Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 76/2022-11
Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Jakšičovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa žalované
o zaplacení 12 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 8 000 Kč od 10. 12. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 4 000 Kč, částky 150 Kč, částky 690 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 840 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 152,88 Kč, a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 8 000 Kč od 15. 6. 2021 do 9. 12. 2021 a úroku z prodlení ve výši 1,5 % p. a. z částky 8 000 Kč od 10. 12. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 8 000 Kč od 10. 12. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 4 000 Kč, částky 150 Kč, částky 690 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 840 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 152,88 Kč, a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 8 000 Kč od 15. 6. 2021 do 9. 12. 2021 a úroku z prodlení ve výši 1,5 % p. a. z částky 8 000 Kč od 10. 12. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně právnická osoba s žalovanou uzavřel dne 18. 9. 2019 smlouvu o úvěru číslo platnou a účinnou ve znění ze dne 22. 11. 2019, na jejímž základě poskytl žalované peněžní prostředky v celkové výši 8 000 Kč. Podle smlouvy o úvěru se žalovaná zavázala vrátit částku 9 840 Kč spolu s příslušenstvím do 22. 12. 2019. Žalovaná však částku neuhradila řádně a včas, čímž jí vznikla povinnost uhradit vedle jistiny také smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Ta činila ke dni postoupení pohledávky částku 4 000 Kč. Dále právnímu předchůdci žalobkyně vznikl nárok na sjednaný úrok z úvěru dle obchodních podmínek v částce 1 840 Kč, paušální náhradu nákladů na upomínání podle Sazebníku v částce 150 Kč. Právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovanou postoupil na žalobkyni, avšak ani poté žalovaná dluh nezaplatila, je v prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyně proto požaduje též náklady mimosoudního vymáhání, zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny úvěru.
2. Vzhledem k žalobkyní předloženým listinám, vyzval soud žalovanou, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřila, a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.
3. Po provedeném dokazování má soud z předložených listinných důkazů, zejména ze smlouvy o úvěru ze dne 18. 9. 2019 ve znění smlouvy o úvěru ze dne 22. 11. 2019 a výpisu z účtu, za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl převodem na bankovní účet žalované částku 8 000 Kč a žalovaná se zavázala takto poskytnutou částku vrátit ve lhůtě do 30 dnů a zaplatit úrok v částce 1 840 Kč, při roční úrokové sazbě 88,37 % Smlouvou byla sjednána možnost prodloužení splatnosti o dalších 30 dní a to i opakovaně, vždy za poplatek 1 840 Kč. Žalovaná na poskytnutý úvěr neuhradila ničeho. Dosud tedy dluží žalobkyni výše uvedené částky, které žalobkyně uplatňuje v tomto řízení. Podle obchodních podmínek, které jsou dle smlouvy o úvěru její nedílnou součástí, je úvěrovaný povinen zaplatit paušální náhradu výdajů vynaložených na vyhotovení a zaslání každé upomínky či výzvy ve výši uvedené v Sazebníku. Přímo v úvěrové smlouvě je mimo jiné sjednáno, že klient (úvěrovaný), který je v prodlení se splacením úvěru, je povinen zaplatit věřiteli (úvěrujícímu) smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny. Postoupení pohledávky z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni je prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 a potvrzením o zaplacení za postoupené pohledávky. Ke dni postoupení činil celkový dluh žalované částku 13 990 Kč, kterou tvoří nesplacená jistina ve výši 8 000 Kč, smluvní pokuta ve výši 4 000 Kč, úrok ve výši 1 840 Kč a náhrada nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Žalované byla zaslána též předžalobní upomínka, jak vyplývá z upomínky ze dne 9. 11. 2021.
4. Soud při právní kvalifikaci postupoval dle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), které stanovuje, že je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
5. Jak vyplývá z výše citovaného ustanovení § 580 o. z., neplatným je právní jednání, které je v rozporu s dobrými mravy. V dané věci je na místě ve světle nejnovější judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu posoudit smlouvu jako takovou z hlediska dobrých mravů, a to v závislosti na celkovém zatížení, které dlužníku obsah předmětné smlouvy z hlediska jeho majetkové situace a srovnání vzájemných práv a povinností přináší, neboť meritum dále uvedené judikatury spočívá v tom, zda nároky věřitele ve svém souhrnu nejsou ve zjevném rozporu s dobrými mravy. Uzavřená smlouva zavazuje žalovanou, proti poskytnutém úvěru 8 000 Kč, vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkem 9 840 Kč při splatnosti 30 dní. V dané věci si účastníci sjednali úrok z úvěru ve výši 88,37 % ročně, při RPSN 363,9 %. Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 dovodil, že smlouva je v části, ve které si účastníci sjednali úrok ve výši 60 % ročně, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Obdobně pak hovoří i rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 nebo sp. zn. 20 Cdo 474/2006). Podle odborné literatury (příjmení, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091)„ Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 3194/18 dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Obdobně a již konstantně rozhoduje i Nejvyšší soud (např. rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, 20 Cdo 3811/2019, 20 Cdo 2884/2019 nebo 20 Cdo 75/2020), kdy v případech, kde se RPSN pohybuje v rozmezí 94,98 % až 148,17 % ročně je namístě shledat celé takto požadované plnění za nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka. Tato rozhodnutí je vhodné aplikovat již v řízení nalézacím, neboť exekuční řízení je určeno primárně k výkonu daného rozhodnutí. Vedle toho je žalovaná povinna uhradit také smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení s úhradou dluhu a další poplatky, které samy o sobě nejsou nepřiměřeně vysoké, avšak s ohledem na již zmíněnou výši RPSN, jež téměř čtyřnásobně převyšuje hodnotu RPSN, která již byla soudy opakovaně shledána nemravnou, přičemž tyto již pouze podtrhují zcela zjevně nepřiměřenou výši finančního zatížení dlužníka. V daném případě poměr finančního zatížení jednoznačně překročil přípustné meze, přičemž na věci nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaná takto koncipovanou smlouvu podepsala a s uvedenými ujednáními souhlasila, když z charakteru tohoto smluvního vztahu je zřejmé, že silnější ze stran předkládá formulářovou smlouvu straně slabší, která nemá reálnou možnost jakékoliv její modifikace.
6. V daném smluvním vztahu účastníků řízení proto soud shledal absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky řízení, a to ve smyslu § 580 o. z., neboť je v rozporu s dobrými mravy.
7. S ohledem na neplatnost právního základu smluvního vztahu je podle pravidel bezdůvodného obohacení uvedených v § 2991 a násl. o. z. na místě, aby každá ze stran vydala druhé straně to, co na základě neplatné smlouvy získala. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 8 000 Kč, pročež bylo v tomto rozsahu žalobě vyhověno. Ve zbytku uplatněných nároků byla žaloba zamítnuta.
8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., který stanoví, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Vzhledem k tomu, že ve věci úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho stejnopisu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Táboře.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.