Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
116 C 67/2022-24
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Tamarou Göthovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 17.600 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 2.800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 10. 12. 2019 do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 657,05 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 14.800 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11.524,11 Kč od 10. 12. 2019 do zaplacení, úroku ve výši 23,66 % ročně z částky 14.324,11 Kč od 10. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.854,13 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 7.446,57 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 2.800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 10. 12. 2019 do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 657,05 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 14.800 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11.524,11 Kč od 10. 12. 2019 do zaplacení, úroku ve výši 23,66 % ročně z částky 14.324,11 Kč od 10. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.854,13 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 7.446,57 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Žalobou ze dne 12. 11. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 17.600 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených splátek zápůjčky, která byla žalované poskytnuta na základě smlouvy o půjčce ze dne 29. 8. 2016.
Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 25. 5. 2022 uvedla, že smlouvu o zápůjčce uzavřela z důvodu, že se nacházela ve finanční tísni. Splátky zápůjčky však byly nad její finanční možnosti, a proto žádala o jejich snížení, ke kterému ovšem nedošlo. Žalovaná navrhla urovnání sporu uhrazením jistiny a zákonného úroku, když při poskytnutí zápůjčky nebyly dostatečně ověřeny její příjmy.
Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.
Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce (právnická osoba, IČO) uzavřel s žalovanou 29. 8. 2016 smlouvu o půjčce číslo (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy byla žalované poskytnuta půjčka ve výši 20.000 Kč, přičemž převzetí peněžních prostředků žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit částku v celkové výši 34.800 Kč, sestávající se z poskytnutých peněžních prostředků ve výši 20.000 Kč a poplatku ve výši 14.800 Kč v 58 týdenních splátkách po 600 Kč Poslední splátka byla splatná ke dni 9. 10. 2017. Poplatek ve výši 14.800 Kč představoval součet poplatku za administrativní činnost ve výši 4.000 Kč, úroku ve výši 2.800 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč. Žalovaná nepravidelnými splátkami v různé výši zaplatila celkem 17.200 Kč, kdy poslední úhrada byla provedena dne 9. 12. 2019, jak vyplývá z předložené tabulky úhrad a sdělení žalobce. Uhrazenou částku právní předchůdce žalobce započetl v částce 5.675,89 Kč na úhradu jistiny a v částce 11.524,11 Kč na úhradu poplatku. Z karty zákazníka – hodnocení bonity/žádost o úvěr ze dne 29. 8. 2016 soud zjistil, že žalovaná žila společně s partnerem v nájmu, neměla žádnou vyživovací povinnost a pracovala na hlavní pracovní poměr jako řidička tramvaje u označeného zaměstnavatele s měsíčním příjmem 23.000 Kč, což bylo dle zatrhnutých políček v kartě zákazníka ověřeno výplatními páskami a pracovní smlouvou. Měsíční výdaje byly uvedeny ve výši 8.500 Kč a byly tvořeny výdaji na bydlení ve výši 5.000 Kč (dle zatrhnutého políčka ověřeno nájemní smlouvou) a osobními výdaji ve výši 3.500 Kč. Disponibilní zůstatek žalované tak byl zjištěn ve výši 14.500 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, s účinností k témuž dni, postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku na žalobce. O změně v osobě věřitele byla žalovaná informována v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019, které bylo žalované odesláno dle předloženého podacího lístku dne 13. 12. 2019. Žalovaná žalobci zbývající dlužnou částku nezaplatila ani na základě předžalobní upomínky právního zástupce žalobce ze dne 30. 4. 2020, která byla žalované dle předloženého podacího lístku odeslána dne 1. 5. 2020. Žalobce tak požaduje zaplacení zbývající jistiny ve výši 14.324,11 Kč a zbývajícího poplatku ve výši 3.275,89 Kč, dále zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 17. 10. 2017 do data poslední úhrady dne 9. 12. 2019 z částky 14.324,11 Kč v celkové výši 2.511,18 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 23,66 % za období od 10. 10. 2017 do 9. 12. 2019 z částky 14.324,11 Kč v celkové výši 7.446,57 Kč, úroku z prodlení z částky 14.324,11 Kč od 10. 12. 2019 do zaplacení a úroku z úvěru ve výši 23,66 % z částky 14.324,11 Kč od 10. 12. 2019 do zaplacení.
Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
Dle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
Právní předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů tak, jak mu ukládá § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (k tomu srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). Z provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že s ohledem na výši týdenní splátky dosahovala žalovaná dostatečného příjmu z pracovního poměru v porovnání s jejími měsíčními výdaji a zůstával jí tak dostatek peněžních prostředků ke splnění závazků ze smlouvy. Soud tak nedospěl k závěru, že by celá uzavřená smlouva byla v důsledku nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované neplatná.
Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a násl. občanského zákoníku. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku ve výši 20.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s poplatkem. Žalovaná svoji povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem v pravidelných měsíčních splátkách porušila, když ke dni 9. 12. 2019 zaplatila částku v celkové výši 17.200 Kč. S ohledem na skutečnost, že v mezidobí došlo dle § 1879 a násl. občanského zákoníku k postoupení pohledávky na žalobce, je tento oprávněn pohledávku vymáhat.
Soud se dále zabýval otázkou platnosti ujednání o výši poplatků v částce 14.800 Kč, když se jedná o spotřebitelskou smlouvu s poskytnutými peněžními prostředky ve výši 20.000 Kč na dobu 58 týdnů, tedy cca 14 měsíců od uzavření smlouvy. Soud dospěl k závěru, že ujednání o poplatku za zápůjčku je neplatné pro rozpor s dobrými mravy a obchází zákon dle § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku. Ujednání o poplatku je zcela nepřiměřené k poskytnuté částce a době trvání. Totiž, úrok, poplatek administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso splátek (tj. souhrnný poplatek představující všechny náklady, které spotřebitel musí zaplatit) činí 14.800 Kč, zápůjčka (tj. peněžní prostředky, které byly dány žalované k dispozici) činí 20.000 Kč. Při uvážení všech okolností případu, kdy souhrnný poplatek dosahuje 74 % zápůjčky a splatnost byla ujednána něco přes 1 rok, má soud za to, že jde o ujednání nemravné, kdy cílem poskytovatele zápůjčky a smyslem ujednání týkajícího se poplatku je pouze umělé navyšování zisku nabytého v souvislosti se zápůjčkou. Zároveň takové ujednání představuje značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran k újmě žalované jako spotřebitele. Není podstatné, jak poskytovatel zápůjčky svou odměnu ve smlouvě označí ani to, zda tuto odměnu označuje a uvádí jako celkovou částku, či zda je formálně rozložena na různé poplatky. Podstatné je, že v souhrnu tato částka představuje to, co poskytovatel zápůjčky získává od dlužníka nad rámec vrácené jistiny, přičemž při sjednání spotřebitelských úvěrů tato odměna věřitele, resp. to, co věřitel za poskytnutí úvěru získá, nesmí být v příkrém nepoměru s výší zápůjčky i dobou, po kterou má být zápůjčka splácena. Jak již bylo uvedeno, v daném případě měla být poskytnutá zápůjčka splacena v poměrně krátké době 58 týdnů a poskytovatel zápůjčky měl získat nad rámec jistiny částku odpovídající 74 % zápůjčky. Za těchto okolností dospěl soud k závěru, že je smlouva v části týkající se poplatku neplatná a žalobci právo na jeho zaplacení nevzniklo.
Žalované byla poskytnuta částka ve výši 20.000 Kč a dle tvrzení žalobce ke dni postoupení pohledávky zaplatila částku ve výši 16.200 Kč a následně dne 9. 12. 2019 částku 1.000 Kč, zbývá tedy zaplatit částku ve výši 2.800 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, vzniklo žalobci v souladu s § 1970 občanského zákoníku právo na úrok z prodlení, jehož výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
Z důvodu, že ujednání ve smlouvě týkající se poplatku je neplatné, provedl soud novou kapitalizaci úroků z prodlení za žalobcem požadované období. Úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3.800 Kč za období od 17. 10. 2017 (tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky) do 9. 12. 2019 (do dne poslední úhrady) činí částku 657,05 Kč.
Jelikož žalovaná v řízení neuvedla, že by dlužnou částku žalobci uhradila, soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 2.800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 10. 12. 2019 do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 657,05 Kč.
Ve zbývajícím rozsahu, a to co do částky 14.800 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11.524,11 Kč od 10. 12. 2019 do zaplacení, úroku ve výši 23,66 % ročně z částky 14.324,11 Kč od 10. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.854,13 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 7.446,57 Kč byla žaloba zamítnuta.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žádný u účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly.
Povinnosti stanovené tímto rozsudkem soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil žalované splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.