Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (6)No categories available
11 C 11/2022-40
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 8 786,82 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši
10 % ročně z částky 4 200 Kč od datum, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky
4 586,82 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 586,82 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 200 Kč od [datum], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 4 586,82 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 586,82 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Při odůvodňování tohoto rozsudku soud vycházel z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 8 786,82 Kč s příslušenstvím, kterého se domáhá proti žalované jako dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně (společností právnická osoba) prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Nárok žalobkyně představuje poskytnutou dosud neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 4 200 Kč a neuhrazený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 586,82 Kč. Žalobkyně uváděla, že před uzavřením smlouvy její předchůdkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalované nahlédnutím do veřejně dostupných databází, na základě kterých neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet. K prověření úvěruschopnosti žalované žalobkyně netvrdila další skutečnosti, ani nenavrhovala provedení žádných důkazů, a to ani k výzvě soudu.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.
4. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Ačkoliv soudu nebyly předloženy listinné důkazy, z nichž by zřetelně vyplýval způsob a průběh kontraktačního procesu mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, nebylo nezpochybněno, že mezi účastníky skutečně došlo prostřednictvím prostředků komunikace na dálku ke sjednání předmětného závazku v podobě poskytnutí peněžních prostředků ve výši 4 200 Kč ze strany předchůdkyně žalobkyně a jejich vrácení v určité lhůtě ze strany žalované. Toto tvrzení žalobkyně podporuje znění předloženého písemného vyhotovení smlouvy, která možnost uzavřít smlouvu prostřednictvím prostředků komunikace na dálku výslovně upravuje. Na tomto závěru nic nemění ani to, že písemné znění smlouvy o úvěru předložené soudu obsahuje pouze podpis předchůdkyně žalobkyně, resp. pověřené osoby, nikoli žalované (na místo podpisu žalované je ve smlouvě uveden SMS kód); naopak to může podpořit tvrzení o elektronickém uzavření smlouvy. Sjednání předmětné smlouvy žalobkyně dokládá potvrzením o provedené platbě, z něhož je patrno, že dne datum byla částka 4 200 Kč vyplacena na účet žalované. V součinnosti s právnická osoba soud nemá pochyb, že peněžní prostředky byly vyplaceny právě na účet žalované. V souladu se smlouvou měla žalovaná povinnost poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 586,82 Kč nejpozději do datum. V této lhůtě žalovaná nic neuhradila. Pohledávka za žalovanou byla předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum O postoupení pohledávky byla žalovaná písemně informována dopisem ze dne datum se současnou výzvou k úhradě dluhu, která má charakter předžalobní upomínky. Po postoupení pohledávky žalobkyně neeviduje žádnou platbu ze strany žalované.
5. Po právním posouzení věci soud dospěl k závěru, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyla platně a účinně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), resp. smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud nezpochybňuje způsob sjednávání předmětné smlouvy, totiž že ve smyslu § 561 odst. 1 a § 562 odst. 1 o. z. a zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, by bylo možné na smlouvu nahlížet jako na platné právní jednání učiněné v elektronické podobě. Přesto s přihlédnutím k povinnostem zakotveným v zákoně o spotřebitelském úvěru pro ochranu spotřebitele nelze předmětnou smlouvu považovat za platně uzavřenou. Předchůdkyně žalobkyně poskytovala spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti, byla proto povinna řídit se zejména ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, dle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak, aby nebyly dány důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Žalobkyně však tvrdila jen velmi obecně, že její předchůdkyně provedla lustraci žalované ve veřejných databázích a rejstřících, aniž by byly specifikovány vyhledávané informace či přijaté závěry. K podložení tohoto tvrzení žalobkyně nepředložila ani dodatečně k výzvě soudu žádné důkazy. jméno žalobkyně nepovažovala další tvrzení či dokazování za nutné. Pokud předchůdkyně žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti žalované postupovala výše uvedeným způsobem, bez bližního zkoumání jejích poměrů, lze uzavřít, že nesplnila povinnost ověřit úvěruschopnost žalované tak, jak vyžaduje zákon doplněný ustálenou judikaturou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018). S přihlédnutím k ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné na předmětné právní jednání nahlížet jako na neplatné, přičemž v souladu s § 588 o. z. se jedná o neplatnost absolutní, v důsledku které jsou veškerá ujednání mezi stranami neplatná od počátku.
6. Žalobkyně nicméně prokázala, že předchůdkyně žalobkyně skutečně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 4 200 Kč. V úvahu tedy přichází vyhovění žaloby v rozsahu povinnosti žalované vrátit žalobkyni (na kterou byla pohledávka za žalovanou v souladu s § 1879 o. z. řádně postoupena), oč se obohatila. Bezdůvodné obohacení odpovídá té části fakticky čerpaných peněžních prostředků, které žalovaná doposud neuhradila. Žalovaná skutečně na jistinu úvěru dosud nic neuhradila, resp. tuto skutečnost nerozporovala a netvrdila opak. Soud proto přiznal žalobkyni právě tuto částku 4 200 Kč společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo žalované uloženo, aby tuto částku zaplatila do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.
7. Ve zbývajícím rozsahu soud z výše uvedených důvodů žalobu jako neopodstatněnou zamítnul.
8. O nákladech řízení soud rozhodl postupem podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch. Vzhledem k tomu, že procesní úspěch stran byl téměř shodný, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.