Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

60 C 389/2021-36

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudkyní Mgr. Hanou Kadlecovou, LL.M. ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 18 700,77 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku částku ve výši 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč ode dne 14. 5. 2021 do zaplacení.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b><i>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku částku ve výši 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč ode dne 14. 5. 2021 do zaplacení.</b></i> <b><i>II. Co do zbytku se žaloba zamítá.</b></i> <b><i>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b></i>

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu po žalované původně domáhala zaplacení částky 38 940,81 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní dne 21. 5. 2019, na jejímž základě byla žalované v den podpisu smlouvy v hotovosti poskytnuta částka 22 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s poplatkem ve výši 19 017 Kč, sestávajícím z kalkulačních položek fixního úroku ve výši 3 935 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 596 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 486 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila schopnost žalované úvěr splácet. Poskytnutou zápůjčku včetně těchto částek se ve smlouvě o zápůjčce žalovaná zavázala hradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši po 684 Kč, poslední splátce ve výši 661 Kč, do 28. 5. 2019 Poslední platbu žalovaná uhradila dne 25. 2. 2020 a následně nehradila. Do dne podání žaloby žalovaná zaplatila celkem 12 000 Kč. Dlužná částka činila 29 017 Kč. Současně žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z neuhrazené celkové dlužné částky ode dne 15. 7. 2020 do 21. 6. 2021 v celkové výši 9 923,88 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, avšak tato dosud ničeho na dluh neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná.

3. Podáním ze dne 3. 12. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 15 082 Kč s příslušenstvím a co do smluvní pokuty ve výši 5 158,04 Kč, o čemž bylo rozhodnuto usnesením ze dne 14. 2. 2022, č.j. -23.

4. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaná je občankou Slovenska. Soud určil pravomoc k projednání dané věci dle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. V tomto případě soud dospěl k závěru, že je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, když žalovaná má bydliště v České republice. Rozhodným právem je pak právo české, a to podle čl. 6 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť se jedná o spor ze spotřebitelské smlouvy, spotřebitel (žalovaná) má obvyklé bydliště v České republice a obchodník (žalobkyně) provozuje svou profesionální nebo podnikatelskou činnost v České republice, tj. v zemi, kde má spotřebitel své obvyklé bydliště.

5. Jednotlivá skutková zjištění má soud za prokázaná z následujících důkazů:

6. Mezi žalovanou a žalobkyní byla dne 21. 5. 2019 uzavřena Smlouva o zápůjčce číslo na jejímž základě žalobkyně jako podnikatel, jejímž hlavním předmětem činnosti je poskytování spotřebitelského úvěru, poskytla žalované jako spotřebiteli dne 21. 5. 2019 v hotovosti zápůjčku ve výši 22 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s poplatkem ve výši 19 017 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši po 684 Kč Kč do dne 14. 7. 2020; poslední splátka byla sjednána ve výši 661 Kč. První splátkové období začalo běžet dnem uzavření smlouvy. Poplatek ve výši 19 017 Kč byl tvořen z kalkulačních položek fixního úroku ve výši 3 935 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 596 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 486 Kč Součástí smlouvy byly rovněž smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Současně zákazník (žalovaná) prohlásil jednak, že před uzavřením smlouvy poskytl úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou půjčku, a jednak že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku 12 000 Kč, a to dne 28. 3. 2018 (viz smlouva o zápůjčce včetně smluvních podmínek, tabulka umoření).

7. Předžalobní upomínka k úhradě částky 46 772,15 Kč byla žalované odeslána dne 6. 5. 2021. Žalovaná byla vyzvána k úhradě do 13. 5. 2021 (viz předžalobní výzva včetně dokladu o odeslání).

8. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalované na základě jejího prohlášení, v němž žalovaná uvedla, že je vdova, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí na ubytovně, je zaměstnána jako prodavačka. Žalobkyně přitom vyšla z příjmu žalované ve výši 12 405 Kč měsíčně a výdajů ve výši 5 000 Kč. Do výdajů byly započteny splátky zápůjček od jiných subjektů ve výši 1 000 Kč. Žalovaná dále uvedla další příjem domácnosti ve výši 15 000 Kč (viz zákaznická karta).

9. Provedené listinné důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu jako plně věrohodné, když nebyla zjištěna žádná okolnost, která by je zpochybňovala. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne 21. 5. 2019 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně toho dne v hotovosti poskytla žalované částku 22 000 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou odeslanou dne 6. 5. 2021, ve kterém byla žalovaná vyzvána k úhradě do 13. 5. 2021.

10. Soud nevzal za prokázané, že před poskytnutím spotřebitelského úvěru byla náležitě posuzována úvěruschopnost žalované.

11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

12. Na vztah mezi účastníky soud aplikoval ustanovení smlouvy o zápůjčce podle a násl. , (dále jen „o. z.“) uzavřené adhezním způsobem ( a násl. o. z.). Žalovaná na straně vydlužitele smlouvu uzavřela v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně zapůjčitele v postavení podnikatele (, a a násl. o. z.). Smlouva tak podléhá rovněž režimu , o spotřebitelském úvěru. Proto se soud zabýval i otázkou platnosti této smlouvy s ohledem na zkoumání úvěruschopnosti žalované dle a zákona o spotřebitelském úvěru.

13. Při posuzování této otázky vzal soud v potaz veškeré skutečnosti, které v tomto případě vyšly najevo. Soudu upozorňuje zejména na to, že žalobkyně vycházela výlučně z údajů poskytnutých samotnou žalovanou. Údaje uvedené v zákaznické kartě klienta měly být podloženy příslušnými dokumenty, které však žalobkyně jako důkazní materiál soudu nepředložila. Takový postup je i s přihlédnutím k judikatuře Nejvyššího soudu zcela nedostatečný (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. a rozsudek ze dne 30. 3. 2019, sp. zn. ). Na tom nic nemění ani argumentace žalobkyně, že žalovaná byla podle ní schopna zápůjčku řádně splácet. O opaku svědčí zejména fakt, že žalovaná uhradila zaplatila toliko 7 splátek ze 60 a poté splácet přestala.

14. Shora uvedený závěr soud učinil při vědomí právních závěrů Ústavního soudu (viz nález ÚS ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), podle kterého je třeba poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je splacení dluhu reálné výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Obdobně Nejvyšší soud (viz výše uvedená rozhodnutí) dospěl k závěru, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen dlužníka, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

15. Jaké informace jsou k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nutné, zákon výslovně nestanoví, tento požadavek je však vyjádřen judikatorně. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru při zkoumání úvěruschopnosti je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, či doložením výpisu z účtu žadatele apod. Na informace podané jen spotřebitelem se může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. nebo také rozhodnutí SDEU ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus). V nyní posuzovaném případě není zřejmé, zda byly dokumenty nezbytné k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované skutečně předloženy a jaké údaje obsahovaly. Takové pochybení je zcela jistě porušením povinnosti zakotvené v ustavení zákona o spotřebitelském úvěru. Navíc žalobkyni nemohlo být soudem poskytnuto příslušné poučení ve smyslu a , když se z jednání omluvila.

16. Jelikož v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně nesplnila svoji zákonnou povinnost zkoumat řádně schopnost žalované jako spotřebitele úvěr splácet, posoudil soud smlouvu o zápůjčce neplatnou dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Tato neplatnost je (i přes nepřesnou formulaci textu zákona) neplatností absolutní. Důvodem je skutečnost, že předmětnou úpravu je třeba vykládat ve světle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Články 8 a 23 této směrnice je pak třeba podle Soudního dvora EU vykládat v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti (sic!) zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (viz Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, č. j. C-679/18 OPR- Finance s.r.o. v. GK).

17. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Soud práva a povinnosti mezi účastníky posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalované. Žalobkyni proto soud přiznal právo na zaplacení částky ve výši 10 000 Kč, která byla žalované skutečně poskytnuta, a to s úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši 8,25% ročně od 14. 5. 2021 do zaplacení, neboť žalovaná na celkovou poskytnutou částku 22 000 Kč uhradila žalobkyni celkem částku 12 000 Kč. Splatnost částky 10 000 Kč smyslu o. z. nastala dnem 13. 5. 2021, do tohoto data měla žalovaná dlužnou částku dle předžalobní výzvy zaplatit. Povinnost žalované zaplatit úroky z prodlení pak vyplývá z o. z., výše úroku z prodlení je stanovena

19. Pokud jde o nároky nad rámec uvedené částky 10 000 Kč, pak soud žalobu v tomto rozsahu jako nedůvodnou zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádnému z účastníků tohoto řízení náhradu nákladů tohoto řízení nepřiznal, neboť přestože byla žalovaná v řízení úspěšná, žádné náklady řízení jí nevznikly.

21. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní s počátkem běhu od právní moci rozsudku v souladu s 

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.