Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
4 C 27/2022-32
Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Sperkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení 1 908 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku 1 908 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 908 Kč od datum do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku 1 908 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 908 Kč od [datum] do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou soudu dne datum se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 908 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně odůvodnila žalobu tím, že spol. právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitel“) poskytla dne datum žalovanému bez právního důvodu v hotovosti částku 12 000 Kč, když úvěrová smlouva byla shledána neplatnou. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na základě smlouvy ze dne datum společnosti právnická osoba, IČO, která ji následně smlouvou ze dne datum postoupila žalobkyni. příjmení 12 000 Kč, která byla žalovanému poskytnuta dne datum v hotovosti bez právního titulu, představuje bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Žalobkyně se žalobou domáhá vydání bezdůvodného obohacení ve zbývající výši 1 908 Kč spolu se zákonným příslušenstvím. Zákonný úrok z prodlení z částky 1 908 Kč je požadován od dne datum z toho důvodu, že poslední měsíční splátka úvěru byla splatná ke dni datum. Žalobkyně vyzvala žalovaného k dobrovolnému splnění povinnosti písemnou předžalobní upomínkou, avšak bezvýsledně. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne datum doplnila žalobu uvedením, že žalovaný rezignoval na svou povinnost splácet úvěr a nedostál svým závazkům z úvěrové smlouvy, když neuhradil žádnou splátku. K tomu žalobkyně odkázala na pravomocný výrok č. I rozsudku zdejšího soudu č. číslo jednací ve spojení s měnícím rozsudkem název soudu č. číslo jednací. V tomto řízení se jedná již jen o zaplacení zbývající části bezdůvodného obohacení, která nebyla předmětem předcházejícího řízení vedeného mezi žalobkyní a žalovaným u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka, když v předcházejícím řízení bylo pravomocně rozhodnuto pouze o dílčím nároku žalobkyně ve výši 9 812 Kč a 280 Kč.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou a žalující stranu, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřily, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas ve svém podání ze dne datum a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.
4. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že původní věřitel spol. právnická osoba, IČO postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou přechodnému věřiteli spol. právnická osoba, IČO a tento následně postoupil žalovanou pohledávku žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále též jen „o.z.“). Žalovanému bylo postoupení pohledávky žalobkyni oznámeno dopisem ze dne datum předaným k poštovní přepravě téhož dne.
5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:
6. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum uzavřené mezi žalovaným a původním věřitelem bylo zjištěno, že žalovaný převzal od původního věřitele částku 12 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy.
7. Z rozsudku název soudu ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, který nabyl právní moci ve výroku I. dne datum a vykonatelnosti dne datum ve spojení s rozsudkem název soudu ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, kterým se mění rozsudek sp. zn. spisová značka ve výrocích II. a III. a který nabyl právní moci dne datum a vykonatelnosti dne datum, (dále též jen„ předcházející řízení“) bylo zjištěno, že o nároku žalobkyně ve výši 10 092 Kč coby části dlužné jistiny poskytnutého úvěru bylo již citovanými rozsudky rozhodnuto, když smlouva o úvěru číslo ze dne datum uzavřená mezi žalovaným a původním věřitelem byla shledána absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, a to vzhledem k ve smlouvě stanovené výši úroku, pročež byl nárok žalobkyně posuzován jako bezdůvodné obohacení dle ust. § 2991 a násl. o.z.
8. Z předžalobní upomínky ze dne datum ve spojení s podacím lístkem z téhož dne bylo zjištěno, že žalovanému byla zaslána výzva k úhradě dlužné pohledávky po lhůtě splatnosti ve výši 11 028,54 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 5 420,80 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 509,35 Kč, tedy celkem k úhradě částky 22 958,69 Kč před podáním žaloby.
9. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
10. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1958 odst. 1 o.z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.
12. Soud shora uvedené a provedené důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo, jakož i vyjádření účastníků. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s § 153 o.s.ř.
13. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Původní věřitel poskytl žalovanému na základě smlouvy o úvěru číslo ze dne datum celkem částku 12 000 Kč. Rozsudkem název soudu ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, byla předmětná smlouva o úvěru shledána absolutně neplatnou, nebylo-lze tak jinak, než vypořádat nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení. Protože však žalobkyně v původním řízení nevymáhala celou pohledávku, nýbrž toliko její část, byla nyní předmětem řízení částka 1 908 Kč coby zbývající část jistiny poskytnutého úvěru, o níž nebylo dosud rozhodnuto. Protože žalobkyně prokázala, že žalovanému byla poskytnuta částka, která je předmětem žaloby a žalovaný netvrdil, ani neprokázal, že by na tuto částku jakkoliv plnil, byl nárok žalobkyně vypořádán z titulu bezdůvodného obohacení, s ohledem na právní závěry předcházejícího řízení, ve smyslu ust. § 2991 a násl. o.z. a žalovanému tak výrokem I. uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 908 Kč. Nárok na zákonný úrok z prodlení vyplývá z ust. § 1970 o.z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a tento byl žalobkyni přiznán od data jí požadovaného, tj. od datum, neboť i přes shledání smlouvy o úvěru jako absolutně neplatné musel být žalovaný k tomuto datu již bez pochyb srozuměn s tím, že se s plněním svého dluhu ocitl v prodlení ve smyslu ust. § 1958 odst. 1 o.z.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, když jejímu nároku soud plně vyhověl. Podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. však připouští užití výjimek, a to i v případě, jsou-li tu ve smyslu ust. § 150 o.s.ř. důvody hodné zvláštního zřetele tak, že soud nemusí výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Již z dikce ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. však plyne, že přiznání se týká nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva, přičemž s ohledem na okolnosti předmětného sporu, nelze žalobkyní uplatněné náklady řízení za účelné považovat, a to ani zčásti. Žalobkyně v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka uplatnila toliko část nároku plynoucího z úvěrového vztahu, přičemž jejímu postupu nebylo lze co do věcnosti ničeho vytknout, když i anonymizována dvě slova v rozsudku ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, konstatoval, že je výhradně na věřitelce, zda u soudu bude vymáhat celou pohledávku nebo jen její část. Ze žalobních tvrzení, zejména pak z přípisu žalobkyně ze dne datum plyne, že žalobkyně věděla o celkové výši své pohledávky a bylo čistě na její úvaze, zda tuto uplatní u soudu či nikoliv, když soudu tvrdila, že žalovaný neuhradil žádnou splátku úvěru, do prodlení se dostal se všemi splátkami úvěru a na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho. Žalobou ze dne datum tak žalobkyně vznesla nárok co do částky 1 908 Kč představující slovy žalobkyně„ zbývající část bezdůvodného obohacení“. Žádné okolnosti sporu však nenapovídají, čemu či komu prospívá rozdělování pohledávky na dílčí části a jejich postupné uplatňování žalobami u soudu. Neučinila-li žalobkyně zbývající část bezdůvodného obohacení součástí žaloby, která byla předmětem předcházejícího řízení (k tomu srov. již shora opakovaně citované rozsudky zdejšího soudu č.j. číslo jednací a název soudu č.j. číslo jednací), nelze jí to klást k tíži co do věcnosti požadovaného nároku, avšak nelze uplatněné náklady řízení shledat účelnými. Ani předžalobní upomínka, kterou žalobkyně předložila k důkazu v tomto řízení, není natolik specifickou, když výše žalované částky 1 908 Kč s příslušenstvím neodpovídá částce, k jejíž úhradě byl žalovaný touto vyzván, že by bylo lze přisvědčit opodstatněnosti jejího rozdělení. Žalobkyně na náhradě nákladů řízení požaduje úhradu soudního poplatku, který uhradila i s doplatkem podle položky 2 odst. 2 sazebníku poplatků jako přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb. ve výši 1 000 Kč, úhradu nákladů zastoupení advokátem sestávajících z částky 1 000 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení nebo obhajoby, písemné podání nebo návrh ve věci samé, výzva k plnění), paušální náhradu nákladů v celkové výši 900 Kč (tj. 3× 300 Kč) a DPH ve výši 819 Kč, tj. náhradu nákladů řízení v celkové výši 5 719 Kč, a to vše pro zaplacení pohledávky ve výši 1 908 Kč. Shledal-li by soud takový požadavek žalobkyně za účelně vynaložený a tedy po právu, pak by takový výklad ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. vedl ad absurdum k závěrům, že lze jednu a tutéž pohledávku dělit na dílčí části a tyto žalovat tak, aby náklady řízení mnohanásobně převyšovaly jistinu dluhu. S ohledem na shora uvedené tak soud uzavřel, že žalobkyní uplatněné náklady nebyly účelně vynaložené ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 13 odst. 1 a § 11 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., a tedy zároveň, že povaha a okolnosti posuzované věci představují důvody natolik zvláštního zřetele hodné, že soud náhradu nákladů řízení zcela nepřiznává.
15. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
16. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon tohoto rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.