Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
15 C 108/2022-42
Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Michaelou Koblasovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 35 552 Kč s příslušenstvím - úvěr
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 23 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 15. 6. 2021 do zaplacení, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 319,45 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. V části, kterou se žalobce původně domáhal zaplacení vyšší částky, než je uvedeno ve výroku I., se řízení zastavuje.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2 875 Kč k rukám jeho zástupce anonymizováno jméno příjmení do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 23 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 15. 6. 2021 do zaplacení, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 319,45 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. V části, kterou se žalobce původně domáhal zaplacení vyšší částky, než je uvedeno ve výroku I., se řízení zastavuje. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2 875 Kč k rukám jeho zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci rozsudku.
Předmětem řízení byl návrh žalobce na zaplacení částky uvedené shora s odůvodněním, že se jedná o nesplacený úvěr ze smlouvy o úvěru č. 864721013 ze dne 27. 11. 2019, kterou se žalovanou uzavřel právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba Žalobce vzal v průběhu řízení žalobu částečně zpět. S ohledem na zřejmě nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované požadoval pouze úhradu jistiny a úroku z prodlení. Na žalobce byla pohledávka za žalovanou postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021.
Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.
Na základě předložených listinných důkazů (smlouva o úvěru č. 864721013, potvrzení o platbě, výpisu z účtu, doklad o postoupení pohledávky) byla prokázána skutková tvrzení žalobce uvedená shora.
Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
Soud předně dovodil, že žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena původním věřitelem právnická osoba Postoupení pohledávky bylo osvědčeno smlouvou o postoupení pohledávek se seznamem pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky. Žalovaná se nemůže dovolávat neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek. Mohla by se bránit tím, že na místo žalobci plnil původnímu věřiteli. Taková obrana však uplatněna nebyla.
Mezi společností právnická osoba jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Tato byla uzavřena v souladu s výše citovaným ustanovením § 2395 o. z. Současně je zřejmé, že žalovaná při uzavření smlouvy byla v postavení spotřebitele, právní předchůdce žalobce byl v postavení podnikatele. Věc je tedy nutno posuzovat rovněž podle ustanovení upravujících spotřebitelské smlouvy (§ 1810 a násl. o. z.). Bylo prokázáno, že původní věřitel žalované částku 25 300 Kč jako předmět úvěru poukázal na jí označený účet. Žalovaná se zavázala vrátit žalobci jistinu a tzv. poplatek za poskytnutí úvěru, který byl sjednán pevnou částkou 3 467 Kč. Ujednání o poplatku je třeba kvalifikovat jako ujednání o úroku v souladu s platným ust. § 2392 o. z.
V řízení nebylo náležitě prokázáno, že právní předchůdce žalobce splnil povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka. Splnění této povinnosti je podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Ustanovení národního práva, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, jako je tomu v případě § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze je použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18). Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků či úpadců. Soud by mohl dovodit, že právní předchůdce žalobce náležitě prověřil úvěruschopnost žalované, pokud by bylo prokázáno, že ověřené příjmy žalované poté, kdy splní závazky související s uspokojováním každodenních potřeb (bydlení apod.), jakož i další zákonné závazky (vyživovací povinnosti, eventuální další smluvní závazky), umožní ve lhůtě necelého 1 měsíce vrátit jak dlužnou jistinu, tak i poplatek za poskytnutí úvěru. Důsledkem nesplnění uvedené povinnosti věřitele je neplatnost smlouvy.
Žalobce se tak mohl podle ustanovení upravujících bezdůvodné obohacení úspěšně domáhat pouze vrácení dlužné jistiny. Poukázání předmětu úvěru na účet označený žalovanou bylo prokázáno. Naproti tomu žalovaná, která byla v řízení nečinná, netvrdila ani neprokázala, že dlužnou jistinu ve sjednané lhůtě splatila. Soud proto žalobci přiznal částku 23 300 Kč, která představuje poskytnuté peněžní prostředky právním předchůdcem žalobce žalované, a to spolu s úrokem z prodlení, jehož výše odpovídá nařízení vlády č. 353/2013 Sb. Ve zbylé části bylo řízení zastaveno, neboť žalobce vzal částečně žalobu zpět.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci převážně úspěšnému žalobci soud přiznal náklady v celkové výši 2 875 Kč, které zahrnují soudní poplatek ve výši 1 423 Kč, odměnu za zastoupení za tři úkony právní služby po 300 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč a 21 % DPH z odměn a náhrad.
Při rozhodování o nákladech řízení soud v projednávaném případě dovodil, že jsou splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalobce vymáhá své pohledávky z titulu dlužných spotřebitelských úvěrů v řadě případů a jde o předmět jeho podnikatelské činnosti. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení uzavřených smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění nároků ze smluv o úvěrech je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalované, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti.
Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud vzhledem k pasivitě žalované v řízení neshledal důvody pro delší lhůtu k plnění či k rozhodnutí o splátkách.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.