Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 222/2020-84

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Doupovcovou ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno sídlem adresa žalobkyně

proti;

žalované: ; celé jméno žalované, datum narození,

bytem náměstí anonymizována dvě slova. příjmení číslo, PSČ obec,

o zaplacení částky 25.855 Kč s příslušenstvím (respektive o zaplacení částky 15.260 Kč s příslušenství a částky 10.595 Kč s příslušenstvím),

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni

a) částku 7.570 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7.570 Kč od 27. 2. 2021 do zaplacení,

b) částku 2.905 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.905 Kč od 27. 2. 2021 do zaplacení,

to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části, tedy

a) ohledně částky 7.690 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.902,93 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5.653,27 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10.000 Kč od 7. 12. 2019 do 26. 2. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2.430 Kč od 27. 2. 2021 do zaplacení,

b) ohledně částky 7.690 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.670 K, kapitalizovaného úroku ve výši 4.960,19 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 8.025,71 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8.025,71 Kč od 7. 12. 2019 do 26. 2. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5.121 Kč od 27. 2. 2021 do zaplacení,

se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni</b> <b>a) částku 7.570 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7.570 Kč od 27. 2. 2021 do zaplacení,</b> <b>b) částku 2.905 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.905 Kč od 27. 2. 2021 do zaplacení,</b> <b>to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbývající části, tedy</b> <b>a) ohledně částky 7.690 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.902,93 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5.653,27 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10.000 Kč od 7. 12. 2019 do 26. 2. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2.430 Kč od 27. 2. 2021 do zaplacení,</b> <b>b) ohledně částky 7.690 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.670 K, kapitalizovaného úroku ve výši 4.960,19 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 8.025,71 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8.025,71 Kč od 7. 12. 2019 do 26. 2. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5.121 Kč od 27. 2. 2021 do zaplacení,</b> <b>se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se žalobou, respektive návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 31. 10. 2020, domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 25.855 Kč s příslušenstvím, a dále aby žalovanou zavázal nahradit žalobkyni náklady řízení. Žalobkyně do žaloby zahrnula celkem 2 nároky:

a) Zaplacení částky 15.260 Kč (sestávající z dlužné jistiny ve výši 10.000 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 1.561,76 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.448,24 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 250 Kč) spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 5.653,27 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.902,93 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení se žalobkyně domáhala na základě tvrzení, že společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitel“), uzavřela se žalovanou dne datum Smlouvu o půjčce číslo (dále jen„ Smlouva A“), na jejímž základě poskytla žalované v hotovosti v den uzavření Smlouvy A peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, což žalovaná potvrdila podpisem Smlouvy A. Žalovaná se v souvislosti s poskytnutím uvedené částky ve Smlouvě A zavázala zaplatit původnímu věřiteli vedle půjčené částky ve výši 10.000 Kč též úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.400 Kč (úroková sazba ve výši 23,72 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč a poplatek za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 290 Kč, to vše v 58 týdenních splátkách po 305 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 31. 7. 2017. Žalovaná za celé období v souvislosti se Smlouvou A uhradila pouze částku 2.430 Kč, ze které právní předchůdce žalobkyně započetl 1.400 Kč na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, 438,24 Kč na poplatek za administrativní činnost, 551,76 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek a 40 Kč na poplatek za životní pojištění. Jelikož si žalovaná své smluvní povinnosti neplnila, splátky řádně a včas neplatila a ke dni 31. 7. 2017 dlužnou částku v plné výši neuhradila, právní předchůdce žalobkyně ke dni 1. 8. 2017 celý zbytek dluhu zesplatnil (částka 15.260 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 10.000 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 1.561,76 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.448,24 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 250 Kč) a navíc mu vzniklo právo ze zbylé části dlužné jistiny (tj. z částky 10.000 Kč) požadovat jednak úrok ve výši 23,72 % ročně od 1. 8. 2017 až do zaplacení a rovněž zákonný úrok z prodlení od 1. 8. 2017 až do zaplacení.

b) Zaplacení částky 10.595 Kč (sestávající z dlužné jistiny ve výši 8.025,71 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.395,60 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 173,69 Kč) spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4.960,19 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.670,81 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8.025,71 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8.025,71 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení se žalobkyně domáhala na základě tvrzení, že společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitel“), uzavřela se žalovanou dne datum Smlouvu o půjčce číslo (dále jen„ Smlouva B“), na jejímž základě poskytla žalované v hotovosti v den uzavření Smlouvy B peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, což žalovaná potvrdila podpisem Smlouvy B. Žalovaná se v souvislosti s poskytnutím uvedené částky ve Smlouvě B zavázala zaplatit původnímu věřiteli vedle půjčené částky ve výši 10.000 Kč též úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.400 Kč (úroková sazba ve výši 23,72 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč a poplatek za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 290 Kč, to vše v 58 týdenních splátkách po 305 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 12. 5. 2017. Žalovaná za celé období v souvislosti se Smlouvou B uhradila pouze částku 7.095 Kč, ze které právní předchůdce žalobkyně započetl 1.974,29 Kč na jistinu, 1.400 Kč na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy B, 2.000 Kč na poplatek za administrativní činnost, 1.604,40 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek a 116,31 Kč na poplatek za životní pojištění. Jelikož si žalovaná své smluvní povinnosti neplnila, splátky řádně a včas neplatila a ke dni 12. 5. 2017 dlužnou částku v plné výši neuhradila, právní předchůdce žalobkyně ke dni 13. 5. 2017 celý zbytek dluhu zesplatnil (částka 10.595 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 8.025,71 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.395,60 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 173,69 Kč) a navíc mu vzniklo právo ze zbylé části dlužné jistiny (tj. z částky 8.025,71 Kč) požadovat jednak úrok ve výši 23,72 % ročně od 13. 5. 2017 až do zaplacení a rovněž zákonný úrok z prodlení od 13. 5. 2017 až do zaplacení.

2. Svoji aktivní věcnou legitimaci v dané věci žalobkyně dovodila na základě skutečnosti, že v důsledku fúze sloučením ze dne 30. 9. 2016 se stala právním nástupcem původního věřitele, tj. společnosti právnická osoba, IČO, společnost právnická osoba IČO, která následně změnila název na právnická osoba, a pohledávky za žalovanou vyplývající z výše uvedených smluv (tj. ze Smlouvy A a ze Smlouvy B), včetně příslušenství a se všemi právy s nimi spojenými, postoupila žalobkyni jako novému věřiteli, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností od datum. Postoupení pohledávek bylo žalované písemně oznámeno dopisem z téhož data. Žalobkyně také tvrdila, že před podáním žaloby její právní zástupce písemně vyzval žalovanou k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci, avšak žalovaná přesto dlužnou částku neuhradila.

3. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně v žalobě tvrdila, že původní věřitel jako poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením Smlouvy A i Smlouvy B vždy splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy a i Smlouvy B. Žalovaná byla pokaždé dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do Karty zákazníka (žalované) a byly ověřeny doklady uvedenými v Kartě zákazníka (část„ Dokumenty k ověření“, resp.„ Dokumenty na ověření finanční situace“), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl původní věřitel k v obou případech k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalované) spotřebitelský úvěr splácet a teprve na základě tohoto odborného vyhodnocení byly s žalovanou uzavřeny předmětné smlouvy, tj. Smlouva A i Smlouva B.

4. Okresní soud v Prostějově návrhu žalobkyně na vydání elektronického platebního rozkazu vyhověl elektronickým platebním rozkazem ze dne 11. 11. 2020, č.j. -5, který byl však následně zrušen usnesením ze dne 3. 12. 2020, č.j. -7, neboť se ho nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Věc byla následně převedena do rejstříku C a nově vedena pod sp. zn. .

5. Soud následně v souvislosti s nařízením ústního jednání v dané věci vyzval žalobkyni, aby doplnila skutková tvrzení uvedená v žalobě tak, že doplní, jakým konkrétním způsobem původní věřitel splnil před uzavřením předmětných smluv o spotřebitelském úvěru - Smlouvy o půjčce číslo ze dne datum (Smlouva A) a Smlouvy o půjčce číslo ze dne datum (Smlouva B) - povinnost prověřit schopnost žalované splatit plánovaný úvěr tak, jak vyžaduje stávající judikatura Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu (, ), tj. aby zejména uvedla, na základě jakých informací získaných od spotřebitele, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo jiných zdrojů (o příjmech a výdajích spotřebitele, o způsobu plnění dosavadních dluhů, příp. o hodnotě majetku, či jiných skutečnostech), byla úvěruschopnost žalované posouzena, jakým způsobem a s jakým výsledkem (tj. zda na základě získaných informací byly či mohly být důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), a aby ohledně toho předložila veškeréy a doklady, které měl původní věřitel jako poskytovatel úvěru k dispozici ke dni uzavření Smlouvy (tj. zejména potvrzení o výši příjmu žalované od jejího zaměstnavatele, potvrzení o výši invalidního či starobního důchodu, daňové přiznání, výpisy z jejího účtu, ověření v registru SOLUS, NRKI a BRKI, apod.) Soud přitom žalobkyni upozornil, že nebude-li řádné a dostatečné posouzení úvěruschopnosti doloženo, může být uzavřená smlouva posouzena jako neplatná ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, ve znění

6. V doplnění žaloby, které bylo soudu doručeno dne 30. 3. 2022, žalobkyně v souvislosti se Smlouvou A odkázala na Kartu zákazníka, ve které žalovaná dne 20. 6. 2016 v souvislosti se žádostí o spotřebitelský úvěr uvedla, že je zaměstnaná na hlavní pracovní poměr jako uklízeč u územní celek a její měsíční příjem činí 14.900 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě a nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku, resp. zápůjčku u jiné společnosti. V souvislosti se Smlouvou B žalobkyně odkázala na Kartu zákazníka, ve které žalovaná dne 1. 4. 2016 v souvislosti se žádostí o spotřebitelský úvěr uvedla, že má příjem ze státní podpory ve výši 12.400 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě a nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku, resp. zápůjčku u jiné společnosti. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že žalovaná na každé shora uvedené Kartě zákazníka svým podpisem stvrdila úplnost, přesnost a pravdivost veškerých v kartě uvedených údajů. Žalobkyně též poukázala na to, že z Karty zákazníka ze dne 20. 6. 2016 se podává, že původní věřitel před uzavřením Smlouvy A ověřil majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy, z výplatních pásek, z nájemní smlouvy a z výpisu z účtu, a z Karty zákazníka ze dne 1. 4. 2016 se podává, že původní věřitel před uzavřením Smlouvy B ověřil majetkovou situaci žalované z výměru podpory, z pracovní smlouvy, z výplatních pásek, z nájemní smlouvy. Vedle Karty zákazníka ze dne 20. 6. 2016 a Karty zákazníka ze dne 1. 4. 2016 však žalobkyně soudu nepředložila žádné jinéy ani doklady, které měl původní věřitel při posuzování úvěruschopnosti žalované k dispozici ke dni uzavření Smlouvy A a ke dni uzavření Smlouvy B, přičemž žalobkyně výslovně uvedla, že kopie dokladů, na které karty zákazníka odkazují, nemá k dispozici právní předchůdce žalobkyně ani žalobkyně, když uchazeči o půjčku, resp. zápůjčku, dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy, a že dle jejího názoru, který vyslovil i Krajský soud v Českých Budějovicích v rozsudku ze dne 31. 7. 2020, č.j. -97, je tento postup, tj. ověření příslušných informací dle předložených dokladů žadatele o půjčku bez pořizování jejich kopií, zcela dostačující a vyhovující požadavkům zákona, tj. že stačilo, žey, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě, a že tudíž není důvod pochybovat o doložení těchto listin tehdejšímu věřiteli.

7. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena spolu s výzvou k vyjádření (viz. č.l. 49 a č.l. 53) dne 26. 2. 2021 postupem dle ust. , (dále jen „“), nevyjádřila, v řízení zůstala po celou dobu zcela nečinná. Předvolání k ústnímu jednání nařízenému na den datum, které bylo žalované doručováno na adresu jejího trvalého pobytu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel jako místo jejího trvalého pobytu, si žalovaná nepřevzala a soud je v souladu s ust. ve spojení s ust. považuje za doručené dnem 21. 3. 2022 (pondělí). Za těchto okolností lze konstatovat, že žalovaná byla řádně předvolána k ústnímu jednání, avšak bez omluvy se k němu nedostavila. Za žalobkyni se k jednání dostavil právní zástupce na základě substituční plné moci. Soud tudíž v souladu s ust. v dané věci jednal a rozhodl bez přítomnosti žalované, přičemž provedl dokazování toliko listinami předloženými žalobkyní, když žalovaná soudu žádný důkazní materiál nepředložila. Konkrétně soud provedl důkaz Smlouvou o půjčce číslo z datum (Smlouva A) včetně Smluvních podmínek původního věřitele, Smlouvou o půjčce číslo z datum (Smlouva B) včetně Smluvních podmínek původního věřitele, Kartou zákazníka ze dne datum, Kartou zákazníka ze dne datum, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně Seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019, předžalobní výzvou ze dne 3. 9. 2020, a podacími lístky ze dne 7. 1. 2020 a ze dne 4. 9. 2020, z nichž zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci:

8. Právní předchůdce žalobkyně, tj. společnost právnická osoba, uzavřel se žalovanou dne datum smlouvu, označenou jako„ Smlouva o půjčce“ číslo (dále jen„ Smlouva A“), ve které je uvedeno, že se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou ve smyslu , , a , o spotřebitelském úvěru, kdy spotřebitelský úvěr je ve Smlouvě označován též jako„ půjčka“. Ze Smlouvy A se pak mimo jiné podává, že žalovaná svým podpisem potvrdila, že při podpisu Smlouvy A jí byla obchodním zástupcem úvěrujícího vyplacena v místě jejího bydliště v hotovosti částka 10.000 Kč, a že tyto peněžní prostředky v hotovosti od obchodního zástupce převzala. Ze Smlouvy A bylo zjištěno, že žalovaná se zavázala tuto částku zaplatit úvěrujícímu i s kapitalizovaným zápůjčním úrokem za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy A ve výši 1.400 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč a poplatkem za životní pojištění ve výši 290 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, přičemž první splátku byla žalovaná povinna zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního (sedmidenního) období. Smlouva A je opatřena podpisem žalované a osoby jednající za úvěrujícího (jméno anonymizováno) na zadní straně Smlouvy A. Smluvní podmínky byly ke Smlouvě A předloženy zvlášť bez podpisu smluvních stran, a proto soud z jejich obsahu nevycházel, neboť nebylo prokázáno, že by se žalovaná s jejich obsahem seznámila. Nebylo prokázáno (a žalovaná to ani netvrdila), že by žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně, či následně přímo žalobkyni, zaplatila z titulu Smlouvy A více, než žalobkyně tvrdila a doložila přehledem plateb, tedy vice než částku 2.430 Kč. Žalobkyně k doložení a prokázání toho, že původní věřitel (právní předchůdce žalobkyně) řádně v souladu se zákonem ověřoval schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit, předložila pouze Kartu zákazníka, dle které žalovaná dne 2 datum před uzavřením Smlouvy A uvedla, že je od března 2016 zaměstnaná na hlavní pracovní poměr jako uklízeč města u zaměstnavatele Statutární město Prostějov, její měsíční čistá mzda činí 9.900 Kč, má ostatní příjem ve výši 5.000 Kč (dohoda partner), žije v nájmu s partnerem, její měsíční výdaje činí celkem 9.250 Kč, kdy tuto částku tvoří nájemné/inkaso 3.250 Kč, výdaje domácnosti 4.000 Kč (tj. jídlo, léky, doprava, telefon, oblečení) a splátka jiných úvěrů ve výši 2.000 Kč měsíčně. Na základě toho byl deklarován použitelný příjem žalované (příjmy minus výdaje) ve výši 5.650 Kč. Podle Karty zákazníka měla žalovaná obchodnímu zástupci úvěrujícího doložit občanský průkaz, výplatní pásky, výpis z účtu, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu. Tyto dokumenty ay zmíněné v Kartě zákazníka však nebyly soudu ze strany žalobkyně předloženy a soud proto nemohl ověřit pravdivost údajů v Kartě zákazníka uvedených.

9. Právní předchůdce žalobkyně, tj. společnost právnická osoba, uzavřel se žalovanou dne datum smlouvu, označenou jako„ Smlouva o půjčce“ číslo (dále jen„ Smlouva B“), ve které je uvedeno, že se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou ve smyslu , , a , o spotřebitelském úvěru, kdy spotřebitelský úvěr je ve Smlouvě označován též jako„ půjčka“. Ze Smlouvy B se pak mimo jiné podává, že žalovaná svým podpisem potvrdila, že při podpisu Smlouvy B jí byla obchodním zástupcem úvěrujícího vyplacena v místě jejího bydliště v hotovosti částka 10.000 Kč, a že tyto peněžní prostředky v hotovosti od obchodního zástupce převzala. Ze Smlouvy B bylo zjištěno, že žalovaná se zavázala tuto částku zaplatit úvěrujícímu i s kapitalizovaným zápůjčním úrokem za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy B ve výši 1.400 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč a poplatkem za životní pojištění ve výši 290 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, přičemž první splátku byla žalovaná povinna zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního (sedmidenního) období. Smlouva B je opatřena podpisem žalované a osoby jednající za úvěrujícího (jméno anonymizováno) na zadní straně Smlouvy B. Smluvní podmínky byly ke Smlouvě B předloženy zvlášť bez podpisu smluvních stran, a proto soud z jejich obsahu nevycházel, neboť nebylo prokázáno, že by se žalovaná s jejich obsahem seznámila. Nebylo prokázáno (a žalovaná to ani netvrdila), že by žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně, či následně přímo žalobkyni, z titulu Smlouvy B zaplatila více, než žalobkyně tvrdila a doložila přehledem plateb, tedy vice než částku 7.095 Kč. Žalobkyně k doložení a prokázání toho, že původní věřitel (právní předchůdce žalobkyně) řádně v souladu se zákonem ověřoval schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit, předložila pouze Kartu zákazníka, dle které žalovaná dne datum před uzavřením Smlouvy B uvedla, že je nezaměstnaná – vedená v evidenci uchazečů o zaměstnání na Úřadu práce, pobírá státní sociální dávky ve výši 2.500 Kč měsíčně, navíc má ostatní příjem ve výši 9.900 Kč z doložené brigády, žije v nájmu s partnerem, její měsíční výdaje činí celkem 9.205 Kč, kdy tuto částku tvoří nájemné/inkaso 3.000 Kč, výdaje domácnosti 4.000 Kč (tj. jídlo, léky, doprava, telefon, oblečení), a splátka úvěrů ve výši 2.205 Kč měsíčně. Na základě toho byl deklarován použitelný příjem žalované (příjmy minus výdaje) ve výši 3.195 Kč. Podle Karty zákazníka měla žalovaná obchodnímu zástupci úvěrujícího doložit občanský průkaz, výplatní pásky, výpis z účtu, pracovní smlouvu (dohodu), nájemní smlouvu a výměr podpory. Tyto dokumenty ay zmíněné v Kartě zákazníka však nebyly soudu ze strany žalobkyně předloženy a soud proto nemohl ověřit pravdivost údajů v Kartě zákazníka uvedených.

10. Právní předchůdce žalobkyně pohledávky ze Smlouvy A i ze Smlouvy B postoupil na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum a žalované byla změna v osobě věřitele řádně oznámena.

11. Podle ust. , (dále jen „“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ustanovení o spotřebitelském úvěru, ve znění , je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná.

13. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

14. Podle ustanovení § 580 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle ustanovení , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle ust. § 1968 věta první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný; výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. nař. vl. č. , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Repo sazba stanovená Českou národní bankou, platná ke dni 1. 1. 2021, činila 0,25 % (čerpáno z dat dostupných na www.cnb.cz).

17. Podle § 1879 o. z., věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

18. Soud na základě zjištěného skutkového stavu věc posoudil podle citované právní úpravy a učinil následující právní závěr.

19. Mezi právním předchůdcem žalobkyně (dále též úvěrující věřitel) a žalovanou (dále též spotřebitelem), byly dne datum a dne datum uzavřeny smlouvy, označené jako„ Smlouva o půjčce“, které obsahují podstatné náležitosti upravené zákonem pro smlouvu o úvěru ( a násl. ). S ohledem na postavení žalované, jako slabší smluvní strany, a obsah uzavírané Smlouvy A i Smlouvy B, je pak nutno obsah těchto smluv a chování smluvních stran posoudit kromě o. z., též podle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění , a zkoumat, zda úvěrující postupoval před a při jejím uzavřením v souladu s touto právní úpravou. Úvěrující věřitel poskytl v obou případech spotřebiteli (žalované) finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru, úvěrující tak měl zákonnou povinnost prověřit schopnost žalované splatit poskytnutou„ půjčku“ (úvěr). V této souvislosti byla žalobkyně soudem spolu s předvoláním k jednání vyzvána, aby doplnila žalobní tvrzení o to, jakým konkrétním způsobem právní předchůdce žalobkyně splnil před uzavřením každé ze dvou předmětných smluv povinnost prověřit schopnost žalované splatit plánovaný úvěr (zápůjčku), přičemž soud poukázal na stávající judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu ČR, a současně aby ohledně toho předložila veškeréy a doklady, které měl původní věřitel jako poskytovatel úvěru k dispozici ke dni uzavření Smlouvy (tj. zejména potvrzení o výši příjmu žalované od jejího zaměstnavatele, potvrzení o výši invalidního či starobního důchodu, daňové přiznání, výpisy z jejího účtu, ověření v registru SOLUS, NRKI a BRKI, apod.) Soud přitom žalobkyni upozornil, že nebude-li řádné a dostatečné posouzení úvěruschopnosti doloženo, může být uzavřená smlouva posouzena jako neplatná ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, ve znění Povinností úvěrujícího bylo podle platné právní úpravy před uzavřením Smlouvy A a Smlouvy B vždy řádně posoudit úvěruschopnost žalované (tj. schopnost žalované řádně splácet poskytnutý úvěr). Žalobkyně sice tvrdila, že její právní předchůdce jako úvěrující splnil tuto svoji zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr potvrdit. Bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně vycházel pouze z obsahu Smlouvy A a Smlouvy B, v nichž měla žalovaná jako spotřebitel deklarovat, že byla řádně zkoumána její schopnost úvěr splácet, a dále z údajů uvedených žalovanou v Kartě zákazníka ze dne 20. 6. 2016 a v Kartě zákazníka ze dne 1. 4. 2016, což je dle názoru soudu s přihlédnutím ke kogentní povaze ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění , nedostatečné. Za řádné posouzení úvěruschopnosti nelze považovat„ spolehnutí se“ na žalovanou tvrzené skutečnosti, nýbrž je třeba na základě těch skutečností a se souhlasem žalované získat další podklady pro řádné posouzení její úvěruschopnosti. Žalobkyně v řízení k prokázání této zákonné povinnosti předložila pouze tzv. Kartu zákazníka ze dne 20. 6. 2016 a Kartu zákazníka ze dne 1. 4. 2016, které žalovaná vyplnila před poskytnutím každého ze shora uvedených spotřebitelských úvěrů. Podle každé z těchto dvou zákaznických karet měla sice žalovaná obchodnímu zástupci úvěrujícího doložit občanský průkaz, výplatní pásky, výpis z účtu, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu, výměr podpory, avšak tyto dokumenty ay zmíněné v kartách zákazníka nebyly soudu ze strany žalobkyně předloženy s odůvodněním, že je žalobkyně ani její právní předchůdce nemají k dispozici, když byly předloženy před uzavřením Smlouvy, aniž by si úvěrující pořídil jejich kopie. Žalobkyně tedy nijak nedoložila, a tudíž neprokázala, že by si její právní předchůdce jako úvěrující údaje uváděné žalovanou v kartách zákazníka řádně ověřil, a že uvedené doklady (výplatní pásky, výměr podpory, pracovní smlouva, výpis z účtu, nájemní smlouva) byly skutečně před uzavřením každé smlouvy, tj. Smlouvy A i Smlouvy B předloženy, a že se nejednalo o pouhé formální„ zaškrtnutí příslušných kolonek“ na připraveném formuláři označeném jako Karta zákazníka. Navíc bez znalosti obsahu zmíněných dokladů nemohl soud učinit závěr ani o tom, že úvěruschopnost žalované byla posouzena skutečně řádně a s odbornou péčí. Za tohoto stavu věci, kdy soud nemohl ověřit pravdivost údajů v Kartě zákazníka uvedených, tudíž nemohl přijmout ani závěr, že původní věřitel jako úvěrující skutečně na základě dostatečných informací s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Navíc právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou Smlouvu A i Smlouvu B a poskytl jí další spotřebitelské úvěry, přestože žalovaná již splácela předcházející úvěry splátkami ve výši kolem 2.000 Kč měsíčně. Za daného stavu věci si s ohledem na deklarované příjmy žalované (příjem ze státní sociální podpory, případně nízký příjem uklízeče města) úvěrující nemohl být jistý, že žalovaná bude schopna další úvěr (zápůjčku) řádně splácet, když sjednaná splátka ve výši 305 Kč týdně (tj. cca 1.220 Kč měsíčně) nepochybně již představovala pro žalovanou podstatnou finanční zátěž, a to i s přihlédnutím k tomu, že již splácela předcházející půjčky částkami kolem 2.000 Kč měsíčně. Za takové situace by pak obezřetný úvěrující spotřebiteli předmětný úvěr nemohl poskytnout. V daném případě tudíž nelze hovořit o tom, že by právní předchůdce žalobkyně řádně posoudil úvěruschopnost žalované a že by dostál svým povinnostem vyplývajícím z ustanovení o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření Smlouvy. Porušil-li úvěrující tuto povinnost a přes výše uvedené spotřebiteli úvěr poskytl, je třeba dospět k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy. Nelze přehlédnout ani to, že úvěrující před uzavřením Smlouvy nenahlédl ani do exekučního rejstříku, aby zjistil, zda jsou vůči žalované vymáhány nějaké dluhy. Z těchto všech důvodů soudu nezbylo než uzavřít, že úvěrující, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele (žalované), a že tudíž smlouvy, tj. Smlouva A i Smlouva B, na jejichž základě žalobkyně dovozuje svůj nárok na zaplacení žalovaných částek, jsou s ohledem na ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění , neplatné. Jinak řečeno – pokud nebylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně (úvěrující) si nějaké podklady pro posouzení úvěruschopnosti žalované vyžádal, nebylo možné, aby bez toho řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele pouze na základě údajů uvedených v Kartě zákazníka. Z těchto důvodů nemohl úvěrující dostát svým povinnostem vyplývajícím z ust. o spotřebitelském úvěru, ve znění Porušil-li úvěrující svoji povinnost a přes výše uvedené spotřebiteli úvěry poskytl, je třeba dospět k závěru o neplatnosti takto uzavřených Smluv, tj. Smlouvy A i Smlouvy B, k nímž soud přihlédne i bez návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , , popř. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. , apod.). Je nutno podotknout, že nebylo prokázáno, že by si právní předchůdce žalobkyně údaje uvedené v kartách zákazníka nějakým relevantním způsobem ověřil. Z těchto všech důvodů lze uzavřít, že při uzavření smluv o spotřebitelském úvěru s žalovanou nebyla právním předchůdcem žalobkyně dostatečně řádně a s odbornou péčí posouzena schopnost spotřebitele (žalované) splácet úvěr (zápůjčku) a Smlouva A i Smlouva B jsou z tohoto důvodu neplatné podle ust.

20. Jelikož však žalovaná předměty zápůjček, tj. částku 10.000 Kč dne 20. 6. 2016 a částku 10.000 Kč dne 1. 4. 2016 na základě neplatných úvěrových smluv převzala, což žalovaná potvrdila svými podpisy na Smlouvě A a na Smlouvě B, a v rámci daného soudního řízení převzetí těchto částek žádným způsobem nezpochybnila, je povinna uvedené částky vrátit podle ust. § 2991 odst. 2 o. z., tedy jako bezdůvodné obohacení. Žalobní požadavky žalobkyně jsou proto v daném případě důvodné pouze zčásti. Podle žalobních tvrzení, která nebyla žalovanou zpochybněna, tato uhradila z titulu Smlouvy A pouze částku 2.430 Kč a z titulu Smlouvy B částku 7.095 Kč, soud tak na základě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) zavázal žalovanou a) k zaplacení částky 7.570 Kč (tj. převzatých 10.000 Kč minus již vrácených 2.430 Kč), tedy plnění, které žalovaná od právního předchůdce žalobkyně dne 20. 6. 2016 převzala, ale dosud nevrátila zpět, a b) k zaplacení částky 2.905 Kč (tj. převzatých 10.000 Kč minus již vrácených 7.095 Kč), tedy plnění, které žalovaná od právního předchůdce žalobkyně dne 1. 4. 2016 převzala, ale dosud nevrátila zpět. Vzhledem k tomu, že žalovaná tyto povinnosti nesplnila ani dodatečně, je ode dne 27. 2. 2021, tedy ode dne následujícího po dni, kdy jí byla doručena žaloba, s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení v prodlení ( ), a proto soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částky 7.570 Kč a částku 2.905 Kč i se zákonným úrokem z prodlení, jehož výše byla stanovena v souladu s ust. a nař. vl. č. (viz. výrok I. odstavec a) a odstavec b) tohoto rozsudku).

21. S ohledem na výše uvedené právní hodnocení soud ve zbývajícím rozsahu žalobu – pokud jde o nároky z neplatné Smlouvy A a z neplatné Smlouvy B jako nedůvodnou zamítl (viz. výrok II. odstavec a) a odstavec b) tohoto rozsudku).

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. , když přihlédl k tomu, že žalovaná byla v tomto řízení procesně úspěšnější než žalobkyně (při posouzení poměru celkové žalované částky včetně příslušenství ve vztahu k částkám, které soud žalobkyni tímto rozsudkem vůči žalované přiznal) a měla by proto právo na poměrnou část účelně vynaložených nákladů řízení, ale podle obsahu spisu jí žádné náklady tohoto řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. tohoto rozsudku).

23. Soud rozhodl o povinnosti žalované plnit žalobci ve lhůtě 3 dnů, když pro stanovení jiné, než zákonné lhůty nebyly shledány podmínky ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může žalobkyně jako oprávněná podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí dle anebo na exekuci dle exekučního řádu.