Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
41 C 59/2022-35
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Denisou Georgesovou ve věci
žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, datum narození
bytem adresa žalované
o zaplacení 8 664 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do částky 2 814 Kč zastavuje.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 6 000 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od 15. 6. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 729,86 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Řízení se co do částky 2 814 Kč zastavuje.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 6 000 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od 15. 6. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 729,86 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobním návrhem podaným k Okresnímu soudu Brno-venkov dne 23. 12. 2021, ve znění částečného zpětvzetí žaloby ze dne 26. 4. 2022, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 6 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 30. 12. 2019 uzavřela její právní předchůdkyně (právnická osoba) s žalovanou smlouvu o úvěru číslo včetně dodatku ze dne 17. 2. 2020, na základě kterých poskytla žalované celkovou částku 6 000 Kč ve dvou bezhotovostních platbách (dne 30. 12. 2019 částku 3 000 Kč a dne 6. 1. 2020 částku 3 000 Kč), a to na bankovní účet, z něhož byla právní předchůdkyni žalobkyně zaslána verifikační platba ve výši 0,01 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit
do 13. 3. 2020 Součástí smlouvy byly Obchodní podmínky. Ohledně uzavření smlouvy žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaná projevila svou vůli k uzavření smlouvy tzv. verifikační platbou, když převedla na účet právní předchůdkyně žalobkyně částku 0,01 Kč. Žalobkyně doplnila, že žalovaná zažádala o poskytnutí půjčky
na internetových stránkách www.zaplo.cz, na kterých vyplnila požadované údaje a následně zaslala tzv. verifikační platbu na bankovní účet právní předchůdkyně žalobkyně. Na základě takto získaných informací právní předchůdkyně zahájila proces vedoucí k schválení úvěru. Dále tvrdila, že žalovaná se dostala do prodlení, a proto žalobkyni vzniklo právo na náhradu výdajů spojených s mimosoudním vymáháním pohledávky ve výši 217 Kč. Žalobkyně uvedla,
že pohledávka za žalovanou na ni byla postoupena smlouvou ze dne 11. 6. 2021. A dále,
že žalovaná svůj závazek neuhradila ani po odeslání předžalobní výzvy.
2. Ohledně prověření úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že před schválením poskytnutí úvěru nahlížela do registrů (insolvenční rejstřík, bankovní registr klientských informací, nebankovní registr).
3. Podáním ze dne 26. 4. 2022 žalobkyně vzala svůj návrh, co do částky 2 814 Kč, představující příslušenství (kapitalizovaný úrok ve výši 150 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 664 Kč) zpět.
4. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o úvěru číslo ve znění dodatku ze dne 17. 2. 2020, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 6 000 Kč s tím, že finanční prostředky budou vyplaceny na bankovní účet č. bankovní účet a žalovaná se zavázala úvěr splatit
do 13. 3. 2020 RPSN činí 631,4 % Součástí smlouvy byly obchodní podmínky.
5. Z výpisu z účtu číslo ze dne 30. 12. 2019 bylo zjištěno, že na tento účet byla poukázána částka 0,01 Kč z účtu č. bankovní účet. Z výpisu z účtu číslo bylo zjištěno, že dne 30. 12. 2019 byla z tohoto účtu poukázána částka 3 000 Kč a dne 6. 1. 2020 částka 3 000 Kč, obojí na účet č. bankovní účet.
6. Výzvami ze dne 27. 3. 2020, 13. 4. 2020 a 24. 4. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu.
7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 6. 2021 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Přípisem ze dne 25. 6. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované změnu v osobě věřitele.
8. Předžalobní upomínkou ze dne 9. 11. 2021 byla žalovaná vyzvána k uhrazení dluhu.
9. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou prostředky elektronické komunikace smlouvu o spotřebitelském úvěru. Výše úvěru byla dohodnuta na 6 000 Kč. Žalovaná měla úvěr splatit jednou platbou do 13. 3. 2020. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně předžalobní výzvou vyzvala žalovanou k úhradě dluhu.
10. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. S ohledem na § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., se soud nejprve zabýval tím, zda smlouva byla platně uzavřena, tedy zda žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s tím, že tato povinnost je ukládána žalobkyni pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. Zároveň § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno za použití § 588 o. z. vyložit jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu
a současně (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
12. V posuzované věci učinil soud závěr, že žalobkyně (právní předchůdkyně žalobkyně) před poskytnutím úvěru řádně a dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalované ve vztahu
k poskytnutému úvěru. K výzvě soudu ze dne 7. 4. 2022 žalobkyně tvrzení ohledně řádně provedeného posuzování úvěruschopnosti žalované nedoložila. Soud je tedy nucen podotknout, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku doložení) těchto tvrzení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod
č. 3225/2015). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé z čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat ta zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. V posuzované věci žalobkyně neprokázala, že postupovala shora uvedeným způsobem a řádně prověřila úvěruschopnost žalované.
13. Soud má také za to, že žalobkyně v řízení neunesla důkazní břemeno o tom, že smlouva byla se žalovanou platně uzavřena. Žalobkyně v řízení předložila žalovanou nepodepsanou smlouvu, která měla být uzavřena na dálku způsobem popsaným žalobkyní v žalobě. Žalobkyně však v řízení nepředložila žádné důkazy o tom, že smlouva skutečně byla takto uzavřena,
tj. že jedna smluvní strana učinila návrh na uzavření smlouvy, druhou smluvní stranou byl tento návrh přijat a strany si takto dohodly obsah smlouvy.
14. Úvěrová smlouva je, s ohledem na shora uvedené, ve smyslu § 588 o. z., absolutně neplatná,
a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva.
15. Za situace, kdy žalobkyně k výzvě soudu ze dne 7. 4. 2022 tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky na účet, z něhož byla odeslána verifikační platba, a k jednání soudu se nedostavila s tím, že se omluvila a navrhla věc projednat v její nepřítomnosti, soud nemohl poučit žalobkyni a vyzvat ji ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) k odstranění rozporů v jejích tvrzeních a současně k označení důkazů k prokázání poskytnutí finančních prostředků (žalobkyně označila jako důkaz„ doklady o čerpání úvěru“ bez bližší specifikace). Uvedené ustanovení upravuje poučení účastníka přítomného při jednání. V případě, že se žalobkyně
k jednání nedostavila, znemožnila soudu, aby poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. poskytl. Soud za takové situace není oprávněn sdělovat žalobkyni poučení jinou cestou, ani není povinen z tohoto důvodu odročovat jednání (v této souvislosti srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Nadto soud konstatuje,
že žaloba má být perfektní již k okamžiku jejího podání k soudu a pokud žalobkyně k výzvě soudu uvedla rozporná tvrzení a k jednání se nedostavila, pak toto lze dávat k tíži pouze žalobkyni.
16. S ohledem na výše uvedené soud dospěl tedy k závěru, že žalobkyně neprokázala, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky, a proto soud žalobu neshledal důvodnou. Soud žalobu v celém rozsahu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
17. Výrokem II. soud, s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby žalobkyní, postupoval soud podle
§ 96 odst. 1 a odst. 2 věty první o. s. ř. a řízení zastavil.
18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně nebyla v řízení úspěšná a žalované tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalované v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (výrok III. rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 10 000 Kč; k výši příslušenství a nákladů řízení se nepřihlíží (§ 202 odst. 2
o. s. ř.).
Nebude-li povinnost uložená tímto vykonatelným rozhodnutím splněna povinnou stranou dobrovolně a včas, může se jí oprávněná strana domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.
Jelikož proti rozsudku není odvolání přípustné, obsahuje pouze zkrácené odůvodnění.