Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 127/2022-29

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 55 175,25 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 26 016 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 24. 8. 2021 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 34 079,54 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 323,93 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28 025,85 Kč od 20. 7. 2021 do 23. 8.2021 a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 009,85 Kč od 24. 8. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 26 016 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 24. 8. 2021 do zaplacení. II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 34 079,54 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 323,93 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28 025,85 Kč od 20. 7. 2021 do 23. 8.2021 a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 009,85 Kč od 24. 8. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 26. 11. 2021 ve znění jejího doplnění domáhala zaplacení částky v celkové výši 55 172,25 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou Smlouvu o úvěru číslo jejíž přílohou č. 1 byl Předpis splátek. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta hotovost ve výši 30 000 Kč, kterou žalovaná převzala v místě svého bydliště. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku a spolu s ní zaplatit částku ve výši 25 776 Kč představující součet kapitalizovaného smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku. Celkovou částku ve výši 55 776 Kč se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. První splátka byla splatná měsíc po podpisu smlouvy a poslední splátka byla stanovena na 13. 11. 2020. Žalovaná svůj dluh nehradila řádně a včas, a uhradila pouze jednu splátku ve výši 3 984,01 Kč, která byla alokována poměrně na jistinu a sjednané příslušenství pohledávky podle předpisu splátek. Právní předchůdkyně žalobkyně s ohledem na prodlení žalované její závazek zesplatnila ke dni 13. 11. 2020. Žalované podle žalobkyně dále vznikla povinnost uhradit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021, o čemž byla žalovaná písemně informována oznámením ze dne 5. 8. 2021. Ode dne postoupení pohledávky neuhradila žalovaná na svůj dluh ničeho. Žalobkyně žalobou požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 28 025,85 Kč, částky 26 173,29 Kč označené jako„ úrok“, která ale sestávala z částky 2 513,14 Kč jako nesplaceného úroku, 13 649,99 Kč jako nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru, 2 588,72 Kč jako nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru, 5 014,29 Kč jako nesplaceného inkasního poplatku a 2 407,15 Kč jako smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu za období po konečné splatnosti. Dále žalobkyně požadovala 39 Kč jako náklady na mimosoudní vymáhání pohledávky a 5 857,40 Kč jako smluvní pokutu za dobu od 14. 11. 2020 do 10. 6. 2021. Částka jistiny 55 172,25 Kč se tak sestává z jistiny, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru, nesplaceného inkasního poplatku, nákladů na mimosoudní vymáhání pohledávky a smluvní pokuty. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu výzvou ze dne 18. 10. 2021, žalovaná však na tuto výzvu nereagovala.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba doručena do vlastních rukou náhradním způsobem dne 9. 5. 2022 (zásilka uložena dne 28. 4. 2022), na svou obranu netvrdila žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhla provedení žádných právně relevantních důkazů.

3. Soud rozhodl ve věci na základě předložených listin bez nařízení jednání, vzhledem k tomu, že žalobkyně s tím vyslovila souhlas a u žalované se má za to, že s takovým postupem souhlasila, neboť na výzvu soudu dle ust. nereagoval. ( ).

4. Soud z předložených důkazů zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:

5. Ze žádosti o úvěr ze dne 13. 9. 2019, Smlouvy o úvěru číslo ze dne 13. 9. 2019 a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 13. 9. 2019 soud zjistil, že na základě žádosti žalované uzavřela společnost právnická osoba, IČO, dne 13. 9. 2019 se žalovanou smlouvu, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí celé výše uvedené částky v hotovosti. Poskytnutou částku spolu s náklady úvěru ve výši 25 776 Kč (sestávající z úroku v částce 2 888 Kč, úplaty za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 788 Kč a částky za inkaso plateb v hotovosti ve výši 5 400 Kč), tedy celkem částku 55 776 Kč, se žalovaná zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Ze smlouvy dále vyplývá, že žalovaná vzala na vědomí, že jí úvěr nebyl mimo jiné poskytnut na základě analýzy její finanční situace, jejích požadavků, cílů, potřeb a rizik, kterým může být vystavena po celou dobu trvání smlouvy. Soud dále ze smlouvy zjistil, že mezi stranami smlouvy byla sjednána sazba úvěru 15 %. Ve smlouvě bylo rovněž dohodnuto, že v případě, že žalovaná neuhradí ani přes výzvu právní předchůdkyně žalobkyně řádně a včas splátku ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy, měly se zbývající část úvěru, úhrada za poskytnutí úvěru a náklady na vyhodnocení úvěru stát splatnými první den následující po uplynutí stanovené třicetidenní lhůty.

6. Ze žádosti o úvěr má soud za prokázané, že žalovaná uvedla, že je zaměstnána, její příjem měl činit 18 082 Kč, náklady na bydlení a energie měly činit celkem 2 000 Kč a náklady na dopravu, jídlo a další osobní náklady měly činit celkem 3 410 Kč. Žalovaná měla mít vlastní bydlení, měla být rozvedená a neměla žádné vyživované děti.

7. Podle pracovní smlouvy byla žalovaná zaměstnána u Obvodního soudu pro Prahu 7 od 1. 3. 2019 na dobu určitou do 29. 2. 2020 a podle platového výměru činil její hrubý měsíční příjem 24 500 Kč. Z výplatních pásek soud zjistil, že čistý měsíční příjem žalované za květen 2019 činil 18 939 Kč, za červen 2019 částku 16 403 Kč, za červenec 2019 částku 9 447 Kč a za srpen 2019 částku 19 612 Kč. Průměrný měsíční příjem žalované za uvedené období činil 16 100 Kč.

8. Z přehledu plateb ke smlouvě číslo soud zjistil, že žalovaná zaplatila na dluh jednu splátku ve výši 3 984 Kč.

9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.7.2021, výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně, seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o úplatě má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávky za žalovanou. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 5. 8. 2021, a tento přípis byl odeslán podle podacího archu dne 9. 8. 2021. V oznámení o postoupení pohledávek byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy.

10. Výzvou ze dne 17. 8. 2021 bylo žalované opětovně oznámeno postoupení pohledávky a žalovaná byla vyzvána k zaplacení dluhu, stejně jako další výzvou ze dne 6. 9. 2021 (viz rovněž výpis úkonu smírného vymáhání).

11. Z předžalobní upomínky ze dne 18. 10. 2021 a podacího lístku ze dne 20. 10. 2021 má soud za prokázané, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby v dodatečné lhůtě do 1. 11. 2021.

12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaná uzavřela na základě své žádosti se společností právnická osoba, IČO, Smlouvu o úvěru číslo ze dne 13. 9. 2019, na základě které byla žalované poskytnuta částka 30 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná rovněž potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit náklady úvěru ve výši 25 776 Kč, tedy celkem částku 55 776 Kč, ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Žalovaná na dluh uhradila jednu splátku ve výši 3 984 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.7.2021 postoupila společnost právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni, a postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 5. 8. 2021, kde byla zároveň vyzvána k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 10 dní od doručení přípisu, a dále dopisem ze dne 6. 9. 2021.

13. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení , (dále jen „“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Soud ve smyslu ustanovení přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle ustanovení platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále také „“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle věta prvá dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak , v platném znění.

19. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba nebyla uplatněna zcela po právu, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem posuzovala bonitu žalované úvěr splácet. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je zaměstnána, a její příjem měl činit 18 082 Kč. Z pracovní smlouvy vyplývá, že žalovaná byla zaměstnána na dobu určitou do 29. 2. 2020, a podle výplatních pásek činil její průměrný čistý měsíční příjem za květen až srpen 2019 částku 16 100 Kč. Žalovaná měla mít vlastní bydlení, nicméně ze žádosti ani smlouvy nevyplývá, že by si právní předchůdkyně žalobkyně tuto skutečnost ověřovala. Náklady žalované na bydlení spolu s energiemi měly činit celkem 2 000 Kč a další náklady na dopravu, jídlo a další osobní náklady měly činit celkem 3 410 Kč. Tyto skutečnosti však nebyly nijak ze strany právní předchůdkyně žalobkyně blíže ověřovány a zkoumány, a právní předchůdkyně žalobkyně však nezkoumala, co konkrétně tvořily výdaje žalované, a že činily právě 3 410 Kč. Ze smlouvy pak přímo vyplývá, že žalované byl úvěr poskytnut, aniž by právní předchůdkyně žalobkyně porovnávala její příjmy a výdaje ve smyslu § 86 odst. 2 zákona spotřebitelském úvěru, tedy že by před uzavřením smlouvy se žalovanou provedla analýzu její finanční situace.

20. Soud má tak za to, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované splácet úvěr, a proto je uzavřená smlouva neplatné dle ust. zákona o spotřebitelských úvěrech ve spojení s ustanovením .

21. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti smlouvy přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu , neboť měl za to, že ust. a 87 je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2020, č. j. - 46„ české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48 EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48 EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C -91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -106/89, Marleasing SA, z 13. 11. 1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C -377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C -76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C 679/18, v němž soud konstatoval, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.

22. Vzhledem k tomu, že však právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované částku 30 000 Kč, vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení, které je povinna vrátit ve smyslu Žalovaná na dluh uhradila jednu splátku ve výši 3 984 Kč, a soud tuto částku odečetl od částky 30 000 Kč. Zbývající dluh žalované tak činí 26 016 Kč. Protože právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni dle a násl. o. z., a toto postoupení bylo žalované řádně oznámeno ve smyslu o. z., dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 26 016 Kč, a proto co do této částky žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku).

23. Vzhledem k tomu, že žalovaná je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle o. z. z dlužné částky 26 016 Kč ve výši dle , tj. ve výši 8,25 % ročně z této částky. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni až od 24. 8. 2021, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaná byla poprvé vyzvána k vrácení dlužné částky výzvou ze dne 5. 8. 2021, v níž jí byla stanovena lhůta k zaplacení 10 dní od doručení. Výzva byla žalované odeslána 9. 8. 2021, a s ohledem na ust. má soud za to, že zásilka proto byla žalované doručena 12. 8. 2021 Lhůta k plnění tak žalované uplynula dnem 23. 8. 2021 (pondělí) a ode dne následujícího je proto žalovaná v prodlení (výrok I. rozsudku).

24. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.).

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , když žalované, která byla ve sporu úspěšná, a náležel by jí nárok na úhradu vynaložených nákladů na soudní spor podle poměru úspěchu ve věci, žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.