Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 52/2022-47
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Červenkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 11 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 11 000 Kč s úrokem ve výši 1 284 Kč, s úrokem ve výši 21,9% ročně z částky 11 000 Kč od 15. 2. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 000 Kč od 15. 2. 2020 do zaplacení.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 11 000 Kč s úrokem ve výši 1 284 Kč, s úrokem ve výši 21,9% ročně z částky 11 000 Kč od 15. 2. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 000 Kč od 15. 2. 2020 do zaplacení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč.
Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalované zaplacení částky 11 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost právnická osoba (dále jen„ právnická osoba“) uzavřela s žalovanou dne 19. 3. 2017 smlouvu o povoleném debetu číslo, na základě které se anonymizováno zavázala poskytnout žalované kontokorentní úvěr ve výši 11 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednaným úrokem ve výši 21,90% p.a. vždy nejdéle do jednoho roku od čerpání úvěru. Žalovaná však tuto částku řádně nesplácela a ničeho neuhradila. právnická osoba postoupila dluh za žalovanou na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2020, o čemž byla žalovaná informována.
Věc obsahuje cizí prvek spočívající v cizí státní příslušnosti žalované, jež je státní občankou země. Je proto třeba nejdříve zkoumat, zda český soud má pravomoc ve věci jednat a v kladném případě zda lze věc projednat a rozhodnout podle českého právního řádu. Jelikož jsou oba účastníci státními příslušníky zemí, které jsou členy Evropské unie, bez ohledu na jejich státní příslušnost je třeba aplikovat na místě vnitrostátních procesních předpisů (tedy občanského soudního řádu České republiky) Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Až na výjimky v tomto nařízení uvedené platí, že osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost, mohou být žalovány u soudů tohoto členského státu (kapitola II oddíl 1 článek 4 odst. 1 tohoto nařízení). Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Z tohoto pohledu se soud zabýval otázkou, jaké místo lze považovat za obvyklé bydliště účastníků. V tomto směru bylo třeba vycházet z článku číslo 62 odst. 1 uvedeného nařízení, které co do pojmu bydliště odkazuje na vnitrostátní (procesní) předpisy. Pojem bydliště je zakotven v § 85 odst. 1 o. s. ř. a chápe se jako místo, kde se účastník řízení zdržuje s úmyslem zdržovat se tam trvale. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalovaná zdržovala na území České republiky, na adrese adresa žalované, došlo tedy k založení mezinárodní příslušnosti českého justičního orgánu a Okresní soud v České Lípě bude příslušný k projednání a rozhodnutí o věci dle českého právního řádu.
Vzhledem k tomu, že listinné důkazy předložené žalobkyní byly dostačující a žalobkyně sdělila, že souhlasí s tím, aby soud rozhodl bez jednání, soud usnesením vyzval žalovanou, aby se ve lhůtě jednoho týdne vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. V souladu s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) připojil soud doložku, že nevyjádří-li se žalovaná v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky. Žalované bylo usnesení doručeno ve smyslu § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dnem 18. 4. 2022. Žalovaná se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřila, soud má tedy za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů taktéž souhlasí. Žalovaná se k věci nikterak nevyjádřila, soudu nic netvrdila ani nedoložila.
Ze smlouvy číslo o povoleném debetu na běžném účtu ze dne 19. 3. 2017 bylo zjištěno, že právnická osoba poskytla žalované bankovní produkty a služby, zřídila a vedla pro žalovanou bankovní účet a poskytla žalované kontokorentní úvěr, kterým umožnila žalované přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 11 000 Kč.
Žalovaná překročila sjednanou výši úvěrového limitu a úvěr nesplácela řádně a včas, jak vyplývá z Výpisu z povoleného debetu. právnická osoba vyzvala žalovanou dopisem ze dne 13. 1. 2020 k okamžitému zaplacení dlužné částky. Žalobkyně před podáním žaloby žalovanou vyzvala k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 7. 4. 2020. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2020 soud zjistil, že právnická osoba postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. O tomto byla žalovaná informována dopisem ze dne 11. 3. 2020.
Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Žalovaná překročila sjednanou výši úvěrového limitu a úvěr nesplácela řádně a včas a vznikla jí tak povinnost uhradit žalobkyni dlužnou částku včetně smluvního úroku. Ve smyslu § 1970 o. z. soud přiznal žalobkyni také úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměna ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu), paušální náhrada nákladů ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud přiznal náklady právního zastoupení dle § 14b advokátního tarifu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.