 12. 2015 tato společnost nabyla předmětné pohledávky dne 16. 3. 2017 a 25. 7. 2016. Ta je na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne 10. 5. 2017 a 15. 8. 2016 postoupila žalobci.
Soud posuzoval nárok podle práva České republiky, když původní účastníci vztahu byli osobami tohoto práva, tedy původní vztah se tímto právem řídil a právní řád nemůže být smlouvou o postoupení pohledávek nikterak dotčen ve smyslu § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dále ve smyslu § 37 zákona č. 266/1994 Sb. o drahách, a ve smyslu § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. a dospěl k závěru, že žalovaná jako cestující z přepravní smlouvy byla povinna se při jízdě dopravním prostředkem žalobce prokázat platným dokladem a pokud tak neučinila, byla povinna zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému, kterou určí dopravce v přepravním řádu, nejvýše však 1 500 Kč, což žalobce učinil.
Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila nárok žalobce dobrovolně, musel soud žalobci nárok přiznat, jak uvedeno ve výroku rozsudku, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 064 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.