Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
8 C 61/2022-71
Okresní soud Brno-venkov v obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci
žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa žalobkyně
zastoupený JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., advokátem
se sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 10.000 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 8.800 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně za dobu od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 1.200 Kč
- s úrokem z prodlení ve výši 355,21 Kč
- s úrokem ve výši 815,90 Kč
- s úrokem 18,95 % ročně z částky 10.000 Kč za dobu od datum do zaplacení
- s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 10.000 Kč za dobu od datum do datum
- s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 1.200 Kč za dobu od datum do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení 1.808 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., advokáta v obec.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 8.800 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 1.200 Kč - s úrokem z prodlení ve výši 355,21 Kč - s úrokem ve výši 815,90 Kč - s úrokem 18,95 % ročně z částky 10.000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení - s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 10.000 Kč za dobu od [datum] do [datum] - s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 1.200 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení 1.808 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta v [obec].
1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 10.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 355,21 Kč, s úrokem ve výši 815,9 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 10.000 Kč za dobu od datum do zaplacení a s úrokem 18,95 % ročně z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že dne datum uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž tentýž den převzala v hotovosti peněžní částku 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala původnímu věřiteli zaplatit ještě úrok 2.000 Kč, administrativní poplatek 2.000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 4.000 Kč. Celkovou částku měla žalovaná uhradit formou 60 splátek ve výši 300 Kč týdně počínaje dnem datum až do datum. Původní věřitel zkoumal před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované. Žalovaná celkem uhradila 1.200 Kč, což bylo započteno na úrok a na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Žalovaná částka 10.000 Kč představuje dlužnou jistinu. Úrok z prodlení 355,21 Kč byl vypočten z téže jistiny v sazbě 8,25 % ročně za dobu od datum do datum. Kapitalizovaný úrok 815,90 Kč byl vypočten z téže jistiny v sazbě 18,95 % ročně za dobu od datum do datum. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce postupní smlouvou. Žalovaná žalobci na žalovanou částku ničeho neuhradila.
2. Procesní stanovisko žalované nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalované doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.
3. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu, tedy vzal za prokázány tyto skutečnosti. Žalovaná dne datum na formuláři anonymizováno zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr požádala o poskytnutí úvěru 10.000 Kč. Uvedla, že žije s rodiči, v nájmu, pobírá dávky sociální podpory 6.440 Kč, další příjmy specifikovala tím, že jde o částku 22.562 Kč a zdroj tohoto příjmu je blíže nespecifikovaný přítel. Výdaje žalovaná označila na bydlení částku 4.000 Kč a osobní výdaje na telefon, jídlo, léky, dopravu a oblečení 8.000 Kč, celkem 12.000 Kč měsíčně. Z toho původní věřitel vypočetl použitelný příjem 17.002 Kč měsíčně. Žalovaná předložila bankovní výpisy, výplatní pásky, doklad o přiznání sociální dávky a pracovní smlouvu a čestné prohlášení. Všechny tyto údaje žalovaná stvrdila svým podpisem. Téhož dne datum uzavřela žalovaná se společností právnická osoba, IČO, smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo. Tato společnost, tedy původní věřitel, se zavázala žalované poskytnout úvěr 10.000 Kč v hotovosti proti podpisu a žalovaná svým podpisem na smlouvě potvrdila, že tato částka jí byla předána v hotovosti v místě jejího bydliště. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli úrok 2.000 Kč, administrativní poplatek 2.000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 4.000 Kč, což dohromady s poskytnutou částkou činí 18.000 Kč. Žalovaná tuto částku měla uhradit formou 60 splátek ve výši 300 Kč týdně. Podle tvrzení žalobce zaplatila žalovaná na úvěr pouze 1.200 Kč.
4. Ohledně postoupení pohledávky na žalobce soud zjistil, že původní věřitel právnická osoba jako postupitel uzavřel s žalobcem jako postupníkem dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v seznamu. Mezi postoupenými pohledávkami je na straně 62 seznamu obsažena i pohledávka za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno původním věřitelem dopisem z datum, v němž byla žalovaná vyzvána, aby svůj dluh plnila již žalobci na specifikované bankovní spojení do 10 dnů po obdržení dopisu. Podle podacího lístku byl tento dopis žalované odeslán doporučeně dne datum. Žalovaná žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatila ani po výzvě právního zástupce žalobce ze dne datum, která byla žalované odeslána doporučeně dne datum.
5. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti byly zjištěny následující skutečnosti. Podle oznámení Úřadu práce, krajské pobočky obec o přiznání dávky sociální podpory z datum náležel žalované přídavek na dítě, nezletilého jméno příjmení, ve výši 500 Kč od datum. Podle dalšího oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory žalované náležel rodičovský příspěvek 5.940 Kč od datum. Dne datum byla uzavřena pracovní smlouva mezi zaměstnavatelem příjmení – právnická osoba se sídlem v anonymizováno a zaměstnancem jméno příjmení, datum narození, a to na dobu určitou do datum s hrubou mzdou 19.000 Kč měsíčně. Podle výplatního lístku jméno příjmení činila čistá mzda za duben 2019 částku 22.562 Kč. Žalovaná dne datum podepsala čestné prohlášení, v němž uvedla, že bydlí s přítelem u jeho rodičů na adrese adresa žalované, a na bydlení přispívají 4.000 Kč. V nahlížení do katastru nemovitostí je uvedena stavba domu adresa na pozemku parc. číslo v katastrálním území Rajhrad, jedná se o bytový dům, kde je množství vymezených bytových jednotek různých vlastníků.
6. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § číslo tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel jakožto úvěrující si svoji povinnost ze smlouvy o úvěru splnil tím, že žalované poskytl částku 10.000 Kč dohodnutým způsobem v hotovosti. Žalovaná tuto částku převzala, avšak nedostála své povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky, když její platby nepostačovaly zcela ke krytí jejích závazků z úvěrové smlouvy.
7. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu a původní věřitel byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovanou, které poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, a že se bude chovat ve vztahu k žalované poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku, podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. U původního věřitele je ve smyslu § 60 odst. 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, které je třeba prokázat zákonem stanoveným způsobem. Tentýž zákon v § 75 a § 76 vyžaduje od původního věřitele provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalované. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl původní věřitel před uzavřením úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalované splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalované a jejích dosavadních závazků.
8. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Žalobci bylo známo, že žalovaná žije v nesezdaném soužití s mužem, bydlí v nájmu, a jejím jediným příjmem jsou sociální dávky v celkové výši 6.440 Kč měsíčně. Jiný příjem žalovaná neměla. Jako další příjem byla zřejmě použita mzda muže, se nímž žalovaná v té době žila, a to 22.562 Kč. Jedná se o blíže nespecifikovaného tzv. přítele, kdy není patrno, jakou formu soužití s žalovanou praktikoval, v každém případě se však nejednalo o řádné manželství, z něhož by vyplývaly povinnosti manžela k manželce včetně vyživovací povinnosti. Pokud jde o výdaje, uvedla žalovaná výdaje na bydlení 4.000 Kč, což doložila vlastním čestným prohlášením, že tuto částku platí spolu se svým zřejmě druhem jeho rodičům na bydlení. Další výdaje žalovaná specifikovala částkou 8.000 Kč měsíčně s tím, že se jedná o osobní výdaje. Tato částka převyšuje příjem žalované 6.440 Kč. Je tedy zřejmé, že žalovaná nebyla schopna vystačit se svým příjmem v podobě sociálních dávek, že její výdaje byly vyšší, a že jí musely nějaké další osoby finančně podporovat. Za takové situace má soud za to, že žalované neměl být žádný úvěr poskytnut.
9. Původní věřitel měl zjistit ohledně žalované více údajů zejména ohledně jejich výdajů a hlavně měl zjištěné skutečnosti vyhodnotit přiléhavěji a zodpovědněji. Je zřejmé, že žalovaná není schopna správně vnímat vlastní schopnost splácet úvěr a není schopna vyhodnotit svoji majetkovou situaci. Žalovaná se ve smlouvě zavázala k platbě splátek 300 Kč týdně, což je více než 1.300 Kč měsíčně, přitom její příjmy zdaleka nepostačují ke krytí jejich výdajů, a to výdajů osobních ani výdajů na bydlení. Žalovaná nežije v řádném manželství, nýbrž zřejmě v nějaké formě nezávazného soužití, a příjmy nějakého muže, s nímž žije, nelze pokládat za příjmy žalované. Navíc tento muž měl pracovní poměr pouze na dobu určitou do datum, přitom žalovaná podle smlouvy měla platiti splátky po dobu delší, až do datum. Žalovaná zřejmě nedokáže usuzovat zodpovědně a přiměřeně svému stavu a svým poměrům. Je obecně známou skutečností, že spotřebitelé, kteří si berou úvěry na nebankovním trhu, mají výrazně posunuté vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr ve srovnání s běžnými klienty bank. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele, jako je žalovaná, a právě k tomu je nutná odborná péče původního věřitele jakožto poskytovatele úvěru. Původní věřitel ze skutečností, které u žalované zjistil, nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splatit. Pokud původní věřitel zahrnul do příjmů žalované příjem nějakého muže, s nímž asi žalovaná žila, není zřejmé, jaké měl tento muž výdaje, závazky a další osobní a majetkové poměry. Původní věřitel tedy poskytl žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé citovaného zákona, a proto je smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona.
10. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalované při sjednání úvěrové smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Chování původního věřitele výše popsané jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušeností, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí poté nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů. Původnímu věřiteli muselo být zřejmé, že žalovaná není schopna reálně uvažovat ohledně finančních otázek a posoudit svoji schopnost úvěr splácet.
11. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne datum sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.
12. Za takové situace soud žalovanou úvěrovou smlouvu považuje za absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku. Z takové smlouvy nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalované nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě ve stanovených splátkách ani platit původnímu věřiteli jakékoli úroky z úvěru, poplatky či jiné platby. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalované částku 10.000 Kč, a že žalovaná z toho vrátila 1.200 Kč. Rozdíl těchto částek 8.800 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované.
13. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odstavec 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté dluh splnit bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je shora uvedený dopis odeslaný žalované datum. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalované se dopis dostal datum, žalovaná měla plnit podle výzvy do 10 dnů, tedy do datum. Následujícího dne datum se žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku, a od téhož dne jí vznikla povinnost podle § 1970 občanského zákoníku platit úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. a činí 8,25% ročně. Jiná sazba úroků z prodlení smluvena nebyla.
14. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovanou písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odstavec 1 občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odstavec 1 občanského zákoníku výše citovaným dopisem.
15. Na základě výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci částku 8.800 Kč se zákonným úrokem z prodlení až od datum do zaplacení a výrokem II žalobu ve zbytku zamítl.
16. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 65 % předmětu řízení a jeho neúspěch činí 35 %. Žalobci tak v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem ve sporu, tedy 30 %. Soud také vzal v úvahu, že žalobce více než 7 denní před zahájením řízení odeslal ve smyslu § 142a o. s. ř. žalované výzvu k plnění, a to výše uvedený dopis z datum. Při stanovení rozsahu úspěchu a neúspěchu soud úroky a úroky z prodlení, které nebyly již v žalobě kapitalizovány, kapitalizoval ke dni tohoto rozhodnutí. Úroky z prodlení přiznané tak činí 908,99 Kč, úroky zamítnuté 2.642,61 Kč a úroky z prodlení zamítnuté 123,95 Kč Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, z odměny za právní zastoupení za 2 a půl úkonu právní pomoci po 1.500 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále ze tří paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a konečně z částky 976,50 Kč, která odpovídá 21 % dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění a sepis žaloby. Soud žalobci nepřiznal odměnu ani paušál za písemné doplnění žaloby, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být již zahrnuty do žaloby. Celkové účelně vynaložené náklady žalobce tak činí 6.026,50 Kč, a z toho soud žalobci přiznal 30 %, tedy 1.808 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné, neboť předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 10.000 Kč (§ 202 odst. 2 o. s. ř.)
Nesplní-li povinná strana dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.