Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
41 C 15/2022-35
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Denisou Georgesovou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení, MPA, LL. M.
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 108 463,82 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 000 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 14. 5. 2021 do zaplacení a částku 13 000 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 14. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 28 914 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta se sídlem v obec.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 000 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 14. 5. 2021 do zaplacení a částku 13 000 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 14. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 28 914 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec].</b>
1. Žalobním návrhem podaným k Okresnímu soudu Brno-venkov dne 16. 12. 2021, ve znění částečného zpětvzetí žaloby ze dne 15. 2. 2022, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 000 Kč s příslušenstvím a částky 13 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 22. 5. 2019 uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce číslo na základě které poskytla žalovanému v hotovosti finanční prostředky ve výši 45 000 Kč v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal úvěr uhradit v 18ti měsíčních splátkách ve výši 4 498 Kč, a to společně s úplatou za poskytnutí půjčky ve výši 35 959 Kč, sestávající z úroku ve výši 11 028 Kč, úplaty za vedení zákaznického účtu a komfortního splácení ve výši 9 914 Kč, Žalovaný se zavázal celkem uhradit částku 80 959 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uhradil pouze částku 26 000 Kč. Dále uvedla, že dne 21. 9. 2019 uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce číslo na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 17 000 Kč v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal úvěr uhradit v 45 týdenních splátkách ve výši 649 Kč, a to společně s úplatou za poskytnutí půjčky ve výši 12 162 Kč, sestávající z úroku ve výši 2 263 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost
a flexibilní splácení ve výši 5 911 Kč a za vedení zákaznického účtu a komfortního splácení
ve výši 3 988 Kč. Žalovaný se zavázal celkem uhradit částku 29 162 Kč. Žalobkyně tvrdila,
že žalovaný uhradil pouze částku 4 000 Kč. Závěrem uvedla, že žalovaný závazek nesplnil
ani po odeslání předžalobní výzvy.
2. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala na základě informací, které jí byly žalovaným poskytnuty před uzavřením smlouvy, tyto informace si právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala podle dokladů, jež žalovaný předložil. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Usnesením Okresního soudu Brno – venkov ze dne 25. 3. 2022, č. j. 41 C 15/2022-23, bylo řízení, na základě částečného zpětvzetí žaloby žalobkyní, zastaveno co do částky 34 853 Kč s příslušenstvím, částky 20 948,82 Kč, částky 12 162 Kč a co do částky 8 500 Kč.
5. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o zápůjčce
číslo ze dne 22. 5. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti finanční částku ve výši 45 000 Kč, a to ke dni uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal úvěr splatit v 18ti měsíčních splátkách ve výši 4 498 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr společně s poplatkem za půjčku ve výši 35 959 Kč, který představuje úrok ve výši 11 028 Kč, úhradou za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 15 017 Kč
a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 9 914 Kč. Mezi stranami byla sjednána výše úroků 29% ročně. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 21. 9. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti finanční částku
ve výši 17 000 Kč, a to ke dni uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal úvěr splatit v 45 týdenních splátkách ve výši 649 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr společně s poplatkem
za půjčku ve výši 12 162 Kč, který představuje úrok ve výši 2 263 Kč, úhradou za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 911 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 988 Kč. Mezi stranami byla sjednána výše úroků 29% ročně.
6. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil na smlouvu číslo celkem částku 26 000 Kč
a na smlouvu číslo částku 4 000 Kč.
7. Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván dne 6. 5. 2021.
8. Z žádosti o úvěr (zákaznické karty) ze dne 22. 5. 2019 a ze dne 15. 9. 2019 bylo zjištěno,
že žalovaný uvedl celkovou výši měsíčního příjmu v částce 34 485 Kč, své výdaje odhadl
na měsíční částku ve výši 5 000 Kč s tím, že má půjčku i od jiného subjektu.
9. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 22. 5. 2019 úvěrovou smlouvu (nazvanou smlouvu o zápůjčce), na základě které poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy úvěr ve výši 45 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v 18ti měsíčních splátkách ve výši 4 498 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr společně s poplatkem za půjčku ve výši 35 959 Kč, který představuje úrok ve výši 11 028 Kč, úhradou za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 15 017 Kč
a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 9 914 Kč. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 21. 9. 2019 úvěrovou smlouvu (nazvanou smlouvu o zápůjčce),
na základě které poskytla žalovanému které poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy úvěr ve výši 17 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v 45 týdenních splátkách
ve výši 649 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr společně s poplatkem za půjčku ve výši
12 162 Kč, který představuje úrok ve výši 2 263 Kč, úhradou za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 911 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 988 Kč. Mezi stranami byla sjednána výše úroků 29% ročně. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů, které jí byly poskytnuty žalovaným před uzavřením smlouvy o úvěru.
10. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru číslo tzn. ke dni 22. 5. 2019 a smlouvy o úvěru
číslo ze dne 21. 9. 2019. Základní povinností žalobkyně (jako věřitele) bylo podle této smlouvy poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky a naopak základní povinností žalovaného (jako dlužníka) bylo poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni
a zaplatit sjednané příslušenství.
11. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele
na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných
od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmu
a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou první, je smlouva neplatná.
13. Podle § 588 odst. 1 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
14. V posuzované věci byly smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi účastníky uzavřeny dne
22. 5. 2019 a dne 21. 9. 2019, tedy za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., zejména znění § 87, žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného posoudila
na základě informací, které jí byly žalovaným poskytnuty v žádosti o úvěr, když tyto informace ověřovala oproti dokladům, které žalovaný předložil a zaznamenala je do karty zákazníka.
15. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že tímto postupem žalobkyně nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, neboť vyšla pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na této skutečnosti nic nemění, že tvrzené informace ověřovala, neboť tak učinila pouze ohledně příjmů žalovaného, jak vyplývá ze zákaznické karty. anonymizováno 5 slov role v řízení anonymizována tři slova částka anonymizováno anonymizováno 5 slov anonymizováno 5 slov. Soud je toho názoru, že pojem "odborná péče" předpokládá údaje, které spotřebitel věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit. Nepochybně klíčová
je i povinnost poskytovatele úvěru využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva dle databáze Českého statistického úřadu a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech
a výdajích.
16. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje, že si je vědom změny právní úpravy zákona
č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru oproti původnímu zákonu č 145/2000 Sb.,
o spotřebitelském úvěru (jeho znění § 9), avšak soud má za to, že nezjištění schopnosti spotřebitele splácet úvěr, a to s odbornou péčí poskytovatele úvěru, odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a v takovém případě jde bezpochyby o takovou ochranu zájmů,
na níž je třeba bezvýhradně trvat, neboť zájmy chráněné spotřebitelským zákonem představují ochranu spotřebitele před přijetím nepřiměřených závazků, ochranu předchozích věřitelů před znehodnocením jejich pohledávek a ochranu společnosti před nežádoucími důsledky insolvencí.
17. Nadto soud podotýká, že zákonná úprava znění § 87 zákona č. 257/2016 Sb.,
o spotřebitelském úvěru, není zcela souladná s judikaturou SD EU, podle níž nelze efektivně spotřebitele chránit, hodnotil-li by vnitrostátní soud ochranu spotřebitele nikoli z moci úřední.
18. Soud tedy shrnuje, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnost úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům, kdy rovněž chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytly úvěr či jiné služby již dříve.
19. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála povinnosti stanovené jí § 86 zákona č. 257/2016 Sb. náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto jsou obě smlouva o úvěru (smlouvy o zápůjčce), které jsou smlouvami spotřebitelskými, absolutně neplatné, neboť odporují § 588 o. z., a k této neplatnosti soud přihlédl ze zákona.
20. Za tohoto stavu věci shledal soud úvěrové smlouvy za absolutně neplatné, a protože žalobkyně požadovala přiznat pouze poskytnutou jistinu, poníženou o uhrazenou část,
a z obou smluv bylo zjištěno, že finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaný z této částky, dle tvrzení žalobkyně, dosud uhradil pouze 26 000 Kč (v případě smlouvy číslo ze dne 22. 5. 2019) a 4 000 Kč (v případě smlouvy číslo ze dne 21. 9. 2019), náleží žalobkyni nárok na zaplacení částky 19 000 Kč a částky 13 000 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši, kdy nárok na úroky z prodlení z přisouzené částky vyplývá z § 1970 o. z., přičemž jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení (výrok I.).
21. náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II.), bylo rozhodnuto podle 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) a úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení v částce 28 914 Kč. Tato částka se skládá z náhrady
za soudní poplatek ve výši 4 339 Kč a z náhrady za právní zastoupení žalobkyně ve výši 24 575 Kč Náklady právního zastoupení byly vypočteny podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ke dni zahájení řízení (advokátní tarif). Zástupci žalobkyně byla přiznána odměna
za 3 a půl úkonu právní služby po 5 460 Kč, když odměna v plné výši byla přiznána za úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby k soudu a částečné zpětvzetí žaloby (§ 11 odst. 1 advokátního tarifu) a poloviční odměna byla přiznána za úkon spočívající v jednoduché předžalobní výzvě k plnění (11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu). Výše odměny je odůvodněna § 7 advokátního tarifu. Za každý úkon právní služby (4 úkony celkem) pak byl zástupci žalobkyně přiznán režijní paušál ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, byly náklady právního zastoupení v částce 20 310 Kč navýšeny o 21% DPH ve výši 4 265 Kč na částku
24 575 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Nebude-li povinnost uložená tímto vykonatelným rozhodnutím splněna povinnou stranou dobrovolně a včas, může se jí oprávněná strana domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.