Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 46/2021-87

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Doupovcovou ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno sídlem adresa žalobkyně

proti;

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození,

bytem adresa žalovaného,

o zaplacení částky 89.406 Kč s příslušenstvím (respektive o zaplacení částky 43.828 Kč s příslušenství a částky 45.578 Kč s příslušenstvím),

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni

a) částku 19.762 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19.762 Kč od 19. 3. 2021 do zaplacení,

b) částku 10.106 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10.106 Kč od 19. 3. 2021 do zaplacení,

to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části, tedy

a) ohledně částky 24.066 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8.303,44 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.534,29 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 24.368,14 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 24.368,14 Kč od 21. 1. 2020 do 18. 3. 2021, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4.606,14 Kč od 19. 3. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 19.762 Kč od 19. 3. 2021 do zaplacení,

b) ohledně částky 35.472 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9.021,14 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3.512,05 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 28.495,31 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 28.495,31 Kč od 21. 1. 2020 do 18. 3. 2021, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 18.389,31 Kč od 19. 3. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 10.106 Kč od 19. 3. 2021 do zaplacení,

se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni</b> <b>a) částku 19.762 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19.762 Kč od 19. 3. 2021 do zaplacení,</b> <b>b) částku 10.106 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10.106 Kč od 19. 3. 2021 do zaplacení,</b> <b>to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbývající části, tedy</b> <b>a) ohledně částky 24.066 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8.303,44 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.534,29 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 24.368,14 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 24.368,14 Kč od 21. 1. 2020 do 18. 3. 2021, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4.606,14 Kč od 19. 3. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 19.762 Kč od 19. 3. 2021 do zaplacení,</b> <b>b) ohledně částky 35.472 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9.021,14 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3.512,05 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 28.495,31 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 28.495,31 Kč od 21. 1. 2020 do 18. 3. 2021, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 18.389,31 Kč od 19. 3. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 10.106 Kč od 19. 3. 2021 do zaplacení,</b> <b>se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se žalobou, respektive návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 27. 11. 2020, domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 89.406 Kč s příslušenstvím, a dále aby žalovaného zavázal nahradit žalobkyni náklady řízení. Žalobkyně do žaloby zahrnula celkem 2 nároky:

a) Zaplacení částky 43.828 Kč (sestávající z dlužné jistiny ve výši 24.368,14 Kč a dlužného poplatku ve výši 19.459,86 Kč) spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 8.303,44 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.534,29 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 24.368,14 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny ve výši 24.368,14 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení se žalobkyně domáhala na základě tvrzení, že její právní předchůdce - společnost právnická osoba, IČO, uzavřel s žalovaným dne datum Smlouvu o zápůjčce číslo (dále jen„ Smlouva A“), na jejímž základě poskytl žalovanému v hotovosti v den uzavření Smlouvy A peněžní prostředky ve výši 28.000 Kč, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy A. Žalovaný se v souvislosti s poskytnutím uvedené částky ve Smlouvě A zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně vedle půjčené částky ve výši 28.000 Kč též částku ve výši 24.066 Kč (dále jen„ poplatek“), kterou tvoří kapitalizovaný úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy A ve výši 5.008 Kč (úroková sazba ve výši 29 % ročně), odměnu za zpracování a doručení výši 11.782 Kč a poplatek za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 7.276 Kč, to vše v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 868 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 23. 11. 2018. Žalovaný za celé období v souvislosti se Smlouvou A uhradil pouze částku 8.238 Kč, ze které právní předchůdce žalobkyně započetl částku 3.631,86 Kč na částečnou úhradu jistiny a částku ve výši 4.606,14 Kč na částečnou úhradu poplatku. Jelikož si žalovaný své smluvní povinnosti neplnil, splátky řádně a včas neplatil a ke dni 23. 11. 2018 dlužnou částku v plné výši neuhradil, právní předchůdce žalobkyně ke dni 24. 11. 2018 celý zbytek dluhu zesplatnil (částka 43.828 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 24.368,14 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 19.459,86 Kč) a navíc mu vzniklo právo ze zbylé části dlužné jistiny (tj. z částky 24.368,14 Kč) požadovat jednak úrok ve výši 29 % ročně od 24. 11. 2018 až do zaplacení a rovněž zákonný úrok z prodlení od 24. 11. 2018 až do zaplacení.

b) Zaplacení částky 45.578 Kč (sestávající z dlužné jistiny ve výši 28.495,31 Kč a dlužného poplatku ve výši 17.082,69 Kč) spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 9.021,14 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3.512,05 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 28.495,31 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny ve výši 28.495,31 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení se žalobkyně domáhala na základě tvrzení, že její právní předchůdce – společnost právnická osoba, IČO, uzavřel s žalovaným dne datum Smlouvu o zápůjčce číslo (dále jen„ Smlouva B“), na jejímž základě poskytl žalovanému v hotovosti v den uzavření Smlouvy B peněžní prostředky ve výši 45.000 Kč, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy B. Žalovaný se v souvislosti s poskytnutím uvedené částky ve Smlouvě B zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně vedle půjčené částky ve výši 45.000 Kč též částku ve výši 35.959 Kč (dále jen„ poplatek“), kterou tvoří kapitalizovaný úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy B ve výši 11.028 Kč (úroková sazba ve výši 29 % ročně), odměna za zpracování a doručení výši 14.441 Kč a poplatek za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 10.490 Kč, to vše v 18 měsíčních splátkách po 4.498 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 23. 12. 2018. Žalovaný za celé období v souvislosti se Smlouvou B uhradil částku 34.894 Kč, ze které právní předchůdce žalobkyně započetl částku 16.504,69 Kč na částečnou úhradu jistiny a částku ve výši 18.389,31 Kč na částečnou úhradu poplatku. Jelikož si žalovaný své smluvní povinnosti neplnil, splátky řádně a včas neplatil a ke dni 23. 12. 2018 dlužnou částku v plné výši neuhradil, právní předchůdce žalobkyně ke dni 24. 12. 2018 celý zbytek dluhu zesplatnil (částka 45.578 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 28.495,31 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 17.082,69 Kč) a navíc mu vzniklo právo ze zbylé části dlužné jistiny (tj. z částky 28.495,31 Kč) požadovat jednak úrok ve výši 29 % ročně od 24. 12. 2018 až do zaplacení a rovněž zákonný úrok z prodlení od 24. 12. 2018 až do zaplacení

2. Svoji aktivní věcnou legitimaci v dané věci žalobkyně dovodila na základě skutečnosti, že společnost právnická osoba, IČO, pohledávky za žalovaným vyplývající z výše uvedených smluv (Smlouva A a Smlouva B), včetně příslušenství a se všemi právy s nimi spojenými, postoupila žalobkyni jako novému věřiteli, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020. Žalobkyně také tvrdila, že před podáním žaloby její právní zástupce písemně vyzval žalovaného k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci, avšak žalovaný přesto dlužnou částku neuhradil.

3. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě tvrdila, že její právní předchůdce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením Smlouvy A i Smlouvy B vždy splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu až , o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy A i Smlouvy B. Žalovaný byl pokaždé dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly v obou případech zaznamenány do Zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v Zákaznické kartě (část„ Ověřené dokumenty“), mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl právní předchůdce žalobkyně v obou případech k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalovaného) spotřebitelský úvěr splácet a teprve na základě tohoto odborného vyhodnocení byly s žalovaným uzavřeny předmětné smlouvy, tj. Smlouva A i Smlouva B.

4. Okresní soud v Prostějově návrhu žalobkyně na vydání elektronického platebního rozkazu vyhověl elektronickým platebním rozkazem ze dne 28. 12. 2020, č.j. -9, který byl však následně zrušen usnesením ze dne 3. 2. 2021, č.j. -11, neboť se ho nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Věc byla následně převedena do rejstříku C a nově vedena pod sp. zn. .

5. Soud následně v souvislosti s nařízením ústního jednání ve věci vyzval žalobkyni, aby doplnila skutková tvrzení uvedená v žalobě tak, že doplní, jakým konkrétním způsobem její právní předchůdce jako poskytovatel úvěru splnil před uzavřením předmětných smluv o spotřebitelském úvěru - Smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum (Smlouva A) a Smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum (Smlouva B) povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit plánované úvěry tak, jak vyžaduje stávající judikatura Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu (, ), tj. aby zejména uvedla, na základě jakých informací získaných od spotřebitele (žalovaného), databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo jiných zdrojů (o příjmech a výdajích spotřebitele, o způsobu plnění dosavadních dluhů, příp. o hodnotě majetku, či jiných skutečnostech), byla úvěruschopnost žalovaného posouzena, jakým způsobem a s jakým výsledkem (tj. zda na základě získaných informací byly či mohly být důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), a aby ohledně toho předložila veškeréy a doklady, které měl její právní předchůdce jako poskytovatel úvěru k dispozici ke dni uzavření Smlouvy A a ke dni uzavření Smlouvy B (tj. zejména potvrzení o výši příjmu žalovaného od jeho zaměstnavatele, potvrzení o výši invalidního či starobního důchodu, daňové přiznání, výpisy z jeho účtu, ověření v registru SOLUS, NRKI a BRKI, apod.) Soud přitom žalobkyni upozornil, že nebude-li řádné a dostatečné posouzení úvěruschopnosti doloženo, může být uzavřená smlouva posouzena jako neplatná ve smyslu a odst. 2 , o spotřebitelském úvěru.

6. V doplnění žaloby, které bylo soudu doručeno dne 20. 4. 2022, žalobkyně v souvislosti se Smlouvou A i Smlouvou B odkázala na zákaznické karty ze dne 29. 9. 2017 a ze dne 23. 6. 2017, kdy v Zákaznické kartě ze dne 29. 9. 2017 žalovaný uvedl, že je zaměstnaný na plný pracovní úvazek jako obsluha herny ve právnická osoba – anonymizováno, jeho měsíční příjem činí 26.331 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné osobě. V Zákaznické kartě ze dne 23. 6. 2017 žalovaný uvedl, že je zaměstnaný na plný pracovní úvazek jako skladník ve právnická osoba technika, jeho měsíční příjem činí 24.983 Kč, žije s rodiči. Na základě těchto údajů právní předchůdce žalobkyně dospěl pokaždé k závěru, že schopnost žalovaného splácet plánované zápůjčky je dostatečná. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že žalovaný na obou zákaznických kartách svým podpisem stvrdil úplnost, přesnost a pravdivost veškerých v kartě uvedených údajů. Žalobkyně též poukázala na to, že z uvedených zákaznických karet se podává, že právní předchůdce žalobkyně údaje uvedené v Zákaznické kartě ze dne 29. 9. 2017, tedy před uzavřením Smlouvy A, ověřil z pracovní smlouvy a z výplatních pásek za měsíce 6,7, číslo, a údaje uvedené v Zákaznické kartě ze dne 23. 6. 2017, tedy před uzavřením Smlouvy B, ověřil z pracovní smlouvy, z výplatních pásek za měsíce 2,3, číslo as z výpisů z účtu žalovaného za měsíce 3,4, číslo Vedle Zákaznické karty ze dne 29. 9. 2017 a Zákaznické karty ze dne 23. 6. 2017 však žalobkyně žádný z dokladů uvedených v těchto zákaznických kartách, kterými měl právní předchůdce žalobkyně před uzavřením Smlouvy A a před uzavřením Smlouvy B ověřit tvrzení žalovaného a jeho majetkovou situaci, však žalobkyně soudu nepředložila, což odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně ani žalobkyně nemají kopie těchto dokladů k dispozici, neboť uchazeči o zápůjčku tyto dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při uzavírání Smlouvy, a že dle jejího názoru, který vyslovil i Krajský soud v Českých Budějovicích v rozsudku ze dne 31. 7. 2020, č.j. -97, je tento postup, tj. ověření příslušných informací dle předložených dokladů žadatele o půjčku bez pořizování jejich kopií, zcela dostačující a vyhovující požadavkům zákona, tj. že stačilo, žey, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě, a že tudíž není důvod pochybovat o doložení těchto listin tehdejšímu věřiteli. Pro případ, že by soud shledal, že žalobkyně dostatečně neprokázala splnění zákonné povinnosti dle ust. - , o spotřebitelském úvěru, žalobkyně vyjádřila právní názor, že předmětné Smlouvy byly uzavřeny po datu nabytí účinnosti , o spotřebitelském úvěru, tj. po 1. 12. 2016, a neprokázání splnění povinnosti dle ust. až , o spotřebitelském úvěru, s ohledem na ust. věty druhé tohoto zákona nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale pouze její relativní neplatnost, které se musí spotřebitel dovolat (uplatnit námitku neplatnosti smlouvy v zákonem stanovené lhůtě).

7. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena spolu s výzvou k vyjádření (viz. č.l. 49 a č.l. 52) dne 18. 3. 2021 postupem dle ust. , (dále jen „“), nevyjádřil, v řízení zůstal po celou dobu zcela nečinný. Předvolání k ústnímu jednání nařízenému na den datum, které bylo žalovanému doručováno na adresu jeho trvalého pobytu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel jako místo jeho trvalého pobytu, si žalovaný nepřevzal a soud je v souladu s ust. , ve spojení s ust. , považuje za doručené dnem 4. 4. 2022 (pondělí). Za těchto okolností lze konstatovat, že žalovaný byla řádně předvolán k ústnímu jednání, avšak bez omluvy se k němu nedostavil. Za žalobkyni se k jednání dostavil právní zástupce na základě substituční plné moci. Soud tudíž v souladu s ust. v dané věci jednal a rozhodl bez přítomnosti žalovaného, přičemž provedl dokazování toliko listinami předloženými žalobkyní, když žalovaný soudu žádný důkazní materiál nepředložil. Konkrétně soud provedl důkaz Smlouvou o zápůjčce číslo z datum (Smlouva A), Smlouvou o zápůjčce číslo z datum (Smlouva B), Zákaznickou kartou ze dne datum, Zákaznickou kartou ze dne datum, tabulkou umoření ke Smlouvě číslo tabulkou umoření ke Smlouvě číslo Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně Seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, předžalobní výzvou ze dne 23. 4. 2020, a podacími lístky ze dne 14. 2. 2020 a ze dne 24. 4. 2020, z nichž zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci:

8. Právní předchůdce žalobkyně, tj. společnost právnická osoba, IČO, uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu, označenou jako„ Smlouva o zápůjčce“, číslo smlouvy číslo (dále jen„ Smlouva A“), ve které je uvedeno, že se jedná o smlouvu uzavřenou ve smyslu , , a , o spotřebitelském úvěru. Ze Smlouvy A se pak mimo jiné podává, že žalovaný svým podpisem potvrdil, že při podpisu Smlouvy A převzal od anonymizováno v místě svého bydliště v hotovosti celou částku„ zápůjčky“, tj. částku 28.000 Kč. Ze Smlouvy A bylo zjištěno, že žalovaný se zavázal vedle částky 28.000 Kč zaplatit právnímu předchůdci žalované i kapitalizovaný zápůjčním úrok ve výši 5.008 Kč, částku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 7.276 Kč a částku za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 11.782 Kč, celkem tedy vedle jistiny ve výši 28.000 Kč též částku ve výši 24.066 Kč (dále jen„ Poplatek“), celkem tedy 52.066 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 868 Kč, přičemž první splátku byl žalovaný povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření Smlouvy A a každou další týdenní splátku až po předposlední vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období. Poslední týdenní splátka ve výši 854 Kč byla splatná nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období. Smlouva je opatřena podpisem žalovaného a osoby jednající za právnická osoba (jméno anonymizováno). Nebylo prokázáno (a žalovaný to ani netvrdil), že by žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně, či následně přímo žalobkyni, zaplatil více než žalobkyní tvrzenou a tabulkou umoření doloženou částku 8.238 Kč. Žalobkyně k doložení a prokázání toho, že právní předchůdce žalobkyně řádně v souladu se zákonem ověřoval schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit, předložila pouze Zákaznickou kartu, dle které žalovaný před uzavřením Smlouvy A dne 29. 9. 2017 uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, má středoškolské vzdělání, je zaměstnaný na plný pracovní úvazek jako obsluha herny u zaměstnavatele anonymizováno – anonymizováno, sídlem adresa, s tím, že jeho pravidelný měsíční příjem za poslední 3 měsíce z tohoto zaměstnání činí 19.531 Kč. Žalovaný dále bez bližší specifikace uvedl, že vedle toho má ještě„ Ostatní“ příjem ve výši 6.800 Kč, celkem tedy příjem 26.331 Kč. V Zákaznické kartě ze dne datum je dále uvedeno, že běžné měsíční výdaje žalovaného tvoří externí splátky zápůjček u jiné společnosti ve výši 5.490 Kč, interní splátky 4.498 Kč, a že další odhadované měsíční výdaje žalovaného činí 6.000 Kč. Podle Zákaznické karty ze dne 29. 9. 2017 měl právní předchůdce žalobkyně uvedené údaje ověřit z pracovní smlouvy uzavřené na dobu určitou od 1. 6. 2017 do 1. 6. 2018 a třemi výplatními páskami za měsíce 6,7, číslo Tyto dokumenty však žalobkyně soudu nepředložila a soud proto nemohl ověřit pravdivost údajů v Zákaznické kartě uvedených.

9. Právní předchůdce žalobkyně, tj. společnost právnická osoba, IČO, uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu, označenou jako„ Smlouva o zápůjčce“, číslo smlouvy číslo (dále jen„ Smlouva B“), ve které je uvedeno, že se jedná o smlouvu uzavřenou ve smyslu , , a , o spotřebitelském úvěru. Ze Smlouvy B se pak mimo jiné podává, že žalovaný svým podpisem potvrdil, že při podpisu Smlouvy B převzal od anonymizováno v místě svého bydliště v hotovosti celou částku„ zápůjčky“, tj. částku 45.000 Kč. Ze Smlouvy B bylo zjištěno, že žalovaný se zavázal vedle částky 45.000 Kč zaplatit právnímu předchůdci žalované i kapitalizovaný zápůjčním úrok ve výši 11.028 Kč, částku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 10.490 Kč a částku za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 14.441 Kč, celkem tedy vedle jistiny ve výši 45.000 Kč též částku ve výši 35.959 Kč (dále jen„ Poplatek“), celkem tedy 80.859 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 4.498 Kč, přičemž první splátku byl žalovaný povinen zaplatit v den, kdy uplyne měsíc od data uzavření Smlouvy B a každou další měsíční splátku až po předposlední vždy posledního dne dalšího následujícího měsíčního období. Poslední měsíční splátka ve výši 4.493 Kč byla splatná posledního dne dalšího následujícího měsíčního období. Smlouva je opatřena podpisem žalovaného a osoby jednající za právnická osoba (jméno anonymizováno). Nebylo prokázáno (a žalovaný to ani netvrdil), že by žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně, či následně přímo žalobkyni, zaplatil více než žalobkyní tvrzenou a tabulkou umoření doloženou částku 34.894 Kč. Žalobkyně k doložení a prokázání toho, že právní předchůdce žalobkyně řádně v souladu se zákonem ověřoval schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit, předložila pouze Zákaznickou kartu, dle které žalovaný před uzavřením Smlouvy B dne datum uvedl, že je svobodný, žije s rodiči, nemá žádnou vyživovací povinnost, má učňovské vzdělání, je zaměstnaný na plný pracovní úvazek jako skladník u zaměstnavatele právnická osoba, sídlem adresa, s tím, že jeho pravidelný měsíční příjem za poslední 3 měsíce z tohoto zaměstnání činí 10.413 Kč. Žalovaný dále bez bližší specifikace uvedl„ další čisté příjmy domácnosti“ ve výší 14.520 Kč, celkem tedy příjem 24.933 Kč. V Zákaznické kartě ze dne 23. 6. 2017 je dále uvedeno, že běžné měsíční výdaje žalovaného tvoří externí splátky zápůjček u jiné společnosti ve výši 5.200 Kč, a že další odhadované měsíční výdaje žalovaného činí 3.000 Kč. Podle Zákaznické karty ze dne 23. 6. 2017 měl právní předchůdce žalobkyně uvedené údaje ověřit z pracovní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou od datum, třemi výplatními páskami za měsíce 2,3, číslo a třemi výpisy z účtu za měsíce 3,4, číslo Tyto dokumenty však žalobkyně soudu nepředložila a soud proto nemohl ověřit pravdivost údajů v Zákaznické kartě uvedených.

10. Právní předchůdce žalobkyně pohledávky ze Smlouvy A i ze Smlouvy B postoupil na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum a žalovanému byla změna v osobě věřitele řádně oznámena.

11. Podle ust. , (dále jen „“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ustanovení a 2 , o spotřebitelském úvěr, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

15. Podle ustanovení , (dále jen o. z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle ustanovení o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle ust. § 1968 věta první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný; výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. nař. vl. č. , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Repo sazba stanovená Českou národní bankou, platná ke dni 1. 1. 2021, činila 0,25 % (čerpáno z dat dostupných na www.cnb.cz).

18. Podle § 1879 o. z., věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

19. Soud na základě zjištěného skutkového stavu věc posoudil podle citované právní úpravy a učinil následující právní závěr.

20. Mezi právním předchůdcem žalobkyně – společností právnická osoba (dále též úvěrující věřitel) a žalovaným (dále též spotřebitelem) byly dne datum a dne datum uzavřeny smlouvy o spotřebitelském úvěru, které obsahují podstatné náležitosti upravené zákonem pro smlouvu o úvěru ( a násl. ). S ohledem na postavení žalovaného, jako slabší smluvní strany, a obsah uzavírané Smlouvy A i Smlouvy B, je pak nutno obsah těchto smluv a chování smluvních stran posoudit kromě též podle ustanovení o spotřebitelském úvěru, a zkoumat, zda úvěrující postupoval před a při jejím uzavřením v souladu s touto právní úpravou. Úvěrující věřitel poskytl spotřebiteli finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru, úvěrující tak měl zákonnou povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit poskytnuté úvěry. V této souvislosti byla žalobkyně soudem vyzvána, aby doplnila žalobní tvrzení o to, jakým konkrétním způsobem právní předchůdce žalobkyně splnil povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit plánovaný úvěr, přičemž soud poukázal na stávající judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu ČR, a současně aby ohledně toho předložila veškeréy a doklady, které měl její právní předchůdce jako poskytovatel úvěru k dispozici ke dni uzavření Smlouvy (tj. zejména potvrzení o výši příjmu žalovaného od jeho zaměstnavatele, potvrzení o výši invalidního či starobního důchodu, daňové přiznání, výpisy z jeho účtu, ověření v registru SOLUS, NRKI a BRKI, apod.). Soud přitom žalobkyni upozornil, že nebude-li řádné a dostatečné posouzení úvěruschopnosti doloženo, může být uzavřená smlouva posouzena jako neplatná ve smyslu a 2 , o spotřebitelském úvěru. Povinností úvěrujícího bylo podle platné právní úpravy před uzavřením takovéto Smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného (tj. schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr). Žalobkyně sice tvrdila, že její právní předchůdce jako úvěrující splnil tuto svoji zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr potvrdit. Žalobkyně v řízení k prokázání této zákonné povinnosti soudu předložila pouze zákaznické karty ze dne 29. 9. 2017 a ze dne 23.6.2017, které žalovaný vyplnil před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Podle těchto zákaznických karet měl sice žalovaný zástupci právního předchůdce žalobkyně (tj. úvěrujícímu) doložit výplatní pásky, pracovní smlouvu a výpisy ze svého účtu, avšak tyto dokumenty zmíněné v zákaznických kartách nebyly soudu ze strany žalobkyně předloženy. Žalobkyně tedy nijak nedoložila, a tudíž neprokázala, že by si její právní předchůdce jako úvěrující údaje uvedené žalovaným v zákaznických kartách řádně ověřil, a že uvedené doklady (výplatní pásky, pracovní smlouva, výpisy z účtu) byly skutečně před uzavřením Smlouvy A a před uzavřením Smlouvy B předloženy, a že se nejednalo o pouhé formální„ zaškrtnutí příslušných kolonek“ na připraveném formuláři označeném jako Zákaznická karta. Ohledně výdajů žalovaného pak žalobkyně ani netvrdila, že by skutečné výdaje žalovaného byly jakýmkoliv způsobem před uzavřením Smlouvy A a před uzavřením Smlouvy B ověřovány. Bez znalosti obsahu zmíněných dokladů, které měly prokazovat žalovaným tvrzené příjmy, nemohl soud učinit závěr ani o tom, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena skutečně řádně a s odbornou péčí. Za tohoto stavu věci nezbylo soudu než vycházet z toho, že právní předchůdce žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel pouze z obsahu Smlouvy, v níž měl žalovaný jako spotřebitel deklarovat, že byla řádně zkoumána jeho schopnost spotřebitelský úvěr splácet, a dále z údajů uvedených žalovaným v Zákaznické kartě, což je však dle názoru soudu nedostatečné. Za řádné posouzení úvěruschopnosti nelze považovat„ spolehnutí se“ na žalovaným tvrzené skutečnosti, nýbrž je třeba na základě těch skutečností a se souhlasem žalovaného získat další podklady pro řádné posouzení jeho úvěruschopnosti. Navíc právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným Smlouvu A a poskytl mu další spotřebitelský úvěr, přestože žalovaný již splácel předcházející úvěry splátkami ve výši 5.490 Kč měsíčně a 4.498 Kč měsíčně. Za daného stavu věci si s ohledem na deklarované příjmy žalovaného úvěrující nemohl být jistý, že žalovaný bude schopen další úvěr řádně splácet, když sjednaná splátka ve výši 868 Kč týdně (tj. cca 3.472 Kč měsíčně) nepochybně již představovala pro žalovaného podstatnou finanční zátěž, a to zejména s přihlédnutím k tomu, že již splácel předcházející úvěry částkami celkem 9.988 Kč měsíčně. Za takové situace by pak obezřetný úvěrující spotřebiteli předmětný úvěr nemohl poskytnout. Pokud za tohoto stavu věci právní předchůdce žalobkyně úvěr žalovanému přesto poskytl, nemohl soud s ohledem na nedostatek dokumentů předložených žalobkyní přijmout závěr, že právní předchůdce žalobkyně jako úvěrující skutečně na základě dostatečných informací s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného jako spotřebitele řádně splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Naopak soudu nezbylo, než uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru úvěruschopnost žalovaného řádně neověřil a že ji tudíž ani nemohl řádně vyhodnotit, a že důsledkem je s ohledem na ustanovení , o spotřebitelském úvěru, neplatnost uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru ze dne datum a ze dne datum, na jejichž základě žalobkyně dovozuje svůj nárok na zaplacení žalovaných částek vůči žalovanému, když svým charakterem se jedná o smlouvy o spotřebitelském úvěru. Porušil-li úvěrující svoji povinnost a přes výše uvedené spotřebiteli úvěry poskytl, je třeba dospět k závěru o neplatnosti takto uzavřených Smlouv, k nímž soud přihlédne i bez návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , , popř. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. , apod.).

21. K námitce žalobkyně, že v případě předmětných Smluv A a B se podle citované právní úpravy nejedná o absolutní neplatnost, soud uvádí, že dle gramatického výkladu ust. se sice jedná o neplatnost relativní, ale takový výklad zákona nemůže v širších souvislostech obstát. Podle názoru soudu se jedná o neplatnost absolutní. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na nerovném postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly. Právní názor soudu se opírá zejména o rozhodovací praxi soudního dvora Evropské unie, který průřezově pro spotřebitelské právo vymezuje soudu prostor pro postup z úřední činnosti. Kromě možnosti zabývat se platností z úřední činnosti, čemuž nasvědčuje nezbytnost stanovit neplatnost jako absolutní, nelze pominout ani jistou modifikaci zásady, že neznalost práva neomlouvá. V rozsudku ze dne 4. 6. 2015, příjmení C497/13 bod 42, Soudní dvůr Evropské unie dovodil, že zde hrozí nebezpečí, že spotřebitel se nedovolá svého práva, neboť o něm neví. Přitom podstatou právního stanoviska je právě skutečnost, že ekonomicky silnější subjekt prostřednictvím poskytování profesionálních právních služeb má na rozdíl od spotřebitele výhodu znalosti právní úpravy, využívající ve svůj prospěch, pročež je absence informovanosti spotřebitele vyvažována zásahem zvenčí.

22. Jelikož však žalovaný předměty zápůjček, tj. částku 28.000 Kč dne 29. 9. 2017 a částku 45.000 Kč dne 23. 6. 2017 na základě neplatných úvěrových smluv převzal, což žalovaný potvrdil svými podpisy na Smlouvě A a na Smlouvě B, a v rámci daného soudního řízení převzetí těchto částek žádným způsobem nezpochybnil, je povinen uvedené částky vrátit podle ust. § 2991 odst. 2 o. z., tedy jako bezdůvodné obohacení. Žalobní požadavky žalobkyně jsou proto v daném případě důvodné pouze zčásti. Podle žalobních tvrzení, která nebyla žalovaným zpochybněna, tento uhradil z titulu Smlouvy A pouze částku 8.238 Kč a z titulu Smlouvy B částku 34.894 Kč, soud tak na základě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) zavázal žalovaného a) k zaplacení částky 19.762 Kč (tj. převzatých 28.000 Kč minus již vrácených 8.238 Kč), tedy plnění, které žalovaný od právního předchůdce žalobkyně dne 29. 9. 2017 převzal, ale dosud nevrátil zpět, a b) k zaplacení částky 10.106 Kč (tj. převzatých 45.000 Kč minus již vrácených 34.894 Kč), tedy plnění, které žalovaný od právního předchůdce žalobkyně dne 23. 6. 2017 převzal, ale dosud nevrátil zpět. Vzhledem k tomu, že žalovaný tyto povinnosti nesplnil ani dodatečně, je ode dne 19. 3. 2021, tedy ode dne následujícího po dni, kdy mu byla doručena žaloba, s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení v prodlení ( ), a proto soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 19.762 Kč a částku 10.106 Kč i se zákonným úrokem z prodlení, jehož výše byla stanovena v souladu s ust. a nař. vl. č. (viz. výrok I. odstavec a) a odstavec b) tohoto rozsudku).

23. S ohledem na výše uvedené právní hodnocení soud ve zbývajícím rozsahu žalobu – pokud jde o nároky z neplatné Smlouvy A a z neplatné Smlouvy B jako nedůvodnou zamítl (viz. výrok II. odstavec a) a odstavec b) tohoto rozsudku).

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. , když přihlédl k tomu, že žalovaný byl v tomto řízení procesně úspěšnější než žalobkyně (při posouzení poměru celkové žalované částky včetně příslušenství ve vztahu k částkám, které soud žalobkyni tímto rozsudkem vůči žalovanému přiznal) a měl by proto právo na poměrnou část účelně vynaložených nákladů řízení, ale podle obsahu spisu mu žádné náklady tohoto řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. tohoto rozsudku).

25. Soud rozhodl o povinnosti žalované plnit žalobci ve lhůtě 3 dnů, když pro stanovení jiné, než zákonné lhůty nebyly shledány podmínky ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může žalobkyně jako oprávněná podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí dle anebo na exekuci dle exekučního řádu.