Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
117 C 125/2022-147
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní JUDr. Silvií Morongovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
jednající prostřednictvím organizační složky
název žalobkyně, organizační složka, IČO
sídlem adresa
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o: 6 053 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 168,34 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 834,32 Kč za dobu od datum do datum a z částky 3 168,34 Kč za dobu od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 2 884,66 Kč, co do úroku kapitalizovaného za dobu od datum do datum ve výši 436,98 Kč a za dobu od datum do datum ve výši 700,36 Kč, co do úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 6 053 Kč za dobu od datum do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 218,68 Kč za dobu od datum do datum a z částky 2 884,66 Kč za dobu od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 168,34 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 834,32 Kč za dobu od [datum] do [datum] a z částky 3 168,34 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 2 884,66 Kč, co do úroku kapitalizovaného za dobu od [datum] do [datum] ve výši 436,98 Kč a za dobu od [datum] do [datum] ve výši 700,36 Kč, co do úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 6 053 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 218,68 Kč za dobu od [datum] do [datum] a z částky 2 884,66 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 053 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum uzavřela prostřednictvím internetového bankovnictví s žalovaným smlouvu o povoleném přečerpání č. GNN036490790, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový limit 5 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn čerpat realizací plateb a výběrů ze svého osobního účtu mKonto, č. ú. bankovní účet, vedeném u žalobkyně. Žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, kdy prozkoumala veřejně dostupné registry (typicky insolvenční rejstřík, registr exekucí, obchodní rejstřík a podobně), dále registry bankovní (BRKI a NRKI) a nebankovní registry (příjmení), to vše s negativním zjištěním. Žalobkyně před poskytnutím úvěru zjišťovala příjem žalovaného, za tím účelem si vyžádala potvrzení o výši pracovního příjmu podepsané zaměstnavatelem žalovaného, ze kterého vyplynul průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce ve výši 37 356 Kč. Žalobkyně dále posuzovala informace získané přímo od žalovaného s žádosti o poskytnutí povoleného přečerpání, kde je uvedeno, že žalovaný byl v té době svobodný, bydlel u rodičů a měl jednu vyživovací povinnosti vůči dítěti. S ohledem na tyto skutečnosti měla žalobkyně za to, že průměrný příjem žalovaného je zcela dostačující pro pokrytí nákladů na sdílené bydlení a rovněž na výživu dítěte. Svůj závazek ze smlouvy žalobkyně splnila dne datum. Žalovaný se smlouvou zavázal zejména nepřekročit sjednanou výši úvěrového limitu, řádně hradit jistinu a úroky a zajistit na svém účtu ke konci zúčtovacího období dostatek disponibilních peněžních prostředků k automatické úhradě měsíčních splátek úroků z úvěru. Roční úroková sazba činila 18,9 %. V případě prodlení žalovaného s úhradou jakéhokoliv závazku ze smlouvy či při překročení povoleného limitu přečerpání byla žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném úhradu poplatků, smluvní pokuty a jiných plateb souvisejících s prodlením klienta dle aktuálně platného sazebníku. Rovněž je v tomto případě žalobkyně dle odst. číslo podmínek pro povolené přečerpání (kontokorent) pro fyzické osoby, které jsou nedílnou součástí smlouvy, oprávněna úvěr v plné výši prohlásit za splatný a odstoupit od smlouvy. Dle části § 4 odst. 1 smlouvy pokud žalovaný překročí z jakéhokoli důvodu úvěrový limit, stává se takováto částka nepovoleným debetním zůstatkem, který je žalovaný povinen splatit ihned. Vzhledem k tomu, že žalovaný dne datum překročil úvěrový limit, dostal se do nepovoleného debetního zůstatku, využila žalobkyně svého práva a dopisem ze dne datum od smlouvy odstoupila, čímž se dluh stal splatným ke dni datum. Dlužná částka je složena z dlužné jistiny ve výši 5 853 Kč, dlužných poplatků ve výši 250 Kč, dlužného úroku kapitalizovaného za dobu od datum do datum ve výši 436,98 Kč, dlužného úroku z částek po splatnosti a nepovoleného debetního zůstatku kapitalizovaného za dobu od datum do datum ve výši 700,36 Kč, dále žalobkyně požaduje úhradu úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 6 053 Kč za dobu od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 053 Kč za dobu od datum do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, nereagoval ani na předžalobní výzvu k plnění.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den datum a datum, se nedostavil, svou neúčast neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: na základě žádosti žalovaného žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o povoleném přečerpání, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho žádost a v jeho prospěch peněžní prostředky až do výše 5 000 Kč jako nezajištěný spotřebitelský úvěr tak, že mu umožní i opakovaně přečerpat disponibilní zůstatek na jeho mKontu číslo vedeném u žalobkyně. Úrok byl sjednán ve výši 18,9 % ročně, žalovaný se dále zavázal platit žalobkyni poplatky a ceny za zvláštní služby nebo úkony související s úvěrem uvedené v sazebníku bankovních poplatků žalobkyně (prokázáno smlouvu o povoleném přečerpání č. GNN bankovní účet ze dne datum a smlouvou o vedení účtu u mBank č. GNN036490790). Před uzavřením smlouvy se žalobkyně zabývala přezkumem úvěruschopnosti žalovaného, kdy bylo ověřeno, že žalovaný je zaměstnán na dobu neurčitou a jeho průměrný měsíční příjem za posledních 12 měsíců činil 34 969 Kč, v žádosti o poskytnutí úvěru dále žalovaný uvedl, že bydlí u rodiny a vyživuje jedno dítě (prokázáno žádostí o poskytnutí Povoleného přečerpání ze dne datum a potvrzením o výši pracovního příjmu ze dne datum). Žalovaný úvěr prostřednictvím svého běžného účtu opakovaně čerpal, ke dni datum činil zůstatek na běžném účtu žalovaného částku mínus 5 853 Kč. V období od datum do datum byly z účtu žalovaného sraženy úroky v celkové výši 1 909,66 Kč a poplatky za zaslání upomínek v celkové výši 775 Kč (prokázáno transakční historií účtu za období od datum do datum). Výzvou ze dne datum žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 834,32 Kč do sedmi dnů od doručení výzvy s tím, že pokud v daném termínu k úhradě dlužné částky nedojde, je tato výzva rovněž odstoupením od smlouvy o povoleném přečerpání na běžném účtu mKonto a zároveň smlouvy o vedení běžného účtu mKonto, přičemž k zániku smlouvy dojde následujícím dnem po marném uplynutí sedmidenní lhůty k úhradě dluhu. Výzva byla žalovanému odeslána dne datum (prokázáno Poslední výzvou k uhrazení dlužné částky/odstoupením od smlouvy ze dne datum a přiloženou dodejkou). Výzvou ze dne datum vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě dlužné částky z předmětné úvěrové smlouvy v celkové výši 7 190,34 Kč s příslušenstvím. Výzva byla zaslána žalovanému dne datum (prokázáno Oznámením o právním zastoupení a výzvou k úhradě dluhu ze dne datum a podacím archem ze dne datum). Z dalších listinných důkazů soud nic podstatného ve věci nezjistil.
4. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 5 000 Kč formou povoleného přečerpání jeho běžného účtu. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně neprokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, pouze uvedla, že posoudila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet podle příjmu žalovaného doloženého potvrzením o výši jeho pracovního příjmu a informací získaných lustrací žalovaného v dostupných registrech a databázích. Svá tvrzení ohledně přezkumu majetkových poměrů žalovaného, zejména jeho výdajů a životních nákladů, žalobkyně ač poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. nedoplnila, provedení dalších důkazy o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku soudu nenavrhla. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením zkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku v celkové výši 3 168,34 Kč (záporný zůstatek na běžném účtu žalovaného ve výši 5 853 Kč – úroky v celkové výši 1 909,66 Kč a poplatky za zaslání upomínek v celkové výši 775 Kč), pak je dle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru žalovaný povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V řízení nebylo prokázáno ani tvrzeno, že by žalovaný před podáním žaloby žalobkyni na svůj dluh něčeho uhradil, byl tedy k úhradě dlužné jistiny ve výši 3 168,34 Kč zavázán tímto rozsudkem. Jelikož je žalovaný s úhradou peněžitého dluhu v prodlení přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 3 168,34 Kč. Z částky 834,32 Kč byl úrok z prodlení přiznán za dobu od datum, když k úhradě této dlužné částky byl žalovaný vyzván výzvou ze dne datum se lhůtou k plnění do 7 dnů ode dne doručení této výzvy, tj. do datum (v souladu s ust. § 573 občanského zákoníku soud považuje výzvu za doručenou dne datum), žalobkyně však žalobou požadovala úhradu úroku z prodlení až od datum a soud je žalobou vázán. Z částky 3 168,34 Kč byl úrok z prodlení přiznán za dobu od datum, když k úhradě celé dlužné částky byl žalovaný vyzván až výzvou zástupce žalobkyně ze dne datum a dluh se tak stal splatným dnem následujícím po doručení této výzvy, tj. dne datum (v souladu s ust. § 573 občanského zákoníku soud považuje výzvu za doručenou dne datum). Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě.
5. O povinnosti k úhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. negativním výrokem, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému (vypočteno z předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí) dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné podle § 202 odst. 2 o. s. ř.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.