Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 1/2022-17
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Alžbětou Stříbrnou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 9 472 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 092 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 000 Kč od 17. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 3 980 Kč zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 240 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 092 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 000 Kč od 17. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 3 980 Kč zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 240 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 9 472 Kč s úrokem z prodlení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč z titulu úvěrové smlouvy ze dne 14. 9. 2021.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
5. Žalobkyně coby poskytovatelka spotřebitelských úvěrů uzavřela s žalovanou dne 14. 9. 2021 úvěrovou smlouvu nazvanou„ Simplepůjčka“ prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Totožnost žalované žalobkyně ověřila vyžádáním kopie občanského průkazu žalované a zaslání 1 Kč z účtu žalované na účet žalobkyně. Před uzavřením smlouvy žalobkyně provedla lustraci žalované ve veřejně dostupných databázích ISIR, příjmení s negativním výsledkem, a dále si vyžádala výplatní pásky žalované za období duben, květen a červen 2021, dle nichž činil průměrný měsíční příjem žalované 41 611 Kč. Výdaje žalované stanovila žalobkyně dle statistických údajů na 10 100 Kč za bydlení a 5 764 Kč na osobní výdaje, dále zohlednila další závazky žalované ve výši 15 000 Kč měsíčně, které zjistila lustrací žalované v registru úvěrů REPI.
6. Žalobkyně dne 14. 9. 2021 na základě smlouvy poskytla žalované na její bankovní účet 4 000 Kč. Žalovaná se tuto částku zavázala vrátit do 17. 10. 2021 spolu s úrokem ve výši 39 % ročně a s jednorázovým poplatkem za sjednání úvěru ve výši 992 Kč, v případě prodlení pak s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 4 272 Kč. Pro případ prodlení strany dále sjednaly povinnost žalované uhradit žalobkyni náklady na upomínání ve výši 450 Kč za první upomínku, 650 Kč za druhou upomínku a 1 500 Kč za předání pohledávky inkasní agentuře (žalobkyně doložila rozpis těchto nákladů prokazující jejich účelnost) a smluvní pokutu ve výši 15 % z jistiny poskytnutého úvěru zajišťující závazky žalované nepeněžitého charakteru. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Žalobkyně proto požaduje vedle dlužné jistiny ve výši 4 000 Kč poplatek ve výši 4 272 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 200 Kč (za dvě porušení povinnosti po 600 Kč) a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč (součet částek 450 Kč, 650 Kč a 1 500 Kč). Žalovaná dluh neuhradila navzdory předžalobní upomínce.
7. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila.
8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:
9. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“).
10. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované 4 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s úrokem do 17. 10. 2021. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.
11. Dle soudu žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 a 87 zákona dostatečně (zejména s přihlédnutím k výši poskytnutého úvěru), v tomto směru tedy nepochybila a smlouva o spotřebitelském úvěru byla sjednána platně.
12. Naproti tomu soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá nárok na plnou částku nákladů spojených s uplatněním pohledávky a poplatku za poskytnutí úvěru. Je třeba zdůraznit, že žalobkyně ve smlouvě sjednala poplatek za poskytnutí úvěru ve dvou variantách, a to ve výši 992 Kč pro případ řádného splacení úvěru a ve výši 4 272 Kč pro případ prodlení. Takového odlišení poplatků na sjednání úvěru však není opodstatněné, neboť vstupní náklady na poskytnutí úvěru jsou vždy stejné bez ohledu na případné prodlení dlužníka. Nadto je z konstrukce tohoto ujednání zřejmé, že jde ve skutečnosti o platbu související s prodlením spotřebitele, která však není obsažena v § 122 zákona o spotřebitelském úvěru a jako taková je nepřípustná. Soud proto přiznal žalobkyni pouze 992 Kč představující jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru.
13. Stejně tak soud nepřiznal žalobkyni v plné výši částku 2 600 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky. Podle § 122 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu. Soud nepovažuje za přiměřené náklady za upomínky ve výši 450 Kč a 650 Kč, neboť dle doloženého rozpisu jsou tyto náklady tvořeny mj. částkami, které s prodlením žalované nikterak nesouvisí a žalobkyně by je vynaložila v každém případě (jde zejména o nájem, vybavení kanceláře, energie apod.). Obdobně dle soudu není důvod zpoplatnit rozdílně první a druhou upomínku. V případě inkasní agentury se nadto soudu jeví jako nepřiměřená doba čtyř hodin při zpracování pohledávky za žalovanou. Soud proto přiznal žalobkyně za první dvě upomínky částku 600 Kč (2 x 300 Kč) a za předání pohledávky inkasní agentuře částku 500 Kč, celkem 1 100 Kč. Co do částky 1 500 Kč (2 600 – 1 100 Kč) soud náklady na upomínání považoval za smluvní pokutu.
14. Podle § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru. Spotřebitelský úvěr byl poskytnut ve výši 4 000 Kč, maximální výše smluvních pokut proto může činit 2 000 Kč. Žalobkyně uplatnila smluvní pokutu ve výši 1 200 Kč, celkový součet proto činí 2 700 Kč Částku 700 Kč představující smluvní pokutu soud proto žalobkyni nepřiznal.
15. Žalobkyni tak náleží částka 4 000 Kč (jistina), 992 Kč (poplatek za poskytnutí úvěru), 1 100 Kč (náklady spojené s uplatněním pohledávky), 2 000 Kč (smluvní pokuta), celkem tedy 8 092 Kč spolu s úroky z prodlení dle § 1970 o. z., jejichž výše vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do částky 3 280 Kč (poplatku za poskytnutí úvěru pro případ prodlení) a 700 Kč (smluvní pokuty) soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 240 Kč, přičemž tato částka představuje 40 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 70 % a úspěchu žalované v rozsahu 30 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.
17. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.
18. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.