Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
15 C 393/2021-18
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
hlášen na adrese ohlašovny adresa ohlašovny anonymizována čtyři slova
o zaplacení 3 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 3 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z této částky za období od 28. října 2016 do zaplacení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 3 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z této částky za období od 28. října 2016 do zaplacení. <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 23. srpna 2021, se žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 500 Kč jakožto nevráceného úvěru. Podle žalobkyně uzavřel žalovaný dne datum anonymizováno se společností právnická osoba, IČO, (dále jen„ úvěrující“) smlouvu o spotřebitelském úvěru. Úvěrující poskytla úvěr ze svého účtu na účet žalovaného č. bankovní účet. Úvěr měl být splacen do datum anonymizováno, což žalovaný nesplnil. Žalobkyně měla nabýt pohledávku na vrácení úvěru proti žalovanému na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s úvěrující dne datum. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení podle výroku I., aniž by tento nárok blíže odůvodnila.
Před samotným projednáním věci se soud zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalovaného a jeho procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalovaného ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“). Soud přitom v průběhu řízení nezjistil, že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto s odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 věta první OSŘ soud procesní zastupování žalovaného nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 OSŘ.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a stejně jako žalobkyně a její zástupce se nedostavil k jednání před soudem, nařízenému na den 11. května tr., když pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena.
Soud nemohl žalobě vyhovět pro nedostatek zjištění ve vztahu k aktivní věcné legitimaci žalobkyně. Žalobkyně tvrdila, že smlouva, z níž žalované nároky dovozuje, byla uzavřena (zřejmě ještě předtím sjednána) s jinou osobou, než postupitelkou žalovaných pohledávek a že tato jiná osoba jí své pohledávky ze smlouvy měla postoupit. Ohledně jakýchkoliv skutkových tvrzení, přesněji právních hodnocení žalobkyně o uzavření smlouvy o postoupení pohledávek, však žalobkyně neoznačila žádné důkazy. Soud proto v tomto směru nemohl učinit žádná skutková zjištění, neboť žalovaný neoznačil žádná z žalobních tvrzení za nesporná. Jediný důkazní návrh směřoval ke zjištění majitele bankovního účtu uváděného žalobkyní a k prokázání převodu peněz na tento účet. To ovšem samostatně k vyhovění žalobě vést nemohlo. Proto soud dokazování ani v navrhovaném rozsahu neprováděl.
Vzhledem k tomuto procesnímu stavu soudu nezbylo, než výrokem I. žalobu na plnění povinností žalovaného, sjednaných podle žalobních tvrzení s jinou osobou, než s žalobkyní v souladu s § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) zamítnout pro neunesení důkazního břemene, tížícího žalobkyni podle § 120 odst. 1 OSŘ, jak je ostatně žalobkyni jistě známo také z ustálené rozhodovací praxe zdejšího v jiných věcech, kde se domáhala obdobného plnění (z mnoha viz např. sp. zn. 10 C 227/2020, 11 C 380/2020, 12 C 442/2020, 15 C 185/2020, 17 C 120/2020 a řadu dalších). S ohledem na akcesoritu úrokového příslušenství k žalované jistině, byla stejným výrokem zamítnuta také žaloba na placení úroku z prodlení.
Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ, podle nějž je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení procesní úspěch ve věci. Protože zcela procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, nepřiznal soud právo na náhradu procesních nákladů žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 OSŘ).