Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 76/2021-84

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Doupovcovou ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno sídlem adresa žalobkyně

proti;

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození,

bytem adresa žalovaného,

o zaplacení částky 22.930 Kč s příslušenstvím (respektive o zaplacení částky 14.690 Kč s příslušenství a částky 8.240 Kč s příslušenstvím),

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni

a) částku 7.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7.000 Kč od 30. 4. 2021 do zaplacení,

b) částku 2.072 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.072 Kč od 30. 4. 2021 do zaplacení,

to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části, tedy

a) ohledně částky 7.690 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7.432,27 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.506,68 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10.000 Kč od 7. 12. 2019 do 29. 4. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3.000 Kč od 30. 4. 2021 do zaplacení,

b) ohledně částky 6.168 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5.076,81 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.937 K, úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 6.579,61 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6.579,61 Kč od 7. 12. 2019 do 29. 4. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4.507,61 Kč od 30. 4. 2021 do zaplacení,

se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni</b> <b>a) částku 7.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7.000 Kč od 30. 4. 2021 do zaplacení,</b> <b>b) částku 2.072 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.072 Kč od 30. 4. 2021 do zaplacení,</b> <b>to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbývající části, tedy</b> <b>a) ohledně částky 7.690 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7.432,27 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.506,68 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10.000 Kč od 7. 12. 2019 do 29. 4. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3.000 Kč od 30. 4. 2021 do zaplacení,</b> <b>b) ohledně částky 6.168 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5.076,81 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.937 K, úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 6.579,61 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6.579,61 Kč od 7. 12. 2019 do 29. 4. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4.507,61 Kč od 30. 4. 2021 do zaplacení,</b> <b>se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se žalobou, respektive návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 31. 10. 2020, domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 22.930 Kč s příslušenstvím, a dále aby žalovaného zavázal nahradit žalobkyni náklady řízení. Žalobkyně do žaloby zahrnula celkem 2 nároky:

a) Zaplacení částky 14.690 Kč (sestávající z dlužné jistiny ve výši 10.000 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 1.139,70 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.310,30 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 240 Kč) spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 7.432,27 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.506,68 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení se žalobkyně domáhala na základě tvrzení, že společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitel“), uzavřela se žalovaným dne datum Smlouvu o půjčce číslo (dále jen„ Smlouva A“), na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření Smlouvy A peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy A. Žalovaný se v souvislosti s poskytnutím uvedené částky ve Smlouvě A zavázal zaplatit původnímu věřiteli vedle půjčené částky ve výši 10.000 Kč též úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.400 Kč (úroková sazba ve výši 23,72 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč a poplatek za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 290 Kč, to vše v 58 týdenních splátkách po 305 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 3. 11. 2016. Žalovaný za celé období v souvislosti se Smlouvou A uhradil pouze částku 3.000 Kč, ze které právní předchůdce žalobkyně započetl 1.400 Kč na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, 860,30 Kč na poplatek za administrativní činnost, 689,70 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek a 50 Kč na poplatek za životní pojištění. Jelikož si žalovaný své smluvní povinnosti neplnil, splátky řádně a včas neplatil a ke dni 3. 11. 2016 dlužnou částku v plné výši neuhradil, právní předchůdce žalobkyně ke dni 4. 11. 2016 celý zbytek dluhu zesplatnil (částka 14.690 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 10.000 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 1.139,70 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.310,30 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 240 Kč) a navíc mu vzniklo právo ze zbylé části dlužné jistiny (tj. z částky 10.000 Kč) požadovat jednak úrok ve výši 23,72 % ročně od 4. 11. 2016 až do zaplacení a rovněž zákonný úrok z prodlení od 4. 11. 2016 až do zaplacení.

b) Zaplacení částky 8.240 Kč (sestávající z dlužné jistiny ve výši 6.579,61 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1.528,90 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 131,49 Kč) spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 5.076,81 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.937,37 Kč, s úrokem ve výši 20,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6.579,61 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6.579,61 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení se žalobkyně domáhala na základě tvrzení, že společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitel“), uzavřela s žalovaným dne datum Smlouvu o půjčce číslo (dále jen„ Smlouva B“), na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření Smlouvy B peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, což žalovaný potvrdil podpisem Smlouvy B. Žalovaný se v souvislosti s poskytnutím uvedené částky ve Smlouvě B zavázal zaplatit původnímu věřiteli vedle půjčené částky ve výši 10.000 Kč též úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 910 Kč (úroková sazba ve výši 20,98 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.000 Kč a poplatek za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 258 Kč, to vše ve 43 týdenních splátkách po 376 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 21. 4. 2016. Žalovaný za celé období v souvislosti se Smlouvou B uhradil pouze částku 7.928 Kč, ze které právní předchůdce žalobkyně započetl 3.420,39 Kč na jistinu, 910 Kč na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy B, 2.000 Kč na poplatek za administrativní činnost, 1.471,10 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek a 126,51 Kč na poplatek za životní pojištění. Jelikož si žalovaný své smluvní povinnosti neplnil, splátky řádně a včas neplatil a ke dni 21. 4. 2016 dlužnou částku v plné výši neuhradil, právní předchůdce žalobkyně ke dni 22. 4. 2016 celý zbytek dluhu zesplatnil (částka 8.240 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 6.579,61 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1.528,90 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 131,49 Kč) a navíc mu vzniklo právo ze zbylé části dlužné jistiny (tj. z částky 6.579,61 Kč) požadovat jednak úrok ve výši 20,98 % ročně od 7. 12. 2019 až do zaplacení a rovněž zákonný úrok z prodlení od 7. 12. 2019 až do zaplacení.

2. Svoji aktivní věcnou legitimaci v dané věci žalobkyně dovodila na základě skutečnosti, že v důsledku fúze sloučením ze dne 30. 9. 2016 se stala právním nástupcem původního věřitele, tj. společnosti právnická osoba, IČO, společnost právnická osoba IČO, která následně změnila název na právnická osoba, a pohledávky za žalovaným vyplývající z výše uvedených smluv (tj. ze Smlouvy A a ze Smlouvy B), včetně příslušenství a se všemi právy s nimi spojenými, postoupila žalobkyni jako novému věřiteli, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností od datum. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem z téhož data. Žalobkyně také tvrdila, že před podáním žaloby její právní zástupce písemně vyzval žalovaného k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci, avšak žalovaný přesto dlužnou částku neuhradil.

3. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě tvrdila, že původní věřitel jako poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením Smlouvy A i Smlouvy B vždy splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy A i Smlouvy B. Žalovaný byl pokaždé dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do Karty zákazníka (žalovaného) a byly ověřeny doklady uvedenými v Kartě zákazníka (část„ Dokumenty k ověření“, resp.„ Dokumenty na ověření finanční situace“), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl původní věřitel k v obou případech k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalovaného) spotřebitelský úvěr splácet a teprve na základě tohoto odborného vyhodnocení byly s žalovanou uzavřeny předmětn+é smlouvy, tj. Smlouva A i Smlouva B.

4. Okresní soud v Prostějově návrhu žalobkyně na vydání elektronického platebního rozkazu vyhověl elektronickým platebním rozkazem ze dne 10. 2. 2021, č.j. -5, který byl však následně zrušen usnesením ze dne 3. 3. 2021, č.j. -7, neboť se ho nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Věc byla následně převedena do rejstříku C a nově vedena pod sp. zn. .

5. Soud následně usnesením ze dne 13. 4. 2021 vyzval žalobkyni, aby doplnila skutková tvrzení uvedená v žalobě týkající se procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele tak, že doplní, jakým konkrétním způsobem původní věřitel splnil před uzavřením předmětných smluv o spotřebitelském úvěru - Smlouvy o půjčce ze dne datum (Smlouva A) a Smlouvy o půjčce ze dne datum (Smlouva B) - povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit plánovaný úvěr tak, jak vyžaduje stávající judikatura Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu (, ), tj. aby zejména uvedla, na základě jakých informací získaných od spotřebitele, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo jiných zdrojů (o příjmech a výdajích spotřebitele, o způsobu plnění dosavadních dluhů, příp. o hodnotě majetku, či jiných skutečnostech), byla úvěruschopnost žalovaného posouzena, jakým způsobem a s jakým výsledkem (tj. zda na základě získaných informací byly či mohly být důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), a aby ohledně toho předložila veškeréy a doklady, které měl původní věřitel jako poskytovatel úvěru k dispozici ke dni uzavření Smlouvy. Soud přitom žalobkyni upozornil, že nebude-li řádné a dostatečné posouzení úvěruschopnosti doloženo, může být uzavřená smlouva posouzena jako neplatná ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, ve znění

6. V doplnění žaloby, které bylo soudu doručeno dne 26. 4. 2021, žalobkyně v souvislosti se Smlouvou A odkázala na Kartu zákazníka, ve které žalovaný dne 24. 9. 2015 v souvislosti se žádostí o spotřebitelský úvěr uvedl, že je zaměstnaný na hlavní pracovní poměr jako operátor výroby ve právnická osoba anonymizováno, jeho měsíční příjem činí 14.000 Kč, žije v podnájmu a nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě. V souvislosti se Smlouvou B žalobkyně odkázala na Kartu zákazníka, ve které žalovaný dne 25. 6. 2015 v souvislosti se žádostí o spotřebitelský úvěr uvedl, že je zaměstnaný na hlavní pracovní poměr jako operátor výroby ve právnická osoba anonymizováno, jeho měsíční příjem činí 14.600 Kč, žije v podnájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že žalovaný na každé shora uvedené Kartě zákazníka svým podpisem stvrdil úplnost, přesnost a pravdivost veškerých v kartě uvedených údajů. Žalobkyně též poukázala na to, že z Karty zákazníka ze dne 24. 9. 2015 se podává, že původní věřitel před uzavřením Smlouvy A ověřil majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy, z výplatní pásky, z nájemní smlouvy a z výpisu z účtu, a z Karty zákazníka ze dne 25. 6. 2015 se podává, že původní věřitel před uzavřením Smlouvy B ověřil majetkovou situaci žalovaného z výplatní pásky, z výpisu z účtu, pracovní smlouvy a z nájemní smlouvy. Vedle Karty zákazníka ze dne 24. 9. 2015 a Karty zákazníka ze dne 25. 6. 2015 však žalobkyně soudu nepředložila žádné jinéy ani doklady, které měl původní věřitel při posuzování úvěruschopnosti žalované k dispozici ke dni uzavření Smlouvy A a ke dni uzavření Smlouvy B, přičemž žalobkyně výslovně uvedla, že kopie dokladů, na které karty zákazníka odkazují, nemá k dispozici právní předchůdce žalobkyně ani žalobkyně, když uchazeči o půjčku, resp. zápůjčku, dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy, a že dle jejího názoru, který vyslovil i Krajský soud v Českých Budějovicích v rozsudku ze dne 31. 7. 2020, č.j. -97, je tento postup, tj. ověření příslušných informací dle předložených dokladů žadatele o půjčku bez pořizování jejich kopií, zcela dostačující a vyhovující požadavkům zákona, tj. že stačilo, žey, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě, a že tudíž není důvod pochybovat o doložení těchto listin tehdejšímu věřiteli.

7. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena spolu s výzvou k vyjádření (viz. č.l. 48 a č.l. 62) dne 29. 4. 2021 postupem dle ust. , (dále jen „“), nevyjádřil, v řízení zůstal po celou dobu zcela nečinný. Předvolání k ústnímu jednání nařízenému na den datum, které bylo žalovanému doručováno na adresu jeho trvalého pobytu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel jako místo jejího trvalého pobytu, si žalovaný nepřevzal a soud je v souladu s ust. považuje za doručené dnem 4. 4. 2022. Za těchto okolností lze konstatovat, že žalovaný byla řádně předvolán k ústnímu jednání, avšak bez omluvy se k němu nedostavil. Za žalobkyni se k jednání dostavil právní zástupce na základě substituční plné moci. Soud tudíž v souladu s ust. v dané věci jednal a rozhodl bez přítomnosti žalovaného, přičemž provedl dokazování toliko listinami předloženými žalobkyní, když žalovaný soudu žádný důkazní materiál nepředložil. Konkrétně soud provedl důkaz Smlouvou o půjčce číslo z datum (Smlouva A) včetně Smluvních podmínek původního věřitele, Smlouvou o půjčce číslo z datum (Smlouva B) včetně Smluvních podmínek původního věřitele, Kartou zákazníka ze dne 24. 9. 2015, Kartou zákazníka ze dne 25. 6. 2015, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně Seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, předžalobní výzvou ze dne 3. 9. 2020, a podacími lístky ze dne 7. 1. 2020 a ze dne 4. 9. 2020, z nichž zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci:

8. Právní předchůdce žalobkyně, tj. společnost právnická osoba, uzavřel se žalovaným dne datum smlouvu, označenou jako„ Smlouva o půjčce“ číslo (dále jen„ Smlouva A“), ve které je uvedeno, že se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou ve smyslu , , a , o spotřebitelském úvěru, kdy spotřebitelský úvěr je ve Smlouvě označován též jako„ půjčka“. Ze Smlouvy A se pak mimo jiné podává, že žalovaný svým podpisem potvrdil, že při podpisu Smlouvy A mu byla obchodním zástupcem úvěrujícího vyplacena v místě jeho bydliště v hotovosti částka 10.000 Kč, a že tyto peněžní prostředky v hotovosti od obchodního zástupce převzal. Ze Smlouvy A bylo zjištěno, že žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit úvěrujícímu i s kapitalizovaným zápůjčním úrokem za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy A ve výši 1.400 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč a poplatkem za životní pojištění ve výši 290 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, přičemž první splátku byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního (sedmidenního) období. Smlouva A je opatřena podpisem žalovaného a osoby jednající za úvěrujícího (jméno anonymizováno) na zadní straně Smlouvy A. Smluvní podmínky byly ke Smlouvě A předloženy zvlášť bez podpisu smluvních stran, a proto soud z jejich obsahu nevycházel, neboť nebylo prokázáno, že by se žalovaný s jejich obsahem seznámil. Nebylo prokázáno (a žalovaný to ani netvrdila), že by žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně, či následně přímo žalobkyni, zaplatila z titulu Smlouvy A více, než žalobkyně tvrdila a doložila přehledem plateb, tedy vice než částku 3.000 Kč. Žalobkyně k doložení a prokázání toho, že původní věřitel (právní předchůdce žalobkyně) řádně v souladu se zákonem ověřoval schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit, předložila pouze Kartu zákazníka, dle které žalovaný dne 24. 9. 2015 před uzavřením Smlouvy A uvedl, že je zaměstnaný na hlavní pracovní poměr jako operátor výroby u zaměstnavatele právnická osoba, sídlem ulice a číslo obec, jeho měsíční mzda činí 14.000 Kč, žije v podnájmu, jeho měsíční výdaje činí celkem 7.804 Kč, kdy tuto částku tvoří nájemné/inkaso 2.000 Kč, výdaje domácnosti 4.000 Kč, výdaje za telefon 300 Kč a splátky jiných půjček ve výši 1.504 Kč měsíčně. Na základě toho byl deklarován použitelný příjem žalovaného (příjmy minus výdaje) ve výši 6.196 Kč. Podle Karty zákazníka měl žalovaný obchodnímu zástupci úvěrujícího doložit občanský průkaz, výplatní pásky, výpis z účtu, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu. Tyto dokumenty ay zmíněné v Kartě zákazníka však nebyly soudu ze strany žalobkyně předloženy a soud proto nemohl ověřit pravdivost údajů v Kartě zákazníka uvedených.

9. Právní předchůdce žalobkyně, tj. společnost právnická osoba, uzavřel se žalovaným dne datum smlouvu, označenou jako„ Smlouva o půjčce“ číslo (dále jen„ Smlouva B“), ve které je uvedeno, že se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou ve smyslu , , a , o spotřebitelském úvěru, kdy spotřebitelský úvěr je ve Smlouvě označován též jako„ půjčka“. Ze Smlouvy B se pak mimo jiné podává, že žalovaný svým podpisem potvrdil, že při podpisu Smlouvy B mu byla obchodním zástupcem úvěrujícího vyplacena v místě jeho bydliště v hotovosti částka 10.000 Kč, a že tyto peněžní prostředky v hotovosti od obchodního zástupce převzal. Ze Smlouvy B bylo zjištěno, že žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit úvěrujícímu i s kapitalizovaným zápůjčním úrokem za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy B ve výši 910 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.000 Kč a poplatkem za životní pojištění ve výši 258 Kč, a to ve 43 týdenních splátkách po 376 Kč, přičemž první splátku byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního (sedmidenního) období. Smlouva B je opatřena podpisem žalovaného a osoby jednající za úvěrujícího (jméno anonymizováno) na zadní straně Smlouvy B. Smluvní podmínky byly ke Smlouvě B předloženy zvlášť bez podpisu smluvních stran, a proto soud z jejich obsahu nevycházel, neboť nebylo prokázáno, že by se žalovaný s jejich obsahem seznámil. Nebylo prokázáno (a žalovaný to ani netvrdil), že by žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně, či následně přímo žalobkyni, z titulu Smlouvy B zaplatil více, než žalobkyně tvrdila a doložila přehledem plateb, tedy vice než částku 7.928 Kč. Žalobkyně k doložení a prokázání toho, že původní věřitel (právní předchůdce žalobkyně) řádně v souladu se zákonem ověřoval schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit, předložila pouze Kartu zákazníka, dle které žalovaný dne 25. 6. 2015 před uzavřením Smlouvy B uvedl, že je zaměstnaný na hlavní pracovní poměr jako operátor u zaměstnavatele právnická osoba, sídlem ulice a číslo, obec, jeho měsíční mzda činí 14.600 Kč, žije v nájmu, jeho měsíční výdaje činí celkem 9.300 Kč, kdy tuto částku tvoří nájemné/inkaso 5.000 Kč, výdaje domácnosti 4.000 Kč a výdaje za telefon 300 Kč. Na základě toho byl deklarován použitelný příjem žalovaného (příjmy minus výdaje) ve výši 5.300 Kč. Podle Karty zákazníka měl žalovaný obchodnímu zástupci úvěrujícího doložit občanský průkaz, výplatní pásky, výpis z účtu, pracovní smlouvu, nájemní (ubytovací) smlouvu a výměr státní podpory. Žádný z těchto dokumentů a listin zmíněných v Kartě zákazníka však nebyl soudu ze strany žalobkyně předloženy a soud proto nemohl ověřit pravdivost údajů v Kartě zákazníka uvedených.

10. Právní předchůdce žalobkyně pohledávky ze Smlouvy A i ze Smlouvy B postoupil na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum a žalované byla změna v osobě věřitele řádně oznámena.

11. Podle ust. , (dále jen „“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ustanovení o spotřebitelském úvěru, ve znění , je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná.

13. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

14. Podle ustanovení § 580 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle ustanovení , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle ust. § 1968 věta první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný; výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. nař. vl. č. , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Repo sazba stanovená Českou národní bankou, platná ke dni 1. 1. 2021, činila 0,25 % (čerpáno z dat dostupných na www.cnb.cz).

17. Podle § 1879 o. z., věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

18. Soud na základě zjištěného skutkového stavu věc posoudil podle citované právní úpravy a učinil následující právní závěr.

19. Mezi právním předchůdcem žalobkyně (dále též úvěrující věřitel) a žalovaným (dále též spotřebitelem), byly dne datum a dne datum uzavřeny smlouvy, označené jako„ Smlouva o půjčce“, které obsahují podstatné náležitosti upravené zákonem pro smlouvu o úvěru ( a násl. ). S ohledem na postavení žalovaného, jako slabší smluvní strany, a obsah uzavírané Smlouvy A i Smlouvy B, je pak nutno obsah těchto smluv a chování smluvních stran posoudit kromě občanského zákioníku též podle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění , a zkoumat, zda úvěrující postupoval před a při jejím uzavřením v souladu s touto právní úpravou. Úvěrující věřitel poskytl v obou případech spotřebiteli (žalované) finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru, úvěrující tak měl zákonnou povinnost prověřit schopnost žalované splatit poskytnutou„ půjčku“ (úvěr). V této souvislosti byla žalobkyně soudem vyzvána, aby doplnila žalobní tvrzení o to, jakým konkrétním způsobem právní předchůdce žalobkyně splnil před uzavřením každé ze dvou předmětných smluv povinnost prověřit schopnost žalované splatit plánovaný úvěr (zápůjčku), přičemž soud poukázal na stávající judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu ČR, a současně aby ohledně toho předložila veškeréy a doklady, které měl původní věřitel jako poskytovatel úvěru k dispozici ke dni uzavření Smlouvy (tj. zejména potvrzení o výši příjmu žalované od jejího zaměstnavatele, potvrzení o výši invalidního či starobního důchodu, daňové přiznání, výpisy z jejího účtu, ověření v registru SOLUS, NRKI a BRKI, apod.) Soud přitom žalobkyni upozornil, že nebude-li řádné a dostatečné posouzení úvěruschopnosti doloženo, může být uzavřená smlouva posouzena jako neplatná ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, ve znění Povinností úvěrujícího bylo podle platné právní úpravy před uzavřením Smlouvy A a Smlouvy B vždy řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného (tj. schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr). Žalobkyně sice tvrdila, že její právní předchůdce jako úvěrující splnil tuto svoji zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr potvrdit. Bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně vycházel pouze z obsahu Smlouvy A a Smlouvy B, v nichž měl žalovaný jako spotřebitel deklarovat, že byla řádně zkoumána jeho schopnost úvěr splácet, a dále z údajů uvedených žalovaným v Kartě zákazníka ze dne 24. 9. 2015 a v Kartě zákazníka ze dne 25. 6. 2015, což je dle názoru soudu s přihlédnutím ke kogentní povaze ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění , nedostatečné. Za řádné posouzení úvěruschopnosti nelze považovat„ spolehnutí se“ na žalovaným tvrzené skutečnosti, nýbrž je třeba na základě těch skutečností a se souhlasem žalovaného získat další podklady pro řádné posouzení jejho úvěruschopnosti. Žalobkyně v řízení k prokázání této zákonné povinnosti předložila pouze tzv. Kartu zákazníka ze dne 24. 9. 2015 a Kartu zákazníka ze dne 25. 6. 2015, které žalovaný vyplnil před poskytnutím každého ze shora uvedených spotřebitelských úvěrů. Podle každé z těchto dvou zákaznických karet měl sice žalovaný obchodnímu zástupci úvěrujícího doložit občanský průkaz, výplatní pásky, výpis z účtu, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu, výměr podpory, avšak tyto dokumenty ay zmíněné v kartách zákazníka nebyly soudu ze strany žalobkyně předloženy s odůvodněním, že je žalobkyně ani její právní předchůdce nemají k dispozici, když byly předloženy před uzavřením Smlouvy, aniž by si úvěrující pořídil jejich kopie. Žalobkyně tedy nijak nedoložila, a tudíž neprokázala, že by si její právní předchůdce jako úvěrující údaje uváděné žalovanou v kartách zákazníka řádně ověřil, a že uvedené doklady (výplatní pásky, výměr podpory, pracovní smlouva, výpis z účtu, nájemní smlouva) byly skutečně před uzavřením každé smlouvy, tj. Smlouvy A i Smlouvy B předloženy, a že se nejednalo o pouhé formální„ zaškrtnutí příslušných kolonek“ na připraveném formuláři označeném jako Karta zákazníka. Navíc bez znalosti obsahu zmíněných dokladů nemohl soud učinit závěr ani o tom, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena skutečně řádně a s odbornou péčí. Za tohoto stavu věci, kdy soud nemohl ověřit pravdivost údajů v kartách zákazníka uvedených, tudíž nemohl přijmout ani závěr, že původní věřitel jako úvěrující skutečně na základě dostatečných informací s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Navíc právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným Smlouvu A a poskytl mu další spotřebitelský úvěr, přestože žalovaný již splácel předcházející úvěr (úvěry) splátkami ve výši 1.504 Kč měsíčně. Za daného stavu věci si s ohledem na deklarované příjmy žalovaného úvěrující nemohl být jistý, že žalovaný bude schopen další úvěr (zápůjčku) řádně splácet, když sjednaná splátka ve výši 305 Kč týdně (tj. cca 1.220 Kč měsíčně) nepochybně již představovala pro žalovaného podstatnou finanční zátěž, a to i s přihlédnutím k tomu, že již splácela předcházející úvěr (úvěry) částkami kolem 1.500 Kč měsíčně. Za takové situace by pak obezřetný úvěrující spotřebiteli předmětný úvěr nemohl poskytnout. V daném případě tudíž nelze hovořit o tom, že by právní předchůdce žalobkyně řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného a že by dostál svým povinnostem vyplývajícím z ustanovení o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření Smlouvy. Porušil-li úvěrující tuto povinnost a přes výše uvedené spotřebiteli úvěr poskytl, je třeba dospět k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy. Nelze přehlédnout ani to, že úvěrující před uzavřením Smlouvy nenahlédl ani do exekučního rejstříku, aby zjistil, zda jsou vůči žalovanému vymáhány nějaké dluhy. Z těchto všech důvodů soudu nezbylo než uzavřít, že úvěrující, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného), a že tudíž obě smlouvy, tj. Smlouva A i Smlouva B, na jejichž základě žalobkyně dovozuje svůj nárok na zaplacení žalovaných částek, jsou s ohledem na ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění , neplatné. Jinak řečeno – pokud nebylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně (úvěrující) si nějaké podklady pro posouzení úvěruschopnosti žalované vyžádal, nebylo možné, aby bez toho řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele pouze na základě údajů uvedených v Kartě zákazníka. Z těchto důvodů nemohl úvěrující dostát svým povinnostem vyplývajícím z ust. o spotřebitelském úvěru, ve znění Porušil-li úvěrující svoji povinnost a přes výše uvedené spotřebiteli úvěry poskytl, je třeba dospět k závěru o neplatnosti takto uzavřených Smluv, tj. Smlouvy A i Smlouvy B, k nímž soud přihlédne i bez návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , , popř. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. , apod.). Je nutno podotknout, že nebylo prokázáno, že by si právní předchůdce žalobkyně údaje uvedené v kartách zákazníka nějakým relevantním způsobem ověřil. Z těchto všech důvodů lze uzavřít, že při uzavření smluv o spotřebitelském úvěru s žalovaným nebyla právním předchůdcem žalobkyně dostatečně řádně a s odbornou péčí posouzena schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet úvěr (zápůjčku) a Smlouva A i Smlouva B jsou z tohoto důvodu neplatné podle ust.

20. Jelikož však žalovaný předměty zápůjček, tj. částku 10.000 Kč dne 24. 9. 2015 a částku 10.000 Kč dne 25. 6. 2015 na základě neplatných úvěrových smluv převzal, což žalovaný potvrdil svými podpisy na Smlouvě A a na Smlouvě B, a v rámci daného soudního řízení převzetí těchto částek žádným způsobem nezpochybnil, je povinen uvedené částky vrátit podle ust. § 2991 odst. 2 o. z., tedy jako bezdůvodné obohacení. Žalobní požadavky žalobkyně jsou proto v daném případě důvodné pouze zčásti. Podle žalobních tvrzení, která nebyla žalovaným zpochybněna, tento uhradil z titulu Smlouvy A pouze částku 3.000 Kč a z titulu Smlouvy B částku 7.928 Kč, soud tak na základě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) zavázal žalovaného a) k zaplacení částky 7.000 Kč (tj. převzatých 10.000 Kč minus již vrácených 3.000 Kč), tedy plnění, které žalovaný od právního předchůdce žalobkyně dne 24. 9. 2015 převzal, ale dosud nevrátil zpět, a b) k zaplacení částky 2.072 Kč (tj. převzatých 10.000 Kč minus již vrácených 7.928 Kč), tedy plnění, které žalovaný od právního předchůdce žalobkyně dne 25. 6. 2015 převzal, ale dosud nevrátil zpět. Vzhledem k tomu, že žalovaný tyto povinnosti nesplnil ani dodatečně, je ode dne 30. 4. 2021, tedy ode dne následujícího po dni, kdy mu byla doručena žaloba, s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení v prodlení ( ), a proto soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částky 7.000 Kč a částku 2.072 Kč i se zákonným úrokem z prodlení, jehož výše byla stanovena v souladu s ust. a nař. vl. č. (viz. výrok I. odstavec a) a odstavec b) tohoto rozsudku).

21. S ohledem na výše uvedené právní hodnocení soud ve zbývajícím rozsahu žalobu – pokud jde o nároky z neplatné Smlouvy A a z neplatné Smlouvy B jako nedůvodnou zamítl (viz. výrok II. odstavec a) a odstavec b) tohoto rozsudku).

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. , když přihlédl k tomu, že žalovaný byl v tomto řízení procesně úspěšnější než žalobkyně (při posouzení poměru celkové žalované částky včetně příslušenství ve vztahu k částkám, které soud žalobkyni tímto rozsudkem vůči žalovanému přiznal) a měl by proto právo na poměrnou část účelně vynaložených nákladů řízení, ale podle obsahu spisu mu žádné náklady tohoto řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. tohoto rozsudku).

23. Soud rozhodl o povinnosti žalované plnit žalobci ve lhůtě 3 dnů, když pro stanovení jiné, než zákonné lhůty nebyly shledány podmínky ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může žalobkyně jako oprávněná podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí dle anebo na exekuci dle exekučního řádu.