Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
214 C 56/2022-43
Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evženií Vodovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení 10 888 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s 11,75% úrokem z prodlení z částky 5 000 Kč od 14. 2. 2022 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 5 888 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč a 11,75% úroku z prodlení z částky 5 000 Kč od 1. 2. 2022 do 13. 2. 2022, se žaloba zamítá
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku na č. účtu: číslo – číslo pod variabilní symbol.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s 11,75% úrokem z prodlení z částky 5 000 Kč od 14. 2. 2022 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Co do částky 5 888 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč a 11,75% úroku z prodlení z částky 5 000 Kč od 1. 2. 2022 do 13. 2. 2022, se žaloba zamítá III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku na č. účtu: [číslo] – [číslo] pod [variabilní symbol].
1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 888 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 5 000 Kč, dále paušální náhrady nákladů za inkasní řízení v částce 1 500 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 388 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky 2 600 Kč, to vše s odůvodněním, že mezi účastníky byla prostřednictvím prostředků elektronické komunikace uzavřena dne 23. 12. 2021 smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované vyplacen převodem na jeho účet úvěr ve výši 5 000 Kč splatný dne 31. 1. 2021. Žalovaný však jistinu úvěru ve lhůtě splatnosti a ani později nezaplatil, žalobkyni proto podle smlouvy vznikly také další žalované nároky.
2. Pro pochybnost o oprávněnosti žaloby v celém rozsahu pouze na základě skutkových tvrzení nebyl ve věci vydán elektronický platební rozkaz.
3. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, odročení nežádala, proto soud podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) jednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání dostavil a uvedl, že mu žalobkyně poukázala na účet 5 000 Kč, pokud jde o výdaje, vypisoval je do tabulky, ovšem nikdo je po něm nechtěl doložit, rozhodnutí ponechal na úvaze soudu.
4. Z předložených listin učinil soud následující skutková zjištění.
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru včetně předsmluvní informace a ceníku bylo zjištěno, že žalobkyně sjednala s žalovaným prostřednictvím elektronických prostředků komunikace dohodu, kterou se zavázala poskytnout mu bez stanovení účelu peněžní prostředky 5 000 Kč, a to do čtyř pracovních dnů od uzavření smlouvy, tj. od 23. 12. 2021. Žalovaný se naproti tomu zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté prostředky do 21 dnů s možností prodloužení splatnosti o 15 dnů (za poplatek) spolu s úrokem 39 % ročně a poplatkem za poskytnutí 4 388 Kč, celkem měl žalovaný uhradit 9 500 Kč. Pro případ prodlení žalovaného se splacením bylo sjednáno oprávnění žalobkyně požadovat náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením, a to náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 450 Kč za první upomínku po sedmi dnech prodlení a 650 Kč za druhou upomínku po dvaceti dnech prodlení, inkasní náklady 1 500 Kč, rovněž pak smluvní pokutu ve výši 0,1% denně požadovanou v souladu s článkem 7.2. smlouvy ve výši dvakrát 750 Kč.
6. Podle formuláře k posouzení úvěruschopnosti bylo k osobě žalovaného zjištěno, že je bezdětný, s příjmem 36 570 Kč měsíčně, výdaji za bydlení 5 576 Kč, za energie 6 300 Kč, za další půjčky 3 000 Kč a osobními výdaji 5 764 Kč, splátka 6 000 Kč měla být tudíž nižší než zjištěné disponibilní zdroje 15 930 Kč. V rámci preskoringu tak žalovaný dosáhl dle žalobkyně 571 bodů s tím, že minimum pro poskytnutí úvěru je 355 bodů. Žalobkyně dále zjistila nutné životní minimum 3 860 Kč měsíčně, disponibilní zdroje tudíž činily 15 694 Kč. Simulovala také možné negativní scénáře. V rámci lustrace v registrech bylo zjištěno, že žalovaný není veden v evidenci exekucí ani v insolvenčním rejstříku, nemá kradený doklad a v registru REPI nemá otevřenou smlouvu.
7. Co se týká předložených listin k ověřování úvěruschopnosti, z výplatní pásky bylo zjištěno, že žalovanému byla vyplacena v měsíci říjnu 2021 mzda 36 859 Kč a v měsíci listopadu 2021 pak 36 106 Kč. Z výsledku o provedené lustraci v centrální evidenci exekucí bylo zjištěno, že ke dni 23. 12. 2021 byl žalovaný bez záznamu.
8. Podle potvrzení o obdržení tuzemské platby byla žalobkyni z účtu žalovaného dne 27. 1. 2016 převedena částka 1 Kč.
9. Podle potvrzení o provedení tuzemské platby byla žalobkyní na účet č. bankovní účet dne 23. 12. 2021 převedena částka 5 000 Kč, přičemž jak vyplynulo ze sdělení právnická osoba byl majitelem a jediným disponentem účtu žalovaný.
10. Rozpisem účelně vynaložených nákladů žalobkyně prokazovala, že jí vznikly náklady na dvě upomínky a náklady na inkaso v uplatněné výši 450 Kč, 650 Kč a 1 500 Kč.
11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které mu na jeho účet poskytla peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, jak bylo potvrzeno předloženými listinami i výpovědí žalovaného. Žalovaný se naproti tomu zavázal splatit úvěr spolu s dalšími poplatky a úroky ve sjednané době, což neučinil, nezaplatil žalobkyni ničeho, přestože byl upomínán.
12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen "o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (k danému aktuálně rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, shodně rovněž rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019 -113, přičemž s argumentací uvedenou v daných rozhodnutích se soud ztotožňuje a považuje ji za správnou).
16. Žalobkyně tvrdila a dokládala, že před poskytnutím úvěru ověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Takto zjistila některé jeho osobní údaje a majetkové poměry, provedla lustrace v databázích, nechala si předložit výplatní pásku k prokázání tvrzeného příjmu. Soud však uzavírá, že její činnost a aktivita byla v tomto směru zcela nedostatečná. Žalobkyně nezjistila ucelený soubor informací, z nichž by mohla získat náhled na životní a majetkovou situaci žalovaného – nezjišťovala kde a jak bydlí, tudíž nemohla posoudit, zda uváděné výdaje jsou reálné, nezjišťovala, zda veškeré náklady hradí sám nebo s osobou žijící ve společné domácnosti. Zákon stanoví, že úvěrující posoudí úvěruschopnost„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele“. Z dikce zákona jednoznačně vyplývá, že povinností úvěrujícího je nejen údaje potřebné k posouzení úvěruschopnosti zjistit (k čemuž nedošlo, jak uvedeno výše), ale také je ověřit („ spolehlivých“). Smyslem právní úpravy je nejen ochránit spotřebitele jakožto slabší stranu, ale také poskytovatele úvěrů a jejich majetek, přičemž ztrátám a problémům mohou předejít právě prostřednictvím uvedeného procesu. Jestliže případně dojde k soudnímu procesu vymáhání pohledávky, je na žalobkyni (jakožto poskytovateli úvěru a straně žalující), aby nejen skutečnosti tvrdila, ale také prokázala – stíhá ji nejen povinnost, ale také břemeno tvrzení a důkazní. Žalobkyně v tomto případě ověřila pouze příjem žalovaného za dva měsíce, přičemž jistě nelze uzavřít, že takový postup je dostatečný a lze z něj spolehlivě učinit nějaké závěry – bylo by nutné vyžádat doklady za delší časové období, aby byla prokázána kontinuita dosahování tvrzeného příjmu. Jak vyplývá z tvrzení žalovaného i provedených listinných důkazů, žalobkyně nechtěla po žalovaném doložit jeho výdaje na bydlení, energie, osobní výdaje a v neposlední řadě ani předložit doklady k prokázání jiné půjčky, tedy s kým ji žalovaný uzavřel, jaká částka mu byla poskytnuta a kolik mu zbývá ještě zaplatit.
17. Jelikož se žalobkyně neúčastnila jednání, soud jí nemohl poskytnout poučení ve smyslu § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. v tom směru, aby doplnila tvrzení a předložila důkazy k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí.
18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Jelikož ze strany žalobkyně došlo k porušení povinnosti úvěrujícího s odbornou péčí zkoumat úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, posoudil soud smlouvu o úvěru, jež byla uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jako absolutně neplatnou.
20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
22. Z upomínky žalobkyně ze dne 8.2.2022 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne soud shledal, že žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu do 13.2.2022.
23. Žalovaný však od právní předchůdkyně žalobkyně převzal částku 5 000 Kč, co do této částky se bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni podle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , kterým se určuje výše úroků z prodlení, též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní upomínce. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007 ).
24. S ohledem na shora uvedenou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru byla žaloba co do zbytku zamítnuta, což obráží výrok II. rozsudku.
25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , žalovaný byl ve věci úspěšnější, náklady řízení mu nevznikly.
26. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 800 Kč, avšak ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto podle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, soudní poplatek žalobkyni doměřil.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu ve dvou vyhotoveních.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.
Nebude-li soudní poplatek doplacen, bude soudem vymáhán.