Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
16 C 84/2020-109
Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Indriškovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 53.791,84 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 32.278 Kč a úrok z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 13. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ohledně částky 21.513,84 Kč, ohledně úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 45.213,66 Kč od 3. 2. 2020 do 12. 6. 2020, ohledně úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12.935,66 Kč od 13. 6. 2020 do zaplacení a ohledně úroku 70,11 % ročně z částky 39.511,95 Kč od 25. 7. 2019 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 32.278 Kč a úrok z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 13. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá ohledně částky 21.513,84 Kč, ohledně úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 45.213,66 Kč od 3. 2. 2020 do 12. 6. 2020, ohledně úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12.935,66 Kč od 13. 6. 2020 do zaplacení a ohledně úroku 70,11 % ročně z částky 39.511,95 Kč od 25. 7. 2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 7. 2. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 43.815,66 Kč spolu
se zákonným úrokem z prodlení z částky 43.815,66 Kč ve výši 10% ročně od 3. 2. 2020
do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 8.578,18 Kč, úrok ve výši 70,11 % ročně z částky 39.511,95 Kč od 25. 7. 2019 do zaplacení, částku 998 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 998 Kč od 3. 2. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, částku 400 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 400 Kč od 3. 2. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně. Žalobu odůvodnil tím, že žalované dne 22. 2. 2019 poskytl částku 40.000 Kč na základě smlouvy o úvěru
číslo kterou žalovaná podepsala dne 22. 2. 2019. Žalovaná byla na základě této smlouvy povinna poskytnutou částku zároveň s úrokem ve výši 97,66 % ročně žalobci splatit ve 42 měsíčních splátkách po 2.574 Kč k 19. dni každého kalendářního měsíce počínaje březnem 2019. Žalovaná sjednané splátky řádně neplatila, úvěr byl v důsledku toho zesplatněn. Celkově žalovaná na uvedenou smlouvu zaplatila částku 7.722 Kč. Žalobce tak požaduje dlužnou jistinu, úrok, smluvní pokutu, náhradu nákladů a úrok z prodlení. Dále uvedl, že schopnost žalované řádně hradit úvěr byla žalobcem prověřena na základě dokladů
o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení žalované a že žalobce ověřil úvěrovou historii žalované v databázích SOLUS a Nebankovního registru klientský informací.
2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. Soud ve věci nařídil jednání na den datum, k němuž se dostavil pouze zástupce žalobce. U tohoto jednání soud provedl dokazování
ve věci, z něhož zjistil následující skutečnosti.
3. Žalobce je právnická osoba existující od datum, pod výše uvedenou obchodní firmou podniká od datum a do předmětu jeho podnikání od datum patří i poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku). Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, který vede Česká národní banka, soud zjistil, že žalobce je veden v registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru.
4. Soudu byla předložena kopie listiny označená jako smlouva o úvěru číslo datovaná dnem 22. 2. 2019, v níž je jako poskytovatel úvěru označen žalobce a jako klient žalovaná
a předmětem úvěru je částka 40.000 Kč, která měla být splácena ve 42 měsíčních splátkách
po 2.574 Kč, a jako sazba úroku je uvedeno 97,66 % ročně. Na této kopii je v kolonce,
kde má být podpis klienta, kopie údajného vlastnoručního podpisu žalované. Taktéž na kopii listiny označené jako hodnocení klienta a na kopii listiny označené jako předsmluvní formulář jsou v kopii údajné vlastnoruční podpisy žalované. Na výzvu soudu k předložení originálu (prvopisu) všech označených listin, žalobce soudu sdělil, že originály listin jsou k dispozici pouze v elektronické podobě, jelikož jsou podepsány dynamickým biometrickým podpisem,
a dále uvedl, že dynamický biometrický podpis vzniká tak, že je snímán vlastnoruční podpis s využitím speciálního zařízení, které zaznamenává data k analýze vlastností podpisu spojených s typickým chováním podepisující se osoby. Je tedy snímán též tlak, rychlost, zrychlení během podpisu a další atributy. Tento podpis je následně vložen do elektronické verze dokumentu
a je s tímto dokumentem neoddělitelně spojen. Veškeré charakteristiky biometrického podpisu umožňují jednoznačné určení jednající osoby. Žalobce má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla tudíž podepsána řádně.
5. Žalobce však také soudu předložil kopii listiny s fotografií občanského průkazu žalované,
kdy prvopis listiny měl být podepsán vlastnoručně žalovanou, a předložení originálu občanského průkazu i podpisu žalované na této listině ověřovala dne 22. 2. 2019 paní jméno příjmení, která je uvedena jako zprostředkovatel úvěru na výše uvedených listinách.
6. Soudu není jasné, z jakého důvodu se žalovaná podepsala vlastnoručně dne 22. 2. 2019
na jednu listinu, ale již nikoli na ostatní dokumenty, které měly být žalovanou podepsány téhož dne. Také není jasné, z jakého důvodu nebyl alespoň návrh smlouvy žalovanou podepsán vlastnoručně na listině, když z ověření totožnosti žalované a jejího občanského průkazu vyplývá, že uvedený den osobně jednala se zprostředkovatelem úvěru.
7. Žalobce soudu předložil dopis datovaný dnem 25. 2. 2019, v němž sděluje žalované, že úvěr byl schválen. Rovněž soudu předložil dodejku, podle níž žalovaná převzala dne 19. 3. 2019 zásilku odeslanou žalobcem, která byla uložena na poště již dne 1. 3. 2019. Z výpisu z účtu
číslo vedeného právnická osoba a z výpisu z účtu č. bankovní účet vedeného právnická osoba, soud zjistil, že dne 22. 2. 2019 žalobce poukázal na účet žalované částku 40.000 Kč pod variabilní symbol.
8. Soudu byla předložena kopie již výše zmíněného dokladu označeného jako„ hodnocení klienta“, v němž je uvedeno, že žalovaná má pravidelný čistý měsíční příjem 16.500 Kč, a to 10.000 Kč z„ rodičovské“ a 6.500 Kč z ostatních důvodů (výživné, sociální dávky apod.), a že výdaje žalované činí 9.810 Kč, včetně výdajů na 3 děti v domácnosti, a že její volné zdroje činí
5.690 Kč. Žalobce soudu předložil oznámení Úřadu práce ze dne datum o přiznání dávky státní sociální podpory – rodičovského příspěvku - žalované ve výši 10.000 Kč od 1. 1. 2019 v souvislosti s její péči o dítě narozené 30. 6. 2018. Dále předložil rozsudek zdejšího soudu
ze dne datum, kterým byly dvě nezletilé děti žalované, narozené v roce rok, svěřeny
do péče žalované, a jejich otci byla stanovena vyživovací povinnost dohromady ve výši
6.500 Kč měsíčně. Z uvedeného rozsudku soud zjistil, že školné pro jedno z dětí od září 2017 mělo činit 6.500 Kč měsíčně, že toto dítě mělo i náklady na taneční kroužek ve výši 8.500 Kč
a 5.500 Kč ročně, že žalovaná měla výdaje například i v souvislosti se zdravotním stavem dětí. Z čeho žalobce při uzavírání smlouvy o úvěru zjistil údaje o výdajích žalované, které jsou
v „ hodnocení klienta“ uvedené, žalobce neuvedl, a to ani v tomto řízení, ani v „ hodnocení klienta“, a ani žádné důkazy prokazující takové výdaje žalované soudu nepředložil.
9. Dle výpisu z nebankovního registru klientských informací ke dni datum hodnota skóre žalované činila 451 bodů, tzn. menší riziko návratnosti úvěru. Dle předloženého výpisu záznamů z registru Solus ke dni 22. 2. 2019 žalovaná neměla žádný záznam o dlužných splátkách.
10. Žalobce soudu předložil kopie 2 výzev k zaplacení dlužných splátek a oznámení o okamžitém zesplatnění úvěru ze dne 23. 7. 2019, ale žádný doklad o doručení těchto písemností žalované nepředložil. Žalobce soudu předložil předžalobní výzvu datovanou dnem 15. 1. 2020, podací arch ze dne 16. 1. 2020 a kopii obálky nedoručené zásilky adresované žalované, která byla
dne 4. 2. 2020 vrácena zpět žalobci coby odesílateli.
11. Z dokladu označeného jako karta klienta soud zjistil, že žalobce ke dni 3. 2. 2020 vedl
na uvedenou smlouvu úhrady v celkové výši 7.722 Kč.
12. Předmětem řízení je nárok úvěrujícího vůči úvěrovanému na vrácení poskytnutých peněžních prostředků a na zaplacení sjednaného úroku, smluvních pokut a náhrady nákladů na základě smlouvy o úvěru uzavřené podle ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ OZ“), jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSÚ“), ve znění platném ke dni uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný
se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 OZ
po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle něhož výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
13. Soud provedené důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím závěrům. Žalobce neprokázal, že by mezi účastníky byla uzavřena smlouva
o úvěru s tvrzeným obsahem, jelikož neprokázal, že předmětnou smlouvu podepsala žalovaná. Sám žalobce totiž uvedl, že smlouva byla vyhotovena v elektronické podobě a k tomuto dokumentu v elektronické podobě byl následně vložen dynamický biometrický podpis žalované, což logicky znamená, že to nebyla žalovaná, kdo svůj podpis připojil k elektronickému dokumentu, čímž by potvrdila, že v této podobě a s tímto obsahem byl dokument žalovanou akceptován. Vložení dynamického biometrického podpisu do nějakého elektronického dokumentu totiž znamená pouze to, že vlastnoruční podpis žalované zachycený elektronickými prostředky, byl někým, kdo měl přístup k elektronickému dokumentu, do tohoto dokumentu vložen. Přičemž tento podpis mohl být vložen
do jakéhokoliv elektronického dokumentu, k němuž měl přístup vkládající, kterým však nemusí být žalovaná a v tomto řízení ani nebylo tvrzeno, že by to žalovaná byla. Zjednodušeně řečeno, je to podobné, jako kdyby někdo vlastnoruční podpis žalované z nějakého nosiče (např. čistý bílý papír pouze s podpisem žalované) ofotil na nějakou listinu s textem úvěrové smlouvy, s kterou již následně tato kopie vlastnoručního podpisu žalované bude skutečně neoddělitelně spjata, a při každé replikaci této listiny s úvěrovou smlouvou, při kopírování, skenování a přeposílání, vzniknou úplně stejné kopie s kopií vlastnoručního podpisu žalované. Jedná se tedy o kopii vlastnoručního podpisu žalované, ale nelze hovořit o tom, že by původní listinu žalovaná vlastnoručně podepsala a že by tímto žalovaná stvrdila to,
že byla s obsahem listiny seznámena a souhlasí s ním, protože takovou listinu vůbec nikdy nemusela vidět. Rozhodně dynamický biometrický podpis na určitém dokumentu nemůže nahradit ani uznávaný elektronický podpis ani vlastnoruční podpis člověka. Soud tudíž bez dalšího nemůže považovat za prokázané, že úvěrová smlouva mezi účastníky byla uzavřena s obsahem, jak tvrdí žalobce. Z provedeného dokazování, a to ani při hodnocení důkazů v jejich vzájemné souvislosti, tak nemá soud za prokázané, že by tvrzená úvěrová smlouva byla mezi účastníky uzavřena.
14. Pokud by nějaká smlouva o spotřebitelském úvěru dne 22. 2. 2019 uzavřena byla, pak by
se soud musel zabývat její platností z hlediska řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobcem.
15. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je
to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu
s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
17. Byť v citovaných ustanoveních je až do 28. 5. 2022 neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena jako relativní, tak podle stávající judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20)
i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 je soud povinen z moci úřední zkoumat, tedy nikoli pouze na základě námitky žalovaného, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně prověřoval úvěruschopnost žalovaného a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr žalobce, že žalovaný bude schopen řádně splácet sjednaný úvěr. Soud se proto zabýval těmito otázkami z úřední povinnosti a dospěl k závěru, že z předložených důkazů vůbec nevyplývá, na základě jakých doložených relevantních informací žalobce došel ke zjištění, že žalované zůstávají„ volné zdroje“ ve výši 5.690 Kč
a že její měsíční výdaje včetně výdajů na 3 nezletilé děti činily v době uzavírání úvěrové smlouvy pouze 9.810 Kč, když žádné doklady o výdajích žalované soudu předloženy nebyly a žalobce ani předložení takových dokladů žalovanou v době jednání s žalovanou netvrdil a ani v hodnocení úvěruschopnosti žalované žádné takové doklady uvedeny nejsou. Dle názoru soudu tak žalobce porušil svoji předsmluvní povinnost úvěrujícího posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a uvedený úvěr za sjednaných podmínek poskytl žalované v rozporu s ustanovením § 86 ZSÚ, a proto soud považuje předmětnou úvěrovou smlouvu podle § 87 ZSÚ za neplatnou.
18. Vzhledem k uvedeným závěrům o neunesení důkazního břemene žalobce o uzavření tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru a o neplatnosti případně účastníky uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 2. 2019, považuje soud za prokázané poskytnutí částky 40.000 Kč dne 22. 2. 2019 žalobcem žalované za poskytnutí plnění bez platného právního důvodu.
19. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta první OZ, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo
na vrácení toho, co plnila. Žalobce tak má s ohledem na výše uvedené závěry soudu a citovaná ustanovení § 2991 a § 2993 OZ vůči žalované pouze právo na vrácení poskytnuté částky, coby vydání bezdůvodného obohacení, a jelikož tvrdil, že žalovaná na poskytnutou částku zaplatila žalobci pouze 7.722 Kč, a v řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná zaplatila částku vyšší, je žalovaná povinna žalobci zaplatit z titulu bezdůvodného obohacení ještě částku 32.278 Kč, což je rozdíl mezi poskytnutou částkou 40.000 Kč a uhrazenou částkou 7.722 Kč.
20. Pokud se týká požadovaného úroku z prodlení v sazbě 10 % ročně, pak soud žalobci přiznal pouze úrok z prodlení z přiznané částky v požadované sazbě za dobu od 13. 6. 2020
do zaplacení, jelikož má za to, že do prodlení se žalovaná dostala až dnem 13. 6. 2020, což
je den následující po dni, kdy soud považuje žalobu za doručenou žalované. Žádné dřívější datum splatnosti žalované částky totiž v řízení prokázáno nebylo, neboť nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy a nebylo prokázáno ani doručení jakékoliv výzvy k úhradě žalované částky žalované, tj. že se taková výzva dostala do její dispoziční sféry, před doručením žaloby. Zákonná sazba úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činila ke dni 13. 6. 2020
10 %, tj. odpovídala sazbě, kterou žalobce požadoval.
21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V tomto řízení byla úspěšnější žalovaná, pokud se vezme v úvahu i zamítnutý úrok v sazbě 70,11 % ročně z částky 39.511,66 Kč
od 25. 7. 2019 do dne vyhlášení rozsudku, který činí 78.096 Kč, a měla by tedy právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalované žádné náklady řízení nevznikly, soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo na exekuci.